Full text of "Kropotkin, Petr: Pospolitost Vzájemná pomoc"

See other formats

PETR KROPOTKIN

POSPOLITOST

(VZÁJEMNÁ POMOC)

Z anglického originálu
přeloží!
A. A. Hoch

19 2 2

Nákladem xtl.d.l. Družstva

„KNIH A"

Prah. U.. P o d s k a 1 > k á 335

KNIHOVNA SO
KULT
VEDE J

C1AL1STICKÉ

URY

U N 1 U S

SVAZEK I [

Dopisy pio Kuikurnu Stc. Kultury
adresuji se Dliíllnil nakladatelství
,, Kulka", Prak. II.. Pud. k. leká 335

PftfTELI MILÉMU

MICHALU KÁCH0V1

VĚNUJE PŘEKLADATEL

ŽIVOT A DÍLO PETRA KROPOTK.1N A

S Petrem Alexejevícem Kropotkinem odešla 8. února !92l
veliká postava socialistického revolučního světa. Odešel jeden
l patriarchů moderního socialitmu, pokračovatel v díle Cod-
tvinovc, Si. Simonovi, Fourierově, Proudhonovi i doptňovatel
díla Marx — Engeltova, ač v mnohém jett jejich prolichůdcem.
Duch obiáhlé a pronikavé inteligence, plný životní moudrosti,
připomínající v mnohém (jako jeho přítel Etáée Rechs)
ranní humaniity a francouzské encyklopaeditty. Charakter
nekompromisní, revolucionář, tilem duu do poslední chvíle
oddaný Velkému ideálu oivobození tiditva, srdce zlaté. Jedním
slovem celý člověk, celý socialista: možno vzdátt chvály
vitiíJ

Život.

Narodil se v Moskvě, 9. prosince 1842, jako clen jednoho
z nejslarUch aristokratických rodů Rutko. Od mládí prozra-
zoval nezně srdce, živou inteligenci a ducha v pravdí de-
mokratického. Tradicí rodu byl určen k ve lk& kariéře, dán
tedy na výchovu do sboru cafikých páiat. Tehdy hýbaly
Ruskem nové duševní proudy, které nemohly nepútobiti hlou-
běji na inteligenci tak bystrou, jakou měl mladý Kropotk\ n -
Dvacetiletý mladík opouští sbor pážeeí, důkladní vzdělán,
hlavni sebevýchovou, jako svobodomyslný, spravedlivý a spo-
UČenský důstojník, jehož ceká tkvěla kariéra. Ale tmýilení
ptíUi svobodné a vášnivá náklonnott k vidi obracejí Životní
dráhu Kropotkinovu zcela jinam.

K úžasu spolužák" odchází do služby na dalekou Sibiř,
jako důstojník amafských kozáků, aby se tu věnoval vědě.
Vzdělává se pilně dále, sladuje poměry a život sibiřský,
hlavně vlak geologii a geografii. Za pět lei, co slouží na 5í-
biri, od r. 1862 do f- 1867. poznává blahodárné účinky stát-
ní »správy«, v těchto odlehlých k°níinách zvláště vystupňo-
vané, a na druhé straně zase polokomunistlckc organisace si-
biřských kmenů: aAc jsem tehdy jeílě neformuloval svých
poznatků ve formě, jaká se Vyváří v stranickém boji, přece
mohu nyní říci, že na Sibiři jsem nadobro ztratil víru v státní
autoritu, k^rou jsem dříve hájil. Tak jsem se připravoval,
abych se stal anarchistou.* píše v Pamětech revolucionáře.

Vystupují ze státní služby, vrací se do Petrohradu, kde se
dává zapsali na universitu do malhtmaiického oddělení. Pílne
studuje, zejména zeměpis a zároveň zastává úřad tajemníka
fysikálního oddělení ^Zeměpisně ipolečnostit. V té době
se mu podaří důležitý objev v zeměpisu asijském, a nabývá
zvučného jména učence. Ale radost z úspěchu sc stává Kro-
potkinovi druhým popudem na novou dráhu, a popudem roz-
hodným: na vědecké výpravě do Finska, která má potvrdili
novou vědeckou theorii K. o zalednění Evropy, přichází
chvíle, kdy 11 mladý muž plné uvědomí křiklavý nepoměr
mezi královskými možnostmi vědy a žebráckou existencí mi-
lionů a milionů lidu-

»V té době byla víra v ledový přikrov, dosahující do střed-
ní Evropy, pokládána za nedovolené kacířství. Ale před mým
zrakem vyvstával vclk°lepý obraz, i chtěl jsem jej uveřejnili
do nejmenších podrobností, jak jiem si jej představoval. Chtěl

rámu zeměpisu.

Ale jaké právo jsem měl na všechny tyto vyšší radosti,
když kolem mne — tísnivá bída a trapný zápas za tvrdý kou-
sek chleba!

»Vědént — mocná sila. Člověk se jej musí zmocnili. Ale
známe již dnes mnoho. Což kdyby i jen tyto znalosti se staly
majetkem všech? Což by sama věda nepokračovala pak rychle

vpřed? A kolik nových vynálezů učiní pak lidstvo a oč zvětší
plodnost společné práce! Maty touží po ■vědomostech. Chtějí
se uČiti: mohou se učili .«

»/sou hotovy rozšířili své vědomosti — jen jim poskytněte
prostředků, aby si mohly udělali volny' čas.

Hle, v jakém směru jest mi pracovali. Zde jsou lidé, pro
něž musím pracovali. Všechna zvučná slova o pokroku, pro-
nášená v době, kdy sami činitelé pokroku se vzdalují lidu,
všechny ty hlučné fráze — jsou pouhá sofismata. Vymyslili
si je, aby se zbavili mučivého rozporu. (Paměti revo-
lucionáře.)

Zeměpisná společnost ho právě zvolila doživotním gene-
rálním tajemníkem: místo, ;a/;o stvořené pro mladého učence
rázu Kropolkjnova. Ale ten se již rozhodl definitivně a na-
bídku Společnosti odmítá: jeho síly patří nadále dílu osvo-
Ur*tá lidu. Po AI* toho ti zafixuji dallí áVel. R 1872 od r
jíždí na česly do Belgie a švýcarska, aby se seznámil s děl-
nickým hnutím západoevropským. Byla právě fyrise v první
Ilitetnacionále, frakce marxistická se osůe potírala s bakuni-
rtOVikou. Kropotkin se stává členem I ntcmacionály, zprvu VB
frakcí marxistické, později se v Centu seznamuje s bafaní-
novci. A k těm se nakonec přisunuje tělem i dutí, když byl
prostudoval všechny druhé tendence a frakce, když byl bedli-
vě pročetl celé aío/iji socialistických časopisů a brožur.

Tu dozrávají první, poloneuvědomělě anarchistické ideje
z doby pobytu na Sibiři a Kropolkin se stává anarchistou uvě-
domělým.

vTheoretický výklad anarchismu. jak jej tehdy podávala
Jurská federace*) a hlavně Ba\unin, kritika státního so-
cialismu, obava z hospodářského despotisma, daleko prý ne-
bezpečnějšího, než jen politický, j"k to tu formulovali, a re-
voluční ráz agitace, vše to upoutalo silně moji pozornost.
Ale zásady a karaklery, které jsem našel v horách jurských,
svoboda myšlenek a řeči, jak *e přede mnou rozvíjela mezi

j. btkuniDovaki eeket Meíinirodního dělnického odmítni (1. lnter-

dělnictvem lamnejším a jeho naprostá oddanost věci strany,
to vše působilo na mé cítění Čím dále silněji. A když jsem
opouštěl ty hory po několikadenním pobytu mezi hodinářským
dělnictvem, byly mé náhledy o socialismu již utvrzeny. Sial
jsem se anarchistou.« (Paměti revolucionáře.)

Vrátiv se do Petrohradu, vstupuje Kropolkin do revoluč-
ního kroužku »čajkovců«. který měl takový podíl v revoluč-
ním hnutí ruském. Propagovaly te tu hlavně názory bakuni-

novsky revoluční,
stává Kropoktin, a

níctvem.

činnost kroužku ovšem neušla polici, nastalo hromadné
zatýkání. Také putuje do Peiropavlovské pevnosti. Tu se
raznemůže dosti nebezpečně, převezou ho do nemocnice,
odkud í se mu podaří uprchnoutt. Odjíždí z Ruska do Anglie.
To se stalo r. 1876. Za rok na to pfe«dli do Švýcarska, aby
tu začal soustavné a všestranné pracovat! v anarchistickétn
hnutí. Tehdy právě zemřel Bakunin, anarchismui prožívá
těžkou vnitřní Visí, jeho theoreliché, komunistické základy,
formulované Bakuninem více méně ad hoc, byly velmi slabé;
vidyí Bakunin byl muž revoluční praxe, nikoli theorie! S EU-
sěem Reclusem, svým duševním bratrem, duchem stejné BflíJH
klopaedistickým jako revolučním, (napsal mezi jiným pře-
krásné dílo L'Hoown* «t La Teste — Člověk a Země) , s nimž
se seznámil r. 1877 k trvalému přátelství, zakládá Kropolkin
'časopis *La "Revďíte, semeriUte anarčtitilir.trýčh litcjt. 1 otro-
věrnu buřiči ovšem nemůže demokratická vláda švýcarská po-
skytovali pohostinství a proto ho r, 1881 vyhostujc. K. se
uchyluje do Francie. Tu r. f883, při jakýchsi stávkových ne-
pokojích V jižní Francii vybuchla puma. Policie ^odhaluje
vražedný komplotu proti republice a k a P íe buržoasíe. Kro-
potkin. poď záminkou, že jeti členem ^Mezinárodního sdru-
ženi dělnického«, ve Francii zakázaného, se ocitá za mřížemi
v Lyone, odsouzen na pěl let.

Na protesty vědeckého světa francouzského a anglického
jest Kropotkin r. 1886 sice propuštěn, ale zároveň z republi-
kánské Francie vyobcován. Odjíždí do Anglie, fc/e žije až

do ruské revoluce 1917, v ůsbaní, naposledy v Brightonu.
Po svržení carismu má valnou cestu do Ruska, /jom talré od-
jíždí, aby tu pracoval na revolucí ve smyslu anarchistickém.
Setrvává důsledné na stanovisku anarchislicko-revolučním i po
listopadové revoluci, které bolševici dávají směr marxisticko'
komunistická, jak žádala situace, přechodní období, první
stupeň k socialismu, po némž teprve múze se postupné pomý-
sleti na Ifomunismus anarthhtrcfcý. Rózami se. že Kiopoti^n,
jako revolucionář tělem i dusí, souhlasil s principem sociální
revoluce, ť jak jej hlásají bolševici, jenom na taktiku si ne-
mohl z^yknouii. A není divu: pfenesl-li se kdo, by! jen the-
oreticks, již před tolika lety z líše sociální nutnosti do "úle
svobody, těžko si navyká na drsné formy nezbytného váleč-
ného práva, jehož jest užívali proletariátu v dobé boje na
smrt se zapřísáhlým nepřítelem. A také celková povaha,
temperament Človéka má velký (větší, než chceme piiznati)
vljv i na theoretické závěry, nemluvě na praktický postup!

Bez značného vlivu není ani prostředí, v němž dlouho ži-
jeme; Kropotkin žil léta letoucí uprostřed anglické formální
demokracie, v období jah^éhas tahihos příměří mezi kapitálem
e p r ac\ v dobách, kdy papíře /ismu nešfo o život a mohl si
tedy dovolili luxut blahovolného feudalismu, zvaného xde-
mokracicx.

Od r. 1872 se Kropotkin intensivně věnuje anarchismu,
jeho propagaci i theoretickému zdůvodnění, ale nezapomíná
při tom ani na éfívíJU vědecké látky. Přispěl mnohým dílem
Reclusovu učenému dílu Géognaphie UnimseWe, mnohou
statí do velké anglické E/ncydopaetíja Brrtaimnca, vedle řady
vědeckých článků do přírodovědecké revue Nlalfcure, do
Níntteíiníh Century, do Tkneš ald. Napsal i zajímavou
knihu o ruské literatuře Ideály a afcutečnuat v niské litera-
tuře.')

Anarchismu věnoval K. hezkou hromádku knih a brožur
i bezpočtu ■článků ( roztroušených hlavně po Časopisech La
Revoltě, Le Revoltě, Tempa Nc-jveaux, Freedom, v revui La
Socaété NouveMe). O tom v samostatném oddílu. Tu jen ještě
několik slov o jedné z nejkrámšjxch knih, fcíeré vyšly z péra

Kropolkinova, o jeho Pamětech revolucionáře. 5 ) Málo jest
autobiografií, tak neegotístÍQkýck: cítíte, že autor mluví o sobě
jen proto, že to nemůže nijak obejiti, když jest sám hrdinou
životní historie tak dramatické, někdy až romantické. Pfilé-
havě nazváno francouzské vydání Pamětí: Aiítaur i 'mne Vře.

Najdete tu Kropotkina celého, pravého: s jeho obětavostí,
mužnou láskou k lidstvu, dobrým srdcem a revolučním
duchem, věčně v pohybu. Za prostými slovy cítíle velikost
člověka, který je ptse. Rozviji te před vámi názorně film ce-
lého dějinného období. Kniha jest dokumentární v mnoha
směrech. Najdete tu m mrče celý světový názor Kropotkináv,
v různých "poznámkách, jako by mimochodem, seznámíte se
s počátky socialistického a revolučního hnutí v nejedné zemi
evropské. Poznáte z karaktefisiik, stručných, ale vyvážejících
plastíčnottí celé biografie, iadu lidí, ftřeří měli význačný,
mnohdý dějinný podíl v rozvoji socialismu i v hnutích revo-
lučních: defilují pícd vámi, jaho živé, postavy Cafteia, Malá-
iestý, Guilieauma, EUsée i Elíé Rccluse, Sofie Perovské,
Slepňcka i Turgeňeva atd. atd.

Zde máme ftnífiu o cartýleovském hrdinovi, či chcete-li,
o jednom z Emersonových npresemtatÍYe mni.

Dli..

Bakuninovské představy anarchismu, dosti mlhavé, neutfí-
déné, nespojité, spise ad hoc, fcíeré poznal v jurské federaci,
Krapotkin částečně opustil, částečně pozměnil, formuloval je
určitěji a tak poznenáhlu vytvářel videcko-filosofickou sjffi-
thesu anarchismu.

K. sám píše o svém duševním vývoji ve smyslu anarchi-
stickém, v dopisu r. I&98 skupině sociálně revolučních stu-
dentů v Péíii: ^Kamarádi *e dnes již jisté nedrží pojetí
anarchismu, jaké vládlo ve federalistické a komunistické Inter-
nacionále, ani já je již nesdílím.*

Kudy se bral za svou syntkesou anarchismu? Jaký cíl určil
své životní práci? Nejlépe bude, podáme-li jeho vlastními
slovy, co napsal o svém díle v článku Aaaichy v Encycto-

paedia Britainnka krátce před světovou -politou. Praví te, že
mu s/o o to, aby:

»ukázal blízki, íogícfcř vztah mezi modena filosofii pH-
rodních véd a anarchitmem. aby dal anarchismu vědecký
základ na podkladě úudía tendencí, jez se projevují v dneiní
společnosti, a jak se zdá, ukazují směr datlího vývoje, aby
vypracoval podklad anarchiúicki ethiky. 0 vlastní podstatě
anarchismu hleděl dokázali, íe komunismus má — aspoň
částečně — vělS vyhlídky, uplatnili se než kolekiivismus,
zvláště V četných komunách, že svohodáhkš či anoTchittický
komunismus jest jedinou formou komunhmu, která má vůbec
naději, že se uplatní v moderní společnosti Komunismus a
anarchie jsou tedy činitele vývoje, kteri se novzájam doplňují,
jeden umožňuje druhý a dělá je přijatelným. Mimo to se
snažil naznaciti. jak se v revoluci můie velká obec sorganiso-
vaú svobodni komunisticky — wuA/flií-/i i ttm její obyvateli.
Obec ta dá každému obyvateli obydli, potravu a sat v takové
mffe. jak a to může dnes dovolili jen zámoimijsí tíida, za což
by občan pracoval půl dne nebo pét hodin. Snažil se ukázalí,
jak by se doslalo každému všeho toho, co dnes platí za luxus,
když by ten druhý půl dm pracovat v nejrůznljíích volných
sdruženích, sledujících ále výchovné, vědecké, umělecké,
sportovní a(á.«

»Ahy dokázal první tvrzení, zkoumal možnosti zeměděl-
ství a průmyslu. Ví spojeni i duševní prací. Aby osvětil
hlavního Činitele vývoje lidstva, vyietfoval podíl, který mil
v tito historii tvůrčí činitel pospolitosti i úkol státu."

Ústřední ideou K. filosofie anarchismu jest idea svobody.
Dějiny lidstva mu nejsou niiím jiným, než právě projevem
této ideje. A jak se lato idea uplatňuje, blíží se lidstvo
asymptoticky vysněni liifcíleíá fííi pokoje a míru, jeftž jméno
zní: Anarchie. Idea svobody se rozvift a uplatňuje tak lo-
gicky, í« itaií vo/nrf souhra sociálních sil. aby sc vytvářela
harmonie společenská. Idea svobody se projevuje jednak ro '
wtnttn .íiále^íUzahiym. vládcem. (ýiWji,, ífuírw^ íviíičí.
schopností a iniciativou širokých vrstev, jež překonávají a na-
hrazují cizí, mechanický prvek společnosti: autoritu.

VII

Učení Kropotkinovo lze vskutku redukovali v podstatě na
tyto základní these:

J Člověk ;'«í tvor od přírody dobrý, družný, pospolitý, auto-
rita jej zkazila.

2. Hybnou silou společenského vývoje a vůbec udržovatelem
společnosti jest tvůrci ála i iniciativa širokých vrstev,
autorita je prvek cizí, neorganický.

3. Anarchie je logickým závěrem vývoje rozumu moderní
védou a technikou.

Obšírnému vědeckému důkazu prvních dvou thesí, pro
líceni anariňismu vprava"e zá&tafrÁtin, vgosutfi %sopóltitn
knihu- hůhiAi dokumentovanou: Pospolitost.') Kniha vznikla
vlastni jako reakce proti" pseudodaruiinské filosofii »boje
všech proti vicm«, upřežití nejsilnéjsíhot. Smyslem- vývoje
není, aspoň ne výluÍJlírba ani Ire pTeVáŽne, hrubá síla, focono
Irennimi tupue Hobbesúv — pramen vsi autorit)): také činitel
pospolitosti, družnosti, rozvíjející iniciativu a tvůrčí schopnost
zvířat i Udí, má tu svůj podíl a často rozhodující. Tyto prvky
sleduje Kropotkin od počátků v Uši zvířat, obdobím a stup-
něm divošským, barbarským, obdobím středověkých, svoboď
ných mest až do doby nejnovějsi. Společenská zřízení, fcferá
znamenala vždy nějaký pokrok, byla dílem pospolitosti, ko-
nanému vedle autority, ba často proti ní, hlavně její vydesti-
lované formě: státu. Kropotkin ovsem ani zdaleka nechce re-
dukovali obsah dějin na nějaký sentimentálni humanismus.
Je povaha příliš revoluční, aby neoceňoval i prvku boje. Zdů~
razňuje-li však prvek pospolitosti tolik, m á proto své dobré
důvody:

»/esi jasné. Že přehled vývoje není úplný, nezkoumajUli
se oba hlavní proudy. Ale jak se dostávali na povrch
jednotlivci Í celé skupiny, jak se zápasilo o ríádvládu a kon-
flikty, jfcíeré z toho vzešly, to všechno zkoumáno, popisováno
a oslavováno již od nepaméti* — píle v Závěru k mn y —
vmůžeme tu tedy předpokládali, že individuelrií činitel v lid-
ských dějinách jest s dostatek zněm, Seha že jest tu ještě dosti
místa pro zkoumání, naznačeným směrem. Za to přehlížen

VIII

dosud úplni činitel vzájemné pomoci. Spisovatelé naší i před-
chozí dob]) jej prostá popírali či se mu smáli. «

»Vidíme-li, jak, souvisí vývoj s pospolitosti, kdežto zápas
v lůně druhu má v zápětí regretá (zvratný vývoj), uvědo-
míme-li si, že u lidí i úspěch ve válce a v boji závisí na tom,
jak jest vyvinuta vzájemná pomoc u jedné či druhé bojující

strany, národa, kmenu pak sf již uděláme pojem, jak

mocně působí pospolitost na pokrok- Ale rovněž vidíme, že
pralese pospolitosti postupným vývojem vlastně vytvořila mo-
derní společenský život, kde si člověk mohl vypéstovati umění,
vidu, kulturu, a že období, kdy zřízení, založená rta vzájem-
né pomoci, byla na vrcholu rozvoje, byla i obdobími největ-
šíko pokroku umění, průmyslu a vědy.« — »A když byla tato
zřízení zničena, ve státním období dějin, následoval vždy

Šlafkvintesence Autority, ioí nepřítel tvůrci síly a inici-
ativy mas. překážka vývoje k svobodí a karmonii jednotlivce
i společnosti jemu, v každé podobě, patří prudké útoký K.
"FtBífc "statí, sebraných Rěclutem v knihu Buřičovy řeči.')
Jeho vznikem a vývojem se obírá v Historické úJoze státu 1 ),
jeho moderní imperialtstickou formu rozbírá v Moderním
■tátu.*)

Ale »aní drtivá moc centr alisovaněho státu, ani nauky
o vzájemné nenáviiti a nelítostném boji, hlásané pod rouškou
védy lokajskými filosofy a sociology, nemohly vykofeniti po-
citu lidské pospolitosti, který vizí hluboko v duších a srdcích
Udí, jako výsledek celého dosavadního vývoje.* Čas od času
se nahromadí v masách tolik tvořivé energie, že protrhá hráze,
jimiž je zadržuje centralistická autorita, stát. Jako příroda na-
pravuje porušenou rovnováhu povětřím a bouřemi, jako se
léčí organismus horečkami, tak obnovuje společnost na urči-
tém stupni vývoj-í svoji rovnováhu, jako maximum svobody.

»l<ikfl. mt. wjw. vývJj. f^hvi^, tůJ^ i. w. vfcvvj. VfaJfíipnxtí.
přicházívají období evoluce překotnější, tak zvané revoluce.
Anarchisté jsou přesvědčeni, že toto revoluční období není
ještě skončeno. Po období klidnějším přijde období rychlých
změn: a takového období se musí využiti, ňe aby se posílila

moc státu, ale aby le omezila ům, že se v každičké
obcí organisují míitní skupiny výrobců a spotřebitelů, podobné
skupin}) okrskové a piípadní i mezinárodni federace těchto
skupin.* (01án«k Ar archy v Encyciopnecfea Brítao-
tíKA.)

Revoluce jest K. V podstatě dílem tvůrčí síly mas, popud,
první iniciativa, £vai vychází od činorodých menšin. Tímto
Činitelům v&noval K. několik itati v uvedených již Ekwičovýdi
řeércii ( Revoluční menšin]). Revoluční vláda. Duch vzpoury.
Velká Revoluce, Pařížská tomana.), Revoluční itadie, a spe-
cielní výíilfcrvai jejich podii Ve velíte francouzské revoluci ve
dvojsvazkové knt2e: VeJká Rcroiuce'). k níž sbíral dlouhá
léta prameny a kterou psal s velkou láskou. Nciio mu o to.
aby *znovu lícil dramatickou stránku těchto velkolepých dě-
jinných událostí,* i/o mu o hlubší příčinu a vlastní mechanika
fianaouziki revoluce;

>Parlamenlm dějiny tito revoluce — praví v Předmluvě
knihy — ' dějiny jejích válek. í e ň politik}), /«/f diplomacie pro-
studovány do podrobností. Ale nebyla ještě napsána historie
iirokých vrstev za revoluce. Dosud nevylíčen v plném rozsahu
podíl, jaký měl na tomto hnutí lid ve městech i na venku- Ze
dvou proudů, které přispěly k revoluci, známe proud myšlen-
kový, druhý, činnost 'širokých vrstev jeíté v temnu. Na nái,
potomcích tich, jimž za revoUice fikali »cnragés«. /esf, aby-
chom studovali činnost lidu, abychom objasnili její nejvý-
značnějsí ittánky.*

Tulo knihu psal Kropotfpn neměně i proto, aby ukázal na.
odstrašující příklad jakobimtví, revolučního, centralistického
autoritářstvi, zkázu tvůrci síly každé tevoluce, zárodek no-
vého, despotického státu. K tomuto memento mor i te
vrací i v druhých spisech znovu a tnovu (hlavně v Buřičo-
vých řecích). Není divu, tác tak neleží Kropotktnovi na
srdci, než aby se u příležitosti, tak vhodné a vzácné, jako jeti
revoluce, využilo tvůrčí síly, dřímající v itrokích vrstvách
a udělal se positivní krok na cestě za společností bez vlády,
bez autority. Vždyt takový hrok není »skokcm do tmy*,
vždyf anarenhtická představa společnosti »neni nijaká utopie,

vytvořená aprioristickou metodou, že se z několika přání
udělaly hned postuláty. Předtlava ( anarchittické společností)
jest vytvořena rozborem tendencí, které se ni projevuji, ač na
čas může přijtii da obliby státní socialismus.

Pokrok moderní techniky, (farou se závratně zjednodu-
šuje výroba všeho, co jest pro život nezbytné, mohutnející
duch nezávislosti a rychli vzrůst iniciativy a svobodni do-
hody ve viech oborech činnosti — i v těch, které považovány
za vlastní oblast árlrve či státu vse to jen posiluje anar-
chhtic !(ou tendenci.*

»Anarchistický proud se rodí v lidu, v hluk" vítáních
bojů, nikoli v pracovní učencové,* ale lo je jen dokladem,
že anarchismus jest logickým závěrem moderní védy a tech-
niky, nezbytným důsledkem moderního vývoje společnosti.
Tuto logickou souvislost rozbírá a hledí prokázali KtopoŮpn
v radě statí, brožur Í větších dél: Nové caiy*). Stdrf Če-
kán?). Vodectý iMxá aracke"). Amdae, M0Í řilewfie
a ideál 11 ), Anarchie o& vývoj* eřcia-Kstíckéira 1 ') a jaksi
syntkcticky, definitivně ve vČtit studii: Modttmí \ňda a anm-
chmsniUB. 13 )

Anarchie, tot společnost bez vnějíi vlády, udržovaná jen
sebevládou jednotlivců, moudrým egoismem a pospolitostí
i vzájemnou pomocí. Harmonie společenská sc tu udržuje
volnou dohodou jednotlivých skupin, organisovoných podle
zásady územní či odborné, podle skupin výrobních, distri-
bučních či ukojujícick potřeby kulturní. Nebude to společnost
snad nehybná, jak to vidíme v životě organismu: ^harmonie
vzejde neustálou souhrou sil, věčně obnovovanou rovnováhou
přerozmanitých složek a vlivů. Takového vzájemného přizpů-
sobováni se dotáhne tím spííe, že žádná z těch sil nebude pro-
těžována nějakým státem."

V anarchittické společnosti by člověka neomezoval
strach před trestem. Či jeho poslušnost druhého, nebo nějakého
pomyslu: »Buda te při svém jednání HdHi vlastním uvážením,
jeí jisti bude výsledkem svobodného vyrovnání se jeho iá
s mravními představami společností.*.

To jest možné ovšem jen v k om unisticko- a narchistickém
stavu společnosti. Ostatní komunismus a anarchie jsou dvě
stránky jedné a téže věci. V e studiii Anarchie ve v ý-
■voiji socialistickém staví K. tíi zcisady anarchí-
úic\é: t. Osvobodili vyrabitele od jha kapitálu. Společné vy-
ráběli a svobodně konsumovati. 2. Oprostit! občana jha
vlády. Volny" rozvoj jednotlivců ve skupinách a skupin ve fe-
deracích. Volná organisace od jednoduchého k vyššímu, podle
vzájemných polfeb. 3. Osvoboditi ducha Člověka od vsí ná-
boženské morálky. Vytvořili svobodnou gujjatiovs^ou morál-
ku, sans sanetocn tm obhgaticn (bez schváler-ií a závazku),
morálku plodného, tvůrčího života.

xPravý pokrok jest v decentralisaci územní i funkcionální,
ve vývoji místní í osobni iniciativy a ve Voln,é federací od
jednoduchého k složitému, místo dnešní hierarchie od stíedu
k obvodu.«

Námitky, že komunistický anarchismus jest protiklad.
oomWanftctio *n wJjectum, vyvrací K. hlavně v 'brožuře Konw-
nnmw a anarchie.")

Poměrům v přechodné době po sociální revoluci věnuje K.
knihu Zápas o chleb"), kde řeší organizaci H/ytoby a distri-
buce v socialistické společnosti a její hospodářské podmínky.

Tyto podmínky jsou tu podle K. již dnes, H,y{ jen v prvo-
počátcích. Věnoval jim knihu Pole, továrny ^ dílny. 1 ") Stu-
duje v ní na příkladech z Francie a Anglie nnožrwsti inten-
sivní zemědělské kultury, vyšetřuje činitele, důležitého pro
jeho pojetí komunistické společnosti: decentí allisaxni tendenci
V průmyslu, t. j. že maloprům\isl nejen nezajniká převahou
Velkoprůmydu, ale spíše přibývá, souběžně s rozvojem vel-
kých závodů a někdy i proti lomu rozvoji. Nezapomíná při
tom na důležitou otázku harmonického sloučerní tělesné a du-
ševní práce. (Své zamilované thema.)

Všechen ten organický a logický vývoj vedic sice k nov é
společnosti anarchislické, úle sám sebou by nestlačil, aby ji také
udržel: k tomu jest třeba i nových lidí, s novouj tvůrčí mrav-
ností. V první studii o této morálce, svoibodné, tvořivé:
Anaiclástická morálka 17 ) vychází z koncepcí mladého, záhy

zemřelého francouzského filosofa-básníka J. M. Guyaua,
formulovaných v knize Esquůtee ďvm morale eams obligatšon
ni sanctfon.

Základního díla o Ethice. na nimž pracoval do své smrti
nedokončil. Založil je příliš Šírcce a hluboce.'")

To(, v hrubých rysech, filosofické a vědecké dílo Kropot-
kínovo. Ač se na první pohled zdá nesouvisející, jest vnitřně
spojeno ústřední ideou svobody, jak jíž naznačeno. Kropot-
kinu jsou svět a dějiny projevem Svobody, jako byly Scho-
penhauerovi projevem Vile a Hegelovi projevem Rozumu.
Kořeni) K. nauky jsou rozmanité. Tkvějí nejen ve francouz-
ském KCÍalitmu, famieravském, saint-stmonistickém a proud-
honowkém, v anglickém anarchismu godrvinovském d revo-
lučním anarchismu bakuminovském, ale také hodně i ve fran-
couzské osvícenské filosofii Rousseaua, encyklopaedistů i \c
filosofii spcncerovska-lihefalístické.

Neslyiíla-liž z jeho děl velmi jasně hlasu Rousseauova
o při'ozené dobrotě člověka, ncvznáší-li se nad řádky Í e h"
mnoha knih optimistické duch encyklopaedistů t pevnou vírou
v kenečné píi«jiví rozumu, neproniká jeho dílem pevné pře-
svědčení liberalismu o jakési pracdestinovaně harmonii spo-
lečenské, k ní* Vcrfe jediná cesta: laisser fcaáre?

y>V ezměte cblázky, p r aví Foutier, dejte je do krabice a za-
třepejte jimi: samy sebou utvoří mosaiku, jaké by nikdo ne-
svedl, kdyby chtěl obláz\y skládali harmonicky.* ( Anar-
chie ve vývoji socialistickém.)

Ale také na Hegcta upomíná mnohá partie K, spisů:
hlavně ideologu, vytvářením světa z immanentríi ideje. Za to
schází K. filosofii dynamika (dialektika) Hegelova: tu pře-
jali zase Marx s Engelsem. Proto nauka K. působí lak ahislo-
ricky, jest v podstatě statická: nerozvíjí před vámi drama-
tického obrazu akce a reake? základních příčin, sil společen-
ských V jejich celku.

Jenom revoluční temperament a neobyčejný smysl K. pro
realitu zachránil mnohé jeho dílo od schemaliénosti. Jeho filo-

sofie jest, lépe, chce býti, inlelektualistická, racioncHstická.
Jenže irracionámí pud životni ss nenechal odbýti. A tak / inie
svědky paradoxu, ze Kropoth.in, odmítající tuk rozhorleni
beresonovskou » mystik" « ( v předmluva k e knize Moderní
veda a antchismuí), propadl frouafu »é/an vilal«: víře
v tvůrčí schopností a iniciativa mas tak. že sám hlátá tvůrci
vývoj.

Ale co sejde, konec konců, na tichlo vadách a jednotlran-
nos.te.ch. Na ofaufau filosofie Kropotbinovy nezáleží: mnohé
již zastaralo, mnohé zastará. Hlavní jest methcida : Jednej
politicky aby souhrn svobod společenských i individuál-
ních aspoň vyvážil nesvobodu, podmínénou přírodou t nez-
bytnou spoleUnskou oreanisací! Anarchumus není v cíli, ale
v postupu.

aProhlaiujeme-li se za anarchisty, prohlašujeme pJedevlím.
ic nechceme jednali s druhými tak. htk * nám '« "*M>ih
od nich, že nikdy nebudeme tipéli nerovnosti, Jfleró umožnila
ze mnozí mezi námi uihaji svi sily, chytrosti, schopnosti tak.
Že bychom přSír kfi škodě: kdybychom talf jednali sami proti
sobě."

»CitUe4i se mladými, chcete-li žiti phvým. silným, boha-
tým životem, budte silni, vttei ve viem, coí konáte. Bojujte,
aby všichni mohli žiti tak bohaté a plné!* (Asvmb. mo-

f uniui.

XIV

P o známky bibliografické.

Poznámky 7 S0 " bibliograficky neúplné, jak, ani nemůže
býti jinak za dnešních poměrů. Publikace jsou uvedeny,
pckuď lze, v původním znění a v překladu nejpfípustnějítm.

*) Ideals and Realíties in Russian Literatuře — Ideále und
Wirklichbeil in russisch.cn Literatur, natí, Th. Thomas,
'Lipsko.

*) Memairs (vycházelo v americké revua Atlantic Moul-
hly). Paměti revolucionáře nákl. Samostatnosti, Praha,
2 sv.

3 ) Otázce pospolitosti a vzájemné pomoci a otázkám, sou-
visejícím i darwmísrnem věnoval K. vetHe knihy Potpolitost,
ještě několik pojednání, které vyšly vesměs v revui Nineteenth
Centura The Theory of Evolution and Mutual Aid (N. C.
leden, 1910.)

Tha Direct Action of Environmení on Planil (N. (*.
červenec 1910).

The Response af Animah to their Environmení (/V. C.
bfezen 1912).

Inheritance of Acquifed Characlers (dto).

') Parola ďun Revoltě. — Buřičovy řeči, -HáSá. óss. Ko-
muna (Imo Katováno od A do Z).

"JZ/Eíai, son róle historique, náíd.Tcmps Nouveaux, vyšlo
později v knize La Science moderně et V Anarchie, P. T.
Stock, Paííž. Die historhche Rolle des Staates (nákl. ?).
Český neúplný překlad v příloze časop. Zádruha (il V. r.) .

") L'Etat modeme, v knize La Science Modeme et l'Anar~
chie. P. V. Stock, Pani. Moderní věda a anarchhmus. Pře-
ložil Img. V. Borek. Knihovna »Salidarita«, Praha.

7 ) La Crande Revolution, 2 sv. P. V. Stock, Paříž. Die
Grosse franzosische Revolution. (Přel. G. Landauer.) Th.
Thomas, Lipsko.

") Les Temps Nouveaux. Btbítcrtřiěque cfes Ttunps Nwřve-
aux.

") Un siécle ďattente. — Století čekání. V brožuře Mla-
dým lidem. Edice Června.

") The Scientific Basis oj Anarchy. Vyšlo v Nineieenth
Century (únor 1887).

») V Anarchie . u philowphU, son ideál P. V. Stock.
Paříž (český y pffl. ZaVninJ, II. roc.).

") L Anarchie daru ÍEvolution socialiste. Bibl. des

") Anarchiil Communitm. náfcl. řas. Freedom. Leodýu.
LV^nare/iíc «í eom/nunííme, Bibl. dei Tei»p* Ncuveaux. -
Anarchie a komunismus v brožuře Anarchittická morálka.
Edice Června.

ll ) La Con<7uě(e </u pafn, P. V. Stock. Paříž. K«np/ um
Brot. (Vyšlo 1920, nikl. ?) Podle staišft© vydám:
líanfll /tír a//e, přeložen do »češtiny« Blahobyt pro všechny.

") C/jín«, c/iamps, aíefren. P. V, Stock, Paříž; Pole. to-
várny a dílny (přel. VI. Borek). Nakl. Mlad. Proudů.

Června, (starší vydání v Amence, nákl. »Voln$th Listu-*).

") První studíe o ethke uveřejutí K. -v Nmelecnih Century:
TheEthicai Needt oj the Present Day (srpen 1904).

The Morality oj Nature (dto., březen-. 1905).

Pak byl zaměstnán jinými pracemi, aŽ po návratu d»
Ruska se věiwml obsáhlému dílu o etndce, jež nedokonal.

KnU.
„POSPOLITOS-T"
b j 1 a . p i e ! o ! e oi A..Hq&he'ra
í Mgliqkího pd.Jidnto, vydaří r/j 9 1.4.
Podobizna Petra K r o p o "f kftji a j« t r * prod U kce
I 1 a po Dít* knihy, pojednává; [cí o iev. s Ocialismu a anorcliLsmu.
Obálku a.rrh.nl ■ do df«« ryl Sylv. M.ťVMÍ a.kfefc u.<ka
od tího*. — Vydíno nákladem Druittva „Knihs",
Ptsha IL, Ped»k*liká 335. — VytUtino
roku I 922 (.ířO » tí.UrnE
Horkf ■ ípol., Praha.

Předmluva

Když začala nynější válka, strhujíc skoro četou Evropu
do hrozného zápasu, a když tento zápas nabyl v kfojích bel-
gických a francouzských, £om vnikli Němci, nevídaného
rázu, že se vraždili bezbranní a civilní obyvatelstvo olupo-
váno o prostředky Živobytí, pokoušeli se někteří omlouvali
tyto hrůzy, s oblibou mluvili o "boji za existencím.

Nato se objevil v »Times« protest, ze se takhle zneužívá
Darwinovy terminologie. V Utlu stálo, že podobný výklad
jesi o málo více. než použitím myšlenek <piejatých z vulgár-
ních, chybných představ dartxinovské iheorie (o xboji za
existenci*, o nvůii k moci*, o »píežití nejzpůsobitejšíhom a
»nadllověku«, atd.) ve filosofii a politice, ze vsak Í ESt v angli-
ckém jazyku ipis, »k tc 'ý \>$kládá biologický a sociální po-
krok nikoli vše převažující hrubou silou a vychytralosti, ale
vzájemnou spolupracím. Bylo tedy navrženo, aby bez pro-
dlení vyšlo laciné vydání přítomné k"'hy-

Nyní ji má čtenář v rukou. Jest to úplný přetisk prvního
vydáni, jen Dodatek vypuštěn, protože obsahoval látku spííe
speciální.

Dvanácte let uplynula od prvního vydání této knihy a
možno říci, ic její základní myšlenku, myšlenku, že pospo-
litost jest ve vývoji důležitým pokrokovým činitelem,
začínají konečně biologové uzmvati. Ve většině hlavních
dél o vývoji, fcieré vyíly v poslední době v Evropě, se již
upozorňuje, že v zápasu o život nutno rozeznávati dvě
různé stránky: vnější zápas druhu s nepříznivými přírod-
ními podmínkami a s druhy soupeřnými a boj v nití n í,
uvnitř druhu o prostředky k živobytí. Rovněž se doznává,

ie dosah i vývojoíý význam tohoto vnitřního zápasu byl
přeháněn, k velkému politování samého Darwina, a naopak
zase podceňován význam družnosti a společenského pudu
zvířat pro rozkvět druhu, v opak Darwinova učení.

Zacínají-H Vsak uvedení myslitelé uznávali význam pospe-
litosli a vzájemné podpory u živočichu, nedošlí lak daleko
v druhé části mé these. i. j. jak důležití jsou tito dva činitelé
v historií lidstva pro rozvoj pokrokových sociálních zřízná.

Současní vůdčí mysliteli stále ještě se kloní k názoru,
že široké vrstvy mají malý podíl na vývoji todálnich zřízení
člověka a íe pokrok v tom směru byl zásluhou intelektuálních,
politických a vojenských' vůdců líných mas.

Tato válka, která přivedla většinu civititovaných evrop-
ských národů V úzl(ý slyk nejen se skutečnosti válečnou, alt
i s tisíci vedlejšími účinky války ve všedním živote, jistě
píispije k obratu v dnešních naukách. Ukáže, kolík třeba tvůr-
čího, budujícího genia širokých vrstev, má-li národ predržeti
těžké dějinné chvíle.

Dnešní válečnou pohromu nepřipravovaly, ani jejích bar-
barských metod nevytvořily široké vrstvy evropských národů:
jest to práce jejich vládců, jejich intelektuálních vůdců. Si-
ické vrstvy neměly podílu na přípravě dnešních jatek a
méně spoluvytvářely dnešní způsoby válčení, které v nejmen-
s.'m nedbají všeho toho, co se považovalo za nejlepíí dědici,
civilisace.

ffebude-li tohle dědictví nadobro zniíeno a múžeme-H
doufali, pfese všechny zločiny v této »civitisovaně válce",
že nauka a tradice lidské solidarity vyjdou neporušeny z dneš-
ní hrozné zkoušky, pak jérupralo, že vedle vyhlazování, orga-
nisovanéko shůry, jsme svědky i tisícerých projevů samo-
volné pospolitosti, o niž mluvím v této fcnize V kapitole, vě-
nované člověku.

Ty selky, které dávaly němeefoífn " rakouským zajatcům,
vlekoucím se unavené ulicemi ^i/evj/fýmí, chléb, jablka a tu
a lam nějaký ítol, ty tisíce zen a mužů, kteří čekttli na ra-
něné, bez rozdílu, zda jsou to přátelé či nepřátelé, důstojníci
či vojáci, ti francouzšti a rultl sedláci, starci, k ie rí zůstali

ve vii /en se ženami a rozhodit ve vesnické hromadě, že se
budou orali a osévatí pole tich, ^fsfí byli »lam«, v nepřátel-
ském ohni, ty družstevní kuchyně a »p o (i o t i z % c o rn m u-
nistes*, které vznikly po celé Francii, ta spontánní pomoc
belgickému národu z Anglie a Spojených stálá i pomoc
ruského lidu zničenému Polsku, ve viem tom počínáni jest
tahová ípousta dobrodiní, svobodně organisovaní práce a
energie, že to přestává býti tmilos/dcnstvím* a jeti to pro»té
pomocí sousedskou, všechno to a pfemnoho jiného jest zá~
rodek nových forem života. Povede la k novým zřízením,
jako z pospolitosti v ranních dobách lidstva vznikla později
ncjlepti pokroková zřízení civilisované společnosti

spolitotti.

Činím tak " opravdové naději, Že uprostřed bídy a agónie,
do níz válka uvrhla celý svít. jest přece jen ještě možná
víra, že tvůríi schopnosti lidi neumdlěvajl a že tedy jejich
vlivem si budou Udě. a snad i národově, lépe rozuměli.

P, KROPOTKIN

Brigklon, 24. listopadu 1914.

ÚVOD

Dvě stránky života svírat na mne nejvíce působily, když
jsean častoval z mládí ve východní Sibiři a v severním Mand-
žuraku. Jedna: krajné Sparný zápas o živobytí, který jest
věsti většině, druhů zvířat s nemilosrdní u přírodou, občasné
ničení života ve veBkém, které způsobují přírodní činitelé a
tím -vyvolané řídké osídlení rozsáhlých území, které jaem
zkoumal, živočiŠstvein. Druhá: íe jsem ani na těch několika
mlatech, kde se hemžilo živcčišstveni, — a pátral jsem .po
torní bedlivě — nenašel rozhořčeného zápasu o živobytí mezi
členy téhož druhu živočišného, který většina dar-
winistu (ač ne sám Darwin) považuje za hlavní rys zápasu
a iivot * za hlavního činitele vývoje.

Hrozné sněhové bouře, které se zenou pres severní část
Eurasie ke konci zřmy a kdy všechno zamrzává, mrazy a
sněhové bouře, které se rok co rok vracejí v druhé polovině
května, kdy 'jsou stromy již v plném květu a kdy jed všude
plno hmyzu, rarmí mrazy a někdy i mocné sněhové vánice
v Červenci a srpnu, které rázem ničí myriády hmyzu i druhá
pAteučí míáďiata na stepích, lijáky, -vyvolané roonsumy, které se
dostavují v teplejších oblastech v srpnu a v září a způsobují
takové zátopy, jaké jsou známy snad jen v Americe a ve
východní Asii, po .nichž je mění v močály náhom! roviny,
v rozsahu velkých evropských států; konečné silné padání
sněhu časně v říjnu, který někdy přikryje oblasti větší než
Francie a Níimecko a tak je dělá neoibyivatelné byložrav-
cSm, kteří pak po tisících hynou — takové jsou poměry,
v nichž ijisem viděl zápasiti ztvířectvo v severní Asii. Tu jsem
si uvodomíl velmi záhy, -jak nesmírné důležité jest v pří-
rodě, co nazval Darwin: »přirazemou překážkou přílišnému

rozmnožování «, u porovnání se zápasem, který vedou spolu
členové téhož druhu o prostředky k životu, -a který sice tu a
tam nabývá ptnekud většího rozsahy, ale někdy není tak
důležitý, jako první činiteď. Poskrovnu živróišstva, lidnatost
— nikoli přelidněnoet — to jsou hlavní známky přerozsáhlé
oblasti, které fikáme severní Asie — a íy mne přivedly
k tomu. že jsem začal váSoě piochyhttviati — áalŠí studie
mé pochybnosti jan posílily — zda jesl skutečně zuřivá sou-
těž o potravu a život v každém druhu, jak to bylo článkem^
víry většiny -darwinistů a tedy i o tom, zda tato soutéž má
tak převážný podíl ve vývoj! nových druhů, jak se za to má

Na druhé straně zase, kdekoliv jsem viděl nadbytek ži-
vota -zvířecího, na pí. na jezerech, kam se shromažďovaly
nesčetné idiuhy a miliony jednotlivců, aby tu vychovaly po^
tomstvo, v koloniích hlodavců, při stěhování piáiů, které byla
tehdy opravidu v rczrnČreoh »afmerikán9kých« podél Usuri
a zvláště při stěhování vysoké zvěře, jehož jsem byl svédkem
na Amutu, kdy -se shromáždily ohromné epcusty těchto imtc-
liaeatníoh zvířat z celé rozsáhlé oblasti, utíkajících před wiS-
hem, aby přešla Aminem v nejnižším místě — vc viecli těch
obrazech ži-vafca avřrat, které jsem spatřil, viděl -jsem pospo-
litost a-vzá-jemnoupodporu, prováděnou v lako-
vém rozsahu, že jsem v obém počal 'tusítí nanejvýše důležité
činitele zachování života, udržení rodu a -jeho dalšího vývoje.

(Konečné jsem viděl u polodivokého dobytka a koní v Za-
baijHoah' i všude jinde, u byložravcú, veverek a pod., že
když jest zvířatům zápasili o nedo-sta tečnou -potravu, z ně-
které príčmy, výše uvedené, vyjde část rodu, která byla po-
hromou postižena, z této zkoušky oslabena na životnosti
Í na izdravi, takže z podobného období zuřivé
soutěže nemůže vzejiti postupný vývoj
rodu,

■Proto, když jsem si později aařal vsímari vztahu darwi-
nismu -a sociologie, nemohl jsem souhlasiti se žádný*" dílem
ani spiskem, které napsány o tomto předmětu. Ve všom tom
se chtělo -menmomocí dokázali, -že člověk, maje vyšší inteli-
genci a vědění, by mohl zmírnili nelítostný zápas o život.

mezi lidmi, ale \e všem t&m se zároveň tvrdilo, že zápas
o prostředky k životu, zápas v5odh zvířat proti všem i jednoho
člověka proti druhému jcí* »p*í*« dním zákonem*.
Takového náizvru jsem o i v««o přřjmouta nemohl, jaa pře-
svědčen, tpřipouští-li se nemilosrdný boj o život v každém
druhu, a vidí-Ji se v takové válce podmínka pokroku, ře sc
tím připouští něco, co nejen ^ e nebylo dosud dokázáno, ale
oo ani nepioKwnzeno přímým pozorováním. Naopak, překvapilo
mne. jak nově osvětlovala celý předmět přednáška »0 -zá-
konu pospolifestia, (kterou měl na sjezdu ruských přirodo-
zpytců r. 1880 veleznámý zeotag, iprofesor Kensler, tehdy
d&n petrohradské university. Idecu Ke**!eirovou bylo, že
vedle zákona ovzájenmémbojijestY přírodě i zákon
o pospolitosti, který jest pro úspěšný zápas o život a
zt(á3tě pro pc*tupný výwj druhu mnohem důležitější, než
zákon vzájemného beje. Tenhle pnukaz — který byl vlastně
ditfíro rczwtoutím mySlenek. vyslovených Darwinem saimým
ivjeho PůvoduěUvěka — ">i připadá] tok pravdivým
a fafc důlfftt*n, .ze hned petom (r. 1863) jsem počal *i-
™tí látku, abych rozvedl mySouluu, kterou Kessler jen zběž-
ní namířil ve sví přednášce, ale mcmcH norám*!, zemředf
roku 1881. #

Ale v jednom ijaem nemohl plně sdíleli Keaslerova ná-
aranu. Keeaíeir ICfaÉ ezmačevtií] 'rodičovské cily« a péči o po-
tenratvo (vrz dále kap. I.) za počátek sympatií k živočirafvu.
Myslím, že jetft otázkou podsialné rozdílnou a dalekosáhlou,
o níž stěží můžeme jednati j« nyní, otázka, ranoho-li půso-
bily' obojí ty city ive vývoiji *polečenských pudů a pokud pů-
sobily i vlivy jiné - . Teprve až řádně zjistíme fakty o pospo-
litosti v různých třídách zriírecfa a í^ich výzinam pro vývoj,
budeme s to vyšetřili, jaký podíl ve vývoji sociálních pudů
přísWt rodičomským citům a i&ý podři družnosti samé, kteráž
neijspíse vznikla na prvopočátku vývoje živočišného světa,
snad již rve stadiu t. nv. »kolonií«í. Proto jsem v prvé řade
hleděl vyšetřili především důležitost činitele pcapoHtosti pro
vývoj, ponechávaje na později pátrání po původu pudu
pospolitosti v 'přírodě.

Význam Činitele poepo lítosti — »k!dyby se jen dokázalo,
že jest všeobecný* — neunikla přírodovědeckému geniu,
který se tak projevoval v Goetheovi, Když Eckermann
jednom vykládal Goetheovi — bylo to r. 1 827 — že nasel
dvě mladá písklata srříztSka, která mít ulétla, drahý den
v hnízdě čermáčka, kteiý mladé krmil spolu «e svými míá-
ďaty, byl tím Goethe přímo rozechvěli. Viděl v tom po-
tvrzen svůj pantheátický náhled a pravil: » Je-li pravda, že
tohle krmení cizího se děje všude v přírodě, jako nějaký
všeobecný zákon, pak by «e rozřešila mnohá zásada. « Vrátil
se k té véd .druhého dne a radil co nejvážněji Edkerman-
novi, (který byl, jak známo, zoologem), aby prostudoval
pečlivě tento zjev, dcdávaje. Že jreté dosáhne *m ocenitel-
ných, výsledků*. (Gesprache, vyd. z r. 1846, sv. III,,
str. 1 19, 222.) Skoda, Že k tomu nikdy nedcSlo. ač jest
velmi praudčpodabné, že Brehm, který ve svém díle ifcdvo-
nNidil tolik látky o pospoiitcsti v říši zvířat, byl inspirován
uvedenou paznáiicikou Gnetliecvou.

V létech 1872 — 86 vy8h> nefcolik dfriežiíých díl o bteli-
igcnici a duJevnírn životě zvířat (-uvedeny v piznáWcáoh

za první kap ěolou) , z méň. In pojednávají podrob-
něji o našem predtmětu, totiž: Les Scciétés ani-
males od Espinase (PafB 1677), La Lutte pour
I' existence et I* a ta o c iation pour la lutte,
přednáška J. L. Lanestana (v dubnu 1661), a kniha Lud-
vika BiichJiera: Liebe und Liebes-Leben in der
T h i e t w e 1 1, která vyšla v prvním vydání 1 682 a 1 883
a v druhém, vcilimi rozšířeném, r. 1885. Ale ač každé
z těchto déil jest výborné, jeet tu ještě dosti místa pro dílo,
které by jednalo o poapcilřtosti, nejen jako dokladu pro píed-
■liiddký původ mravnkfc pudů, ale i jako o přírodbími zákonu
a činiteli vývoje. Espinas věnoval hlavní pozornost živo-
čišným společnostem (včelám, mravencům), zařídivším se
na dětmi práce a ařJtofiv jehlo díro jest pmra poukazů ve
všech směrech, byflo (přece jen piáno v době, kdy se jesté
nemohlo pojednávali o lidských společnostech se znalostmi,
které máme nyní. Lanessaneva přednáška má spise ráz skvěle

navrženého všeobecného plánu díla, v němž by se jednalo

0 -vzájemné podpoře, počínaje útesy .y moři a pokračuje v říši
rostlinné, živočišné a v řSi člověka. S hlavní myšlenkou
Bůctnena díla nemehu ííiuhdasiti, ač jest velmi nabádavé
a bohaté fakty. Kniha počíná hymnou na Lásku a skoro
všechny .příklady jsou -vybrány jako doklad, že iu zvířat jest
láska a sympatie. Ale převáděli iivoaibou družnost na
lásku a sympatii, znamená, dSkti ji imétně všeobecnou
a méně důležkcu, jdko zase u licí etika, založená na lásce
a esobní sympatii, jen omezila pochopení mravních cjtů
jako celku. Nevede mne láska k sousedovi — kterého často
ani neznám — dhcpíin-li se džbepu s vodou a spécháim-li
hlasití oheň v jeho domě, pohání mne širší, ač nejasnější
pocit či instinkt lidské solidarity a družnosti. Tak jest to

1 u w/iřaL Ani láska, ba ani sympatie (ve vlastním smyslu)
nevede otádo přežvýtcavců, nebo kaní, aby utvořili kruh na
obranu pfest ■víky, není to láska, která svádí vlky do houfu
na společný hen, láska nesvádí koťata nebo jehftata ke hře,
nebo tucet různých ptačích druha V 'jedou společnost za
podzimních dnů, a rovněž aai láska, ani osobní sympatie,
nesvádí dohromady tisíce vysoké zvěře, roztroušené po území
jako Francie, ■aby se spojila v jedinou spoustu rúnných dru-
hů a směřovala všechna na jedno místo, aby tam překro-
čila řeku. Jest to pocit daleko širší, než 'lásko a osobní sym-
patie — ijest to pud, který se pozvolna vyvinul u zvířat i
lidí nesmírně dlouhým vývojem a který naučil zvířata i lidi,
Áako silu roiohcu čeipati z pospolitosti a vzájemné pod-
pory, i 'jakou radost ze života při tom najdou.

Jak důtóitý jeat tento rcadíl, pc chopí snadno ten, kdo stu-
duje psychologii zvířat a ještě lepe, kdo studuje etiku lidí.
Láska, sympatie, sebeebětavost mají jistě veliký podíl v po-
otupnětn vývoji inaSich mravních cilů. Ale lidská společnost
není založena na lásce, ba ani ne na sympatii. Jest
založena na vědemí lidské solidarity — třeba jen na in-
stinktivním védemí. Uznává se tím samovolně síla, které se
dostává kařdéiru člověku z pospolitosti, uznává se, jak úzce
závisí štěstí jednotlivce na štěstí všedi, člověk si uvědomuje

podvědomé smysl spravedincsti, slušnosti, Itlerá má každého
k tomu, aby dbal ipráv každého druhého >ako práv svých.
Na tomto širokém a nezbytném podkladu se vyvinuly mrav-
ní city ještě vyšlí. Ale to nespadá do našeho díla, upozd-
ňuji tu jen na přednášVj sSprďvedlncst a ™ravnost«, kterou
jsem odpovídal na Husle jmu Etiku, a v náí jsem po
jťótal o věci obšírněji.

Myslím íedy, že iniha, psaná o Pospoiitosti jako
zákonu přírodním a činiteli vývoje vyplní
význačnou mezeru. Když Huxley t. 1S88 uveřejnil svůj
manifest o stoji o zarvou (Strog g 1 e for Existence
anditíBearingupon Man), v němž po mém sou-
du -vykládal řehní nepřesné fakty přírody, jaik je vidíme
v poli i v lese, dctázal jsem se vydlavatele Nineteenlh
Ceotiury, zda by mi ve tvé revui dovolil obšírněji od-
pwvodoti na názor jed&Kiío z nejvýzmnóiějsícm díiirwmis^ů.
Pan James lCncwl.es pftjal návrh docela sympaticky. Mluvil
j«c<m o tím také s W, Batctcm. * Jisté že tohle jt»t tun
ytďvý darwmiwriuB.« odvětil. »Jest bo rtpaSné co »tl lidé*
udělali z Darwina. NapSte ty články, až budou BtUfcnmy,
napíši vám depis, ktoý můžete ■ uveřejni ti. « Zel, uplynulo
sedm let, než jsem je napsat a když vyšel iposlední. nebyl
již 'Bates tm živu.

Když jsem ro-zebral výcnatn pospolitosti u různých dru-
hů žřvDČifotva, byl jsem ovšem povinnován pojednatí d tém-
ře činiteli i ve vývoji člověka. Bylo to tím nezbytnější, £c
jest řada evolucionistfl, kteří by snad přiznali důležitost po-
spolitosti u zvířat, ale, jako Herbert Sptncer, nechtějí lo
pnpustiri u člověka. Stojí na tom, že u prvotního človĎka
byl pravým zákonem života bej všech proti váem. Jak
ijeist íotlo tvrzení, tak ochotně přejímané, bez dostatečné
kritičnosti, od časů He&bescvýcřt, podeipíeno tím, co
víme o Mivmch obidcbích vývoje lidstva, o tom 'pojednáme
v kapitolách, věnovaných divochům a barbarům,

'Množství a význam zřízení pospolitosti, které vybudoval
tvůrci genig divoastých a po I od ^českých širokých vrstev,
v nejnanněj^im, rodován období ifds^ a ještě více v násle-

.dujícím období občiny, í obravdtý vliv, který to prvotní
zřízení měla na další vývoj Jidstva, aiž do naší doby, při-
měla mne, abych své bádání rozšířil i na pozdější, dějinné
období, zvláště abych studoval nej zajímavější období
svobbdné Středověké méateké republiky, jejichž všeobecné rjz-
šíření i vliv na naši modercí cřviUsaci neibylly ještě laik oce-
nčny, jak by ae aluáeác. Konečně jsem se pokusil stručně
nazniačiti, jak veliký -význam mají instmkty vzájemné po-
moci, které jsme zdědili -po ohromně dlouhém vývoji, ' v na-
ši moderní společnosti, která domněle spočívá na zásadě
wloaždý sám pix> sebe, a stát {s>o vŠecliny«, která viak nemela
nikdy úspěchu a nikdy se neusku teční.

Této knize se snad vytkne, že líčí zvířata i lidi pFfliŠ pří-
znivě, tže se tu vyavedají jejich epoleČemské vlastnosti, kdeíto
o protispalečanskýclh « sobedtých pudech se sotva déjc
zmínka.

Ale neSlo to jioak. Tolik jsme v poslední době slyšeli
o utvrdém, nemilosrdném boji o života, který prý vede
jedna zvířata proti druhým, jednoho -dřvocha« proti dru-
hému, a každého civiliso váného člověka proti víem spolu*
cbíanŮim — a tahle tvrzení ae stala takovým článkem vfry.
Že bylo především třeba, aby se proti tomu postavila velká
řada faktů, které ukazují zvířecí i lidský život s docela jiné
stránky. Bylo třeba poukázali na to, jak předůlažité jsou
sociáJní zrvyky v přírodě -a v postupném vývoji zvířecích
druhů i lidských tvorů: dokázali, že chrání zvířata před ne-
přítelem lépe, že jim často spise dopomáhají k potravě (zim-
ní zásoby, stěovhiní a p.) a zajišťují jim delší život. Čímž
jim spíše umožňují, aby se u nich vyvinuly intelektuální
schopnosti, že vedle jiného prospěchu umožnily člověku,
aby si vytvořil zřízení, která lidstvu pomohla přežiti bvrdý
boj s přírodou a vyvíjet} «e ples všechny osudy dějin. Tato
kniha jedná o zákonu ipospoířtosri jako hlavním činiteli vý-
voje — nikoli o všech činitelích vývoje a významu kaž-
dého z nich. Bylo třeba nipsati tuhle první knihu, aby se
mohla naipsati druhá.

Jsem jistě poslední, kdo podceňuje podíl, kletým se uplat-
ňoval jednotlivec ve vývoji lidstva. Jsem však přesvědčen,
že tenhle předmět vyžaduje, aby se o ním pojednalo hlou-
běji, než se dálo dosud. V dějinách lidstva uplatňoval se
jednotlivec poněkud jinak, Síře i hlouběji, než malichernou,
neinteligentní omezeností, která však u většiny spisovatelů
platí za »urdividuaÍtar.us« a »up lat no vání se«. Také nedě-
lají dějiny jen jedrtodivd, steré lící dějepisci jiako hrdiny.
Mám tedy v úmyslu, dovolí-Ii mně poměry, pojednati zvláště
o ipodílu, který mělo na postupném vývoji lidstva to, že se
v něm uplatňovali jednotlivci. Mohu tu poznamenali jen
věci všeobecné. Když zřízení pospolitosti — kmen, občina,
cechy, středověké město — pozbývala postupem věků pů-
vodního réxu, když se stávala přiživnickými a tím i pfekáf-
Icou pokroku, ipowtaii proti nim jednotlivci vždy Csvojíni,
rozdílným způsobem. Cist buřičů usilovala očistili stará zfí-
zwí, nebo vytvořili vyšší formu sdruženi, zvlažené na zá-
sadě pospolitosti, pokoušeli se na ■př. zavést: zásadu »ná.
hrady« za dfívějií lei taliooU a pozdíji i odpuitenf
přečínú, nebo iještě vyšší ideál rovností před lidským svě-
domím, unfsto »náhrady« podle třídního měřítka. Ale sou-
časné druhá část revolucionářů zamýšlela zničili ochranná
sdružení vzájemné podpory, jedině proto, aby sama wabyln
věcsího bohatství a větší moci. V tomio sporu tóí různých
směrů, v tomto zápasu dvou tříd revolucionářů a obhájců
starého jest skutečná tragedie dějin, Ale -vyliti ti tento
spor a studovati 'poctivě, jaký podíl ve vývoji lidstva měla
každá z těch tří wl, vyžadovalo by zrwe tolik let, co si vy-
žádala tahle karma.

Z děl, která jednají skoro o temže předmětu, a jež vyšla
od doby, kdy byly uveřejněny mé články o pospolitosti u
zvířat, «lu«í uvésti The Lowefll Lecitures on the
A s c e n t o í M -a n, od H. Dmmmonda (Londýn 1 894)
a TheOiigin and Growth o f the Mor a 1 I n-
stinct, od A. Sutheriajida (Londýn 1898). Obě psány
po výtce -ve směru Bucbnerovy »Lásky«; v druhé knize
se poněkud obšírně pojednává o rodičovském a rodinném

cítění jako jediných vlivech, působících nn vývoj mravního
cítění. Třetí dílo, jednající o člověku a psané v podobném
smyslu, jest The Princíples of Sociology od
prof. F. A. Giddmgse, jehož první vydání vyšlo r. 1896
v :Novém Yorku a v Londýně, a hlavní jeho myšlenky na-
črtnuty autorem ve aplsku z t. 1894. Ale ijett mi přene-
chat! ktiítdkfiírn, aiby probrali, v čem se shodují, v Čem' po-
dobají a čím se Klí má kniha a ona díla.

Jednotlivé částí této knihy byly uveřejněny poprvé v
Nineieenth Century (>Poapo)ikost u zvířata v září
a listopadu 1890, sPoupolitosí u divcchu«, v dubinu 1891,
uPoapoIitoat u barbarův, v lednu 1892, ^Pospolitost ve
středověkém městě-/ , v srpnu a -září 1 894, a ^Pospolitost
u moderních 4idí«, v lednu a čcbvhu 1896). Když jsem je
spojil v knihu, měl jsem zprvu úmysl, u věsti v dodatku
spoustu látky i pojednati bam o četných podružných bo-
dech, což bylo třeba v Článcích vynechali. Okázalo se víak,
ie by takotvým dodatkem vzrostla kniha dvakráte a byl bych
jí namohl vydati, nrfoo teprve mnohem pomděgi.

.Nynójíí dodatek*) pojednává jen o několita bodech,
které zavdaly příčinu k sporům v poslední době; do textu
jsem pojal jen látku, pokud nerušila «ta\í>u díla.

V Bromiey, Kent, 1902.

*J Byl vynechán, vi, o.t.tuf Předmluvu. (Porn. pfefcl.)

HLAVA PRVNÍ
POSPOLITOST U ZVlftAT

Zápas o živobytí. — Pospolitost jako přírodní zákon a hlavní
činitel postupného vývoje. — Bezobratlovci. — Mravenci
a včel)). — Ptáci, sdružení k honbě a k lovu ryi>. — Druž-
nost. — Vzájemná ochrana u drobných ptáků. — Jeřábi,
papoušci

Představa zápasu o živobytí, jako Činitele vývojového,
uvedení do vědy Darwinem a Spencerem, umožnila nám,
abydhom obsáhli velerozsáhlý obor jevů prošlou formulí,
kteří sc brzy stala základem naSch filosofických, biologi-
ckých a sociologických spekulaci. Darwin v*ěh'l ve všeobec-
ný pojem přerozmanite fakty: přizpůsobování úkonů i formy
organických bytostí jejich okolí, řysiologieký í anatomický
vývoj, rozumový rozvoj i sám mravní vývoj, který jsme dříve
obyčejně vysvětlovali íol&a luznými příčinami. Představu-
jeme si to jako nepřetržité úsilí — v podobě boje proti ne-
příznivým poměrům — o takový vývoj jednotlivců, plemen,
rodů a společností, který by vedl k životu co možno oej-
plníjlfmu, nejrozmflTiitřjSímu a nejmtairaqsimu. Snad s po-
čátku sám Darwin sí nebyl plně vědom, jak všeobecný jest
činitel, kterým mínil vysvětlovali nejdříve jen rafdu faktů
nahromadění individuálních variací v novém druhu. Ale
byl si jtŽ vědom. Že by pojem, který uvedl do vědy. pozbyl
filosofického a jedině pravého smyslu, kdyby se užíval jen
ve smydu omezeném, totiž, ie jednotlivci spolu zápasí jen a
jedině o prostředky k živobytí. A hned na počátku svého
památného díla zdůrazňoval, Že toho pojmu dlužno užívati
ve »3myatu širším a obrazném, vyjadřujícím závislost jedné
bytosti na druhé, a zahrnujícím nejen život jednotlivce, ale
také úspěšné rozmnožení jednotlivce (což jest důležitěji!) .')

Sám užíval pojmu toho hlavně v irísím smyslu, k vlast-
ním speciálnějším účelům, ale varoval své následovníky, iby
se nedopouštěli omyla (kterého, jak se zdá, se sám kdysi
nevyvaroval) a nepřeceňovali jeho omezené platnosti. V »P ú«
vodu Člověka, ukázal oa cěkolfca stránkách vlastní,

široký smysl toho pojmu. Ukázal, jak u nesčetných zvířecích
společností zmizel zápis jednotlivců mezi sebou o prostředky
k životu, jak tu byl zápas nahražen. součinností, a
jak se touto náhradou rozvinuly mravní a rozumové schop-
ností, které zabezpečují druhům nejlepší podmínky přežití.
Dal na srozuměnou, že v těchto případech nejsou nejschop-
nějšímí fysicky nejsilnější , ani n e j c h y t ř e j Š í,
ale ti, kdož se naučili tak vzájemně si pamáhati, silní i slabí
Stejně, na prospěch celku. » Takovým společnostem — psal
— které mají nejvíce clená, kteří se nejlépe snášejí, se bude
dařili nejlépe a zanechají nejvíce potomstva.* (2, vydání, str.
163.) Takto pozbyl v hlavě opravdového znalce přírody
omezeného smyslu pojem, kterjí vznikl z omezené rraalthM»
sianské představy o soutěži všech se všemi.

Žel, že tyto poznámky, které mohly býti východiskem
nejplúdnájších výzkumu, byly zadaceny do pozadí spoustou
faktů, sebraných na vysvětlenou, jaké výsledky má skutečný
zápas o život. Mimo to se Darwin nikdy nepokusil, aby
blíže vyšetřil, jatý význam má každá z těch dvou rtráaHř
zápasu o život ve světě živočišném, a také nikdy nenapsal
dílla, jak zamýšlel, o přirozených [překážkách pflHáného roír
množ ování, ačkoli takové dílo by bylo křížovou zkouškou,
jaký skutečný dosah má indirviduelní zápas. Ba, právě nů
týchž stránkách, o nichž j»em se právě zmínil, mezi daty,
která vyvracejí omezené malthusianské pojetí zápasu, znovu
vyvstává stará malthusianská nákaza, totiž v Darwinových
poznámkách, ie prý škodí, udržují-li se »tělesně i duševně sla-
bí«vnasich civiltsovaných společnostech (I. c, kap. V.). Ja-
ko by ty tisíce tělesně slabých i neduživých básníků, vědců,
vynálezců a reformátorů, spolu s druhými tisíci t zv. »bláz-
nů« a . ^slabomyslných nadienců« nebyly nejvzácnějšími
zbraněmi lidstva v jeho boji o život, vedeném zbraní ioz-
umovou a mravní, kterou přece sám Darwin velebil v téže
kapitole sPůvoďu člověka*.

Darwintxvu theorii potkal týž osud, jako všechny, které
se nějak dotýkají lidských vztahů. Místo aby ji rozšířili, jak
Darwin naznačil, zúžili ji jeho následovníci ještě více.

Kdežto Herbert Speacer, který šel nezávisle, ale podobným
směrem, hleděl rozšířili bádání na závažnou otázku: »Kdo
jest nejzpůsobílejší?«, hlavně v dodatku k třetímu vydání
svých Daných pravd mravoučných, udělali ne-
sčetní následovníci Darwinovi pojem zápasu o život co neg-
iriší. Na konec si představovali svět zvířectva jako svět ne-
ustálého boje pot o vyhladovělých bytostí, které žízní jedna
po krvi druihé. Jejich přičinéniirt zaznívá v moderní literatuře
válečný pokřik: Běda přemoženými jako by tohle
bylo posledním slovem moderní biologie. Povýšili »rrelítost-
ný« -zápas o osobní výhody na biologický princip', kterému
jest se podrobtri i Člověku, jinak podlehne ve světě, založe-
néavna vzájemném vyhlazování. NecháTne-li stranou národo-
hoapodáře. kteří znají z přírodní vSdy několik slov, a ta ještě
pochytili z druhořadých pojpulariiátoTŮ této vody, imwtae
doznali, 4e i nepovolanější zastanci Danvinových náborů
dŽlarjí.co mohou, jen aby se udržely tyto falešné představy.
VsJsměJcu, vewneme4i si na př. Huxleye, který je*t beze-
sporá ' považován za neschopnějšího vykladače theorie vý-
vojoyé, nedcťzvídáme-lE se od něho ve článku »Boj o Živo-
bytí a význam jeho pro člověka «, že:

»% hlediska moralistova skýtá svět zvířectva touž -podí-
vanou, jako zápas gladiátoři. S tvory se napřed zachází
velmi pěkně a pak se postaví do boje: při tom se dožije
druhého zápasu jen ten nejsimějŠi, nejrychleji! a nej chytřejší.
Divák nepotřebuije obraceti palec, poněvadž se nedává žád-
ného pardonu.*

A nevykládá-Hž na jiném misie téhcž článku, že jait
u zvířat, tak u prvotních lidí:

snejslabší a nejhloupéjší byli přimáčknuti ke zdi, kdežto
n ^houževnatější a nej vychytralejší, kteří byli nejlépe při-
způsobeni poměrům, — nikterak ne ti vůbec nejlepší —
přežili všechno. 2ivot byl nepřetržitou šarvátkou a mimo
omezená a dočasná pouta rodinná, byl obyčejným stavem
Hobbesňv boj všech proti všem.«')

tak o životě primitivního člověka. Ale předem lze pozna-
menali, že Huxleyův názor o přírodě si může dělali nároky,
že jest nějakou veděcltri dedukcí, asi tak, jako si je může
dělati právě opáčný náhled Rousseua, který zase viděl
v přírodě jen samou lásku ."TtíÍt a soulad, cotž všechno člověk
svým vývojem porušil. Stačilo by však, aby takový přírodo-
zpytec jen jednou vkročil do lesa, aby jen jednou pozoroval
nějakou společnost živočichů, nebo i jen pročetl některé
vážné dílo o životě zvířat (D'Orbiignyho. Audubonovo, Le
Vailtantavo, kterékoli) , a hned by si udělal jmou před-
stavu o sociálními živote u zvtíat, a. jíž by se inu nezdála
příroda bojiStěm, ale také ne aám soulad a sám mír. Rous-
seau se dopustil omylu, že ze své představy vyloučil zápas
zuby-nehty a Huxley zase chybil opačné. Ale ani Rous-
íeaův výlučný optmviamua, ani Huxleyův výlučný pesimismus
nelze přijati jaíto nestranný výklad přírody. ' ■

Jakmile začneme studovali zvířata — ne v laboratořích
a v museích, ale v lesích a na prériích, v stepích a v horách
— ihned zpozorujeme, že je sice u různých 'druhů vélum
hodni válčí a že se vyhlazují v rozsáhlá míře, zvláště u. od-
lišných tříd Živočwných, ale také že jest m i stejné tolik,
ne-li více vzájemné podpory, pospolitosti a vzájemné 'obrnily
u zvířat téhoŽ druhu, či aspoň téže společnosti. Družnost
jest pravě tak přírodrum zákonem, jako vzájemný zápas.
Bylo by ovšem velmi nesnadné určití i jen zhruba, jak která
z těchto řad faktů jest početné důležitá. Ale zkusíme-li to
nepřímo a zeptáme-li se přírody: »Kdo jest nej způsobilejší:
ti, kdož neustále zápasí jeden s druhým, či ti, kdož si na-
vzájem pomáhají?«, vidíme ihned, že docela nepochybně
způsobilejší jsou zvířata, zvyklá pomáhati si navzájem. Mají
větší vyhlídky, že přežijí, a také se ve své třídě nejvíce vy-
víjejí tělesně Í duševně. Zvážíme-H všechny doklady, které
by podporovaly tento náhled, můžeme beze všeho říci, Že
pospolitost jest právě tak zákonem života zvířat, jako jest
jím vzájemný zápas, ale že má podle všeho mnohem větší
význam jako činitel vývo-je, zvláště proto, že podporuje' vý-
voj zvyků a vlastností, které zajišťují, že se druhy udrží a

budou dále vyvíjeli, a při tom že se. individuu dostane co
neřjvětšího blahobytu a živciní radosti při vynaložení co nej-
menší energie.

Význam pospolitosti Jako přírodního zákona a
ne j většího, činitele vývoje pochopil, pokud
vím, z vědeckých následovníků Darwinových, známy" zoolog,
bývalý děkan petrohradské university, prof. Kessler. Roz-
vinul své ideje v přednášce, kterou sněl v 'lednu 1880, ně-
kolik, měsíců před smrtí, na sjezdu ruských přírodozpytců.
Ale 'jako tolik jiných dobrých věcí, uveřejněných jm rusky,
zůstala i tato přednáška skoro úplně neznáma.

»Jako starý zoolog* považoval za povinnost protesto-vati,
že_ae zoeužřvá pojmu: hoj o JzJ/y.o.b y t í, který tyl vzat ze
zoologie, či aspoň, že sě přeceňuje. Zoologie — pravil —
a vědy, jednající o člověku, nepřestávají zdůrazňovat!, čemu
říkají nemilosrdný zápas o živt&ytí. Ale zapomínají, že jest
tu 'ještě dniiý zákon, který fze nazvali zákonem pospoli-
tosti,' který .jest dakfco podstatnější prvého, aspoň u zvířat.
BĚišWer vyzvedl, jak jsou zvířata nevyhnutelně sváděna do-
hromady starostí o potomstvo, a »£ím úžeji spolu drží jed-
notlivci, tím více podporuje jeden druhého a tím také větší
vyhlídku mají druhy, že přežijí, i že se dále vyvinou du-
ševně.* » Všechny třídy živočichů — pokračuje — přede-
vším vyšších, žijí v pospolitosti* a osvětli) svoji myšlénku
příklady ze života hrobaříků a ze společenského života ptáků
a některých ssavců, 'Příkladů neuváděl mnoho, jak lze ostatně
čekati v zahajovacím proslovu, ale hlavni hody byly jasně
vytčeny. A zmíniv se. že ve vývoji lidstva měla pospolitost
podíl ještě význačnější, skončil prof. Kessler tímto závěrem:

» Rozumí se, že nepopfráím zápasu o živobytí, ale trvám
na tom, že postupný vývoj v říši žjvočišsbva a zvláště u lidí
jest spíše podporován vzájemnou pomocí než vzájemným
, bojem . . . VŠechny_ OTgan^^

\ první je vede k zápasu a k vzájemnému hubení, potřeba
udržovati rod je izase sbližuje a má je k tomu, alby si na-
j yzájem pomáhaly. Ale mám za to, že ve vývoji organic-

kého světa — v postupném přetváření se organických by-
tostí, má -vzájemná podpora u jednotlivců mnohem větší po-
díl než vzájemný boj.«*)

Většina přítomných ruských zoologů byla podmaněna tak
správným náhledem a Sévexcov, jehož dík jsou dobře známa
ornítologům a zemépiscům, podporoval Kesalerovu myšlen-
ku a osvětlil ji několika dalšími příklady. — Zmínil se o ně-
kolika druzích jestřábů, »kten jsou až ideálně uzpůsobeni
k lupióství« a přece jsou v úpadku, Iddežto jiné druhy jev
střábů, kteří si navzájem pomáhají, prospívají. » Vezměte si
zase společenského ptáka, kachnu — prawil — jest v celku
špatné vybavena, ale provádí vzájemnou podporu a zapla-
vila skoro celou zemi, jak lze soudiu' podle jejích nesČtítnýíii
druhů a variací.*

Že ruští zoologové tak beze všeho přijali názor Kest-
lerův jest zcela přirozené, ježto skoro všichni měli příležitost
studovati *v«t (zvířecí v rozsáhlých, neobydlených obkítecjj.
levemi Asie a východního Ruska. A nelze studovali těchto
krajů, aby vám nezavanuta na mysl táž řdea. Vzpomínám
ai, jakým dojmem na mne působil živočišný svět na Sibiří,
když jsem bádal v oblasti vitimské ve společnosti tak doko-
nalého zoologa, jako byl přítel Poljakcv. Oba jsme stáli
pod prvním dojmem Původu druhů, ale marné jsme
pátrali po zuřivé soutěži u zvířaí téhož druhu, jak jsme to
čekali po přečtení Darwinova díla, třeba že jsme měli na
poměti i poznámky ve třetí kapitole tohoto díla (str. 54).
Viděli jsme tu nei rozmank Ější uzpůsobení pro zápas, často
vedený pospolitě, proti nepříznivým poměrům podnebí, nebo
proti různým nepřátelům, a Poljakov napsal nejednu pěknou
stránku o vzájemné závislosti masožravou, byložravců a hlo-
davců na sídlištích, všem jím společných. Byli ijome svědky
Četných ukázek vzájemné podpory, zejména za stěhování
ptactva a byložravců. Ale i v oblasti amurské a usurské,
kde jest nadbytek živocišstva, spatřil jsem jen málo kde
skutečnou soutěž a zápas vyšších zvířat téhož druhu, ačkoli
jsem po tom bystře pátraL Týž dojem máte z dél většiny
ruských zoologů a zřejmě se tán vysvětluje, proč Kessierovy

názory byly tak uvítány ruskými darwinisty, <ač podobné
představy nebyly v mode u následovníků Darwinových v zá-
padní Evropě.

První věc,' která nás překvapí, když se pustíme do studia
zápasu o živobytí po obou jeho stránkách, prané i přene-
sené, jest spousta pHkkdu-v eáó ea aé pemoe*r- « *Í* tt" V" Péa
o potomstvo, jak uznala většina evolucionistů, ale také v
toinrThy" jedfio^več byt"v~0eříp^^'Tnóhl"si zaopatřili ne-
zbytnou potravu. U rozsáhlé části říše živečišstro jest po-
spolitost pravidlem. Navzájem si pomáhají i nejnižší živo-
čichové, a .musíme bytí připraveni na ío, že jednou zvíme
od těch, kdož studují mikroskopický život, že jest jakási
^ódoroi j^etBaáHJodptaaJ. j_žjvfitfi . loAwoígaaismů.
Ovsem, víme jen . pramaloučko o Žřvotě bezobratlovců, vy-
jma termity, mravence a včely. A přece i ze života nižíícn
živočichů, mM«ne sebrali několik dokladů spolupráce, bez-
pečně zjištěné. Skoro vůbec ještě neprostudována nesčetná
sdružení sarančat. baboček a sviimků, cřkád atd. Ale jiá jen
to„-že tu jsou, ukazuje, že se řídí týmiž zásadami jako do-
časná stěhovací- (Sdružení tura věnců a včel. U brouků
jsme viděli docela, dobře, jak si pomáhají vzájemně hroba-
říci (neCTophorus) . Ti potřebují nějakou hnijící látku, aby
.tam nakladli vajíčka, a larvy měly co jisti. Ale látka nesmí
hniti rychle. Proto zahrabávají do země mršiny drobných
živočichu, které najdou na petulkách. Hrobaříci žijí zpra-
vidla osamocené, ale když některý objeví mrtvou myš, nebo
mrtvého ptáka, které by sám sotva odvlékl, přivolá si pět
šest nebo i deset soudruhů, aby vykonali práci společně.
Je-4i třeba, odvlekou tělo na půdu dostatečné měkkou a po-
hřbí je opatrně, aniž se hádají, kdo bude smeti naklásti
vajíčka do pohřbené mrtvoly. A když Glecfitseh připoutal
mrtvého ptáka ke křížku ze dvou hůlek, nebo pověsil ro-
puchu na bulku, zaraženou do zdi, sdružili hrobaříci svou
inteligenci stejně piátebky, aby zmohli, co tu Člověk na-
strojil. Stejně pospolité úsilí pozorováno u kalovala.

Podobné příklady můžeme najiti i u živočichů, stojících
na poněkud nižším stupni orgarusace. Někteří pozemní kra-

havé v západní Indii a v severní Americe se spojují ve
velké roje a táhnou k moři, aby tam uložili svůj potéí:
každé takové stěhování vyžaduje dohody, sptílmpráce a vzá-
jemné podpory. U ivelkých moluckych krabů (hmnuhis) jsem
byl překvapen (v. Í662 v brightonskérn aWariu), jaké vzá-
jemné podpory jsou schopni tito neohrabaní tvorové, ocit-
ne-li se některý z nich v nějaké nouzi. Jeden z nich upadl
naznak v rohu nádrže a těžký omáČsíkovřtý hřbet mu bránil,
aby se mohl zase obrátiti, k tomu tam byla ještě železná
tyč, takže věc byla dvakráte obtížnější. Přísli mru na pomoc
druzi, asi hodinu jsem pozoroval, jak to asi zaonačí, aby
vězni pomohli. Dva současně podebrali přítele ze zadu, až
ho konečně postavili rovně, ale tu přišla do cesty železná
tyč a záchrana nedokončena: krab se těžce převrátil. Po
mnohém úsilí odlezl jeden zachránce pro itvs jiné kruhy,
kteří by pokračovali v prácí s Čerstvými silami, postrkujíce
a zvedajíce padlého soudruha. Stáli jsme u akvária dok^é
ůvi hodiny a než jsme odešli, jeitě jsme se obrátřlit zachra-
ňovalo se dále! Kdyí jsem vidě] tohle, nemohl jsem neu-
věřiti pozorování, které uvádí dr. Erasmus Darwin, tetiž, Iv
aobyčejný krab v dubě svlékání hlídá, jako přední stráž ty,
kteří « svlékají, nebo nemají -dosti ztvrdlý krunýř, aby ně-
jaký mořský nepiítel nepřepadl svlečené a tak nechráněné
druhy-* 6 )

Příklady pospolitosti u termitů, mravenců a včel jsou tak
dobře známy širšímu členáMvu, hlavně z dél Roman eso-
vých, L. Buchnera a sira Johna Ijubboka, že se mnhot
omeziti rta několik málo poukazů. e ) Podíváme-li se na
mraveniště, vidíme, že se tu děje všechno po zásadě pospo-
litosti: výchova potomstva, sbírání zásob, stavění, péče o
mšice atd. Jest nám tedy uznali s Fordem, že hlavním, zá
klaidním znakem života Četných druhů mravenců jest, že ta
každý mravenec dělí o potravu, již pohlcenou a částečně
ztrávenou, s každým členem mravenčí obce, který o to po-
žádá a že jest k tomu povmnován, Potkají-li se náhodou dva
mravenci, každý z jiného druhu, nebo z dvou nepřátelských
mravenišť, hledí se jeden druhému vyhnouti. Ale dva mra-

věnci, z téhož mraveniště, nebo z leže kolonie mravenišť
bělí k sobě, vymění si několik pohybů tykadly a »je-li jeden
hladov či žíznřv, a ma-li k tomu ten druhý ještě plný břich
— žádá beze všeho o žrádlo. « Požádaný nikdy neodmítne,
otevře kusadla, postaví se vhodně a vytlačí ze sebe kapku
průsvitné .tekutiny, kterou druhý slíže. Vytlačovali takto po-
travu pro druhé mravence jest význačnou známkou života
mravenců (na svobodě) a děje se to neustále, buď aby se
nasytili hladoví druhové či nakrmily larvy, takže Forel má
za to. že zažívací trubice jest u mravence dvojdílná: zadní
část jeát pro vlastní potřebu mravence, přední část hlavně
pro potřebu druhvch. Kdyby nějaký mravenec pořádně na-
žraný byl tak sobecký a odmítl nakrmili druha, zacházelo
by se s ním jako « nepřítelem, ne-Ii hůře. Kdyby to udělal
některý v době, kdy jeho kmen zápasí s jiným druhem, se-
sypali by se na něho hůře, než na samotného nepřítele. A
neodmítne-]! nasytiti nějakého mravence z nepřátelského tá-
bora, zachází s ním kmen toho. jemuž posloužil, jako s pří-
telem. Víe to jest potvrzeno velmi přesným pozorováním
a průkaznými pokusy.*)

V této rozsáhlé Části tise živočišné, v níž jest přes tisíc
druhů a která jest tak oživena, že podle Brazilců patří Bra-
eilie mravencům a ne lidem, není soutěže u členů téhož
mraveniště, nebo kolonie <rflWřve»i*(. Jakkoli zuřivé válčí
spolu růaoé druhy, a dopouštějí se velmi hrozných ukrut-
ností v době války, přece jen jest pravidlem v obci mravenci
pospolitost, oddanost, které se staly zvykem, a velmi často
i obětování se prospěchu celku. Mravenci a včely se zřekli
»Hobbesowy války* a jsou na tom lépe. Podivuhodná mra-
veniště, jejich stavby, které poměrnou velikostí překonávají
i stavby lidské, dlážldéné cesty a klenuté ochozy, prostorné
sine a spýchary, žitná pole, sklízení a *sladování« zrní, 8 )
racionelní výživa vajíček a larv, zvláštní stavby pro chov
mšic, jež Linné tak malebně vylíčil jako »dojmice mraven-
cův;, konečně odvaha a sndnatost i vynikající inteligence mra-
venců všechno to jest přirozeným ovocem pospolitosti,
kterou se mravenci řídí ve všem počínání svého pilného a

pracovitého života. Takový způsob života byl ovsem nezbyt-
né východiskem vývoje jiného pod&atného zjevu mraven-
čího života: obrovského vývoje individuelní iniciativy, která
zase zřejmě velde k vývoji vyseté "á mnohostranné inteli-
gence, jež nezbytné překvapí lidského pozorovatele. 9 )

Kdybychom znali ze života Živočichů jen to, co víme
o mravencích a termitech, mohli bychtom již bezpečně usu-
zovati, že pospolitost (která vede í vzájemné důvěře, první
podmínce odvahy) a iniciativa individuem í (první podmín-
ka pokroku intelektuálního) , jsou dva činitelé, neskonale dů-
ležitější pro vývoj říše živočišné než vzájemný zápas.
Opravdu se mravencům daří, ač nemají soohranných* po-
můcek, bez nichž se neobejdou živočichové. Žijící osamo-
ceně. Barva mravenců je prozrazuje nepřátelům, a roztáhla
mraveniitě některých druhů nápadně vystupují na lukách
a v lesích. Není chráněn tvrdým krunýřem a jeho kusadla",
ač nebezpečná, pokousají-li nějakého živočicha, nemají val-"
né ceny k osobní obraně, kdežto mravenčí vajíčka a 'aryy
jsou pochoutkou pro přečetné obyvatele lesů.' Ač jest ta-
ková spousta mravenců, nejsou tak nějak zvláště ničeni
ptáky, ba aezahuibí jich mnoha ani ježury, a oimohem silnější
hmyz se jích bojí. Když Forel vysypal na louku pytlík mra-
venců, shledal, Že cvrčkové utíkají, opouitějíce díry, aby je
mravenci nechytili, kobylky i cvrčkové utíkali všemi směry,
pavouci a brouci zanechóvari své kořisti, aby se jí nestali
sami.* Mravenci vzali na konec útokem i vosí hníada, při
čemž jich padlo hodně pro blaho obce. Neunikne jim ani
nejrychleji! hmyz, a Forel často viděl, jak mravenci pře-
kvapili a zabili motýly, komáry, mouchy a pod. Síla mra-
venců jest v pospolitosti a vzájemné důvěře. Stají-li mrave-
nec — nečítáme-li termity, ještě vyvmiaějŠÍ — přímo v čele
celé třídy hmyzu schopnostmi duševními, vyrovná-li se jeho
odvaze jedině odvaha nejsmělejších obratlovců, a je-li jeho
mozek, podle slov Darwinových » jednou z nejzázračnějsích
částeček hmoty, snad spHe, než mozek čloYČka«, není-liž
toho příčkou, že v mravenčích obcích nastoupila pospolitost
místo vzájemného boje v obcích mravencích? Totéž platí o

vČeládh. Tento drobný hmyz, který se snadno stává kořistí
mnohých, ptáků a jehož med se těší oblibě četných druhů zví-
řat, od brouka po medvěda, rovněž H£imá nk na svou ochranu,
jako mimikry a ipod., bez čehož sotva který hmyz žijící osa-
měle unikne úplné zkáze. Ate že si vzájemně pomáhají, roz-
šířily se tolik a dosáhly inteligence, již se podivujeme. Pospo-
litou prací rozmnožují jednotlivé síly. Rozdělujíce si- občas
prácí, při Čemž každá -včela dovede děla ti všechno, je-li potře-
bí, dosáhly takového blahobytu a takové bezpečnosti, že osa-
měle žijící živočich nemůže asii poroyslřti, že by toho kdy
dosáhl, třeba jest i hodně silný a dobře vyzbrojený. Svými
sdruženími mají často větší úspěch než Člověk, jestli nedbá,
aby; vyyžil vzájemné podpory, dobffe coganiaované, Je-ii
nějaký nový roj na odchodu z úlu, aby si nasel nové obydlí,
prozkoumá několik včel celé okoJí a objeví-li příhodné místo,
u;i. pi. starý košík, nebo podobnou věc, usadí se tam, vy-
čistí a střeží to, někdy po celý týden, až se tam usadí celý
roj. Ale co lidských osadníků zahyne v nových krajích,
jen. proto. Že nepochopili, jak jest nutné spojiti své úsilí.
Spojí-li tvou inteligenci, podaří se jím zmoci překážky, ně-
kdy docela nepředvídané a nezvyklé, jato ty včely na pa-
řížské výstavě, které zadělaly voskem otvor ve skleněné
desce, která zasazena do stěny jejich úlu. Mimo to nepro-
jevují nijak krvežíznivých choutek a nerady se rvou jen tak
pro nic, jak to mnozí spisovatelé rádi přičítají živočichům.
Stráž, která hlídá česlo úlu, bez milosti zabíjí loupežné včely,
které by chtěly vdiknouti do úlu, ale neublíží včelám cizím,
které přilétnou sem omylem, zvláště přinášej í-1 i pel, nebo
jsou-li to mladé včely, které se snadno zmýlí. Neváič 1 ' se
více, než jest právě třeba.

Družnost včel jest poučnější tím spíše, že mají Í nadále
pudy loupeživé a jsou líné, což se objevuje zejména, jsou-li'
okolnosti příznivé. Jest vekni dobře známo, že jest vždy.
dosti včel, které vedou raději loupežnický život, než by pra- (
covaly jako dělnice, a že jak v době nedostatku tak v 6b- j
dobí nadbytku potravy se tahle loupežnická třída rozmáhá. I
Když jest po žních a na polí a loukách zbývá již málo co.

pak včelích loupežníků přibývá, na druhé ftrasě, kolem plan-
táží cukrové třtiny v Západní lavin a kol rafinerií cukni
v Evropě jest lupiČství, lenost a často i opilství včel zjevem
docela obyčejným. Vidíme tedy, že také u včel trvají ■dále
protisociální pudy, ale přirozeným výběrem se vyřadují, pro-
tože konec konců se ukáže solidarita daleko prospěšnější
dnám, než výrvaj jednotlivců 3 loupežnými sklony. Nejvy-
chytretlejSÍ a nej mazanější vymizejí na prospěch těch, kdož
rozumějí výhodám družného života a vzájemné podpory.

Pravda, ani mravenci, ani včely, ba ani ne termiti, nedo-
spěli k představě vyšší solidarity, která by zahrnovala všech-
ny druhy. V tom směru nedospělí na vyšší stupen vývoje,
ale vždyť tam nedospěli ani naši političtí, vědečtí a nábo-
ženští vůdcové, jejichž společenské pudy stěží sahají za okruh
úlu, nebo mraveniště. Přes to popsal Fofel osady nejméně
o dvou stech mravemíř, dvou různých druhů (Formíca ex-
wota a F. prewilabrii) , na Mont Tendre a na Mont Sk-
lěve. Forel tvrdí, že každý člen jedné kolonie pozná Člena
druhé a že se všichni účasten společné obrany. V Petmsyl-
vanii zaie p. Mac Cook viděl celý národ 1600 — 1700
kup, obývaných mravenci, kteří si dělají ztarmí hradby a
viechno to žilo v plné shodě. A p. Bates popsal kopce ter-
mitů, jež pokrývají velké plechy »campcs« — v n/ákterých
těch mraveništích bydlí dva tri různé druhy, a většina těch
staveb jest spojena klenutými ochozy a arkádami. 1 ") Jak
viděti jsou i u necbratlovců jakési počátky sdružení velkých
skupin druhů k vzájemné ochraně.

Přejdeme-lt nyní k zvířatům vyšším, najdeme mnohem více
příkladů docela nepochybně vědomé vzájemné pomoci k
různým účelům, ačkoli jest nám zároveň uznati, že víme
tuze málo i o životě zvířat vyšších. Prvotřídní pozorovatelé
nahromadili spoustu faktů, ale jsou ještě celé oblasti říše
živočišné, o nichž nevíme skoro nic. Věrohodných informací
o rybách máme velmi poskrovnu, jednak že pozorování tu
není snadné, jednak že se věci dttsud nevěnovala patřičná
pozornost Co do mvcfi, poznamenal jíž Kessler, jak málo
víme o jejich zvycích. Někteří žijí v noci, druzí se skrývají

pod zemí a ti býložravcí, jejichž sociální život a stěhování
by bylo velezajímavou věcí, nenechají si Člověka přiblížit!.
Nejvíce informací máme a ptactvu a přece jen velmi ne-
dokonale známe pospolitý Život mndha ptačích druhů. Ale
nemusíme si stěžovali, že by se nám nedostávalo přesné zji-
štěných faktů, jak uvidíme v dalším.

'Není třeba, abych se zdržoval sdruženími samců i sa-
mic k výchově a vyživování potomstva v prvním období ži-
vota nebo k společným honům, ačkoli stojí mimochodem za
zmínku, že tahle sdruženi jsou pravidlem i u těch nejméně
společenských imasožravců a dravých ptáků, a že zasunují
zvláštního zájmu, ježto jsou polem, na němž se vyvinují
něžnější city i u izvířat, jínak dravých. Můžeme i dodali,
jsou-li u masoiravců sdružení, větíí než rodina,. tak řídká,
a to většinou vlivem zvláštního ■ způsobu živobytí, že si to
lze poněkud vysvětlili změnou, vyvolanou ve světí Živočiš-
ném rychlým vzrůstem lidstva. Tak či onak, za povšimnutí
irtojí. že jsou druhy, které žijí osamocené v hustě obydlených
obIa»tech, kdežto tytéž dumy, či jejich nejbližší sousedé, žiji'
v neobydlených krajích ve stádech. Vlci, liíky, a množí
draví ptáci jsou takovým příkladem.

Ale sdružení, která nepřesahují rodinných svazků, jsou
v našem případu málo důležitá, tím spíše, známe-li četná
sdružení k účelům obecnějším, k honbě, k vzájemné ochraně
či prostě k společné radosti ze života. Již Audubon se zmí-
nil, že se orlové někdy sdružují k honbě a jest známo, jak
názorně lící dva supy, samce a samici, lovící na Mississipi.
Ale nojúpméjší taková pozorování jsou od Sčvercova. Když
studoval zvířenu ruských stepí, spatřil jednou orla z druhu
vebni družného (orel s bílým ocasem), jak vzlétl vysoko
do vzduchu, asi půl hodiny kroužil ve velkých kruzích tiše,
a najednou bylo slyšet i jeho pronikavý bia*. Na jeho křik od-
pověděl druhý orel, který se přiblížil, za ním přiletěl třetí,
čtvrtý, pátý atd., až se jich tak slétlo asi devět či deset a
brzy zmizeli. Odpoledne šel Sévevcov na totéž místo, jsa
skryt vyvýšeninou přiblížil se k orlům a shledal že jsou
kolem koňské mršiny. Staří, kteří spravidla hody zahajují —

takové jsou jejich vlastnické zákony — seděli vedle na kupě
trávy á dávali pozor, mradší požírali dále, obklopeni hej-
nem vran. Z tohoto a podobných pozorování usoudil Sě-
vercov, že se běloocasí orlové sdružují k honbě. Když
všichni vzlétnou do vzduchu, mohou obhlédnoutí prostoru
aspoň pětadvacet čtverečných mil. A jakmile některý něco
objevil, hned upozornil druhé.") Ovšem, mohlo by se na-
mítnout!, že prostý samovolný křik prvního orla, nebo i jen
jeho pohyby by právě rak svedly četné orly ke kořisti, ale
v tomto případě to silně svědčí o vzájemném jpozomění,
ježto těch deset orlů se sešlo dříve, než slétlí m kořist
a Sévercov měl později hodné příležitosti, aby se přesvědčil,
že se běloocasí orlové vidy shromažďují, aby sežrali mršinu,
a že někteří (ípredevším mladí) hlídají, ztím co druzí ho-
dují. Skutečně jest běloocasý orel — jeden z nejodvážněj-
ších a nejlepšítíh lovců — veskrze družný pták a Brehm
praví, Že se v zajetí záhy spřátelí se strážci.

Družnost jest obvyklou vlastností i u mnohých jiných dra-
vých ptáků. Brazilský luňák, aČ jeden z »naj nestydatějších*
lovců, jest přes to ptákem velmi družným. Darwin i jmi
přírodozpytu vylíčili jeho hoaební společnosti; .když přijde
na kořist, která jest příliš těžká, svolá pět, šest druhů, aby
ji odvlékli. Po denní práci, když se vracejí k nočnímu útul-
ku na stromě nebo v houslí, shluknou se v hejna, někdy
přilétají z dálky až deseti i více mil, a často se sdružují
s jinými dravými ptáky, zviáítě s mrebo žravým i supy, svými
wpravými přáteli", jak praví D'Orbigny. Na jiném konci
země, v poušti z-afltaspické, mají podle Zamdnýho zvyk, Hniz-
diti pospolu. Sup družný, jeden z nejsilnějších dravců, byl
nazván podle své lásky k společnosti. Žije v četných hej-
nech a zřejmě se těší ze společnosti: mnoho jich společně
závodí v letu do výše. »Žijí ve velmi dobrém přátelství —
praví Vaillant — našel jsem v téže jeskyni někdy i tři
hnízda blízko sebe.* 11 ) Supi inubú v Brazílii jsou tak družní
jako polní havrani, ne-li družnější.") Malí egyptští supové
žijí v důvěrném přátelství. Hrají si v houfech ve vzduchu,
společně přespávají a zrána jdou si vespolek hledati potravu

a nikdy se ani v tiejmensím nesváíejí: tak tvrdí Brehm,
který měl plno příležitosti, aby pozoroval jejich život. Také
sctol s červeným hrdlem byl viděn v čelných houfech v bra-
zilských lesích a poštolka (Tinouncul uscenchiis)
žije ve velkých společnostech, když ctrlétne z Evropy a při-
letí' v zimě na stepi a do lesů v Asíi. V jihoruských stepích
jest (či byla) tak družná, že ji Nordmann vídal v četných
houfech s jinými druhy z čeledi sokolů, s pcštcfcuni (Falco
tinnunculus) , dřemlíky (F. aesulon), ostříži (F. subbuteo),
jak ae slétají každé pěkné odpoledne kalem čtyř hodin a
provádějí své sporty pozdě do noci. Letěli, všichni najednou,
-v přímé Čáře k určitému cíli a když jej doitmh, hned se
obrátili a opakovali to.")

Létati v houfu pro pouhé potěšení jest obvyklým zvy-
kem všech ptáků. »ZvláŠté v okrsku humbewkém — píše
Ch. Dixon — se často ebjevují na Matech velké
houfy jespálků tak ke konci srpna a přezimují tu . . . Velmi
zajímavé jsou pohyby těchto ptáků, když velký houf jich
zatáčí, rozptyluje se nebo sráží, jako cvičené oddíly. Po-
různu mezi ně zabloudí nějaký ten kulík písečný, brodák,
kulík bledý.. 1 *)

Jest zhola nemožné, abych tu vypočítával ly ruané lo-
vecké společnosti ptáků. Ale jistě za zmínku stojí rybářská
sdružení pelikánu, ježto trto' neehrabamí ptáci projevují ta-
kový smysl pro pořádek a takovou inteligenci. Chodí na
ryby vždy v černých houfech, a když si vybrali vhodnou
zátoku, utvoří velký polokruh čelem k břehu, znazují jej, po-
stupujíce k břehu a lapají všechny ryby, které jsou v tom
polokruhu. Na úzkých řekách a kanálech se rozdělují i na
dvě Části, každá udělá pslck;uh a postupují proti sobě,
■právě tak jako by postupovaly k sobě dva oddíly lodí, vle-
koucí dlouhé sítě, afcy nechytaly všechny ryby mezí oběma
■skám. když přijdou k sobě. Na noc odlétají na místo, kde
přespávají — každý hiouf má vždy stejné — a nikdo ne-
viděl, že by se mezi sebou ncfcdy rvali ať o zátoku s ry-
bami či o místo přespání. V jižní Americe se shromažďují
v hejlech s čtyřiceti až padesáti tisíci členů, jedna část

3. Po.poliloit. 33

spí a druhá hledá a zase jiná jde na ryby. 16 ) Konečně,
abych neukřivdil domácím vrabcům, tolik haněným, pozna-
menávám, jak se každý poctivě pedéluje o všechno, co na-
jde k snědku se všemi druhými z houfce, k němuž patří.
To bylo známo Rekům a potomstvu se dochovalo, jak kte-
rýsi řecký řcČnik zvolal (cituji zpaměti): »Co k vám mlu-
vím, píiŠel vrabec sdeliti druhým vrabcům t že otrok roz-
sypal na zem pytel obilí a všichni se slétli na to zmí.« A
ještě více člověka potěší, shledá-lí, že tohle pozorování sta-
rých jest potvrzeno nedávnou knížkou p. Gurneye, který ne-
pochybuje, že domácí vrabci si navzájem sdělují, kde by se
co dalo ukrásťi. Praví: »[ když se mlátí hodně daleko od
dvora, mají vrabci odtud vždy plné vole mrní.«") Vrabci se
ovsem neobyčejně vyznamenávají tím, jak si svou oblast udr-
žují čistou od vetřelců. Tak vrabci z Lucemburské zahrady
se úporně perou se víerri druhými vrabci, kteří by se také
chtěli přiživili drobty návštěvníků zahrady. Ale ve vlastním
sdružení drží jeden s druhým, ovšeim metody « pohádají
i nejlepší přátelé. Opeřenci maji tak ve zvyku loviti a chytatí
ryby spáleně, že sotva třeba dalších citátů: nutno to po-
važovali za zjiŠtčný fakt. NejsilnějSí draví ptáci jsou bez-
mocní proti houfům naší nejmenši ptačí drobotiny. I orlové
— i ti mohutní skalní oríové i orel královský, který jest dosti
sřraý, aby odnesl hříbě nebo mladou antilopu ve svých spá-
rech, jsou nuceni přenechat! kořist hojnům žebráckých lu-
ňáků, kteří se pustí dc pravidelné honby orla, jakmile ho
zaa s pěknou kořistí. Luňáci prohánějí i rychlého iíčního
orla a uloupí mu rybu, kterou si chytil. Ale nikdo neviděl,
že by se luňáci mezi sebou rvali o kořist, takto dobytou.
Na ostrovech Kerguelenových. viděl dr. Couěs, jak b u-
pbaguc — alkoun (mořská slepice lovců tuleňů) — pro-
následuje racky, aby jim vyrval potravu a na druhé straně,
jak se spojují řádkové a rybácí. aby zahnali a&cuna, jakmile
se přiblíží jejích obydlím, zvláště když se hnízdí.") Drobná,
ale velmi rychlá čejka (vanellus cristatus) smě-
le napadne dravé ptáky. » Velezajímavá podívaná jest, jak
útočí na káně, luňáka, vránu či orla. Vidíme, jak jsou si

jisty vítězstvím a jaiký strach má dravec. V takových pří-
padech podporuje jedna damou co nejlépe a jsou tím od-
vážnější, Čím jest jich více.*'*) Čejka si opravdu zasloužila
názvu »dobrá matka«, který jí dali Rekové, ježto nikdy
neopomene chránili druhé vodní ptáky před útoky jejich
nepřatelů. Ale i malý bélavý *onipásek (m o t a c i 1 1 a ;t 1-
b a), kterého známe dobře z našich zahrad, a který jest
sotva osm coulů dtouhý. donutí krakuje, aby zanechal hon-
by. »Často jsem obdivoval jejich odvahu a Čilost — píše
starý Brehm — a jsem přesvědčen, že jen sokol je s to, aby
některého chytil . . . Píhutí-li houfec konipásků nějakého
dravce, aby zanechal kořisti, nsiplní vzduch vítězným kři-
kem a pak se rozlétnou na všechny strany. « Slétají se tedy
za zvláštním účelem, aby honili nepřítele, jako to vídáme,
když celá ptačí obec v lese vzlétne na zvěst, že se tam ve dne
objevil aejaký noční pták, a všichni bez rozdílu, dravci
i neškodní zpěváčci te pustí na hon cizince a zaženou ho
do úkrytu.

Jaký rozdíl v síle luňáka, či krahujce a drobného ptáka
jako jest konípásek; a přece tito ptáčci zmohou společnými
silami a odvahou i ozbrojené lupiče, mohutných perutí)
V Evropě honí konipáaci nejen dravé ptáky, kteří by jím
mohli uškoditi, ale také říčního orla » spíše ze zábavy, než
aby mu uškodili k, kdežto v Indii, podle svědectví dr. Jer-
dona, honí kavka luňáka (gowindu) »jeo ze zábavy. « Kní-
že Wied viděl, jak brazilského orla urubilinga obklo-
pují nespočetná hejna tukanů a snováků ('ptáků, skoro pří-
buzných našim havranům), kteří si ho dobírali. »Orel oby-
čejně snáší útoky vel™ klidné, ale někdy chytne nějakého
toho posměváčka, a Ve všech takových případech tihle drob-
ní ptáci, ač o mnoho slabší než dravý pták, naktonec vy-
hrávají svojí pospolitostí."} Ale snad ze všeho nejvíce pře-
kvapující vHv pospolitého života na be^ečnost jednotlivce,
na jeho radost životní i na rozvoj jeho duševních schop-
ností, možno poxorofvati ve dvou velkých ptačích rodinách:
n jeřábů, a papoušků. Jeřábi jsou neobyčejné družní a sná-
šejí se výtečně, nejen se sousedy, ale i s většinou vodních

ptáků. Opravdu překvapuje jejich opatrnost i jejích inteli-
gence: rázem se vžijí do novýdh poměrů a jednají podle
toho. Mají vždy rozestaveny hlídky kolem houfce, který se
právě živí, něho odpočívá a lovci tkhře vědí, jak nesnadno
se rra ně lze doítati. Podaří-li se Člověku je překvapiti, ne-
vracejí se nikdy na totéž imíato, aniž nevyslali napřed jed-
noho zvěda a pak několik. A vrátí-li se výzvědná hiídlka
s oznámením, že nuií- ndbeapečí, vyšlou drahou skupinu
z/vědů, aby se přesvědčila, je-lí to vskutku talt, a pak teprve
se hne celý houf. S příbuznými druhy vcházejí jeřábi v
opravdové přátelství a v zajetí není ptáka, vyjma stojně
družného a vysoce inteligentního papouška, který by se tak
opravdu přátelil s člověkem. »Neívidí v oiovéku pána, ale
přítele, a snaží se to dáti na javo*. usuzuje Brehm z roz-
táhlé osobní zkušenosti. Jeřáb stále ncco dělá, od časného
rána pozdě do noci, ale jen několik hodin z ráfta věnuje
hledání potravy, především rostlinné. Ostatek dne věnuje
družnému životu. »Sezobává dřívka a kaménky, vyhazuje
do vzduchu a lapí je, kroutí krkem, třepá křidly, tančí, po-
skakuje, pobíhá kolem a hledí všemožně p/ojovovati dobrou
náladu a při toni jest vezdy půvabný a hezký.* 81 } -Ježto žije
pospolité, nemá skoro nepřátel. Brehm sice jednou viděl, jak
jeřába polapil krckodil, ale sám poznamenává, že vyjma
krokodíla, nemá jeřáb jiného nepřítele. Vyhne se jim všem,
jsa přísWvečně cpatmý-a- dosahuje zpravidla vysokého Stáří.
Není tedy divu, nepotřebu je-li zanechávali mnoho potomků,
aby udtfžei rod, obyčejně vysedí jen dvě vejce. 0 jeho vy-
soké inteligenci stačí říci, žc všichni pozorovatelé jedno-
myslně uznávají, že jeho~duše\n! schopnosti velmi připo-
mínají schopnosti člověka.

Jiný, neobyčejně družný pták, papeušek, stojí, jak zná-
mo, v Čele všeho cperenirtva vyvinutou inteligencí. Brehm tak
pěkné shrnul zvyky papouška, že nemohu udělat! nic lep-
šího, než to uvésti dcotovnč:-

sVyjma v dcfcé páření žijí v přečetných společnostech
nebo houfcích. Vyberou si v" lese místo, kde se uradí a od^
tud vycházejí každý den zrána na lov. -Členové ruaných

houfců drží spolu věrné a společně sdílejí dobré i zlé. Ráno
se vydají všichni vespolek na pole, do zahrady, někam na
strom, aby se živili plody. Staví hlídky, aby střežili houfec
a dávají, pozor na jejich upozornění. Hrozí-li nebezpečí,
všichni vzlétnou, podporujíce se navzájem a společně se vra-
cejí na hnízdiště. Zkrátka, žiji v úzkém styku pospolu. a

Těšívaijí se společnosti i jiných ptáků. V Indii přicházejí
z kolika mil -vrány a sojky, aby ztrávily noc <s papouš-
ky v bambusoivýeh houštinách. Když se vydají na lov, pro-
jevují papoušci velmi c-bdň uhodnou inteligenci a opatrnost
a dovedou se vpnaívki do poměrů. Všimněme sí na př. houf-
ce báiýflh kakadu v Austrálií. Než vylétnou, aby vydran-
covali nějaké pole. vySlou napřed výzvědnou hlídku, která
vylétne na nejvyšší stromy v okolí pole, jiní zvědové zase
pátrají se stromů, které jsou mezi lesem a polem a dávají
znamení. Ziií-íi zpráva; avšechno v pořádku-r, oddělí se
houfec feakadň cd hlavního zástupu, vzlétne do vzduchu
a sedíte na stromy, blíže pole. Dlouho pátrají po okolí a
teprve, když dají 2nam«>£, že se může asiati, vrhne se celý
houf rázem na pole a mžikem jc zpustoší. Australští osadnici
mají co délati, aby ©kUnaíi opatrnost papoušku. A sebere-li
čWčk všechno své umění a všechny své zbraně a zabíje-li
nějaké z nich. stanou se kakadu tak opatrní a tak bdělí,
že se vyhnou všem seb cum ěleij šíto nástrahám."')

iNeke tedy pochybovali, že právě pospolitý žrvot umož-
ňuje papouškům tu jejich inteligenci skoro lidskou, a že cítí
skoro jako člověk. Jejich veliká inteligence přiměla neij-
lepáí přírod ozpytce, žc líčí některé druhy, hlavně šedého
papouška, jako "lidského ptákoa. Projevují k sobě takovou
příchylnost, že zabíje-li krvec papouška, létají druzí nad
mrtvým tělem a vydávají lítostivé skřeky a »sami padají za
obět svému píátelfetví*, jak praví Audubon. Lkavrou-U přá-
telství dva papouškové v zajetí, ač každý jest z jiného dru-
hu, a umře-li pak náhodou jeden, pojde záhy i druhý lí-
tostí a žalem. Neméně zřejmé jest, že jsou ve svých společ-
nostech chráněni neskonale lépe, než by snad byli Í kdyby
měli sebelepší drápy a zobáky. Jen málokterý dravý pták

' ' ' 37

nebo ssavec se odváží napadnouti i drobnější druhy pa-
pouška a Brehm má plné pravdu, praví-li o papoušcích,
jako to říká o jeřábech a pospolitě Žijících opicích, že sotva
mafjí nějaké nepřátele, vyjma Člověka, a dodává: »Jest vel-
mi pravděpodobné, ře větSÍ papouškové umírají spíše vel-
kým stářím, než drápy nějaký*^ nepíátehi.« Jedině člověku
který má ještě vyšší inteligenci a zbraně, (rovněž výsledek
sdružováni), se částečně daří hubili je. Zdá se, že proto tak
dlouho žijí, poněvadž žijí ve společnostech. A nelze-li totéž
říci o jejich .podivuhodné paměti, která se rovněž zdárně
vyvíjí životem společenským a dlouhým věkem, při plných
tělesných i duševních schopnostech, ai do hodně pozd-
ního ítáří?

Jak z uvedeného palmo, aeflí koj všech proti všem jedi-
ným přírodním zákonem. Stejně takovým zákonem, jako
vzájemný boj jest pospoHtost a zákon se ukáže ještě

zjevněji, ně prozkoumáme nckterá jiná sdružení ptáků a
ssavcu. Již na předešlých stránkách jsme poiftjfaaJi. jaV dů-
ležitý joft zákon pospolitosti pr° vývoj říše žwofiSné. Ale
dosah jeho bude zjevnějií, ad podáme několik dalíích pří-
kladů a budeme tak moci vyvodib z toho závěry.

HLAVA DRUHA

POSPOLITOST U ZVÍŘAT

Stěhování ptactva. — Sdruženi k líhnutí. — Podzimní spo-
lečnosii. — Stává: jen málo druhů nespoleČemkých. —
Lovecké společenství vll(ů, lvů atd. — Sdružení hlodavců,
přežvijfcúVců, opic. — Pospolitost v zápasu o živobytí. —
Damutovy důvody na důhaz hoje o život v druzích samých.
— Přirozené překážky pftlŠnímu rozmnožení. — Domnělé
vyhubení středních článků. — Vyloučení soutěže v přírodě.

II.

Jakmile zase začne jato v mírném zeměpisu, sletují le
tisíce a tisíce ptactva, roztroušeného po teplých bájích již
meh, v nesčetné* houfce, a ploi života a radosti spěchají k ac-
veru, aby tu vychovali miadé. Každé křoví, Icaáďý lesík,
každý útes T moři a všechna jezera a rytmiky, rozseté po se-
verní Americe, v severní Evropě a severní Asii, všechno nám
vypráví v léto roční době, co že znamená' pro ptáky pospo-
litost, jakou že sílu, energii a bezpečnost dává každému
tvoru, třeba gest tcbeslafcší a sebebezbranějsí. Podívejte se
na prM na nesčetná jezera v ruských a sibiřských stepích.
Na jejích (březích sídlí myriády vodního ptactva, uejroznéj-
Ších druhů, vítchni v míru pospolu, jeden chrání druhého.

■»Na kolik set metrů od břehu jest vzduch pin rybáků a
tašku, jako sněhových vloček v zmié. Na tisíce kulíku a bí-
liulíků běhá po břehu, hledají pobavu, piňtí a radí- jí se ze
života. 'Na -vodí jest óedna kachna vedle druhé a ve výíi
spatříte houfy rudých kachen (kasarti) . Všude se to hemží
nadbytkem života.") A jsou tu též lupiči — oejsibiějši, nej-
chytfejií, >ideáJnĚ uzpůsobení pro lupič*™. Slyáíle jejm*
hladové, hněvivé a zoufalé skřeky, když po kolik hodin za
sebou čekaní na příležitost, aby mohli uchvátili z. těchto
spoust Svých bytostí nějakého nechráněného jednotlivce.
Ale jak se jeden přiblíží, hnod ohlásí jeho přítomnost tucet
dobrovolných hlídek amiU rybáků a racků se pustí na hon
za lupičem. Pološíleu hladem, zapomene lupič brzy na
obvyklou opatrnost a vrazí do živé spousty, ale vydán v šarnc
útokům se viech stran, jest nucen usteupřti. Ze zoufaUtví se
vrhne na divokou kachnu, ale tento inteligentní a družný
pták se šram' v houfec a odlétne, je-li útočníkem mořský orel.
.

ponoří se do vody, je-li ta jestřáb, nebo začne stfílcati vodu
na všechny strany a tak «nate lupiče, je-li to luňák 3 *) . A za-
tím co se jezero hemží životem, ulitá dravec se zuřivými
skřeky a pátrá po nějaké zdechlině. nebo mladém ptáku Či
po polní myši, kteří ještě nedovedou pcslecbnouti v Čas vý-
strah druhů. Pii takovém nadbytku živote jest se dravci,
ideálně vyzbrojenému, spokojiti nějakým odpadkem tohoto
života.

Severněji, na atfeidtých souostrovích,

Mnůzete plouti ipodél pobřeží celé míle a uvidíte kdejaký
výstupek, Ikide jaký útes. kde jaký vrcholek na skalách, do
výse dvou až pěti aet step, doslova pokrytý mořským pta-
ctrvem, jehož bílá prsa se odrážejí od tamavých skal; vy-
hlíží to, jako by ty dtáíy byly bustě postříkány vápnem.
Vzduch zblízka i v dálce jest pki opeřenců.* 11 )

Každá ta »ptačí hora« jest živým příkladem pospolitosti
a obrazem nejrozmanitějŠícn karakterů, individuálních i dru-
hových, jak je vyívoíil sociální život; ůatíičník obecný jest
vyhlaien tím, jak pohotově w vrhá na dravé ptáky. Bahňák
jest znám bdělostí a stává se snadno vůdcem ctfýchavějiích
ptáků. Kulík hnědý jest spíše bázlivý pták. je-li mezi druhy
Z energičtějších čeledí, ale je-li mezi drobnějšími ptáky, stá-
vá se strážcem bezpečnosti celé obce. Tu máte panské la-
butě, tom zase neobyčejně družné racky tripreté, kteří se svá-
řejí mák kdy a nikdy dlouho, půvabné luunije (alkouny),
které neustále hladí jedna druhou, sobeckou husu, která za-
pudila sirotka po zabitém druhovi a vedle ní jinou samici,
která pojme sirotky po každém a nyní cupe v houfu asi
padesáti, šedesáti mladých, které vodí a o něž pečuje, jako
by byly všechny její. Vedle tučňáků, kteří si kradou navzá-
jem vejce, máte kulíka hnědého, jehož rodinné vztahy jsou
tak sněžné a dojímavé«, že i velmi vášniví lovci se ostýchají
zastřeliti samici, obklopenou mladými, nebo kajky, u nichž
— jako u kachny hnědé či ooroyas na sav&rmách — sedí
na vejcích několik samic v jednom hnízdu, či alkouny, kteří
se střídají na vejcích. Přírodě jest samá rozmanistost. na-
jdete tu nejrozmanitějŠí karaktery. od nejhrubsího do nej-

vznešenějšího, .proto ji nelze obsáhnotui jen nějakým ukva-
peným tvrzením. Ještě méně ji lze posuzovali s hlediska mo-
rálního, protože samy náhledy .moralistů 'jsou výsledkem —
pozoro-ání přírody — větŠmcni podvědomým.

U většiny ptáků jest docela obvyklým zjevem, že se schá-
zejí v době hnízdění, není se tedy třeba o tom šířili. Ve
vršcích našich stromů jsou vraní hnízda, naše křoví jeou
ptna hnízd drobných ptáků, naše sta'lky jsou útulkem kolo-
nií vlaštovek, naše staré věze poskytují útočiště stfim noč-
ních ptáků. A celé strany by bylo lze vyiplniti nej zajímavěj-
ším líčením o pokoj! a souladu, který vládne ve většině
těchto hnízdících obcí. Jakou ochranou nejstabsích ptáků
)est. sdtuíí-li se, jest zřejmé. Výborný .pozorovatel dr. Couěa
viděl na pí., jak drobné skalní břehulle hnízd! hned vedle
prérijních .jestřábů (fialco polyargut). Jestřáb má
hnízdo na vrcholu hliněných jeJrkocú, kterýdh jest plno v
caňbnech koíorádakých, a hned pod nimi hnízdí kolonie
vlaifcvek. Tihle drobní pokojní ptáci se nijak ntbojí dra-
vého souseda, nenechali «i ho nikdy .přiblížili ke své kolo-
nii. Hned ici obklopili a zahnali, takže toho nccruil. 20 )

Ten druiný život nezmizí, když je po období hnízdění,
nabude jen jiné tvárnosti. Mláďata se sdružují obyčejně z
různých druhů. V této době se ptáci sdružují, částečné sice
pro bezpeónoit, ale po výtce z potěšení, které skýtá společ-
nwt. V naŠkh lesích vidíme, jak Se sdružují mladí brhlíci
obecní (uitta coesia) * mladými sýkorkami, pěnkava-
mi, stíízlíky, datlíčky, rtrakapůdy/')

Ve Španělsku ke vídati vlaštovku ve společnosti pcštolek
lejsků, ba i hc4ubů. Na dalefeém západě americkém žiji po-
spolitě ve velkých společnostech mladý chodiolouš, s jiným
skřivanem (Spragueovým) , s polním skřivanem, s vrabcem
stepním a četnými druhy drozdů a strnadů/ 8 ) Věni,
snáze ke popsat; druhy, které zají osamoceně, než prostě
jen vyjmenován druhy, které se sdružují v ty .podzimní spo-
lečností mladých ptáků, ne pro lov ani k hafedění, ale prostě,
aby se radovaly ze společnosti a ukracovaly si chvíli hrou
a závody, když věnovaly jen několik hodin denní obživě.

Konečně jest tu obrovský projev pospolitosti u ptáku —
jejich stěhování — o němě se Ui neodvažuji ani zmíniti. Sta-
čí říci, že (ptáci, kteří celé tnhíce žili v malých heinech po
celém rozsáhlém území, se najednou sletují dohromady V
tisící díl, na určitém místě, několik dní po sebe, než se od-
stěhují, a jest jisté, že tu jednají t> všech podrobnostech
cesty. Některé druhy se cvičí ceii odpoledne v přípravných
letech na dalekou cestu. Všichni čekají, až přijdou opozdilci,
a konečně ac vydají na cestu směrem, debře vybraným, podle
staré, společné zkušeností, ncj-siinéjší letí v pádu hejroa a
pomáhaijí si v tcn.ito obtížném ťikolu. Přelétatí moře v moc-
ných houfcích z velkých i rralých ptáků dohroWiidy, a když
se zase z jara vracejí, uradí se na ténrže místě a povětšině
kaildý pták zrníme i stejné hnfodo, které ■vystavěl, nebo
opraivi! minulého roítu. í5 )

Předmět jest tak obsáhlý a pícce proEtudovaný Mk nedo-
konale. J«dt tu tcfck překvapujících ptíkJadii zvyku pospo-
litosti, které spadají pod hlavu! zjev stěhování — aic každý
by vyžadoval zvláštní studium — Že se tu nemohu poustali
do daních pcďrobncstí. Mohu se jen zběžně zmíniti o čet-
ných a iivých ptačích sněmech, které se konají vidy na
temíc místě, než začne dlouhá cesia na sever či na jih, nebo
také 0 ptačích shromážděních v severních krojíteh, když ptáci
přišli do míst, kde se plemeni, na Janisciji a do severních
rwabství anglických. Řadu dní po sobě — někdy celý měsíc
— se slétají každý den ráno na hodinku, než jdou hledati
potravu, nejspíše se radí, kde by si měli vystavěli hnízda. 30 )
A když za stěhování bouře rozptýlí jejich Šiky, dostanou se
dohromady společným neštěstím druhy nejrozmanitější.
Ptáci, kteří nejsou stěhovaví v pravém smyslu,, ale odletují
jen něco severněji nebo jižněji podle ročního období, stě-
hují se rovněž v houfech. "Nikterak se nestěhují jednotlivě,
aby si snad každý zajistil lepší potravu nebo útulek v jiném
kraji — ale vždy cekají, až jsou všichni pohromadě — pak
teprve odtáhnou jižněji či severněji, podle období.")

Přejdeme-li nyní k ssavcňm, první co nás tu překvapí jest,
že druhy společenské početně mnohem a mnohem převažují

nad několika /málo masožravci, klerí se nesdružují. Náhoriií
roviny alpské, kraje a stepi starého i nového světa jsou na-
cpány stády jelenů, anblčp, gazel a daňků, buvolů, kam-
zíků a ovcí, a všichni fjeou zvířaty družnými. Když se Evro-
pané začali usazovati v Americe, našli tam tolik buvolů,
že se -vystčhovaiici musili zastaviti, oaraziH-di na stáda těchto
zvířat, fcdyiž se stěhwvala. ByHo-li stádo větší, trvalo tři Čtyfi
dny, než .přešlo. A když Ruscnré dobyli Sibiře, našli ji tak
husté obsazenu jeleny, antilopami, veverkami a jinýimi spole-
čenskými zvířaty, že dobývání Sibiře bylo vlastně loveckou,
výpravou, která trvala dvě stě lei. A travnaté roviny vý-
chodní Afriky jsou dosud plny stád zeber, bůvoků kama
i antilop.

Ještě nedávno bylo na menších řekách v severní Americe
a v severní Sibiři iplno kolonií bobíů, a až do 17. století
bylo jich pko i v severním Rusku. Pláně všech čtyř velkých
pevnin isou stále plné přečetných koleni) myííeh, deňíích,
řviWrJi a -jiných hlodavců. V jižních Šířkách A»ie a Afriky
jacni lesy útulkem četných rodin sloních, nosorožčích a ne-
tčetaých společností opic. Na dalekém se-veru najdeme me-
sidbná stáďa soibí a losi, a ještě seveměji sláda pižmeně
amerického a bezpočtu polárních lišek Na březích moří
sídlí hojna tuleňů a mrožů, v jejich vodách tlupy družných
veilryb. 6a i hluboko v nábomích rovinách střední A«e na-
cházíme stáda divokých koní, divokých oslů. divokých vel-
bloudů a ovcí. Všichni tito ssavci žijí ve ■společnostech a
kmenech, někdy o statisících členů, ačkoli dnes, po třech
staletích civiBsace, založené na střelném prachu, nalézáme
již jen zbytky dřívějších ohromných stád. Jak směšné málo
jest naproti tomu msiožravcůl A jak nesprávně se dívají
na svět ti, kdož mluví o zvířecím světě, jako by tam nebylo
nic jiného, než lvi a hyeny, kteří zatínají krvavé tesáky do
masa obětí! Právě tak bychom st mohli předsCavtti, že celý
lidský život jest jen samá váSte ntbo samé vraždění.

■U ssavců jest pravidlem sdražení 'a pospolitost. Spole-
čenské zvyky najdeme i y masošravců, můžeme jimemovati
jen šehny kočfcovité (lvy, typy, leopardy a p., kteří žijí nej-

raději osaměle a zřídka jíoh nejdeme pohromadě i jen ně-
kolik. A přece í ti tví Mnají zvyk honiti ptwpotu*.") Dvě
Čeledi cibetek (v i v e r r i d a e) a kole a v (m u s t e 1 Í d a e)
se také vyznačují osamělým živolem — ale tolik jest jisté,
že v posledním století byla obyčejná kolčava družnější, než
jest dnes. Bývala kdysi vídána ve velkých tlupách ve Skot-
sku a v kantonu un tem a lidském ve Švýcarsku. Rozsáhlá' čc-
led psovřtá jest velmi družná a četné druhy se sdružují na
lov. Jest velmi dobře známo, že vlci honí v houfech, a
Tschudi výborně vylíčil, >ak se přibližují v polokruhu, ob-
klop! krávu, která se pase na stráni, najednou *e zjeví. Ma-
sitě vyjíce, takže kráva leknutím spadne do propasti, 1 *)
Audubon viděl také v letech třicátých na Labradoru, jak
vlci loví v houfu, 'jeden ihotrf pronásledoval muže až k bou-
dě a -zakousl psy. V tuhých, zimách vzrostou -vlčí houfy tak,
že jsou nebezpečím pro lidská obydlí, jak to bylo i ve Fran-
cii jeíté před nějakými čtyřiceti, jůdesáti lety. V ruských
stepích « vrhají na koně jen v houfci. A přece prodělávají
tuhé boje. v nichž koně někdy přejdou k ofensivé (podle
svědectví Kohlova) a pak ncutekou-li vlci co nejrychleji,
vydávaijí se v ntbezpečí. Že je koně obklopí a udupají.
Stepní v!k (t li ii i s Utnans) jest wAan, že se sdruřjurje
v tkpy dvaceti, třicet (členné, honi-li bisona, který se od-
dělil od stáda. 1 *) Šakalové, keři jsou veimi smělí a lze je
míti za nej inteligentnější představitele selem pso vitých, honí
jen y tlupách, pak se ovšem nebojí ani největších maeo-
žravcú. 31 ) Divoké psy v Asii (k o 1 s u n i, dole) viděl
Witlinwon, jaik ve velkých kupách přepadají všechna větší
zvířata, vyjímaje slony, nosorožce a přemohou (medvědy a
a tygry. Hyeny žijí vždy ve společnosti a loví v tlupách a
hanební orgamÍBace hyeuového psa (hyeny lovecké) velmi
vychvaluje Cunuming. Ba i I5ky, ka«a:é v nafteh krajích žijí
zpravidla po jednotlřvu, by!y viděny, jak se sdružují na
lov." 1 ) Polární ISka jest — či nspoá byla v době Stellerově
— jedním z nejdružněji leh zvířat- A čteme-li vyprávění Stel-
Ierovo o boji, do něhož se pustilo nešfaítné mužstvo Behrin-
govo s těmito mtelígentaími zviřállcy, netkne, čemu se máme

4Ď

dříve diviti: zda neobyčejné inteligenci lišek a pospolitostí,
kterou projevovaly, "vyhrabávajíce potravu ukrytou pod hro-
madami kamení, nebo uloženou na kůlech (jedna liška vy-
lezla nahoru na vršek a shudita potravu dolů druhým) či
ukrutoosti člověka, který by! uváděn v zoufalství nesčetnými
tlupami lišek. I neklen medvědi žijí ve společnosti, pokud
je nevyrůst člověk. Tak viděl Steller černého medvěda na
Kamčatce v ťeJnýoh tlupách a polárního medvěda najdou
někdy Žijícího v malých skupinách. Také neinteligentní
bmyzoiravci nepohrdají vždy společností.

Ale nejvyvinutěnsí pospolitost najdeme zvláště u hlodavců,
u kopytníku a přežvýkia.vcú. Veverky jsou založeny velmi
indiviÁialistioky. Každá si vystaví vlastní pohodlné hnízdo
a nahromadí si tam vlastní zásahy. Mají sklon k rodinnému
životu a Brehm ohlodal, íe není veverčí rodina šťastnější,
než mohou-li dvě stejně stará mláďata pohývati * rodiči
někde v zastrčeném koutku lesa. A přece jsou u nich
sociální vztahy. Ohyviatelc jednotlivých hnízd se velmi
sbližují a ubývá-li ŠiŠdc v lese, v němž bydlí, odstěhují se
y celé tlupě. Černé veverky ca Dálnem východě jsou vý-
značně družné. Až na těch několik hodin, co louskají, tráví
den hrou, v četných dkupinách. A rozmnožMi « v jedné
oblasti přespnlre, shromáždí se početněji než kobylky a od-
stěhují se jižněji, pustošíce lesy. pole a zahrady: za jejich
hustými řadami se táhnou fiáky, kuny, jestřábi a noČií draví
ptáci a žiji z veverek, které se opozdí. Deňka — příbuzná
veverce — jest ještě společenštější. Pilně schrání a hromadí
ve svých podzemních dírách velké zásoby jedlých kořenů
a ořechů, které jí lidé na podzim rácK vybírají. Podle ně-
kterých pozorovatelů má prý radosti ze zásob jako některý
lichvář. A přece jest družná. Bydlí vždy ve velkých pod-
zemních obcích a Audubon, který otevřel v zimě několik
obydlí deněk, našel jich několik pohromadě v jedné dííe.
Jistě nahromadily zásoby společnou prací.

Rozsáhlá čeleď svišťů, která zahrnuje tri velké rody, svis-
tě (aretomys), psouny (cynomys), a sysly (spei-
mophilu*). jest ještě AužoějŠÍ a inteligentnější.

Žijí sice také raději ve vlastničtí děrách, ale sdružují se
V celé obce. V nesčetných k-oloniícJi žije strašný napřítel žní
v jižm&n Rusku, souslík, sysel. A zatím co se ruské újezdní
sbory vážně radily, jak by se zbavily tohoto nepřítele lidské
spclečnosti, žijí si zvířátka v tisících co nejveseleji. Hraji
si tak pfoafoné, že žádný pczcr oválel se nemohl zdrželi, aby
jim nevzdal cérváíu, ani aby nevysledhl melodických kon-
certů ostrého hvizdu samců a meJancholiokého samic, až
se najednou rozpomněl na občanskou povinnost a začal ■vy-
mýšlet! nej ďábelštější prostředky, ai>y vyhubil malé lupiče.
Když se ukázali bezmocnými všemožní dmví ptáci i dřatvá
zvířata, jest posledním slovem vědy v tomto boji, zamořiti
je cholerou! Kolonie stopních psounů v Americe skýtají
velmi milý pohled. Kam dohlédne oko, samé kopky země
a -na každé -sedí psoun a živě rozmlouvá se sousedy krátkým
štěkotem. Jakmile jest hlášeno, že se blíží člověk, mžikem
viechno skočí Ha děr, -všechno zmizí jako kouzilero. Ale kdy4
jest po nebezpečí, objeví se stvořeníčka znovu. Celé rodiny
vylézají a dor a baví ac hrou. Mladí taou jeden na druhého,
dovádějí jedem s druhým a když stojí zpříma, jsou velmi
půvabní; staří zatím hlídají. Jeden chcdí na návštěvu k dru-
hému a -vytápané cestičky od jedné kupky ke druhé tvódčí,
že návštěvy jacu časté. Krátce, nejlepíí přírodozpytci na-
psali několik krásných stránek o amerických psounech, o sviš-
tích Starého světa 9 sněhových svištích v oblastech alpských.
A přece musím poznamenati totéž, co jwim řekl o včelách.
Udrželi si bojovné pudy, které se objevují v zajetí. Ale ve
velkých společnostech, ve volné přírodě, nem«ijí nespolečen-
ské pudy příležitosti, aby se vyvinuly a všeobecný výsledek
jest imřr a soulad.

I zvíSata tak dravá, jako krysy, které se stále potýkají
v našich sklepech, jsou dosti reizuminá, že se nervou, když
nám drancují špižírny, ale pomáhají si jedna druhé na zlo-
dějských výpravách a když <se stěhují, krmí své invaiidy,
Velmi společenští jsou bobrík a ondatra v Kanadě. Audu-
bco nemoM, než obdWovati »jejich pokojné obce, které
touží jen po mÍTu, aby žily šfasftic.* jako všechna družná

zvířata jsou Čiperná a hravá, spojují se snadno s jinými dril'
hy a vyvinula se duševně velnů velice. Ve svých koloniích,
které 'mají vždy na březích jezer & řek, dbají stan vody.
Jejich kopulovité stovky z hlíny a rákosí, pevní uplácané,
mají kouty pro odpudky organické, a prostory pěkně vy-
stlané pro zimu: jsou teplé a. přes to dobře věsrané, U bobrů,
kteří mají, jak známo, velmi příjemnou povahu, jsou jejich
překvapující hráze <a kolonie, v nichž žijí a umírají) (aniž
poznali jiného nepřítele, mimo vydru a člověka — tak po-
divuhodným příkladem, co znamená vzájemná pomoc pro
bezpečnost druhu a vývoj sociálních zvyku i rozvoj inteli-
gence, áe je zná kozHý, kdo se zajímá o život zvířat. Po-
znamenávám jen, že u bobrů, ondater a některých jmych
hlodavců se shledáváme již se zjevy, kterými se vyznačují
lidské společnosti, totiž i prací společnou.

Přecházím dva rozsáhlé rody. do nichž patří tarbík. So-
čila, viskaňi. piiťucha či podzemní zajíc z jižního Ruska,
ač všichni ti drobní hlodavci by byli výborným příkladem,
jakých, radostí se dostává zvířatům. íijí-li pospolité. 37 )
Právě že radostí, ježto jinak jest těžko říci, co vlastně svádí
dohromady zvímta — zda potřeba vzájemné ochrany fi jen
radost, že jmu kolem druzi. Tak ČÍ onak, naši obyčejní za-
jíci, kteří jinak nežijí pospolitě a kteří ani necítí nijak zvláště
rodinní, nevydnží, aby si společné nepopálí. Dietrich von
Wínokell, kterého mají za neólepífho znalce zvyku zajíců,
vypráví, že si .vášnivě rádi hrají, a tak se zaberou ďo hry,
že jeden zajíc mě* blížící se liftu za spoluhráče.") Králíci
žijí ve společnosti a jejich rodinný život představuje starou
patriarchální rodinu. Mladí poslouchají bezpommečně otce,
ba i děda.™) Tu máme příklad dvou druhů, velmi blíz-
kých, které se nesnášejí, ne proto, ie se žrví skoro touže po-
travou , jak se za to často má, ale nejspíše proto, že
vášnivý, význačně indtvidualiatícký zajíc se nemůže spřáte-
líti o klidným, mírným a poddajným tvorem jako jest krá-
lík. Příliš se lisí povahami, <aby mohli být) přáteli.

Ve společnosti žije zase zpravidla rozsáhlá rodina koní,
do níž patři divocí koně a osli asijští, zebry, mustangové.

4. Poinoli-eií.

t i m m« ro n i ná pampách á polodivocí kotie iriongolští
a sibiřští. Všichni žní v mnohočetných sdruženích, každé o
mnoha sloupinách, z několika kobyl za vedení hřebce. Tihle
nesčetní obyvatelé Starého a Nového světa, spatně vykro-
jení, aby mohli odporovali jak četným nepřátelům, tak ne-
přízjnivým poměrům podnebí, bylí by záhy zmizelí & po-
vrchu zemského, kdyby neměli společenského ducha. PříMí-
ží-b' se jím nějaký dravec, spoji se rázem několik houfců,
drží šelmu * dosahu a Často ji í zaženou. Ani vlk, ani med-
věd, ba ani lev neuohvátí koně, ani 2flbxu ne, pokud se
neodloučí -od stáda. Vznikne-ii suchem na prériích požár,
spojí se ve stáda až s 10.GO0 členů a vystěhují ae jinam.
A když ve stepích řadí sněhová bouře, rtutí se každá sku-
pina těsně k sobe, a ukryjí se někam do rokliny. Ale zanizí-li
vzájemná důvěfa, nebo zachvátí La-) i skupinu panika a toz-
ptýlí-li se, hynou koně a li, co bouři přelij í» umírají polo
únavou. HWviní jejich zbraní v boji o život jest sdružení
a hlavním nepřítelem jedt jím člověk. PŤtd jeho záplavou
se předkové Tiašicli domácích Koni (Equus Pnewal-
sk i i, jak je naiva! Pótjakov) uchýlili se do nejdivačejSích
a nejnepřfetuFnčrjííoli náhofních rovin na hranících Tibetu,
kde žijí dále, obklopeni masoěravcí, v podnebí tak špat-
ném, jdco v arktkkých končinách, ale v ot>kwti člověku ne-
přístupné.'")

-Mnohé překvapující příklady společenského živote by bylo
ke uvésfcp ze života sn-bů a lůsů, Slavně z rozsáhlé skupiny
byložravců, zabírající smee, darrky, antilopy, gazeJy, kozo-
rožce a tvůbec všechny tři rozsáhlé rodiny antirep. kozo-
rožců a kamzSStú. Mohli bychom okázali, jak pečlivě střeží
svá «táďa, aby je nenapadly šelmy, j»ak jsou nepokojní
všichni kamzíci ve stádu, pokud poslední nepřešel bezpečně
obtížnou cestou přes skalní útesy, jak přijímají za své si-
rotky, jak jest gazelia celá zoufalá, aabjjí-ili jejího samce
nebo i jen ďrulžki, jak si mláďata hrají a o mnohých jiných
zjevech. Ale wiad ze všeho nejvíce překvapí příklad vzá-
jemné podpory při stěhování vysoké zvěře, jak jsem to viděl
na Amoru. Když jsem preiei vysokou náhotmí rovinu a

předhoň Velký Ghingaň, na *vé cestě ze Zabajkalí do
Merghenu a šel přes vysoko položené prérie dále k Amuru,
videi ijfflem, jak řídce jest obydlena většina těch obl n stí. íl )
O dvě léta [později jetan cestoval -vahům po Amuru a kon-
cem října jsem dosáhl nižšího kcivce malebné soutěsky, kte-
rou protéká Amur do DouvAlm (Malý Chingan) , než se
spojí se Sungari, NůšeJ isem ve vsích tohoto údolí kozáky
celé pobouřené, protože na tisíce vysoké zvěře přecházelo
Armur v nej užším místě, aby dosáhli nížiny. Několik dní
po sobě, po déle* «sí čtyřiceti má podél řeky zabíjeli kozáci
zvěř, když přecházela roku, v níž piaivaly již hodně ledy.
Každý den jí pobili tisíce, ale stěhování se přes to nettfolo.
Podobného něco nebylo vtděti ani před lim, ani po tom;
příčinou nejspíše bylo, ie záhy napadlo vy* ok o sněhu ve
Velkém Ghimganu, což přinutilo uvěř, aby se zoufale po-
kusila dosící nížiny na východě od hor Douse-AHn.

Ale aa několik dní na to byl pod sněhem na dvě Iři
stopy i DouBe-Alin. Pícdsravíte-Li si tyhle širé cufeeib (iRcoro
jako Velká Britanie), z nichž se se£!t» roztroušená stáda
vysoké 7.věřc. aby sc vysichcvala pod tlakem výjimečných
poměrů a uvedomíle-li si, jaké .překážky bylo překonati, než
všechna ta zvěř přišla na epeječnou myšlenku přejiti Arour
trochu jižněji, kde jest nejužší, nezbude vám, než se hluboce
podivovati, co druínjcati pTojevují tn'to jeteli guvtní zvířata.
Věc není o nic méně překvapující, v2pomeneme-li, že severo-
američtí biserai se dovedou také tak sdíužovati. Na preariréh
se pasou ve velkém počtu, ate jen v malých skupinách, které
se nikdy neadruižuijí. Ale je-li nezbytí, spojí se všechny ty
skupiny, byť roajtfroušené po rozsáhlém území, v ebrovská
stáda se statisíci Členů, jak jíero se o tom zmínil na před-
chozí stránce.

Mel bych se ještě krátce zmmiti o sdružených rodinách*
silonu, o toni, jak k sobě lnou, jak rozvážně rozestavují své
hlídky, a jak se takovou 'vzájemnou podporou vyvíjí sym-
patické city.' 2 ) Mohl bych se zmíniti o sociálním cítění
tvorů tak špatné pověsti, jako jsou divocí kanci a pochváliti
je za to, jak se dovedou sdíiižovati, napadne-li je nějaká

šelma.* 9 ) Hroch a nosorožec rovněž phepívaij! svojí troskou
k dílu žrvočřsaé poipolitosíi . Mnohé přciivaipuijíci stránky by
bylo Í2 e napsati o družnosti a vzájemné píichylnosíi tuleňů
a mrožů. Konečně ibych mohl říci leccos, jak se ■výborně
snášejí velryby. Ale přece jen nemohu jen tak beze všeho
pomínouti společností opic, které 'budí tím -vetší zájem, že
jaoii článkem, jenž nás pojí se společnostmi primitivních lidí.

Sotva třeba podotýkat!, že tihle ssavci, stojící v čele živo-
čišstva a kteří se vermi přibližují člověku, jak stavbou těla tak
inteligencí, jsou družní par excellence. Rozumí se, že se tu
setkáme se všemožnými charaktery a zvyky, vždyť jest to
rozsáhlá část živofčišrié fge, sahrmíjící na -sla druhů. Ale
celkem "vzato, nutno říci, že se družností, pospolitou činností,
vzájemnou -ochranou a ivysoce -vyvřnutýimí city, které jsou
nezbytným důsledkem sociálního života, vyznačují nejivíce
opice. Od nejnřžšioh mž pr> nsjvyŠŠÍ druhy jest tu
pravidlem družnost, z níž jest jem -mádo výjimek. Noční opice
žijí paději osaměle, rrtatpa ptžraová (cebus ca puči-
li ua), mniška a víeŠfani žijí jen v malých hloučcích. Gran-
gutana neviděli A. R. Wallace nikdy jinak, než buď acek
samotného, nebo v hloučku tři, č-.yř druhých, kdežto gorila,
jak te mdá, nikdy se nesdruřujt;. Ale ostatní opice: šimpan-
zové, malpy havědé, chvcítoni, dutaní ipestrolící, paviáni trtd.
jsou nanejvýše družní. Žijí ve velkých l lupách a sdružují se
i s .jinými dnuhy. Většinou jsou velmi nešťastni, jsou-li sa-
motni. Nějakým poplašným křikem jednoho se svolá ihned
celá tlupa © směJe odrazí šelmu, něho dravého ptáka. Ani
orel se ma ně neodváží. Pole pustoší vždy v tlupách, nejistanií
pečují, ahy se druhým nic nesťtlo. Maličcí uistiti (s-agumi)
jejichž roztomile dětská tvářička tak překvapila Humboldta,
se tulí k «obě a chrání jedna druhou, když prší, a třase-li -se
některá zimou, přikryjí jí druhé záda ocasy. Mnohé 'druhy
se pečlivě starají o své raněné a neopustí jich, až se p 2 ^-
svědčí, že jsou nadobro mrtvi. James Forhes vyprárví ve
svých Vzpomínkách z východu, 'jak neústupně
žádaly opice mrtvolu samice na jeho lovecké tlupě; chápeme
tedy phiě, že se »po takové neobyčejné podívané rozhodli,

nestříleli již na žádné opice.*") Opice neklených druhů
společně oddalují kámen, aby ipcd nfm -vybraly mravenčí
vajíčka. Paviáni plášťoví (duraní červemolící) si nejen slaví
hlídky, iaie bySi viděni, iak si dělali řetěz, aby přetáhli kořist
na bezpečné místo; odvaha jejich je* dobře -známa. Brehm
klasicky popsal pravidelnou bitku, kterou bylo svésti jeho
karavaně s těmito opicemi, než mohla pokračovat! v cestě,
v údolí Mensa v Habeši") Každému čtenáři jest jisté
dobře známo, jak hravé jsou dlouhoocasé opice a jak k sobě
lnou členové rodin šímpanztl. A jtou-li mezi nejvyilimi opi-
cemi dva «íruby, oramgutan a gorila, které nežijí ve společ-
ncstech, uvědomme si, ie jak žijí dnes, omezeny na maíé
obtatáti, jedni v aidci Afriky a -dru-zí na ostrovech Boru en a
Sumatře, jsou podle všech známek neijspíše posledními zbytky
nějakých druhu, dalťko početnějších. Jak se zdá, bývalá
gorila za starýdh dob družinytm tvoTeim, jsoiu-li opice, o nichž
jest zmínka v P e r i p 1 u, skutečně gorilami.

Vidíme tfcdy z krátkého přchlodu, že pospolitý život není
výjimkou ve světě zvířat: je.it pravidlem, přírodním zákontim
a vyvíjí se plné u nej vyšších obratlovci:. Druhy, které žijí
esamíle, nebo jťti v rnalýdh rodinách, jsou poměrné vzácné
■a početně slabé. Ba jest veWpTavjdópcdobné, že aiž na málo
výjimek Žili ptáci a smvcí, dnes nespoleíemáti, rovněž ve spo-
lečnostech, než se člověk roamoožil na zemi a vypověděl jim
vyhlaíccrvací boj, nebo zničil prameny, odkud měly potravu.
»On ne sWocie Fas pour anourir-x (Nikdo se nesdružjupje
k smrti) poznamenal rozumně Eepinas. A totéž píše Hou-
zeau. který znal svět zvířat v některých amerických kraších,
ještě než íam přišli lidé.

N-a všech stupních vývofje najdete sdružování ve světě
zvířat. A podle velké myšlesiky Herberta Spencera, která
skvěle rozvedena v Perrierových * »Z víře cle h osa-
dácha, jest sdružování prvopočátkem vývoje živoČišstva,
Ale jal etoupáme po žebříku vývoje, vidíme, že se tvciové
sdruižuqí -stále urvédoiaěleji. Sdružování pnsfeývá výlučně rázu
hmotného, ipřestává byli ;ea instinktivní a stává se uvědomo-
vaným. U vyšších obratlovců «e děje periodicky, ntbo k uko-

jení nějaké potřeby: k rozmnožování, k stěhování, lovu nebo
k vzájemné ochraně. Někdy se ideje i příležitostně, když se
ptáci sdružují proti lupiči. nebo když se spojuji «s*ro, aby
se stěhovali, přinuceni výjimečnými poměry. V tamto pří-
padě se 'dobrovolně odchylují cd svých zvyků. Někdy jest
sptflčování dvojí: nejprve v rodině, pak ve akupiné a ko-
nečně v sdružení skupin, obyčejně roztroušených, které se
však spejí v čas potřeby, jak jsme to viděli u bisenů i jiných
byíožravců. Projevuje ae i ve formách vyšších, které zaru-
čují větší svobodu jednotlivci, aniž ho (zbavují výhod spole-
čenského života. U většiny Hlodavců bydlí každý pro sebe,
a zaleze si do své díry. ohce-li býti sám. Ale taková obydlí
tvoří celé oaady, takže se všem obyvatelům dostává výhod
a radostí společenského Ijvota. Konečně, u různých druhů,
jako potkanů, avišfů. zajíců a p. se udržuje družný život
prese vaedhny .sváry a všelijaké sobecké sklony jednotlivců,
žijících pro aetc- Tu není pospolitost padmniť-nw, jako u včel
a mravenců, ifysio logickým uzpůsobením jednotlivců: tu se
pěstí pro výhody, které plynou ze vzájemné pomoci, nebo
Z potřísní, které skýtá. Jsou tu ovsem všemožné stupně a
nejroHJmowlější karaktery individuální i druhové — a všechny,
ty nejrozmanitěji! stránky společenského Života jsou důsled-
kem, a pro nás dalším důkazem toho, jak jest družný život
všeobecně roíširen."') Družnost, t. j. potřeba živočicha sdru-
žovali se se sobě podobnými, láska ke společnosti pro ni ša-
tnu, spolu b »radootí ze života «, teprve nyní dochází patřičné
pozornosti u. zoologů.") Víme dnes, že všechna zvířata,
od mravenců, přes ptáky «rř k nejvyšším asavgům, si ráda
hrají, spolu zápolí, honí se, chytají se, škádlí atd. Kdežto
mnohé ty hry jsou, abych tak řekl, školou mladých, kde se
cvičí pro život, ijsou zase druhé — nechámie-li stranou je-
jich 'užitkové cíle — spolu se zpěvem a tancem, prosté pro-
jevem nadbytku sil, Jtradosti ze žřvota«, a touhy po styku
s druhy téhož nebo i jiného rodu, králce, projevuje se jimi
vlastní družnost, kterou se tak vyznamená-á celý
žřvoČisný svět.")

Ať i pocitu strachu při spatření dravého ptáka, nebo

z » veselé přrrozenostk, která *e projevuje, kdytž jsou zvířata
zdravá a zvláště rofctdá. nebo potřeburjí-lŤ dáti průchod
návalu dojmu nebo nadbytečné životnosti, jest zvířecí říše
plna potřeby sdílet; dojmy, hráti si, štěbetati, nebo se prostě
jen abližovati s druhými příbuznými tvory, což jest vvzaraČ-
nou znánjkou života a vnímavosti, jako jmé fysiologické
úkony. Table potřeba jest velmi vyvinuta a projevuje se velmi
krásně u ssiaveú, avlášté mladých, a ještě více u ptactva. Ale
jest v5tfde v přírodě * pozorovali 'ji plnou mětou nejlepší
přírodoiipytei jako Petr Huber, i u mravenců, a zřejmě týž
pud svádí .dohromady ohrcsnné houfy motýlů, o Čemž jsem se
již mínil.

Zvyk ptáků, scházeti se k tanci a okrašlovali místa, kde
obyčejně tančí, popsal Darwin •v Původu člověka
(hl. 13). iNávStěvníci londýmká zoologicko zahrady vídaijí,
jak se nakrucuje australský lemcrk. Ale zvyk tancovatí jest,
zdá se, razsířenější, než se dříve za to mělo a p. W.
Hudson popisuje ve svém rorefcrovekéim díle o La Plata tak'
velezajímavě složité tance celé řady ptáků: chíástólů, ItskoV-
cu, čejek atd., Že to dlužno čisti v ongináfu.

Podobným sociálním pudem gest zvyk pořádali koncerty,
jak to dělají četné druhy .ptáka. Zvyk tem jest velmi vyvinut
u čáji (Cha<i na chavarria), jíž se v Anglii ďctrtalo.
velmi všední přezdř^y »chochok*tý vřískal*. Tihle ptáci se
někdy »ltttí v celýdh tejnech a pak. poiádajjí koncerty. W. H.
Hudson raaSel jich ijednou celé spousty, kolem jezera na
parripáth v pěkně uspořádaných houfech, v každém asi 500
ptáků.

*iHoufec blízko mne — píše — začal právě zpívati a
zpíval silné po tři, čtyři minuty, když přestal, načal to zase
sousední abd., jeden houfec po druhém, až najednou atf-
zněl zpěv hejna 8 druhé strany jezera, n«l se silně a jasně
přes vodu, pak poznenáhlu tichl a tichl a zase se přibližoval,,
jak jsem obcházel jezero.*

Při jiné příležitostí "viděl kgi spisovatel celou rovinu po-
krytou nesčetnými' houfci' čijí; nebyly uspořádané, ptáci'
seděli buď ipo. ^ * mty& skupinách. Asi

v devět večer »na jednou celá ta spousta ptáků, na k-olik mil
dokola, spustila -mohutný -večerní zpěv . . . Tenhle koncert
bylo jistě slyšeti na kolik set miíV) Poznamenávám, že
čáju, jiafco všechny dtažné ptáky lze ochočiti a pak velmi
přilne k člověku. »Jsgu to pláci mimi, a zřídka kdy se pe-
mu« — praví Hudeon — ačkoíi jscu dobře k zápasu vy-
zbrojeni. Ale nepotřebují toho, ježto žijí ve spoJečnc stech.
Že život ve společnostech jest nejmconéjší zhraní v zápasu
0 ■život, v nejširším smyslu, ukázali jsme četnými příldady
na předešlých stránkách a ínohlí bychom to osvótliti ještě
spoustou dokladů, kdyby to bylo vůbec tíeba. Život ve spo-
lečnostech umožňuje nejslabšímu hmyzu, neijslflbším ptákům
a nejslaběím ssavcům, aby se uhiáaili nebo ochránili před nej-
strasnějšími dravými ptáky a íelmami, aby se dožili dlou-
hého věku, 'aby druhy vychovávaly své polomrtvé co nej-
snáze, a udržely se přes to, že rodí jen. málo mládaL, dovo-
luje družným zvířatům, aby se stěhovala do nových krajin.
Proto i když plné připustíme, že síla, rychlost, ochranné za-
barvení, chytrost a otuŽiW v hfadu a v zimě, jak o tom
pffe Darwin a WalWe, jsou všechno vlostnortí, které dě-
lají jedince nebo druh nej/púscbilejším pro určiflé podmínky,
trváme iw tom, že družnost jest za ví ech podmínek nej-
výhodněji! pro berj o život. Druhy, které se nesdreřují, aí
dtíbrovoíně či nedobrovolně, jsou odsouzeny zaroikno«iíi, kdež-
to zvířata, která dobře vědí, jak se spolčili, Mojí nejvétsí vy-
hlídky, že přežijí a íe se dále vyvinou, ač jsou snad hodině
pozadu za druhými vlastnostmi, které vypočítává Dar-
win a Wallace, vyjímaje inteligenci. NejJepším dokladem
pro to jsou nejvyšší obratlovci, najmě lidé. Shodne-li se
každý darwinista s Darwinem, že duševní schopnost jest nej-
mocnější zbraní v boji o život a neqmiocnějším Činitelem dal-
šího vývoje, připustí tok, že inteligence jest i víastncst vý-
značně spoleiČenská, Reč, napodobování, a nahromadčiná
zkušenost, vše to jsou prvky rostoucí inteligence, jíž jest
zbaven tvor nedruiiiý. Proto vidíme v čele jednotlivých tříd
živoČišstva mravence, papoušky a opice, u nkhŽ všech jest
nejvyšší družnost spojena a cej vyvinutější inteligencí. Nej-

způsobilejší jsou tedy zvířata nejdružnéjŠí a společnost W
jeví jako nejhJavníjlí činitel vý^e přímo tím, že 2
druhům bytí a uspařuje e

Mimo to jest zřeíjmé, že by život ve společnosti byl ne-
možný, kdyby se zároveň nerozvij elo sociální cítění, a hlavně
kdyby se nestával Čím dále vřee zvykem jakýsi kolektivní smysl
pro spravedlnost. Kdyby si každý hleděl stále jai svého
prospěchu a dmzí nezakrcčova-K ve prospěch poškozeného,
byl by společenský život nemožný. A také u všedi družných
zvířat se vyvinul více méně cit pro spravedlnost. Vrátí-íi se
jestřábi, či vlaštovky z dáůcy sebevětší, 'jdou zase do hnízd,
která si vystavěli nebo která opravili loni. Má-li líný vrabec
zálusk na ihnízdo, který si postavil druhý, nebo chce z něj
ukrásti nějaké to stéblo slámy, hned skupila zaikročí proti
lenochovi. Rczunií se, kdyby nebylo zvykem takhle zalaro-
čovati, že by ptáci nemohli bnízdití pospolité. Jednotlivé
skupiny tučňáků siidlí oddělené a oddáeně loví a nijak se
d to neperou. U stád dobytka v Austrálii má každá skupina
určité místo odpočinku, a nikdy nechodí jinam; atd.""),
Máme tolik přímých pezorování, kolik jen chceme, o tom,
ftk. kHdtiě pospolu hnízdí ptáci, jak spolu bydlí celé osady
hlodavců a stáda 'prežvýkavcu. <Na druhé straně zase známe
několik málo družných zvířat, která se neustále sváří, jako
myší v našich sklepích, nebo jako mroži, kteří se perou
o slunné místečko na břehu. Družností se tedy omezuje fysiky
boj a umožňuje oe vývoj lepších mravních citft. Jest vše-
obecně známo, jak vysoce jest vyvinuta rodičovská láska
ve všech třídách zvířat, i u ivů a tyigrů. U mladých ptáků
a ssavců, kteří žijí neustále pcspolu se ale vyvíjí ještě více — -
ne láska — ale sympatie. I pomiň esme-li pravý zijev vzá-
jemné tpříchylnocíi a soucítěni, jek to pozorováno nejen
u domácích zvířat, ale také u žřvočidhů v zajetí, máme Četně
ověřených dokladů o soucítění u divoké zvěře na svobedě.
Max Perty a L. Buchner nám jich dali celou Sadu"*). Za-
slouženému zíjmu se těší líčení J. C. Wocda o kolčavé,
která si přišla pro raněnou družku a odnesla si ji 61 ). Po-

dobné pozorovaní kapitána Stansburyho na jeho cestácr,
v Utahu, jež uvádí Darwin: viděl slepého pelikána, kteréhc
krmili a dobře krmili druzí pelikáni rybami, které přinášeli
•z dálky až třiceti rciřl M ). H. A. Weddell viděl nejednou
na svých cestách v Bolivii a v Peru, honili-li lovci stádo vi-
kuní, jak silní samci kryli ■záda stáda a -zůstávali pozadu, aby
•chránili ústup. O soucitu se zraněnými druhy vypráví všichni
zooJogo.vé, kteří studovali v přírcďě. To jest docela přiro-
zené: soucit jest důsledkem socialistického života. Ale soucit
jest i značným pokrokem ve všeobecné inteligenci a cito-
vostí, jest to první krok k vývoji vyšších mravních citů, a
sám zase mocně působí na daíší pckrok.

Jsou-li naše názory, rozvedené na předchozích stránkách
správné, jak tedy souhlasí s aSeorit boje o život, v podobě,
vytvořené Darwinem, Watiacem a jejich následovníky ? Od-
povím krátce na tuhle důležitou otázku. Především nepoohy-
Siuje iHný přínodompytec, ze představa boje o život, pla-
itící pro celou organickou přírodu, jest největším obecným
závěrem našeho stoielí. Život jest boj a ten vydrží jen nej-
způscbilejží. Ale odpověď na otázky: jsjakými zbraněmi se
hlavně bojuje v tomto zápasu?* a »Kdo jest v tom zápasu
Tiejzpfisobilejiíři budou velmi různé, podle toho, kterou
z těch dvou stránek zápasu máme za nejdůležitěji!: zda
přímý boj jednotlivců o potravu a bezpečnost, íi boj, který
Darwin přez.val »obrazuým<, boj zhusta kolektivní a proti
nepřizmivým poměrům. Jisté nikdo nechce popírali, ř.r. v kaž-
dém druhu jest v jisté mífe zápas o potravu, aspoň v někte-
rých obdobích.. Ale jest otázka, zda soutěž je taková,
jak tvrdí Darwin, nebo i Wallace, a měla-li soutěž ve vý-
voji živočišné říše význam, který se jí dává.

Idea, která proniká celým dílem Darwinovým jest ne-
sporně píedslava, že íe v každé zvířecí skupině zápasí
o potravu, Dezpeanoat a možnost, vychovat* pctomslvo.

Darwin často mluví o oblastech, až přímo přesycených
živočišným životem, a z toho přecpání soudí, že ae to ne-
obejde bez soutěže. Ale hledáme-ji v jeho dílu důklady
pro tuto soutěž, jest nám dcauvti, že nás dosti -nepřesvědčují.

Probíráme-li odstavec, rotovaný: "Zápas o život jest nej-
prudší mezi jednotlivci a odrůdami týchž druhů«, nenajdeme
v něm tak bohaté důkazů a příkladů, jak jsme na to zvyklí
ve všem, co Darwin napsal. Boj jednotlivců týchž druhů
není pod tímto záhlavím doložen ani jediným případem:
považuje se to za věc hetovou. A soutěž velmi příbuzných
zvířecích idruhů jest doložena celými pěti příklady, a to
ještě jeden z nich (o dvou druzích drozdů) w nyní ukázal
pochybným." 1 ) _AJe shánime-li se po větších podrobnostech,
abychom zjistili jak ubývalo jednoho druhu skutečně vli-
vem vzrůstu jiných druhů, vykládá nám Darwin s obvyklou
otevřeností:

wMůžome jakž takž ipoznati, proč nejurputněji bojují
spolu druhy příbuzné, které zaujímají skoro stejné místo-
v přírodě. Ale asi v žádném přípaidu nejsme s to prosné
udali, proč jeden druh vyhrál nad druhým ve velkém zá-
pasu živote. «

WaWsce, který uvádí stejné případy pod záhlavím, po-
nekuj Tuněnénýrn (xí/.ápm o íivot mezi blízce příbuznýma

zvířaty a rostlinami jest často velmi ůponví«), doprovází
je poznámkou, která zcela jinak osvětluje (akty, výie zmí-
něné. Ptaví: i»V některých případech, jest skutečně boj
mezi obími, při čemž silnější zabije slabšího. Ale nikte-
rak t o n e n i p r a v i d 1 e m, a jsou případy, kdy fysicky
slabší druhy mabudou vrchu, buď že se rychleji rozmnožují,
nebo lepší vzdorují rozmarům podnebí, nebo chytřeji unikají
útokům společného nepřítele.*

V těchto případech, ukazujících soutěž, snad soutěže vůbec
není. Jedem dxim- podléhá, ne že jej vyhubí nebo vyhladoví
druhy, jiné, ale ře se jak se paíři nepřkipůsobuje novým po-
měrům-, jak to dovedou druzí.- Výrazu-* >řzápas o život« se
tu zase užívá v přeneseném smyslu a snad ani jiného nemá.
Příklad skutečného zápasu jednotlivců v témže druhu, vzatý
zc živote jihoamerického dobytka v eWoBí sucha, jest sesla-
beo tím, že se vztahuje na zvířata domácí. íiůvolové. se za
takových okolností •tetují, ieocm afcy.nedoSlo k zápasu.
Ačkoli jest prudký zápas mezi rostlinami, což jest v rozsáhlé

mfře dokázáno, můžeme tu jen opakovali co řekl Wallace,
že srostliny žijí kde mohous, kdežto zvířata mají v rozsáhlé
míře možnost vybrati si sídlišlě. Tážeme se tedy znovu:
V jaké míře je opravdový boj množství druhů? Oč se
opírá takové Uvrcení?

Totéž možno říci o nepřímém důvodu, že jest úporná
soutěž a boj o život v každém druhu, důvodu, který se od-
vozitje z toho ,že sjsou vyhubeny přechodní odrůdy«,

0 Černě se Darwin dvakráte zmiňuje. Jest známo, jak Dar-
wina dlouho trápilo, že scházet dlouhý řetěz přechodních
forem mezi velmi příbuznými druhy a jak rozřešil tuhle zá-
hadu: prý ty přechodné formy tyly vyhlášeny"') . Ale kdo
pozorné procítí různé kapitoly, kde Darwin a Wallace
mluví o tomto předmětu, záhy dojde k přesvědčení, že slovo
»vyhlazení« nemámená doopravdy vyhubení. Co Darwin
poznamenal o svém výrazu: tboj za živobytía, platí zřejmé

1 o slově ». vyhlazení «. Rozhodne je nelze chápali doslovně,
ale ve »smyslu obrazném«.

Vyjdeme-H z předpokladu, že nějaká oblast je nasycena
zvěří a že tedy mezi všemi obyvateli zuří boj o pouhé pro-
středky k živobytí — každé zvíře jest nuceno zápasili se
vSema sousedy, aby se každý den nasytilo — pak, objevi-B se
nějaká nová a úspěšná odrůda, znamenalo by lo většinou
(ač ne vždy) , že se objevila individua, která jsou s to
uchvátili více, než slušný díl prortřodků ik živobytí, i výsle-
dek by byl, že (by tihle noví jednotlivci vyhladověli jak pů-
vodní farmu, která nemá této aové variace, tak i farmy pře-
chodmí, které té variace mffjí méně. Možná že si Darwin
konec konců představoval vznít nových odrůd s tohoto hle-
diska, aspoň se zdá, když tak často užívá slova *vyhhzeoí«.
Ale on i Wallace snah přírodu přespříliš dobře, aby ne-
chápali, že tohle není nikterak jedině možný a nezbytný běh
věcí.

Neméní-li se fysik á lni i biologické poměry některé oblasti,
ani se nezvětšuje oblast, obývaná určitým druhem a jsou-li
stále stejné zvyky těchto zvířat, a objeví-li se nějaká nová
cdrůda, pak to snad znamená vyhladovění a vyhlazení všech

jednotlivců, kteří neutají t dostatek nového znaku, kterým se
vyznamenává nová odrůda. Ale právě tátovou shodu pod-
mínek nenajdeme v -přírodě. Každý druh miluje rozšířili
své bydliStě, do nových krajů se stěhuje právě tak loudavý
plž, jako rychlý pták. Kaídá oblast se neustále menší fysi-
kákiě a ve většině případů, snad vesměs, neznamená nějaká
nová odrůda u zvířat, že tu vznikly nové zbraně, ?by se
urvala potrava od huby sousedům — potrava jest jen jed-
nou ze sta různých podmínek života — ale, že *e prosté
vytvořifly nové zvyky, že se přešlo do nového kraje a že po-
trava jest jiná, j«k ukatzuje Wa-ltace v poutavém odstavci
o srozdílných karakterech (D a t w i n isro, str. 107.).
Ve všech těch případech se nebude vyhlazovali, nebude
ani soutěže — nové přřzpúsobent osvobozujecd sou-
těže, b y la-lí tu jaká. A přece po čase vymizejí v£e-
chny ty přechodní články, poněvadž přežijí jen ti. kdož jsou
nejlépe uzpůsobení pro nové podmínky — právě jako podle
hypothesy o vyhlazení mateřské formy.

iNení asi třeba padotýkati, že jut jeitč méně nezbytno,
aby byly vyhubeny přechodní formy, připustí me-li se Spen-
cetem, se vŠarmi latnarckovci i » Darwinem samým, že okolí
pozměňuje druh.

Darwin eátn plně umal poznámky Moříce Wagnera
o důležitosti stěhování, a z toho plynoucího osamocení ži-
vočišných Aupin, pro vznik nových odrůd a koneční Í no-
vých druhů. Pozdější výzkumy jen vyzvedly význam to-
hoto činitele a ukázaly, jak se může kombinovat) velikost
území, obývaného nějakým druhem — již Darwm plným
právem považoval za tak důležitého činitele pro vznik no-
vých odrůd — « odloučením části téhož druhu, následkem
místních geologických změn či rnfetoích překážet. Není
možné, abych «e tu pouštěl do rozboju otázky tak obsáhlé,
osvětlím několika poznámkami jak spojeně působí uvedení
činitelé. Jest známo, ie části nějakého druhu si najednou
najetou novou potravu. Tak na pí. když veverky nemaijí
již dosti šišek v modřínových lesích, odstěhují se do sosno-
vých a tato změna potravy má na veverky veíeznámé účinky

fysiologické. Trvá-ír nový zvyk <}en krátce — je-li za role
zase plno šišek v lesích modřin mých, nevznikne z toho
ovšem nová odrůda veverek. Ale zacne-li se fysókálně měniti
rozsáhlá oblast, obydlená veverkami, řekněme na př. mír-
nějším podnebím nebo vysýcháním, což obojí podporuje
vzrůst jehličnatých lesů ve věta mífe než modřínových, a
přimějí-li ještě jíně podmínky veverky, aby se usadily mimo
kíftj, který vysýchá, pak máme novou odrůdu, t. j. zárodek
nového druhu veverek, aniž se pří tom událo něco, co by
zasluhovalo názvu zániku veverčího redu. Každým
dalším rokem vydrží větší a větší pečet veverek nové, lépe
přizpůsebené odrůdy, a přechodné formy časem vymrou,
aniž je vyhladověli malthuskii<8tí konkurenti. Právě tak se
to má za velkých fyeakáWch změn v rozsáhlých chlastech
střední Asie, poněvadž vysýchá již od deby íedowé. Nebo
vůzmSme jiný příklad. Geokgové dokázali, že dnešní
divoký kun (Ěquus Prziwaiskii) se znenáhla
vyvíjel v <pcclední části období třetihor a Čtvrtohor,
ale Že v těchto dobách nebyli jeho předkové připoutáni
k určité oblaili země. Stěhovali se po Starém i Novém světě,
vracejí se, pcdle všeho, po čase za« k pustinám, které před
tím opustili, stěhujíce se jřitam") Proto, ňcnatbázímc-li
dnes v Asii všech těch článku mezi dnešním divokým končin
a jeho asijskými polodivými předky, neznamená to ještě, £e
by byly bývaly vyhubeny střední články. Nic takovélho se
nedělo. U pravěkých druhů nebylo srnid ani nějak zvláštní
úmrtnosti: jednoťlisvci, z 'přechodných ■cdrůirl a druhů; vy-
mřeli docela přirožimě — často uprostřed nejhojnejší potravy
a jeijich zbytky jsou rozsety po celé zeměkouli.

Krátce, uvažuj eme-li pečlivé o celé věci, a přečteme si
za-se pozorně co sám Darwin o lom napsal, vidíme, má-li se
vůbec uřívati slova »vyihlaxeoí« v souvislosti t přechodnými
odrůdami, že se musí uáivati ve smyslu přeneseném. Také vý-
Taizu »wnuitEŽ4 užívá Darwin newtáie (viz na př, odstavec
»0 vyhubení«) spíše jtn ubrazně, jako obrat řeči, než aby
tím chtěl budití dojem, že jest skutečný zápas dvou částí té-
hož druhu o prostředky k živobytí. Tak Či onak, není-Ji tu

přechodných forem, není to dúvodipro cínu představu. Ve
skutečnosti je hlavním důvodem pro zuřivou soutěž o pro-
Středky í živobytí, která prý jest neustále v každém živo-
čišném druhu, »důvod aritmetický* — podle výrazu proif.
Getidesa — vypůjčený od Maltrnae. Ale Ivtita důvod vůbec
nic nedokazuje. MchK bychom právě taik vzíii řadu vsí
v jihovýchodním. Rusku, kde mají obyvatelé dostatek jídla,
ale ani nejmoensí nějaké (zdravotní mříženi, a shledavše, že
v posledních osmdesáti letech umíralo šedesát lidí z tisíce a
při tom jest obyvatelstva stejně, co před osmdesáti léty;
mohli bychom souditi, že mezi obyvateli byla zuřivá soutěž.
Pravda však 'jért, že rok co rok bylo obyvatelstva stejně,
proste proto, že třetina novorozených zemřela ani ne do pul
roku, polovina zemřele do pěti let a z každého sta naroze-
ných jenom asi sedmnáct se dožilo dvacebi let. Novorození
sesli se světa dříve, než ot mohli stáli -konkurenty. Jest zřejmé,
že má- li se to tak <u lidí, jest to ještě spíše u zvířat. V říši
opeřenců se ničí vejce tak hroznou měrou tím, že jsou hlavní
potráveni mnoha druhů v pozdním létě, nemluvě ani o bou-
řích a povodních, které ničí v Americe hnízda po milionech,
amt o náhlých změnách povětří, které jsou osudné mladým
zvířatům. Kaiždá bouře, každá eápďava, každá návštěva
krytá v ptačím hnízdě, každá náhlá změna teploty hubí ly
konkurenty, kteří vypadají tak strašlivě v theorii.

Theorii o přelidnění spise odporuje, jak se zdá, že
se tak neobyčejně rychle rozmnožují koně a hovězí dobytek
v Americe, králíci a vepří na Novém Zeelandu a divoká
zvěř, dopravená do Evropy (kde je hubí Slovek a ne sou-
těž). Rozmnožuj í-li se koně a hovězí dobytek v Americe
tak rychle, dokazuje to prosté, jsou-h takové spousty buvolu
a jiných býložravcú v Novém světě, že by jeho prérie
mohly vytžsviti ještě mnohem více těchto vegetariánů. Našly-li
miliony přistěhovalců dostatek pestravy. aniž vyhladověly
dřívější obyvatelstvo prérii, jest nám z toh'o usouditi, že
Evropané našli v Americe spíše nedostatek býlo-
žravcú, než přebytek. A máme dobré důvody, abychom
byli přesvědčeni, že přirozeným stavem věcí po celém světě

jest, že není dosti zvířat, mimo několik přechodných výjimek.
Skutečný počet zvířat na určité oblasti určíme, ne tím jaké.
největší množství potravy může poskymouti, ale co může
dáti za nejn epramvďjšídb. poměřil, každý rok. Proto již z
tohoto důvodu je soutěž ztéží normální podmínkou: také
■jisté .příčiny snižují množství zvířat i pod stav sám sebou
nízký. Vsimnome-li si koní a doby&a, který je pase celou zimu
v stepích zabajkal/ských, shledáme, že jaou všichni hubení a
vyhladovělí ke konci zimy. Ale nejsou vyčerpáni, proto že by
tu nebylo dosti .potravy pro všechny — ivšude jest nadbytek
trávy, pnd tenkou pokrývkou sněhu, a všechny koně jsou na
tom stejně Špatně. Mimo to. zledovatMi všechno čaHoésjaTa
a trvá-li to tak několik dní po sobě. vychrtnou koně ještě více.
Ale pak přijde sněhová bouře, která zbaví zvířata, beztoho
seslálblá, potravy vůbec, na řadu dní, takže jích spousty
zhynou. S jara j**t jich takový úbytek, že je-li roční období
nepříznivější než jiná léta, nenahradí to novými přírůstky,
tím spíše ne, že ijsou vyčerpáni všichni koně a že se hří-
bata rodí slabší. Tak jest koní a dobytka méně, neí by
mohlo býti. Po všechna 'léta jest tu potravy pro pětkráte až
desetkráte tolik svírat, a přece se rozmnožují velmi zvolna.
Ale jakmile burjatští majitelé těchto stád si nahromadí i jen
dosti málo sena ze stepí a rozhází jej za takových ledových
dnů, nebo když padá hustě sníh, hned se dočkají většího
přírůstku stáda. Skoro o všech býkjžravtícb a mnohých
hlodavcích v Asii a Americe, kteří žijí za takových poměrů,
můžeme s jistotou říci, nepíibývá-li jich, £e to není vinna
soutěž, že ani jeden den v roce nemohou spolu zápasiti o po-
travu, 'a nerozmnožujj íJi se ani zdaleka nějak nadbytečně, že
jest příčina v podnebí, nikoli v soutěži. Jak se zdá, byl vždy
*. zanedbáván význam přirozených překážek pro nadbytečné
rozmnožování a hlavně jejkh význam pro hypothesu o sou-
i léži. O těch překážkách se sice doje zmínka, ale zřídka kdy
se studují podrcbně. Srovnáme-li však, jak působí (přirozené
překážky a jat působí soutěž, jest nám beze všeho uznati,
že soutěž ani zdaleka nemá významu druhých překážek.
Tak se p. Bates zmiňuje, jaké až ohromující spousty okří-

dlených mravenců zničeny, když se stěhovali. Mrtvá nebo
poloprrtvá těla formica deJuega (mymiicj sac-
v i * s i im a) , .■smetených vichřici do řeky wpokrývala vodu do
ivýSky i šířky na jeden až dva coule, a ten pás se táhl po vodě
nepřetržité na míle. 17 ) Tak jsou hubeny myriády mra-
venců v přírodě, která by uživila stokráte tolik mravenců, co
jich teď žije. Dr. Altoan, n«reíký lesník, který napsal velmi
zajímavou knihu o zvířatech, škodícím našim lesům, pfh
dává ■■ revn&z. mnoho přeladí, jaký obrovský význam mají
přirozené překážky. Praví, že je-ií nějaký čas povětří, nebo
Studené^ či vlhké počasí, bourec boTevý (bomby* pinj)
hyne v neiuvěritekém množství když se stěnuje, a na jaíe
roku 187'1 zhynul rázem, nejspíše že bylo po sobě několik
studených nocí") Podobné příklady o různém hmyzu bylo
by lise uivésti ze všech looutS Evropy. Dr. Altům se také
zmimojé o pracích nepřátelích bource borového, i o tom,
co 'ijeho -vajíček zničí lišky, ale dodává, že pffiivnické
houby, které jej občas zamoří, jsou hrczncijsím nepřSteletm,
n«£?kterýkoli pták, ježto hubí bourovce najednou v celém
kraji.

Týá spisovatel vypočítává dlouhou řadu nepřítelŮ růz-
ných druhů myší (trus sylvaticus) myš lesní, (a r v 1-
cola aivatis) hraixwe polního (a, a g x e 1 1 i s) , myš
zarntoí, poznamenává vžak: »NejhcrŠími nepřáteli myS nejsou
druhá zvířata, ale náhlé změny počasí, jež *e dostavují
skcro každý rok.« Slřídá-ii se mráz a teplé počasí, ničí je to
v celých spoustách: »náhilá takcvá změna zničí tisíce myší,
až na několik málo.* Na druhé straně zase teplá nebo
povlovná zima je rozmnoží až povážlivě, prese všechny ne-
přátele: tak to byío r. 1676 a r.- 1877"). U myší se tedy
soutěž jeví docela nepatrným Činitelem u porcvnání s po-
časím. Jtné činitele » týmž účinkem jsme uvedli u veverek.

O ptácích jest dobře známo, jak trpí náhlou změnou po-
časí. Pozdní sněhové vánice ničí ptačí životy na anglických
ilatmách jako v Sibiři. Ch. Díxon viděl kury skoteké, tak
umořené za zim, nebývale tuhých, že v houfech opouštěli
slatiny »a dozvěděli j»me se pak, že byli skutečně chyceni

5. Pnpehtari. 65

v ulicích sheffieldských. Právě tak zle Škodí trvalé sucho*.
Na druhé straně hubí zvířata nakažlivé nemoci, které ne-
ustále navštěvují -většinu druhů, a to v takové míře, řc
se mezery nevyplní ani za tolik let, ani u zvířat, které se
rozmnožují rychle. Tak aw před šedesáti lety najednou vy-
mizeli syslové z okolí Sarepia v jihovýchodním Rusku, zhu-
beni jakousi nákazou, a po léta nebylo v sousedství viděli
ani jednoho; Trvalo hezkých pár lei, než se zase rozmno-
žili, jako přeď tím/") Podobných příkladů, které oslíabuji
význam, přisuzovaný soutěži, mohli bychom uvésti celé řady.
Namítne se ovšem Darwinovými slovy, že přesto každý
tvor »v některém období iirvota, v některé roční době, někdy
za pokolení nebo občas musí zápasiti o život a utrpěti velkou
zhoubu*, a že taková období tvrdého boje © život předrží
jen nejizpůscibilejší. Ale kdyby byl vývoj živočišné říše .za-
ložen výlučně, nebo v prvé řadě na toni, že nejachoipnňjší
přednží období zlá, kdyby te přírcdní výběr omezoval jen
na obdob! výjimečných such, nebo náhlých změn teploty,
či povcidní, pak hy živočišný svět upadl. Ti, tdbž předrží
hlad, nebo Hroznou nákazu cholerou, nebo neŠíovke, nebe
záškrt, jak to vídáme v necivilisovaných krajích, nejsou

',ani nffjisilnějií, ani nejzdravěji), ani nejinieJÍBenméjŠí. Na
' těchto ncke stavěli pokrok — tím méně, že všichni, kdož
to přežili, vycházejí ze zkcu&y obyčejně s poďrytýra
zdravím — jako zabajkaUtí tone, o nichž jsem te právě
zmínil, Či mužstva polárních výprav, nebo posádka pevnosti,
bylo-U jí žiti' z poloviční porce. Proto zmírají neobyčejnou

. měrou. V dobách tak zlých může přírodní výběr zachovali
nanejvýše jednotlivce, kteří dovedou nejlépe vydrželi strádání
všeho ■druhu. Tak jetf to u sibiřských koní a dobylka. Ti v y-
drží, inckou se živit! polární břízou, není -li zbytí, vydrží
zimu i hlad. Ale ani jeden sibiřský kůň by neutáhl polovic
břemene, které táhne kůň evropský docela snadno. Žádná si-
biřská kráva nedá ani poiovmu nriéka, co kráva jerseyská, a
žádný domorodec necivilšscivaných zemí nesnese porovnání
s Evropanem. Snad vydrží hladověli a žíznití, ale co do fysi-
cké Síly jest hluboko pod dobře Wým Evropanem, a po-

kracuje ovšem až zoufale pcroaki. »Zk nemůže plodili
dobpo«, jak napsal Čerovševskij v pozoruhodné essayí
o darwínismu 81 ) .

■Na štěstí není «otít«E pravidlem ani vc světě zvířecím,
ani v lidstvu. Vyskytuje se u zvířat jen -ve výjimečných ob-
dobích, ipřírcdlní výběr se uplatňuje lepe jinak. Lepší pod-
mínky se vytvářejí, vyloučí-li se soutěž pospolitostí
a vzájemnou podporou") . Ve velkém zápasu o život hledá
si pnradní výher neustále nové a nové cesty, j&n aby vylou-
čil soutěž co nejvíce, a tak byl život co- neijpilnější i co nej-
intensňnéjší, a plýtvalo se energií co nejméně. Mravenci se
sdružují v mraveništích i v celých národech, hromadí si zá-
soby, drží si evůj dobyteČek a lak se vyhnou soutěži. A pří-
rodní výběr si vytáhne z mravenci rodiny právě druh, který
se dovede nejlépe vyhmouti soutěži se všemi nevyhnutelně
neblahými následky. Většina našich ptáků se pornatu stehuje
jižněji, když jest zima přede dveřmi, nebo se spolcují ve
velké společnosti a vydávají se na dlouhé cesty a tak M
vyhnou soutěži. Mnoří hlcdavci přespi dobu, kdy by mohla
vzniknouti soutěž, druzí hlodavci si zase dělají závoby na
zimu a tvofí celé osady, aby byli v bezpečí při eví práci.
Sobi a Ion, když usýchá lišejník hlouběji v kra'ji se stehují
k moři. Buvolové putují přes rozsáhlé oblasti, aby si nasJi
dosti ipotravy. A když se na jedné řece rozmnož! četněji
bcbři, rozdělí se na dvě části, které se rozejdou; staří dolu
po řece a mladí vzhůru a obejdou tak soutěž. A když ně-
jaké zvíře nemůže ani přespari, ani se nemůže vystéhovati,
ani si nedělá zásob, ani si nepálí potravu, jako mravenci,
udělá, co dělá sýkorka, a co lící tak poutavě Wallace (D ar-
w i n i s m, kap. V.) : najde si novou potravu a také se vy-
hne soutěži. sVarujte se soutěže! Soutěž vždy škodí druhu
a máte plno možností, abyste ee jí vyhnuli!* K tomu smě-
ruje příroda, třeba ne vidy dece! a, ale Částečně vždy. To
jest heslo, které se nám ozývá z křoví, z lesa, od řeky,
z moře. .»Proto se spojujte, žijte pospolitě! To jest nejjistějši
prostředek, aby byl každý a vskhrai vespolek co nejbezpeč-
něji!, aby měn nejlepší záruky života a pebeku tělesného,

duševního i mravního. « Tamti nás učí příroda. A to také
dělají všichni tvorové, kteří zaujímají nejvyšší místo Ve své
třídě. To také dělal Člověk — nciprwnirivnéjší člověk. A to
také dopomohlo člověku, že dospěl na dnešní stupeň, jak to
uvidíme na dalších stránkách, věnovaných pospolitosti v lid-
ských společnostech.

--a

POZNÁMKY:
!,-IÍ. 2o jpef/íoií a míra/.

*) Pflvcd druhů, kap. Itt.

! ) Nlneteenth Century, 1888. (únor) sir. 165.

3 ) Neth£me-li stranou spisovateli před Darwinem, jako Tousseníla. Feí-a
a čelné jiné, mime tu jit řadu dél a Celnými překvapujícími příklady po-
spotitoati, ovíem většinou osvětlující {aleUsenci zvířat. Uvádím: Houzeau,
Lei (acultél roentalei dea itjiraau*, 2 sv. Brusel, 1872: L. BBchner,
Aus dem Cíi.tesUben der Tkisre, 2. vyt, 1877; Maxmilián Perly,
Ueber dat Seelenleben der Thlere, Lipsko. 187b. Espinaa uveřejnil
velmi pozoruhodné díla. Les SociStes anlmales, r. 1877, a pe-
likáni v nim na význam spcleínoní zvířat a jejich vlivu nu udržovaní druhů
a velmi pikať pojednal a původu společností. V Epinssové kníre jo opravdu
vie, co bylo tinpsioo o pospolitosti i mino to jelté jiní dobré věci. Zmi-
SuJI-b. £o přes to ívlaitě o proslovu Keaslerovř, tedy proto, te pozvedl
pospolitost na rikon, re vývoji mnohem důležitřjií, nei ti lion vzájemného ,
lipasu. Tyté! myšlenky rozvinul rok a* to (v dubnu 18B1) J. Lanciaan
v pfednáíce, uveřejněné r. 1882 pod níivem : La luttepour 1 eíietenee
et isnociiiion pour la lutte. G. Romene.a základní díle- Aalnal
Intellígence (ěcskf překlad: Duševní ii»al zvířat, u Lnichtra) vyílo reku
1882 a rek na to Menta! .Evolut.ion in AdIdsU. V léto dob*
(r. (383) *ydal Buchaer jinou knihu, Llebe und Lleb es-Leb en
In. der TMerweit. (If vydáni r. 1885.) jak vidítí, byla tuylienka

jednlnl (Trudy), Petrohrad, přírodo védev ipoleínoitl, ». XI,

'•) George J. Rutnnnee, Ant mol Inteligence, 1. vyd.. >lr, 233.

«) Pierre Huber. Lea Fouraii índlgenea, 1861 1 Forel, Re-
cherehes aur les fourmii de la Suioae. Curych, 1841; J. T.
Moggridge, Hnrvfíitmg Aul. aed Trapdoor Spiders., Lon-
dýn, 1873 a 1874. Tel: Ksncfeard, Métsmorphoses dea Inaeclee,
Paříž, 1868; J. H. Febre, Sou.eeirs en tomolo (iq ue a, Pařil,
18%: Efcrard, Etudo dea luoeurs dea fouřmi*. Ženeva 1864,
sir John Lubbock, Anta, Beci and Wasps, atd.

7) Forel, Recherchei, ar. 244, 27S. 278. Huber to znamenité vy-
líčil. Naznačil také, jak snad vznikl len pud (vydaní lidové, str. 158. 160).

") „Zemědéletvr" věci lest tak podivuhodné, íe se o tom dlouho pochybo-

' * td^." Itnaf- "Mt* Í*^<fi «ÍďéŘ aI
o ar. Jerdon, tak dokonale, íj nelze pochybovali, (.rekny přehled dokladu

viz v díle Romanenové. Také ve stati Alf. M«tt«u D'e PilzgSrten einigcr
SOdamerikanischen Ameised, v Sehteiperoi-ě Botanische Mitthellungen aus
den Tropen. VI. 1893.)

*) Tento druhjř piindp níbyl uinán oajednou. Dřívijíf pozorovatelé mluví
juto o hilech, královnách, aprávcích „id. Ale co Forel a Huber uveřejnili
podrobná pozorování, aenf pochyby, ie ictciativi jednotlivce Jest ponecháno
volné pale, ve viem co dělají mravenci, t la vilky.

") N. Sévercov. Periodické jev, v iivolé ...vc4 ptáků
a jettěřfi ve Vir o Biti, Moskva, 1685 (ruky).

I") Brehm, Život IffMl, ID.
ia ) B.Wa, cit, d. str. 151.

>*) C.t.logue rtiiooai de* oiaeani de la !.«.< pon-
tique, v Dénudovoví Cesté, výtah i tohoto v Brímu, lil. Při .lího.

' - 'I. Seebohm, r.ěň Uliti přea Pyreneje zvláatní

vartho". (The Btrda ol Slberia, 1901, »rr. 417.)

»} Blidi la the Northern Sh iree, Ur. 2)7.

1B ) Max Perthy, Ueber dat Seelenlebeo der Tblere. (Lip.
iko, 1876), .Ir. 67, 103

") C. H, Curaey, The Heu ae-S parto w. Londýn, 1985 ttr. 5.

1S ) Dr. EHiot Couea, Blrds of (he Kerguelen Island v Smhh-
sonlnn Miacellaneooa Collwtionl, rv. XHI, i. 2, NT, II.

") Brehm IV.

2°) T. W. Kirk, novoielandaky poíOTovatel llíl úlok „dnych" vrabců na
„nešťastného" krahujce: „Jednotí ilyíel relmi nezvykly" hluk, jako by se spolu
hádali ptáeí i celého kraje. Podíval « k oblete a spatřil velkého krahujce
(C. gouldí = mrchofteut) obklopeného hejnem vrabců. Doráželi na něho
velkým počtem se vSecb stran na|ednan. Neifastny krahujec byl úplné bez-
mocný. Konečné přiletěli k o* jaké bouřtlné, kde se krahojcc ukryl, a vrabci
se slétli kolem křoví, neustále ilibewjBce". (Nátuře, 10. ffjna 1691.)

Brehm. Živol zvířat, IV.

**} P. Lendeufeld, Der Zooloiiíche Garten, ISS9.

as ) N. Sívercov, Periodické zjervy. atr. 251.

^ Seyflerhtx. dtor. v Brehmovi, IV.

») The Arctlc Voy.ge of O. A. No t d e n a k| 5 1 d . Londýn
1879, aer. 133. Talie působivý popi. Onrapú sv. Kilda od Dfzona (citov.
Séebohmem) i skoro víechny knihy o polárních výpravách.

*>) Elliol-Coués. v Bulletio U. S. Geol. Survey of Turri-
tories, sv. IV, i. 9. sir. 556, 579 sed. Poljs.kov viděl ns. močálech
severního Růstu u racků (Urus argentatun) jak jejich hnízdiště hlídá
vidy jeden samec, který upozorňuje druhť ra nebezpečí, V takovém pří-
padu viichni vzlétnou s vrhnou se na nepřítele lelrai od>áioě. Samice, které
mívají pospolu pět íeat haízd n& liíidé vyvýieeinř v rtoéilu, zachovávají
určitý pořad, v jakém odcházejí za potravou. Holota, která jsou jinak úplně
nechráněna a snadno se stanou kofislf dravců, nejsou nikdy □ samotě.
(„RÍtdinné zvyky u vodního ptactva", ve Zprávách zoologického
oddálení Petrohradské přírodovědecké apolečnosti, pro-
sinec. 1874)

«)"Br 0 hu>, otec. citov. v A. Brehmovi, IV. Viz léž White. Natntal
Hiítory of Selborne. dopis XL

**) Dr. Couéa, Birds of D.kc.a and Montan., v Bullít.n
U. S. Surwey of TtrrtiorUa, IV, 7.

**) Často se naznačovalo, ze anad řítil ptáci někdy přenáJajf některé
inoiúH, když lete ples Sifedozcinní moře. ale věc Jest dosud pochybná. Na
druhé straní jest iiité, ie se nfkteh uroaafjlí plno připojuji při tahu k
vltlfm. To pozorováno nikoliktáto, a nedávno 10 potvrdil L Buzbíum
v Raunhrimu. Viděl nřkolik houfů jeřábů, uprostřed nich a po stranách
byH skřivan:. (Der Zoologiích* Carten. I5G6, ta. 133.)

^ O tomto zvyku se zmiňuje H. Seebohm I Ch. Dizon.

S1 ) To jest velmi dobře známo kaídéora přírodozpyte!, který žije venku,
a Četné příklady z Anglie (ze nalezli v Dizonové díle. Aroong ihe
Birds in Northern Shlres. Cinkavý přilélá v zimě ve velkých
hejnech. A skoro současné, v hitopadu, přiletí i jikavec. a také cvrčela
často na totfí místo „rovněž v četných houfech" ald. (Sir. 1 65, 1 66.)

* 3 ) S. W. Baker, Wild Beast, ald., t, 316.

OT ) Tsehudi, Thierlebea der Alpeawelt. itr, 104.

31 ) Houzoau, Etudíi. D.. 463.

sa y O jejích honebních společnostech ra «r E. Tennant, Nátura]
Bíítory of Ceyloo, cltor. v. Romanea Anímal Inteligence,
stí. 432.

^) Viz dopis E. Hitlera v Efektoví. L.efce etc.

S7 U visknčf jest zajímavé, le tahle vtledrulai zvířátka nejen žijí v míru po-
spolu, ale také že se jich celé kobnie vzájemní navštěvují v noci. Tak, druž-
nost zabírá celé druhy, nejen určitou skupinu. n:Lo rod, jak jame viděli u
mravenců. Zničf-Ii farmář kupky turknčí a pohřbi pod zemi jejich obyvatele,
tu drahá visknČe — jak líčí Hudwn — „přicházejí z d&lekn, aby výhra-
baly za íiva pohřbené" (1. e. 311). To jest vře veleznimá u La Plata,
kterou autor jen ověřil.

S8 ) Handbueh fflr Jager und Jagdberechligte, cit. Brehmem, II.

M) BufEon, Hiatoire NaturcHe.

,0 ) Při této příležitosti fltojí za zmínku, íe zebra kvaga, aě neZíje nikdy
pospolu íe zebrou-dsw (Burcbellavau), ae výborně anáíí t palíkány, kteří
dobře hlídají, i a gazelami, různými druhy antilop a pakqr.í. Máme tu
případ vzájemné* neláiky dvou odrůd, col nelze vysvětlili níjaiau soutěží o
potravu. Takový piedpoklad jest ryiouěen jíl líni, íe se kvaga pase pospoTu
a druhými přežvýkavd na téže tráví, a joil nám tady soudili na neaaáfe-
Hvý charakter, jako v pffpadé králíka a zajíce. Viz. mez! jiným Clivo Phll-
lipa-Wolley, Big Game Shootlng (Badminton Library), kde jpou výbor-
ná vyobrazeni různých druhů, lijících poapolu ve Východní Africe.

*') Nil tunguzský lovec, který ae lenil, a proto honem shtWI co Dej-
vice kožešin, potloukal ae na kom po stráních pn tely den. Alo, nedostal,
ani jednu vysokou, kterou ulovil jindy. A by! [o lovec výborný. .

4 9 Podle S. W. Baksra ae sdružují slonové ve vílií skupiny, ctí Jest
,,ivu íodin", Plie, „Často faem vtdél v části Ceylonu. ivsné Park, stádo
slonů ve velkém množství, to ae nejapíss spojila dohromady velká stáda,
lodyi opoutléla půdu, která se jim zdáia nejistou". (Wlld Beasta and
ihelr Waya. l>, 102.)

*>) Totéž dělají sviné, oapadnou-Ii je víc. (Hudson 1. t.)

**) Romanes, Auimsl Inteligence, str. 472.

*Ó Brehm I., 82. Darwin. Deacent of Mbd. ksp. III. Také Kozlo-
vově výprav* r. IS99 — 1901 bylo prodékti podobný zápas v sever. Tibetu.

w ) S tím větším podivem jsme četli v flintu Hunleyovř. o nímž jsme
se zmínili, tuhle parafrnii veleném éře <ýroku Rousseauova: „První člověk,
který nahradil vzájemným mírem nájemnou válku — nechť z jakýchkoliv
pohnutek — stvořil společnost". (Nineteenth Century, tinor
1868, str. 165.) Společnosti nestvořil ilovik, jest starší net on.

,T ) Monografie, jako kapitola „Hudba a tanec v přírodě", v Hudsonové
Naturalist on the La Plata, a v C Grosse. Spiele der Thlere
j.í velmi značně osvětlily pud. všeobecně rozKřený v přírodé.

ÍH ) Nescházejí ae jen nejrůznějlí druhy ptactva, často na ténríe místě,
aby tonflly a vSelijak se nakrucovaty, aie podle zkušenosti W. H. Hudsona

dělají to skoro vilchni ssavci a ptári („není v tom asi řádné ' vflimty").
scházejíce se více metli pravidelní, nebo v ustanovenou dobu, vydávajíce
zvuky nebo ne (stí. 264).

4 ») O chorech opic víz v Brehmi (Život ziítat).

<">) Haygatth. Bush Life in Aoltralla, itr. 58.

fil ) Jen několik přiklad'!:' zrar.šný jnevec byl odnesen jiným, který se
zěista jasna objevil. Viděny i krysy, jak krmily osleplý párek (Seélen-
leben der Thiere, «tr^ 64 nn.). Brehm sám vidíl, jak dvě vrány krmí
tfett, raněnou, v dutám stromě, byla raněna jií před několika týdny.
(Haus-freund) r. 1874, 715; Biicknet, Lieba,, 20 J. Blytb vidí], jak
/lána indická krmi' dva, cl tři raněné druhy, atd.

5I ) Man *»d Be.at, str. 344.

m L, H. Morgsn, The American Beaver, IB&B, air. 272: Dar-
wín, Desce nt of Man, kap, IV.

M ) Jeden druh vlaštovek prý přivodil úbytek druháho v severní Americe:
nedávný přírůst brávntka mel za následek úbytek droida zpěvního, hnldí
kryla nastoupit* v Evrop! místo ierní; v Rusku vaude vytlačen malý Iváb
větiím přlbumým, A v Auilrnlii hubí míe domácí včela, tam dovezena,
velmi rychle tuzemní vřdu ber iibadla. Dví |iné případy, o domácích zví-
řatech, (sn* uvedli v předčili kapitole. A- R. Wallace, který probírá tytéí
fakty, praví v poznámce o skotských droidech : „ProF. A. Newton mi sděluje,
ia tyhle druhy sem nepatří". (Darwiniara, 34.) O hnědé kryse jeat
mámo, íe podle obo]zlvelnlckých iryků aa obyčejní zdrfaije ve spodních
částech lidských obydlí (ve sklepích) t na březích řek a průplavů. Stehuji
se daleko ve velkém množství. Černá fetyss se raděj! zdrtuje v nalich oby-
dlích. >od podlahou i ve stájích a stodolách. Proto ji mule člověk spise,
vyhubiti. Není ani doati mála pravděpodobné, le by černou krysu vyhubila
nebo vyhladověla hnědá o ne člověk.

ss ) „Ale možno souditi, obývajf-H toléí území druhy velmi příbuzné, ia
tu můíeine jeStě dnes najiti mnohé přechodní formy. . . . Podle mé theorie
pocházejí tyto druhy od společných rodičů, postupné s přeměnou se kaidý
přizpůsobil životním podmínkám vlastní oblasti a nahradil 1 vyhladd původní
mateřskou formu a rtechny odrůdy nveti původní a dnetní formou" (On-
gin of Species, str. 134), těž 137, 2% (odstavec „O vyhlazení").

M ) Podle pí. Marie Pavlo vny, která tento předmět zvláště Itudovala,
stěhuji se z Asie do Afriky, tam se zdrtí nějaký čas a xase se vrátí do
Asie. Nechl se potvrdí toto dvojí stthovsní, čí ne. nesporní fakt Jest, ie
předkové našeho koně byb rozšířeni po Asii, Africe a Ambice.

«) Tbe Naluralist on ihe Rivet Asn.zons II., 65, 95.

6S ) Dr. B. Altům, Wildbe. c b&dlgungen durch Thiere und
GegenmiKel (Berlin 18B9), «r. 207. po.

*>) Dr. B. Altům, I. e. 13, 187.

•») B. Becker ™ ZpriTich m.<Ui,U P f f r c d o v ěd « c k é
Společními, 1369. »tr. 625.

*') Rustiji Mysl, liff I889t „Theorie o dobrodejnám rápasu
o íivot, jako předmluva k růinjíni pojednáním a botanice. loologli a lidakěm
íivoté" úd Síar-ha Tranaformiaty.

sl ) „Přírodní výběr působí nejčastěji lak, le přizpůsobí některé Jedince
odlíínějílmu ipůsabu života, talcte ae spSe bodl db neprOiodná mfala v pří-
rod*". (Origln of Specie, ur. 145) — Jovy: «bv »e přede-

HLAVA TRETI

POSPOLITOST U DIVOCHŮ

Domnělá válka všech proti všem. — Kmenový původ lidské
společnosti — Samostatná rodími se objevila později. —
Krováci a Holteniatt. — Australá. Papuanci. — £s£jjmácí.
Aleuté. — Dajacká představa spravedlnosti. — Zvykový
zákon.

Obranný podíl, který meta pospolitost a vtzíjammá pod-
pora na -vývoji živočišného světa, jsme stručně rozebrali
t předešlých kapitolách. Nyní se podívejme, jaký pcdíJ měl
týž činitel na vývoji lidstva. Viděli jsme, jak málo zvíře-
cích rodů Žije osamocení a «o bezpočtu jich žij e ve společ-
nostech, 'bud aby ti vzájemné pomáhaly v obrané, nebo spo-
lečné tavily a síwomiažďovajy potravu, nato sptdačné vycho-
vávaly mláďata, nebo ptoité, aby se pospolu" telily ze života.
Viděli jsme také, ít fiče většinou spolu zápasí různá třídy
iivocilstva, či různí druhy, nebo i různé Čeledi táhož druhu,
?!e 'v Čelodi samé nebo v druhu samém .jsou pravidlem mír
a vzájemná podpora; shledali jsme, že druhy, které se do-
vedou nejlépe tdrjžovati a nejlépe vylouciti vzájemnou sou-
těž, mají také nejlepií vyhlídky, že přežijí i ie se budou
dále vyvíjeti. Vede se jim dobře, kdežto druhy neepolečenské
zanikají.

Rozumí se, že by odporovalo všemu, co víme o přírodě,
kdyby člověk měl býtd výjimkou z tohoto pravidla, IijJc vše-
obecného: kdyby tvor, „tok., bezfcranný, jakm.hyl -člověk-
s počátku, býj naW.ojhtflou, a- možnost -pokroku;- nikoli -re
lĚĚ^j&BSk pomoci, jako druzí živočichové, aíe. j^nfiswlo-
cadiTÉm záJfeíií^O^ Výhody "bwbnl^ šňiŽ '3b^-zá°jnm -druhu.
To«ii;^^¥TO~ps««SvrTaoiy v .přírodě, se zdá, že
takového tvrzení nelze vůbec uhájřti. A přece, ač jest tak
nepravděpodobné a tak ne filosofická, nikdy se mu nedostá-
valo obhájefl. Vidy byli spisovatelé, kteří se dívali na lid-
stvo skaroMídsky. Znak je více méně povrchně, z té trochy
vlastní zkušenosti, znali z historie jen to, co- vyprávěli o ní
kwdkáfi, kteří ti všímali vždy jen vilek, ukndncA' a útlaku^
a setva čeho jinérto, a usoudili tedy, že lidstvo jest jen

ralným shíiukeín fcvcrů, jichž netřeba pobízeti, aby se jeden
s druhým servali, v Čemž jim může zabránili jen nějaká
autorita, která se mezi ně vloží.

T^pi^bj^jTáWeid Hcbfeesa. Ačkoli později v osmnáctém
ííiclííí néklleii usíWTř, aly dokázali, že lidstvo v žád-
ném období déjin, ani na nejnižších stupních, nežilo- v usta-
vičných bocích, ie se lidé sdružovali i v tom »přřrodním
stavím, a ze «pí3e z nedosta&u vědění, než <z přirozených
špatných sklonů člověka bylo lidstvo ■přivedeno do- visí té
hrůzy prvotních věků — soudil Hobbet nacpat, ž e t. jev.
j^lkcd^Uy^bjd^Oa».ne|ielzíÍ^
aým^ jak je m íchal pou hý ronmtrjzvířecí jacritojjce. Věda
'cnieni "pofaoíifa^poóělcuo! ocT času" Hobbmových a máme
pcd stbou bezpečnější půdu, než spekulace Hobbeao-vy Či
Ri«MSť.a\K(vy. Ale HobbesúAe fiWoíie má doipoaud plno

Jeno^lavt^^^

ním' čloV^ujjfljíEda.nlo ;e jim dcdatj tsmu zdání. vřdeoJ(Qr
itu Jat známo, stál v čele této školy Huxley. který ye studii,
psané r. 1888, vylíčil prvctní lidi jako nějalcé tygry nebo
ívy, jako tvory beze viech. mravních pojmů, kteří bojifjí
o život až do krajnosti a žijí »v neustálých potýčkách*, —
abychom uvedli jeho vlastní $íwa — »a vyjímaje omezená
<a dočasné vztahy rodinné, byl Hobbeeův boj všedi proti
■všemi cfetvyklýtn způsobem života. 1 )

■Nejednou bylo poznamenáno, íe_základnmn omylem . Hob-
besov^LBlascíů ^snináctěb^

lidšÉvo zpmpočáiiiu: JjSsLJLJBÁÍski - owmw«Dýjch.xadiiiách.
ašl~i"ako ' jspu, . ^omezierr^ , a dočasné*; jcdkiy. y^fch^maso-
zra vců, Jaíe ve skutečnosti ■ to tat-n eb-y 1 o, jat dne» zcela
bezpečně "víme. Ovsem, nemáme (přímých dokladů, jak žily
pavíií bytoslti, pcdcbné á»vSW. Ntní ustáíen názor ani
o tom, kdy se poprvé cbijeviiy; geologové se kloní k tomu,
že jejich stopy jsou jíž v pliocenu, ba i v rniocenu, usaze-
ninách z období tretihoraíhc. Aie můžeme nepřímo poněkud
osvětllti i tu nejdávnějil dáTnověkost. Velmi podrobným

zk uffáníra sociálních, zřízení nei nižších plemen, které vy-"
konár.c v posledních čtyřiceti letech, objeveny v dnešních
zřízeních priitiOtuviiích kmenů jakési Scpy ziízesí mnohem
starších, která již dávno vymizela, ale přes to zanechala ne-
klamné stopy, že lu kdysi byla. Vyvinula se tak celá váda,
věnují-- i se erriwyologií Ikis&ých zríztní, prací Bachofenovou,
Mac L-ennanovou, Morganovcu, E. B. Tailorovou, Mai-
necwu, Posito^vcu, Kovelťniskébo, Ltibccfcovcai a jiných.
A teto věda dcáaala nade vm pochytil ctí, že se licW>
neobjevilo na světě ve formě malých, osamocených rodin.

Rodi na ne ní ani iliUliill ^ formoví orgwiisace,

vzňiWa fta hodíě r»zdní:ii stupni vývoje J»dj^^ly£~íjch.
ne]íi£ísič¥ &b^^^ liifea, ..Itam. jSjhtx. Irnu-

í.mt raiUouti. vidíme, že. lidé. žijí >:e ípoltinostech, v če-
ledích! viío.i-íií neivysší-síaňxi.^ tfcprye neobvšcijač pozvol-
ným a dlouhým vývojem d ospěly tyhic společnosti k formě,
Kmové, která se^^ase. V "" "
eármčk'e'"neí)o i

. Ale přišla přece t.
co mohl beze všeho předvídali zoolog. Ani jeden vyšší ssa-
vec, až na několik maioiravců a několik druhů opic, beze
vsí pechyby degenerc váných, (oMUifcurami a gorily) nežije
v malých rodinách, osamocených a roztroušených po lesích,
všichni žijí ve ?potcíncstech. A Darwin si byl dobře védom,
že se nikdy nemohl vyvincuíi tvor, 2c*dabiiý. člověku, z opic,
žijících ,M^C7cerjí,„proto _se kilpn^.]s_juSř«^.ž^-.oW«k
TOnM'*z"»iiů_, pcm^rífabý-cíi, ak za to 3 .^^,*--^|"

nespec i^flkýiph,..j alto- j«t f^ril*^) Zoologie i ,palaeo-etno-
togie joau ziatjeidW v tam, že lu-vopcčáteťním úiUviairom spo-
lečenského života nebyla rodimi ale skupina. Prvotní lidské
společnosti byly prostě 'dalším stupněm vývoje 3poiÍečiio»tí,
ijteré jsou základem života vyšších zvířat 8 )

Přejideme-li nyní k přímým dokladům, vidíme, že nej-
starší stopy člověka z období ledového nebo « počátků doby

' ppledové, jsou mejdan^ným" důkazem, že člověk již. tehdy žil
ve společnostech- Zřídka, kdy se najde jen jednotlivý kamen-
ný nástroj, i y neýstaíšfm období karaermého' věku. Naopak,
najde-li se někde pozoruhodný nástoroj, jisté. se jich ve vět-
šmě případů najde celí hromada. V době, kdy ještě žili
v jeskyních se ssavci, dnes vyhubenými, a Jody si stěží udělali
nejnepodafenější pazourkovou sekyrku, znali již lidé výhody
pospolitého- života. V údolích přítoků .Ddrdo^ie jsou skály
na některých místech samá jeskyně, kde bydleli pataeoliticV
lidé.*) Někdy fayiy jeskyně i nad tebou a přípc«mínajr" takto
mnohem více kolcnie hnízd vlaštovek, ntž ďoupafla maso-
žVa.vců. O pazourkových nástrojích,' které objeveny v těchto
jeskyních »mcéno říci bez přehánění, že jert.jidh bezpočtu*,
podle slov Lubhcekových. Totéž platí o jiných palaeolitic-
kých sídlech. Také výakutny Lartetovy ukazují, že obyvatele
oblasti aurignaoké v jižní Francii pořádali kmenové, pohřební
hostiny, 2ili tedy lidé ve společnostech . a měli jiákísj zárodky
kmenového kultu již v rej dávnějžích 'obdobích*. ■■ •..>''"■
JeátŽ lepit doklady máme o tom z poadááiího chd.6bí
kamenného věku. Stop neolitického Člověka nalezeno toiík. že
tí můžeme utvořiti dosti jasnou představu o tom, jak' žil.
Když začal táti ledový povía-í (ktorý se ještě rozprostínal
od polárních končin až do střední Francie, středního Ně-
mecka a středního Ruska, a pokrýval Kanadu i íětíi dfl
dnešních Spojených rtátu severoamerických), pokryl se po-
vrch, zbavený ledu, nejfave itočály a Dlažbami a později
nesčetnými jezery.") Ve všech údolích byla jezera, než si
vody vyhloubily koryta: naše řeky. A kdekoli, v Evropě,
v Asii, či v AimerUce. probádáme břehy dodcva nespočet-
ných jezer tehdejšího období, které by bylo lze vlastně na-
zvat! jezera řm, všude najdeme stopy neolitického člověka.
Jest jich tolik, že se musíme podivovat!, ja3t poměrně husté
bylo mlidtnění v té dfcbě. wSťdři&c* neolMiidtého čJovělka se
velice přidržují zemních vyvýsenm, které jsou stopami břehů
starých jezer. A v každém tafaotám sidlSti jest tolik nástrojů,
aby nebylo , pochyby, že tu -sídlily Četné kmeny- po velmi
dlouhou dobu. Archeologové objevili celé dílny pazourko-

vých nástrojů, které svědčí, co dělníků se scházívalo dohro-
mady. Stopy pokročiiejiího období, v němž se již užívá
částečně hrnčířských výrobků, nalezeny v odpadkových hro-
madách v Dánsku. Jaou to hromady pět až deset stop vy-
soké, 100—200 stop široké a ÍO00 i více stop dlouhé, a
vyskytuje se jich na některých částech pobřeží moře tolik,
že považovány za valy, vzniklé docela přirozeně. A přece
»v nich není nic, co by bylo nesloužilo tak Či onak člo-
věku« a jisou tak nacpány výrobky lidské práce, že Lubbock
dobyl za pouhé dva dny v Milgaardu neméně než 191
kusů kamenných nástrojů a čtyři úlomky hliněných výrobků.")
Rozsah těchto odpadkových hromad svědčí, že pobřeží dán-
ské bylo obýváno <po celá a celá pokolení sty drobných
kmenů, které žily pospaní ještě lak pokojně, juko žijí dnes
kmenové z Ohňové země, kteří také dělají podobné odpad-
kové hromady.

JeŠtč lépe svědčí o pospolitém životě a práci lidí kolové
stavby Švýcarské, které jsou dalším stupněm vzdělanosti.
Jest známo, že již za kamenného věku byly břehy švýcar-
ských jezer pokryty řadou vsí, každá o několika chatrčích,
které postaveny na pldnně, podpírané četnými koly, zanáše-
nými do dna jezerniho. Neméně než čtyřiadvacet veí, větši-
nou z hamem&tvo věku, objeveno ma březích Jizera léunian-
ského, čtyřicet dvě na jezeře bodamském, šestatřicet na je-
zeře neuchatebkém a p. A každá ta ves jest dokladem, co
obrovské práce vykonal kmen, nikoli rodina. Tvrdilo se, že
obyvatelé kolových staveb žiM, až poidpvyhcdinciu měrou, bez
bojů. A jest to velmi pravděpodobné, zvláště vshnnerne-li si
živote pramitivních nárůcků, klteií pedne* žijí v podobných
vsích, vystavěných na kotech u pobřeží jezer.

Vidíme tedy i z těch zběžných poznámek, že konec konců
ty naše vědomosti a prvotním člověku nejsou tak ohudé, a
že v celku ípíše potírají, než pcsiluji Hobbesovy spekulace.
Miryo to lze tyto vědomosti ještě depmiti, velkou měrou pří-
mým pozorováním primíth-nícri kmenů, kteří dosuď žijí ría
témže stupni vzdělanosti, jako žili obyvatelé Evropy v před-
bistorických dobách.

6 P„„.u« 81

Že tyhle primitivní kmen; dnešní nejsou nějakou úpadko-
vou odrůdou části lidstva, která snad byla dříve na vyšším
stupni civilisace, jat se nelady tvrdívá, dokázali dostatečné
E. B. Taylor a Lubbcck. Můžeme vsak dosavadní důvody
proti theorii úpadlkové rozmnožili ještě daleka. Až na několik
kmenů, -které se uchýlily do nepřfetupniašíich hor, tvoří »di-
viošÍ« jlakýeá pás kalem národů, více méně civiliso^aných,
obývají výběžky našícíi pevnin, které mají dosud, nelbo mely
do nedávná, ráz prvního cbdobí polenového. Jsou to Esky-
máci a ijejřch spolubydlitelé v Grónsku, v polárních, konči-
nách Ameriky a na severní Sibiři, na jiíní polokouli zase
Australci, Papuáni, obyvatelé Ohňové země, částečně i
Křováci.

V oblastí cáviliisncní jsou podobně primitivní kmenové jen
v Himalájích, v horách austral-asijAých a na náhocních ro-
vinách brazilských. Nyní si však uvědomme, ie ledová doba
neskončila najeťaicujra celé zoní. Tirvá dosud v Grónsku.
Proto v době, kdy pobřežní oblasti indidtÉho oceánu, středo-
zemního more nebo mexického zálivu měly již teplé pod-
nebí a staly se sídlem vyšší vzd&lanojti, byrly ještě rozsáhlé
oblasti ítřeiďní Evropy, Sibiře a severní Ameriky, i Patagonie,
jižní Afriky a jižní Australasie v poměrech prvního poledo-
vého období, tedy nepřístupné civilisovanýrn národům tropi-
ckého a aibltrcpidkéiio zeimapásu. Jmenované oblasti byly
tebdy čím jsou dnes neboítittiié u ira a o y severozápadní Si-
biře, a jejích obyvatelstvo, nepřístupné cřvilisaci a nedotčeno
jí, udrželo si ráz lidí první poledové doby. Později, kdyé
území vyBcMla a stita se vhodnější pt/o zamědéllativi, byla
zalidněna civilŤsovančjšvrni přistěhovalci. Jediná část domo-
rodého obyvatelstva asimilována nwvými osadníky, druhá
část se vystěhovala dále a usadila se v nynějších bydlištích.
Ozemí, kde nyní bydlí, jsou dosud, nebo byla do nedávná
poledová celým svým rázem, um činí a nástroje jsou tu rázu
neolithrckého. A přes rozdíly plemenné i přes vzdálenost,
která ije dělí, jsou si jejich způsoby životní i sociální zřízení
nápadné podobny. Nutno je tedy mítí za zbytky prvního po-
sedového, obywatektwa v oblasti, dnes círviiisoviané.

Co nám nejdříve padne do oka, když začneme studovali
primitivní lidi, jest jejich neobyčejně složitá onganásace man-
želských vztahů. U většiny jich íotva najdeme i stopy ro-
diny, jak my jí rcaumíme. Ale také hi mužové a zeny nežijí
ve volných svazcích, jat se iravns náhodné sešli a jak se
jim to právě na tu chvíli hodí. Všude jest tu určitá organi-
sace, kterou popsal Morgan po všeobecné stránce, jako orga-
nisaci srodovou* Či klanovou. 7 )

Abychom věc ■vyložili co nejstručněji: jest skoro jisté, že
lidstvo prošlo & prvopočátku stupněm, ktejý lze nazvati .stup-
něm xapolečaého manželství", t. j. všichni mužové a ženy
kmene zrji pohlavně pospolu, pokrevemstrví se tu dbá jen
málo. Ale rovněž jest jisté, že toto míšení Částečné omezeno
již velmi záhy. tkay zótázánú manželství synů a dcer téže
matky s jejími sestrami, vnučkami a tetami. Později zaká-
záno manželství synů a licer táze matky a dalií omezení ne-
redhaia na sebe Čcfcati. VaroSáa představa rodu (g e n i) či
klanu, v nějž .patřilo vSechno domnělé potomstvo' z původ-
ního radu (či spise všichni, kdož se seskupili v jeden, celek).
A když ie red hodní roareobJ a roovervil sc v Četné rody
noví, rozdíleny redy v třídy (obyčejně Čtyři) a manželství
se dovolovalo jen mezi třídami, přesně určenými. Na takovém
stupni žijí dnes obyvatelé Austraiie, kteří mluví řečí k a m i-
I a r o i. Ptvní zárodky rodiny ae objevily až v rodové orga-
nisaci. Ženu, uloupenou v boji jiným rodem, a která by
drne byla patřila celému rodu společné, mohl si v pozdějším
cbdebí podrželi uchvatitel, za jistých závazků ke kmenu.
Mohl si ji vzíti do své chýše, když zaplatili kmeni určený po-
platek a tak si .zařídil v kmenu zvláštní ředinu, kterou ovšem
zahájeno zcela nové období vzdělanosti. Ale nikdo si nesměl
vzíti ženu t téhož rodu, či klany, aby s ní založil novou
patriarchální rodinu.

Když nyní uvážíme, íe se Uhle složitá crgasiisace vyvi-
nula u lidí na nejnižším známém stupni vývoje, a že se
udržela ve společnostech, které neznaly autority, vyjma auto-
ritou veřeijného mínění, ihned poznáme, jak hluboce byly za T
kořeněny sociální pudy v piiícizeiioBti Lídské, i na nejnižších

stupnici). Divoch, který může iíé v takové organisaci, a
podrobuje ae dobrovolné prav^dlůim, které se na každém
kroku srážejí & jeho caotnnni zájmy, jistě není zvířetem bez
mra"mícih zásad a leteré nedovede dnžeti na uzdě své vášně.
Ale tajev ten nás překvapí je3tě více, uváfžíme-li, jak stará
jest rcdicwá cfftjaniaace. Víme již. že původní Seir.šté. Rekové
hamerští, předhistorLctí Římané, Germáiné za Taciba, dřevní
Keltové a Slované žili v ohdcbí rodové organisace, velmi
podobné organiisaci Aurtralců, Indiánů a Eskymáků i jiných
obyvatelů scWošského pásu*.") Jesl nám tedy připustili, buď
že se manželské právo vjrvíjeio stejně u všech lidských ple-
men, nebo že počátky rodových piavidel vznikly u nějakých
společných předků Semitů, Arijtů, Polynesanů a&J., než se
rozlišili v jednotlivá plemena, a že se ta pravidla udržela
dodnes u iplemtn, dávno oddělených od společného kmenu.
Obé moiriosti však svedčí stejně o překvapující houževnatou ti
zřízení — o houževnatosti, íe je nemohl zničiti Žádný útok
jednotlivce po celá ta tisíciletí, co trvalo. Již to, že se redná
organisace vůbec udržela, dokazuje, jak jest naproste ne-
správné, líčí-li se prvotní lidstvo jako nespoíáMianý shluk
jednotlivců, kteří se řídí jen svými osobními vášněmi a uží-
vají »vé síly a chytrosti proti víem druhými příslušníkům
díuru. NeepouCaný indivxhifllisimis jest původu moderního,
původní lidstvo te jím nevysnaouje.')

Přicházíme-li nyní k dnešním divnchůim, můžeme začíti
s Křováky, kteří jíou na nízkém stupni vývoje, tak nízkém,
že nemiají wbydlí a spějí v děrách, vyhrabanýclh v zemi, někdy
chráněných nějakým prSstreškam. Jert známo, když se na
jejich území usadili Evropané a vyhubili divokou zvěř, že
Křováci jim začali kráiti dobytek, načež jim Evropané vy-
pověděli vyhlazovací boj, tak strašný, že o tom nelze alií
psáti. Pět set Kiováků pobito r. 1 774, tři tisíce t. 1 808 a
1 809 Sdružením farmářů atd. Trá^i je jako krysy, pobíjeli
je lovci, skrytí za nějakým mrtvým zvířetem, zabíjeni na
potkání. 11 ') Proto víme ták málo o Křovácích, když jsme
odkázáni na zprávy těch, kdož je hubili. Ale víme aspoň,
že když 'tam přišli Evropané, iih' Křováci v malých kme-

nech (Hánech), které byly dohromady jaksi spojeny, že
bonívari pospolu a rozdělovali si kořist bez hádek, že nikdy
neopouštěli zraněných a měli se mezi sebou velmi Tádi. Lich-
tenistein vypráví dojemnou historku o Křovákovi, který by
se byl málem utopil v řece, ale byl zachráněn druhy. Sňali
se sebe kůže, aby jej přikryli a sami se třásli zimou, osušri
jej, třeli u ohně a namazali ho teplým tukem, až ho vzkřísili
Nebo když Křováci shledali, že Johan van der Walt s nimi
zachází dobře, vyjadřovali mu ťvoji vděčnost až dojemnou
příchylností.") Burdhel! i Moffat je líčí jako lidi dobro-
ardočné, nezištné, kteií dostojí slovu, a vděčné 13 ) , což jsou
vlastnosti, které mohli vypěstovat) jen v kmenu. O jejich
lásce k dětem stačí říci, že chtěl-li si Evropan udělat) z Křo-
vaičky otrokyjii, ukťacíl jí prostě dítě a maíkia se oWcyní
acela jistě stala, aby sdílela osud svého dítěte")

Tytéž socíární mravy vyznačují Hottentoty, u nichž jsou
jen o málo více vyvinuty, než a rCřováků. LuhboTjk je líčí
jako »najspinavójáí tvory«, a to skutečně jsou. Kůže kolem
beder, kterou nffsí do roztrháni, toť jejich celý oděv. Cha-
tiče si dělají z několika hůlek, pres něž nahodí rohože a
mniitf nemají lurau nábytku. Ačkoli pěsíují vely a ovce a
podle všeho znali železo, ještě neř přišli do eiyku i Evro-
pany, jsou stále na velmi nízkém stupni vývoje. A přece
všichni, kdež je poznali, vysoce chválí jejich družnost, a je-
jich ochotu, pomáhati si navzájem. DosTane-li Hottentot
něco, hned se o to rozdělí se vSesmi přítomnými, což jest
zvyk, který tolik překvapil Darwina u obyvatelů Ohňové
země. Nedá mu to, aby jedl sám a třeba že je»t hlacW,
zavolá každého mřmojdouciho, aby s ním pojedl. A když
se nad tím Kolben pozastavoval, bylo mu řečeno: »To jest
hoWentotský zvyk.« Ale není to jen u Hottentotů, jest to
gJicro všeobecným zvykem u »dřvochu«. Ko.hen, který znal
Hottelrtoíy dobře a nijak nezaratíuje jejich chyb, nemohl
ani dosti vynachválit! jejich směnovou morálku:

»Co řeknou, jest svaté,« píše. Neznají szklaženosti a věro-
lomnosti evropské*. ,»2jjí .velké pokojně a málokdy válčí
se sousedy.« »Ohovají se k sobě ladťavě a vycházejí si vstříc.

— Jistě největší potěšení dělá Hottentotům, mohou-li st
dávatí vzájemně dary a jeden druhému posloužřti.« »Pocti-
vostí, přesným a rychlým vykonáváním spravedlnosti, mravní
čistotou vynikají nade všechny národy nebo aspoň nad vel-
kou většími jiek«")

Tachart, Botdw a Moodie'*) plné potvrzují Kolbenovo
svědectví. Poznamenávám jen jtště tolik: napsal-li Kolben,
že »jsou jistě nejpřáterŠtějsím, nej liberálnějším a nejblaho-
vomějším lidem, který kdy žfl na zemi*, že vyslovil něco,
co se od té dcby vyskytuje ve všech líčeních divochu, Kjdyž
se Evropané poprvé setkávali s primitrvniini plemeny, oby-
čejně zkreslili jejich život, ale pobyl-li mezi nimi delší dobu
člověk inteligentní, vylíčil je obyčejné jako » n ej laská věj ší« a
»nej slušnější* plámě na svělě. Takhle se vyslovovaly nej-
větSí autority o Ga&jacíoh, Samogededi. Eskymácích, Dajá-
cích, Aleutoch, o Rapuanech aftd. Baonaibuji se také, Že jsem
četl totéž o Tunguzech. Ct&čích, Siouxech a četných jiných.
Tak hcijňá velká dhváfc míuví aama za cdé svazky. Domo-
rodci australští nestojí na vyšším stupni, než jejich jihoafričtí
bratři. Sta<ví si podobné chýše, ía-Ao se chrání před stude-
ným větrem prostými .zastenami. V jídle si nijak nevybírají,
pojídají hodně staré mršiny a když tmoji nouzi, pomáhají »
Kdožroubrcvírn. Když je Evropané poprvé objevili, měli jen
nástroje kamenné nebo z kostí a ty jeŘté jen velmi hrubé.
Některé kmeny neměly ani kanoí a neznaly výměnného ob-
chodu. Ale když jejich obyčeje a zvyky studovány podrob-
něji, ukázalo se, ie žijí ve velmi vyvinuté organrsaci rodové,
o níž jsem se zmínil na< předešlé stránce. 1 ")

Území, na němž bydlí, se obyčejné rozděluje jednotli-
vým rodům či klanům. Ale honiíby a rybolovi&ě j'sou spo-
lečným majetkem celého rodu, kterému patří také výtěžky
lovu, rovněž i honební a rybář&é náčiní.") Společně se jí.
Jako mnoho jhlých divochů Bdí se i tito určitými ustanove-
ními o dobách, kdy fee ibírati některé druhy gumy a trav. 18 )
O jejich mravnosti nemůžeme podati nk lepšího, než jest
odpověď, kterou dal na dotaz Pařížské antkopologické spo-

lečnosti Liimholtz, který pobýval jako 'misionář na severním
Queeresliandu: 38 )

»Zna/jí přátelské city, které jsou u nich silné. Slabší bývají
podporováni, o nemocné se velmi dobře stávají, nikdy jicti
nezabíjejí, ani neopouštěj í. Jsou to kmeny lidožroutské, ale
zřídka kdy jedí členy vlastního kmene (jen když jsou obě-
továni, z důvodů náboženských, myslím). Jedí jen cizince.
Rodiče milují své děti, hrají si s nin,i a hýčkají je.' Dítě se
zabíjí jen se souhlasem všech. Se starými lidmi se zachází
dobře, nikdy se nezabíjejí. Netrají ani náboženství, ani mo-
del, jen alnaich ze smrti. Jest tu polygamie. Spory u kmene
se vyřizují soubojem s dřevěnými meči a štíty. Otroků není,
půidia se nevzdělává, Iwnííř&tvf neznají, nimrají oděvu,
jen strad zástěrku, ktorou nikdy nosí ženy. Red má dvě sLě
členů, rozdělených ve čtyři třídy mužů a čtyři fíJdyžen, Man-
želství dovoleno jen mezi třídami, nikdy meei rody.a

O Papuánech, kteří j»ou blízcí Queenslan Janům, máme
svědectví G. L. Binka, který Žil na Nové Gubei, hlavně
v Geetwink Bay, od r. 1871 do 1883. Tu jest odpověď
na dotae téže společnosti: 9 *)

»Jsau družní a ■veselí, hedně se smějí. Jsou spíše ostýchaví
než smělí. Přísiušníky různých kmenů poutá poměrně silné
přátelství, které jest ještě silnější v kmenu samém, často za-
platí jeden přítel za dusného, píi čemž si ujednají, že to
dlužník zase splatí bez úteuců dělem toho, který rmi půjčil.
Pečují o staré a nemocné, starých lidí nikdy neopouštějí a
nikdy jich nezabíjejí, leč je-li to nějaký otrok, dlouho již
nemocný. Váleční zajatci bývají někdy snědeni. Děti jsou
hýčkány a milovány. StaTé a slabé válečné zajatce zabíjejí,
druhé prodávají za otroky. Nemají náboženství, bohů ani
model, ■vůbec žádné autority. Ncjstarší v rodině jest soud-
cem. V pífciaďu cizoložství «e platí pokuta, z níž Část při-
padne neeoiii (obcí). Půda jesl majetkem společným,
ale žeň patří tomu, kdo zasál. Znají hmčírétví i výměnný
ebehod, při čemž jest zvykem, že jřm obchodník dá zboží,
načež jdou domů a vrátí se » domácím zbožím, které ob-
chodník žádá. Nemohoii-li mu dáti své aboží, vrátí mu zase

jeho, evropské. 3 ') Jsou lovci lebek a provádějí tedy krevní
rastu. .Někdy,' praví Finsch, .se věc přednese rajahovi v Na-
mototte, který to -vyřídí pokutou.**

Zadhází-h' se s nimi dcbíe, jsou Papuáncí vlídní. Miklu-
cha-Maklaj přistál wa východním břehu Nové Guiney jen
s jedním mužem, bydli" dva roky mezi kmeny, podle pověsti
Kdožrout^týrni, a opouštěl je nerad. Vrátil se k nim zase na
rok a nikdy « nestěžoval na rtíc. Ovšem že jeho pravidlem
bylo, nikdy, za žádných záminek, neříkati, co není pravda,
ani neslibovat! nic, co by nemohl splnili. Tihle chudáci, kteří
nevědí ani jak rozdělali oheň a udržují si jej pečlivě ve
svých chýších, žij! v primitivním komunismu, bez náčelníků.
A v jejich vsíoh není hádek, které by stály za řeč. Pracují
vespolek, aby si zaopatřili tak na den potravy. Vychovávají
děti pospolu, a večer sě vyparádí jak jen dovedou a tančí.
Tančí rádi, jato všichni divoši. V každé vsi jest b a r 1 a či
b u 1 a i — »oUouhý důnt«, »l o n g u e m a i s o n« Či
*fl rande m a U o n« — pro svobodné, ipro schůze a jed-
nám' o společnýoli záležitostech, lož jest z&sc rys. společný
většině obyvatelů na ticho mořských ostrovech. Eskymákům,
Indiánům atd. Celé vsi jsou v přátelských stycích a navStí-
vují se hromadrtě. Zel, že tu nedhybí rodových svárů, ne
Že by sézemí bylo přelidněno* nebo pro »zuřivou soutěža.
Či jak se jmenují všechny ty vynálezy obchodního století,
ale z pověry. Jakmile někdo z nich onemocní, sejdou se
prřbuaní a přátelé a důktadně zkourrají, co jest asi příčinou.
Proberou se všichni možní nepřátelé, každý vykládá o svých
rozmíŠkách, až se přijde na to pravé. Přivodil to nepřítel
z nejbližíí vsi, rozhodne se tedy válčiti s touto obcí. Proto
jsou rozbroje časté* i mezi vesnicemi na pobřeží, neřknu-li
s horskými lidožrouty, kteří jsou považováni za ty pravé
čaroděje a ■nepřátele, ačkoli se ukáže při bližším zkoumání,
že se ve viem podobají svým sousedům s pchiezí 1 ") .

Leccos překvapujícího by se mohlo napsati o míru, který
vládne ve vsích polynéských obyvatelů ostrovů tichďmoí-
ských. Ale ti patří již k cr*2isaci Txdcročilejší. Uvedeme tedy
příklad z dalekého severu. Ale než opustím jižní polo-

kouli, nemohu nepoznamenali , že i obyvatelé Ohňové země.
kteří měli dcsud špatnou pověst, ukazují se v lepším světle,
co je lépe poznáváme, Několik francouzských misionářů
kteří mezi nimi bynllí, »neroobou si stéžovati na žádnou zlo-
volnosti V jejdch rodech se 120 až 150 dušemi jest týž
prvotní kwrmmism, jako a Papuanců: mají všechno spo-
lečné a zacházejí dobře se starými lidmi. Mezi sebou žijí
kmeny v míru") .

U Eskymáků a jejich nejbližších příbuzných TJmkitů,
Kološců, Aleutů, máme ne j přiléhavější ukázku, jak asi žil

člověk v ledové době. Jejich nástroje se hrubě neliší oď ná-
řadí Člověka paleolithického. Některé kmeny tu neznají ani
rybolovu: napichují ryiby jakousi hrapunou"). Dovedou
užřvati železa, ale to mají od Evropanů, nebo ze zu-oskota-
ných lodí. Jejich sociální organisace jest velmi primitivní,
ačkoli jsou již venku z období společného manželsrvk,
i ve formě, již omezené rodovými zákazy. Žijí v rodinách,
ale rodinné svaácy jsou Často trhány: manželé « často vy-
měňují"). Přes to se řediny sdružují v rodě a není to ani
jinak možné. Jvi by vydržely úporný zápas o živobytí. Hyby
svých sil nespojily co nejvíce? To také dělají a přiví kde
jest boj o živobytí nejúpomější, jsou kmenové svazky nej-
těsnéjší, jako v severovýchodním Grónsku. Bydlí obyčejné
v sdloubém domě<£, kde jest několik rodm pohromadě, od-
dělených jen kusy roztrhané kůže, vchod je v čele domu.
Někdy má dům podobu kříže, a pat jest společné ohniště
ve středu. Německá výprava, která píezimovara blízko ta-
kových sdro-uhých domů*, -mohla vydati svědectví, že spo-
koj nebyl porušen žádnou hádou, ani nebylo sporů o místo
v tomto těsném obyď)í«, po celou dlouhou zimu-. Nějaké
nadávky, nebo jen nevlídná slova, se považovala za něco ne-
slušného, nestalo-li se tak legální formou, totiž v ntth-son-
ger").

Biíiz&ý styk a silná závislost jedněch na druhých stačily
udržeti po řadu staletí hlubokou vážnost k 'zájmům celku,
která tak vyznačuje život eskymácký. I ve větších spoleČ
nostedh eskymáckých »bylo veřejné mínění skutečnou soud-

covskou stolicí, obecným trestem bylo, že pachatel pozbyl
na vážnosti u darmých.")

Eskymácký život jest založen ni komunismu. Ukořistěná
zvěr neb úlovek rybolovu patří klanu. Ale 41 mnohých kme-
nů, zvláště raa západě, vlivem Dánů vniká do jejich zřízení
soukromé vlastnictví. Mají však svérázné prostředky, aby
zabránili viermi škodlivému, co by mohlo vzejiti ze soukro-
mého hromadění bohatství, a co by záhy zničilo kmenovou
jednotu. Zbohatl-li někdo, svolá všechny příslušníky svého
rodu k velké slavností, a když jak se patří puiícdovali, rozdělí
jim všechno své bohatství. Na řece Yukonu viděl Dali, jak
aleutská rodina rozdělila takto deset pušek, deset celých ko-
žešinových obleků, 200 Šňůr perel, čerrte přikrývek, deset
vlčích kůží, 200 bobřích a 500 raíxrhn. Pak svlékli ze sebe
sváteční obleky, odložili je, oblékli si staré rmbi*é kožešiny
a promluvili krátce k svému příbuzenstvu v tem smyslu, že
jsouce nyní chudí, nabyli zase jeho přátelství. 1 ") Zdá se. ře
podobné roadilení Bohatství jest pravidelným zvykem u Esky-
máků a děje se v určitém období, když bylo vystaveno na
odiv všem, co nabyto za ten lok. 1 ") Po mém soudu ijest
lohíe rozdílení Svitkem prastarého xřízeuí, zdob, kdy se za-
čni cbjovovflíi soukromý majetek, Jisté tměli nějaké opaltfeni,
aby s€ obnovila rovnost členů klanu, když byla porušena
zbohatnutím několika. Občasné nové ipřidělování půdy a
občasné (zrušení všech diuhů, které se dálo v historických
dobách u tolika rozdílných plemen (u Semňú, Ari.jtfl, atd.) ,
bylo jisté přežiikem starého obyčeje. A ijisté téhož původu
byl i avyk, bud" spalovali s mrtvým všechno, co mu osobně
patřilo, nebo to zničifci na jeho hrobě, zvyk, který ijest u všech
primitivních plemen. Opravdu se spalovalo nebo ničilo na
hrobě imrtvého jen co mu 'palfilo osobně, ale zůstalo
netknuto, co držel společné s kmeneim, 'jeho čluny, nebo (ry-
bářské náčiní. Ničen jen ogební majetek. P-ozději se zvyk
Stává náboženským obřadem: vykládá se mysticky, jest pfi-
kazem náboženským, když veřejné mínění samo si již nedo-
vede vynutíti, aby se plnil. Konečně se spalují již jen na-
podobeniny majetku mrtvého (na pí. v Číně) , nebo se 'jen

doveze k hrobu a po obřadech zase odveze do jeho domu,
jaik jest to dosud zvykem u Evropanů s meči, řády a jinými
známkami veřejného vyznamenaní.

Všeobecně se připominává v literatuře, jak vysoko stojí
kmenová mravnost Eskymáků. Ale .poznámky dále uvedené,
o mravech Aleutů — blízce příbuzných Eskymákům — mno-
hem lépe osvětlí celkovou mravnost dřvosskou. Byly napsány
po desetiletém pobytu mezi Aleuty nanejvýše znamenitým
mužem, ruským misionářem Ven>j aminovém. Uvádím je tu,
většinou jeho vlastními «lovy:

» Vyznamenává jí se hlavně vytrvalosti. Jest to prostě velko-
lepé. Nejen že se koupají v zamrzlém anoíi každý den ráno,
a stojí nazí na břehu, vdechujíce ledový vítr. ale jsou tak
vytrvalí, i když těžce pracují při nedostatečné dravě, že to
přesahuje všechnu obrazotvornost. Když jest delší dobu
nouze o potravu, starají se Aleuté především o děti: dají jim
vše, co mají a sami se postí. Nemají náklooost ke krádeži, to
říkají i ruští přistěhovalci. Ne že by vůbec nekradli, každý
Aleut se vám svěří. Že někdy něco ukradl, ale jde vždy jen
o m-.ihčkost, jest to apíšc dětinství. Rodiče 'lnou kc svým dě-
tem až dojímá vě, ačkeli to nenechají máti slovy nebo mazle-
ním. Těžko pohneš Aleuta, aby ti něco slíbil ale když to jed-
nou slíbí, drží slovo, děj se co děj. (Jeden Aleut dal Venja-
minovi dWem sušenou rybu, ale zapoměl ji na břehu, ve
spěchu, když se stěhovali. Vsáli ji domů. Nejdříve ji mohli
poslali rriMkmáíi až v lednu. V listopadu a prosinci byl velký
nedostatek potravy v aleutském táboře. Ale hladovějící lid
se ryby nedotekl a v lednu poslána, kam patřila.) Mají
rozmanitá i ipřísná pravidla mravní. Za hanebné se považuje,
má-li někdo strach ze smrti, které neke uniknouti, prosí-li
nálado o milost nepřítele, zerr.ře-li kdo, aniž zabil i nepřítele,
je-li kdo usvědčen z krádeže, atchá-li kdo pfevrhnouti čluny
v přístavu, bojí-H se na bouřlivé moře, je-li kdo z oddílu
nejdříve neschopným z nedostatku potravy na nějaké dlouhé
cestě, ukazuje-li hltavost, když se rozděluje kořist, (tu každý
takovému hltavci dá ze svého kus, aby ho zahanbil) , vy-
plácá-di muž veřejné tajemství bvč ženě; jsou-li dva na honbě

a nenabídne-li jeden druhému nej-leipší zvěř, chvást á-li se
někdo a zvláště činy smýšlenými, vynadá-li někomu. Rovnčí
žebrá-U, mazlí-li se s vlastní ženou a tančí s ní v přítomnosti
jiných. Obchoduje-!i kdo samostatně: prodávafci smí jen
někdo třetí, kdo určí také cemi. Pro ženu jest hanba, nedo-
vede-li šiti, tančili a nevyzná-!! se ve všech ženských pracích,
hycká-ti svého muže a dčti, nebo mhiví-li na svého muže v
přítomnosti cizince.***)

Taková jest mravnost Aieutů, o níž svědčí i jejich po-
hádky a legendy. Poznamenávám ijeŠtě, ie v debě, kdy
psal Venjamínov (r. 1840) stala se jediná vražda od po-
čátku století, v obyvatelstvu 60.000 duií, a m po celých
čtyřicet let se neudal jediný případ přestupku obyčejného zá-
kona. To se nebude zdáti lak pedivné, dodám-K, že Ateuté
vůbec neznají nějakých pranic, nadávek, ba ani hrubých
slov. Řeknou nanejvýše: »Tvá matika nedovede šflio, či
»tvůj otec jest slepý na jedno oko«."') Ale mnohé rysy ži-
vota divochu zůstávají hádankou Evropanům. O tom, jak
je»t vysoce vyvinuta kmenová solidarita a ijak tlobíe smýšlí
pTÍrnítivní Kdé ijeden a druhým, o tam bychom mohli podati
vérohcidných svědectví co kdo chce. A přesto není « nic
méně jisté, že tíž -divochové zabíjejí své děti, že někdy o-
pouitějí staré lidi, i že slepě poslouchají pravidel krevní
msty. Jest nám tedy vysvett?t> i tyhle fakty, které jat se
Evropanu zdá na první pohled, tolik odporují točnu, co. jsem
uvedl. Zmínil jsem se právě, jak aleuští otcové a matky
hladovějí celé dny i týdny a dávají všechno, co jest k jídlu
dítěti, i .jak se kíovácká matka dá za otrckyni, aby byla
pospolu s dítětem. A mohl bych naplnit; celé stránky pří-
klady o skutečně něžném poměru divochu k dětem. O tom
mkví cestovatelé napořád. Tu čtete o hluboké lásce mateřské,
tam vidíte, jak otec divoce běží lesem a nose na ramenou dítě,
které uštkl had. nebo vám zave misionáři lící zoufalství ro-
dičů nad ztrátou dítěte, které před- několika lety zachránili,
alby nebylo obětováno při narození. Dozvíte se, že »dřvošská*
matka kojívá dítě obyčejně do "čtyř let, a že na Nových" He-

bodech, když matka nebo teta pozbude dítě, chce se zabílí,
aby je opatrovala na onom světě") atd.

Takových příkladů jest spousta. Když tedy vidíme, jak
tíž milující rodiče nabíjejí dítě, nezbude nám, než .-čudili,
že tento zvyk (nechf « pak přetvářel jakkoli) , vznikl z holé
nezbytností, jako závazek ke kmenu a jako prostředek, aby
se mohli vychoivávati děti akt starší. Divech se zpravkil i
»a0K<zxfíaošnx]e neotnezeně«, -jak tvrdí někteíí angličtí spiso-
vatelé. Naopak, dělá vše možné, aby přírůstek oorodů nebyl
značný. Jest pro to zavedena celá řada omezení, která by
Evropan jietě měl ea upři li sněná, aJe divech se jimi přesně
řídí. Ale přes to primitivní kmenové by neuživili všech
svých dětí. Shledalo se, že přestali zabíjeti děti, jakmile se
jim podařilo zajistiti si pravidelnější živobytí. V celku ae
tomu rodičové podřizují jen neradi a pokud mohou, pokou-
šejí ae o všemožné kcrnprcmisy, jen aby zachránili život
svým novorozeným. Jak dobře pcznarctnal přítel Elié
Reoks"), vymýilqjí si šťastné a nešťastné dny narození, a
šetří dětí, narozených v šťastný den. Hledí odsunouti rsz*u-
ddc o ntloo-lik hodin a pale řeknou, když dřtě žilo jeden den,
že musí žiti, dokud sauno neumře.") Slyií z lesů klik ma-
ličkých a domnívají <e, kdyí jest ten křik slySeti, Že to přinese
kmenu neštěstí. A že nemají ani andělíčkářek ani dšťských
jeslí, aby se -zbavili dětí, leká se každý z nich, že by se měl
vyjconati krotý ortel: raději dwjí dítě do lesů, než by je
násilně zbavili života. Děti se zabíjeijí z nevědomosti, nikoli
z krutostí. A místo, aby diwcbům kázali o mravnosti, udě-
lali by misionáři mnohem lépe, kdyby se řídili příkladem Ven-
jaiminovým, který až do pozdního Stáčí, rok co rok, přeplní
ochotské moře v bídném člunu, nebo jezdil wa .psích saních
mezí Čukče, zásobuje je ■aMebent a rybíáfským náčiním.
Tak skutečně zabráni! vraždě děti.

Totéž platí o tom, co povrchní pozorovatelé líčí jako
vraždu rodičů. Dnes víme, že zvyk, opouŠtěti staré lidi není
tak rozšířen, jak za ío měli někteří spisovatelé. Přehánělo w
to, ale píes to se s tímto zjevem setkáváme skoro u ■všech
dívoohů: a pak to nemá týž původ, jako odkládání dětí.

Když »divoch« cítí, áe jest kmenu na obtíž, ikdyá den co den
mríntje svůj podíl potravy od úst dětem, a ty křič! hladem,
poněvadž nejsou tak stoické jako jejich otcové; když ho
mají denně ipřeaášeti po kamenitém pobřeží, nebo pralesem,
mladí lidé na bérech (neníí to vozíků pro invalidy — ale ani
těch, které by bylo třeba vozili), začne si opakovat!, co
říká podnes starý ruský sedlák: »Č u z o j věkzajedaju,
pora na ipokojla (»Zabirám tmisto druhým, jest čas,
abych šelk) A odejde se svita. -Udělá, co dělá voják v la-
kovém případě. Závisí-li spása jeho oddílu na tom, že
se hne dále, a poněvadž on se již hýbati nemůže a ví, že by
zemřel, kdyby zůstal zpět, pohne takový voják svého nej-
lepiího přítele, aby mu prokázal poslední službu, než opustí
tábor, A ipřítel .třesoucí se rukou dá ránu s pušky do umírn-
jícího'. Tak i divoch. Starý člověk si námi žádá smrti, sám
trvá na léto poslední povinnosti ke kmeni a kmen k tomu
svolí. Vyhrabe si sám hrob, ipeeve (příbuzenstvo k poslednímu
jídlu. Udělal to tak jeho otec, nyní jest rada. na nóm. A
rozloučí se se svým lidem ve víí lásce. Divoch má smrt za
jednu z povinností ke svému kmenu, takže nechce
býti zachráněn (jak vypráví Moffat), ba když misionáři
zachránili jednu ženu, která měla býti obětována na hrobě
svého muže, utekla v noci z ostrova, kam ji dopravili, pře-
plavala široké mořské rameno a vráitila se ke lomenu, aby
umřela na hrobě. 35 ) To $est u nich náboženskou záležitostí.
Ale divoši se zpravidla tuze neradi odhodlávají, aby ně-
koho zabili, vyjma v boji, že nikdo z nich nechce na sebe
vzíti, .aby prolil lidskou krev, utíkají se tedy kc všem možným
uskokům, které byly tak nesprávně vykládány. Po většině
zanechají starého člověka v lese. a dají mu větší podíl potra-
vy, než obvykle. Výpravy arktické to dělají stejně, nemohou-
li ssebou vzíti nemocného druha. » Vydrž to ještě nějaký čas!
Snad ti přijde nějaká neočekávaná pomocU

Těmhle 'faktům nejsou s to poroeumětt západoevropští
vědci, nemohou si to srovnat t j vysokou mravní úrovní kme-
nů « raději pochybují o věrohodnosti pozorovatelů naprosto
spolehlivých, místo, aby hleděli vysvětlili dvě souběžné řady

faktů: vyaokou kmenovou latň^mmí na jedné straně a na
druhé opouštění starých hrtí a vraždu dětí. Ale kdyby zase
tihle Evropané (vykládali divodhůsn, nejvýše laskavým, kteří
žij; pro své děti, a kteří jsou tak citliví, že křičí, vidi-H na
divadle, jflk se zdánlivě něco někomu přihodí, kdyby jim
vykládali o lidech v Evropě, kteří žij! v nadbytku co by
kamenem dohodil od děr, kde zmírají děti hladem, poněvadž
nemají ani trochu jídla, nechápal by to zase divoch. Vzpo-
mínám, jak jietn mamě vykládal hm*u2ským přátelům »-iíi
bdi vidu alistickou civilwnci: ne a ne to pochopili, přivádělo
je to na nejfantiisriátřjil nlprady. Jisté jest že divoch, vy-
chovaný v představách kmenové solidarity v dobrém i ve
zlem, není i to pochopili amravného* Evropana, kterému
jest tahle solidarita neznáma, 'jako zase průměrný Evropan
nemůže pochopili divocha. Ale kdyby naši vědci iiK v polo-
hladovém kmenu, který má potravy sotva pro jednoho- člo-
věka pro nejbhžií dny, snad by pochopili jeho pohnutky.
Tak by i divoch, kdyby iil mezi námi a byl vychován jako
my, mi ad .porozuměl naši evrcpiké Ríodřjmwh fe bližnímu
i naším krá lovným komiiím na ochranu před xondělíčkát-
karni*. »V kaimenných domech kamenné sjdce* říká ruský
sedlák. Ale aby pochopil, musil by první sám iíti v kamen-
ném domě.

Podcbné dlužno poznamenal i o iidoj edst-ví. Uváiírne-h
víeohny fakty, které se objevily za nedávného ■poru o tomto
předmětu v Pařížské onthropoíogické společností, i mnohé ty
náhodné poznámky, roztroušeně po literatuře o sdivolíchs
jest nám uznati, že se to dělá z holé nezbytnosti, ale také, ia
se to dále vyvíjelo pověrou a náboženstvím, až v rozměry,
kterých lidoiroutství dosáhlo na Fidži či v Mexiku. Jest
fakt, že podnes mnohým divochům nezbývá, než pojídali
mrívcly, které jsou ijiž v mejvyšiím rozkladu a nebylo-lí někdy
vůbec žádné jiné potravy, mnozí vyt«J>áf<r»Ii lidské mrtvoly
a živili se .jimi, i v době aiákaey. To jest docela z-jřstěno.
Ale vmyslíme-li se nyní do poměru, v nichž bylo iíti člo-
věkl v debó ledové, ve vlhkém a chkdném podnebí, kde měl
málo rostlinné potravy, uvážíme-li, jak (korbvit decinvuje

i nyní spatně živené domorodce, a vipomeheme-li, že znají
jen maso a čerstvou krev jako sílící potravu, gest nám při-
pustili, že řlťřvát, kletý se před tím žrvil rostiinami, se stal
masojedem v době ledové. Tu měl (Ano divoké zvóře, ale
ta se v arktických krajích stěhuje s mísla ca místo a mnohdy
se z některého kraje vytrácí na celá léta. Tak ovšem pozbyl
člověk poslední potravy. Za tak přetěžkých dob se sta! i
lidojedi i z Evropanů, a statí se jimi tedy i divoši. Dodnes
občas pojídají avé mrtvé, jistě tedy v oněch dobách pojídali
ty, kdoi měli 'pfed smrtí tak jato tak. Staří lidé umřel',
přesvědčeni, že smrtí vykonali *pc-»!wkí povinost ke kmínu.
Proto někteří divochové považují lidoj edatví za zřízení bož-
ské, že jim bylo přikázáno nějakými poslem z nebe. Ale
později přestalo býti nutné a udržováno jen pověrou. Ne-
přátelé se měli pojídali proto, aby se po nich zdědila
chrabrost, a v .pozdější době se pojídalo pro totéž oko nebo
srdce nepřítele: u jiných kmenu, kteří měli již Četné kněžstvo
a mythologii, vynalezeni zlotohové, žízníti po lidské krvi
a knězi vyžadovali lidských obětí na usmířenou hchů. V
tomto náboženském období se projevovalo lidojedství ncj:
odporněji. Velmi známým příkladem jest Mexiko; na Fidži.
kde králové mohou místi kteréhokoliv poddaného, jest kněž-
ská kasta nejmocnájší, jest tu složitá theologie") a plně vy-
vinutá autokracie. Lidoárcutství, které vzniklo z nezfcyrncetí
se později stalo náboženským zřízením a jdco takové se udr-
želo ieště dlouho potom, kdy )'ú zmizel© <t kmenů, u nichž
bylo zvykem, kteří však se nevyvinuli až na stupeň theokra-
tický. Stejně se to má s vražděním 'dětí a s opouštěním rodičů.
Obojí se někde udržovalo jako přežitek starých dob, jako
náboženská tradice e minulosti.

Nakonec se zmiňuji ještě o jeddem zvyku, kteiý rovněž
zavdává příčinu k nej chybnějším náhledům. Myslím zvyk
krevní msty. Všichni divoši jsou přesvědčeni, že krveprolití
má se mstili zase krvavě. Zabil -li někdo někoho, mýsí sám
zemříti, po raní Ui někoho, musí býti prolita i jeho krev. Z to-
hoto pravidla není výjimek, ani u zvířat ne: .tak, vrátí-li se
do vsi lovec, který zabil nebo poranil nějaké zvíře, pustí se

mu také trochu krve. Tak si divoši přecbtamuijí spravedlnost
a představa ta dosud vládne .v západní Evropě v případě
vraždy. Patří Ji pachatel a poškozený .témuž kmenu, „urovná
se věc mezi kmenem a požkczeným. 3 ') JeJi vsak pachatel
z jiného kmene, a odmítne-ii ten dát i náhradu z toho či onoho
důvodu, pak se uražený kmen rozhodne, že .se pomstí
sám. Primitivní lidé považují činy jecmcbokaždého za věc
kmene, a závislé na souhlasu kmene, takže teze všeho dělají
ceiý joá odpovědným za Ein některého příslušníka. Proto se
lze po právu pomstíti na kterémkoli příslušníku klanu pacha-
telova nebo na příbuzných. ^ Často se vsak stává, že odplata
jest větší, než tyl spáchaný čin. Chtějí snad jen poraniti,
ale náhodou pachatele zabijí, nebo poraní více, než chtěli,
2 toho wznikne nový rozbroj, takže primitivní zákonodárci
velmi pečlivě ustanovují, že odplata má býti: oko za oko,
zub za zub, krev za krev. 39 )

jest vsak zvláštní, že u těch nejiprimitivnějších divochu
jsou rozbroje daleko řidší, než by se čekalo, ačkoli zase
v některých případech zabíhají do výstřelků, zvláště 11 hor-
ských kmenů, kter é byly zatínány do bor cizími vetřelci, jako
u horalu kavkazkých. zvláště však na Borcieu, u Dajáku,
Nedávno nám bylo vylíčeno, jak to u Dajáků ijde v rozbro-
jích tak daleko, že žádný mladý tmuž se nesmí ženili, am není
prohlááen dospělým, pokud neulovil nějakou nepřátelskou
lebku. Tento strašný zvyk popsán v uvedeném anglickém
díle.*") Zdá se však, že se tu velmi přehání. A tak dajátké
olovení Ubek« vypadá docela jinak, zvíme-li že tento oby-
čej nevzniká z osobni vášně. Lovec lebek koná, jak se do-
mnívá, mravní povítimost ke kmenu, .stejně jako evropský
soudce, který se řídi touže zásado-u »krev za krev«, zásadou
zřejmé špatnou, a předává odsouzeného vraha katovi. A jistě
by jak Ďaiják, tak soudce měli výčitky svědomí, kdyby snad
ze soucitu ušetřili vraha. A přece, nedháime-li stranou vraždy,
kterých se dopouštějí pod vlivem své představy spravedlno-
sti, líčí každý, kdo je poznal, Dajáky jako národ velmi sym-
patický. Tak píše týž autor, který tak hrozne vylíčil lov
lebek: »Po stránce mravní jsem povinen prreoudiri Dajákum

vysoký stupeň v civiíisaci . . . Loupeží a krádeží vůbec ne-
znají. Jsou í velmi věrohodní Neřekfc-li mně ivždy »úplnoiu

pravdu«, aspoň neHi«K. Kál bych si, abych mohl říci totéž
o Maía|jeích.« (Str. 209—210.)

Svědectví Bočkovo jest pevně podpořeno svědectvím Idy
Pfeifferové. »Docela pnznávám,« píše, »že bych tuze ráda
zůstala mezi trimi 'ještě děle. ViXS&ou jsem shledala, že jsou
poctiví, dobří a skromní . . . mnohem více, než kterýkoli ná-
rod mně známý.")

Podobně o nich mluvit Stolze. Dajákové mívají jen jednu
ženu a zacházejí s ní dobře. Jsou velmi družní, každý den
z rána vychází celý klan na ryby. na lov, nebo obdélati za-
hradu, celá skupina pohromadě. Vsi tvoří velké chýše, v kaž-
dé jest tucet rodin, někdy Í kolik set lidí bydlí pokojně vedle
sebe. Váží «i velmi svých žen. a milují tvé děti. Rozne-
může-Ji se někdo, ošetřují ho ženy střídaje. Zpravidla jsou
velmi střídmí >v jídle Í pití. Takový jest obyčejný život Daijáka.

jen by Čtenáře unavovalo, kdybych tu uváděl ještě další
příklady ze života divochů. Kamkoli mezi ně přijdrme, všude
najdeme atejné společenské mravy, téhož ducha solidarity.
A piřstíme-li se do temnot minulých věků, vidíme tu stejný
kmenový život, stejná sdružení Bdí, k vzájemné pomoci, jak-
koli primitivní. Proto Darwin docela právem viděl v spole-
čenských vlastnosetech člověka hlavního Činitele dalšího jeho
vývoije a jeho vulgarisuj-ící následovníci nemwjí pravdu,
twdí-li opak.

»To, že byl člověk rlabý « ne příliš rychlý — píle Dar-
win — a že neměl přirozených zbraní aíd., vše to bylo více
než vyváženo, za prvé: rozumovými schopnostmi (kterých,
jak poznamenává na jiném místě, nabyl hlavně, nebo i vý-
lučně, k prospěchu celku), za druhé: společenskými
vlastnostmi, které ho měly k tomu, aby pomáhal hXú-
ním a ti pomáhali zase jemu.***)

V posledním století byl »divoch« a »jeho život v pří-
rodním stavu* ideahsován. Dnes však vědci zacházejí ve
druhou krajnost, zvláště co někteří přičítají divochu všechny
mystótemé »zvířec!« vlastnosti, ve své horlivosti, aby dokázali

zvířecí původ Člověka, při tom nemajíce sociální stránku,
života zvířat, ftoeumí se, že přehánějí jesle nevědečtěji, než
Rousseau idea fa oval. Divoch není vzorem cnosti, ale také ne
vzorem »dřvosstrví&. PjimitFvní člověk má však_ jednu vlast-
ííosL kterou vytvořila a udržela "sama' holá nezbytnost v jeho
těžkém zápasu o živobytí: jeho vlastní existence mu splývá
v jedno s existencí jeho kmene. Eez této vlastnosti by lidstvo
nikdy nedospělo na výši, na níž dnes jest.

Pnmitraaí lidé, jak jrž řečeno, tak stotožňují vlastaí život
s životem kmene, že se kaidý je>jicdi čin, tm nej bezvýznam-
nější, považuje za záležitost km snovou. Všechno jejich cho-
vání jest řízeno celou řadou nepsaných pravidel o vlastnictví,
které jsou plodem jejich apoíemé zkušenosti o tom, co jest
dobré a co Špatné, t. j. co prospívá a co škodí jejich kmeni.
Ovšem, někdy jsou krajně nesmyslné jejich představy, na
nichž se zakládají jejich vlastnické zákony. Mnohé tíkví
v pověře. A vůbec, ať dělá divoch co dělá, vidí jen přímé
následky *vého jednání. Nedovede předvídaíi účinky nepřímé
a pozdější, což jsou chyby — ač tu ve větíím měřítku — které
vytýká Benthaim civilů ováným zákon odájcůni. Ale nechť
jsou ty předpisy obyčejového zákona nesmyslné či rozumné,
divoch je poslouchá, třeba nevyhovovaly. Poslouchá je do-
konce slepěji, než poslouchá civšiisovaný člověk zákony psané.
Zákon kmene jest mu náboženstvím, jest to jeho životni
zvyk. Myslí ve všem na klaň a neuAólc se omezuje a obě-
tuje v jeho zájmu. Piohřešií-H se cSvoch proti menším pra-
vidlům kmenovým, vysmívají se mu ženy. Je-li poklesek
hrubý, trápí ho dnem i nocí strach, že přivolal na kmen ně-
jakou pohromu. Poranil-li náhodou někoho ze svého kmene,
a tak se dopustil nejhroznějSiho zločinu, jest v tom teprve
bídně: uteče do lesů a spáchai by sebewaždu, kdyby kmen
ne&myl jeho zločinu tím, že ho tělesně potrestá a prolne
trochu jeho krve.") V kmeni jest všechno společné: každý
drobet se rozdělí všem přítomným. A je-li divoch sám v lese',
nezačne jisti, dokud klasiíě třikráte nezavolal, aby s ním Šel
pojisti každý, kdo ho wWL")

iKráíce, v kmenu jest svrchovaným pravidlem »jeden za

všechny*, pokud ovsem samostatná rodina ježte neporušila
kmenové jednoty. Ale pravidlo to se nevztahuje na sousední
klany či kmeny, i když jsou sdruženy k vzájemné ochraně.
Každý kmen Či klan jest jednotou pro sebe. Jato u ptáku
a ssawců jest území zhruba přiděleno jednotlivým kmenům a
setři se hranic, není-li válka. Piejde-li někdo na území sou-
sedů, musí ukázalí, že nemá špatných úmyslů. Čím se kdo
hlasitěji uvádí, tím si ho více váží. Vegdeji do obydlí, musí
zanechali zbraň u vchodu. Ale žádný kmen není povkinon,
aby se dělil o potravu s druhými kmeny: může, ale nemusí.
Proto divoch, jedná dvojím způsobem a jeho život má dvojí
mravní stránku: jsou hi vztahy mezi členy kmene a vztahy
k cizincům. A *mezilemeuavý« zákon se velimi lisí od kme-
nového Ojiako náš zákon mezinárodní) . Proto, když doijde
k válce, považují se nejhorií ukrutoosti za nejvíce hodné
podivu kmene. Tato dvojí morálka se udržuje v celém vývojí
Ildetva až podnes. My Evropané jsme poněkud — nikterak
mnoho — odstranili takto dvojí mravnost. Ale dlužno říci,
že jíme sice na jedné ilraně poněkud rozšířili naši předetavu
solidarity ~ aopoň v teorii — na celý národ a z Části í ni
druhá národy, ale za to zase uvolnili poutá solidarity ve
vldistním národě, ba i v našich rodinách.

Když «e v klanu objevila samostatná rodina, porušila se
nezbytně dosavadní jednota. Samostaímá rodina znamená
samostatný majetek a hromadění bohatství. Videlii jame, jak
to napravují Eskymáci. A sotva co jest tak zajímavého,
jako sledová ti věk za věkem různá zřízení (občmy, cechy
atd.), kterými široké vrstvy zamýšleli udrželi kmenovou
jednotu, na vzdory všem činitelům, kleré ji chtěly rozbiti. Na
druhé straně první zárodky vědění, které *e oblevily v těchto
prastarých dobách, kdy se mísily s čaroděj stvim, se staly
zase mocí v rukou jedncílivců, letercu bylo lze využiti proti
kmenu. Byly pečlivě udržovány v tajnosti a přednášeny jen
zasvěceným, v tajných společnostech kouzelníků, šamánů a
kněží, kteří jsou u všech divochů. Zároveň války a vpády
zplodily vojenskou autoritu a kvóty válečníků, jichž sdružení
sc domohla veliké moci. Ale v žádném období dějin lidstva

100

nebyly vílky normální oi stavem života. Zatím co se
válečnicí wwájem rnibiK a kcěií jejich j atikám žehnali, žily
ti široké vany obvyklým řiveteim a dělali ň svoji práci.

A pozorovat! Život lidu, studovali, čím si udržoval soci-
ální orgatiaaci, založenou na jeho představách spravedl-
nosti, poapoKtoWÍ a leáiemnť podpory — krátce na obyče-
jovém zákonž — Í v dobách nejkrutějsí éSeokracte či auto-
kracie v« státě, itudovari i u t» stránku vývoji lkfetva, jest
duet nejveďiin problémem a povůosb opravdové vědy o
živote lidttva.

101

POZNÁMKY

III. Scp.litoMt n JilBchů.

') Nineteenth Century, 1888, (liaar) sir. 163.

*) The Desccnt of Man, vyd.) to.™ lap. II , str. 63, 64.

8 ) Antropologisté, kteří plač sd-.lejl zmíněný nizar a člověku, přec jen
někdy přiznávají, le opice žijí v palygamnícri rodiních., zt vůdcovství „
ného a iárhrého samce". Nevíro, potud ec tohle tvrzení opírá o ;
(vrcení. Ale odstavec z Brehmova Žívat* zvifnt, n* néjí se iasto oa-
kazuje, lze sotva povalován' i. přeavidiivý. Je to ve všeobecní stati o opi-
cích, ale podrobnejaí popit leenolllvých druhů lomu spíte odporuje, nebo
ie. I o kočkodanech tvrdí Brehm positivní, Že „skorém

' ič jest potřebí dalších pciorování.

*) Lubbock, Pr.ki.torU Time.- 5. vyd.. 1890.

') Že ledová pobý.ka •■hala tak daleko, připouští setou** geolog 6, ktefí
ic obírali specielní studiem ledové doby. Ruský geologický ůalav se k tomu
Rusko. • věiíina německých odborni* jest

«) Prehistorie Tlanet, «r. 232, 242,

T ) Bachofeu. Daa Muttertecbt. Slutrgsrt 1861. Lewis H. Morgan.
Ancient Society oř Reiearchei in lbe Unes ol Humen ProJ-
greaa iron Savagery trough Barbaři sm to Civ ili cacíon, New-
York, 1877, J. F. Mac Leuunn. Stndies in Ancicni History. L řada.
noví vydaní 1886, II. tada 1896, L. Ft*>n a A. W. HoviU. Kamila-
roi and Kuruai. Melbcarne Tihle člyh spisovatel*, — Jak správně po-
znamenal Qraud Teulon — vyili sice z odlišných faktů a odlišných vSe.
obecných představ, a postupoval', rteaé, ale doíli k alejným lávírům, Bach-
ofen ob)evil matriarchát a posloupnost po matce, Morganovi vděčíme za
rodovou soustavu malajskou a luraaakou a sa pozoruhodný nárys Hlavních
období lidského vývoje, Mc Lennanoyi za zákon eiogamie a Fisonovi ■ Ho-
wittem za cuadro, či za soustavu manželských svazku u společností austral-
ských. Viichni čtyři zjistili stejné, ie roáus vznikla z bmeue. Kdyi Bseh-
ofen poprvé upozornil na matriarchát ve svém základním díle a když Mor-
gan popsal OTganisaci klanu, při čemž oba (hledali, jok jsou tyhle formy
rozšířeny a tvrdili, ie zákony maczeletrí jsou prvým základem pozdějších
stupňů vývoje lidstva, tu jim vytýkali, U přehání jí. Ale od té doby nej-
pečlivěji, studie celí řady badateli o dřevním právu dokázaly, ie u vaech

10J

kldisýth plemen jasu slapy, ie pioíU podobnými itupnl vývoje manželských
zákonů, jako platí dosud u některých divochů. Viz díla Poetova, Dargunova,
Kovalevského, Lubbockova a čelných následovníků, Lippertova, Muckeho etc.

*) O Semitech a Arších nu zvi. pro/. M. Kovalevský Dfevní právo,
(maky, Moikva. 1686) 7. Též jeho pítrkéJkí ve Stockholmu (Tableau de*
originea et de 1' évolution de la famille el de la proprietě, Stockholm IB90),
kde jest překrásný pfeMed cele otázky, Viz léi A. Poet. Die Cesehlech Is-
genossensehaft dei Urzelt, OhWmrg 1875.

B ) Nemůžeme tu rozbírali plvodii omezovačích opatření v manželství.
Poznamenáváme jen, ie I u ptikú Jest skupinové manželství, podobní Mor-
ganové havajské formě: mladí li]t pohromadě, oddělené od atarých. Podobné
rozdíleni lie snad najití í u néltlerych ssavcb. Zákaz manželství mezi bratry
■e sestrami nevznikl ani tak z dvah o Jpatných následcích takových styků,
což se nezdá pravdípodosoé, jaks Hejipfle proto, aby se ubránilo před.
časným manždatvbi. Kdyi se žije v úzkém alyku, nnlzc tomu zabránili.
Dlužno leité podotknout!, te vidy, jde-L a původ nových styků, třeba mil!
na paměti, ie také divoai mají, jako my, avé „myslitele"' a ušenee-éaradéje,
lékař*, proroky atd.. kteří jsou vzdělaní)!! než široké vrstvy, jsouce spojeni
r tajných adruieuích (coi ím, tak* zjev všeobecné rozifřený) ,i..é vykoní-
vall mocný vliv a vnucovali zvyky, jicfií většina kmene Jettě neuznala za

■fltthéi

») Col, Coll.n*. ve PhiBpsoví Rc.e.rches in South Afrika, Lon-
dýn 1829. cit. W*ltMoi EL, 3)4.

«3 Liehteutein, Reiaen in tfidlichen Afrika II., 92, 97, Berlin
1811.

•») W.ltz, Anthropologíe der N.turvólker, II., 33K Viz lil
Ftitsch; Dle Eingeborenen Afrik.*, Vr.li.l.va, 1872, 386, a
Drei Jahre ln Sbd-Africa. Téí W, Black. A Brief Account
of Buahmeu Folklore (1875).

«) Eliaée Reclus, Géogr.phle U«i*er««i1« XIII, 475.

I4 ) P. Kolben, The Prezent Stale of the Cape of Good
Hope (pfcki z níméky) Londýn. 1731. 1. 59, 71, 333. 336.
«) Cttiije Waltz, Anttopolofto IL, 335.

I8 ) Domorodci na Sever od Sydnefe, kteří mluví teti kamilarol. ]s»u
po té stránce nejlépe zniml ze základního díla Lonmei* Fisona a A. W.
Howitla ,.D»li poznámky o aLStrslíké soustavé tříd" v Journal of the
Anthropologie.l Institute, 1869, XVIII. 51, kde se ukazuje, jak
rozšířena je tato orgamss.ce v Austrálii.

")The Folklore, Mnnnera, ete. of Austrnllan Aborl-
genea, Adel.ule, 1879, .. 1 J.

104

-*) Gtey. Journala of two EipedHione of Diacovery lé
North-Wesl and Weater. Auatr.Ha, Londýn, 1841. II.. 237,

298.

Bulletin de la Societě ď A nthropologie, 1888, XI.,

") Takový obyčej panuje «.kť u Papnancfl . Kaimanakém zálivu, kteří
jaw, vyhlUenl pocliwetí. „Nikdy ac neetelo. .by Papuan nedodrlel
ílibu", praví Fimch * Neuguinea u a d leint Bewohner, Břemen,
1865, atr. 289.

Izve.li. Ruaké .enépitfle .poleěno.ti. 1680, 161. Set™ které
ealopiení knihy ní.^ '

Výprav, kap. Holma na východní Cron.ka.

») V AuitralU ti cele rody vyměňovaly navzájem l*ny, aby uiehnaly
nijakou pohromu. (Pott, Studie* m En Iwíckl ung»|etehichte
dei F>milienr«ehtet. 1890. 342.) VřUí pobraiřenl jr*t )lm itllima-

») Dr. H. RUpt.JJ* EkUm TriVe.. .Ir. 26. Meddelrl.e. 0<n

3T ) Dr. Rink. L c. 24. Evropané, *yr D itll v ucti í fímikénu zákona,
zřfdka tozuméřf této mocné kmenové autoritě. „Opravdu není výjimkou,
ale pravidlem, ie bělali, ktefí pobývali deaet. dvneel let mni Eskymáky,
se vracejí bei valných vědomoull o tradičních předilavách, na nkhž jot
raloien. e.kymátká .poleino.1. Bálech, .( núiaionář, íi obchodník, dogma-

mÍckTkme™ý nÍ Vtrt| 0P " n " ^ "k" 0 "" 1 "' - ' E ' ky "

ss ) Dali. Alaika and ila Reroureef. Cambridge. U.S. 1870.

Vldil to Dali v Aljaice, Jatobsen i Ignílok v soaieoWí Behringo-
vy úíiny. Gilbert Sproat se o ion zmiňuj; u vincouver>kých Indiánů. A Dr.
Rink. který Kíf periodické rozdávání bohalitví. jak i '

,c ae (loc. c

" (aby , e udržela rovnwl).

»°) Veni.mL.oi. Paměti o ok raka Unaljaika. (ruaky) 3 svazky,
Petrohrad, 1640. Výtahy podává D*íi, AUaka, ect. Podobná vylíčena
niravnoat u Australcú v N.lurt XIH.. 639.

al ) Jeti velím pozoruhodné, i* rnnrni autoři (Middendorf. Schrenck, O.
fWh) Ifií skoro doílo.ně lak i Ostjaky ■ Saraojedy. Ti M vtiní nehádají,
sni když jsou opilí. „Z» slo In te udála jediná vražda v tundře", „jejich
Jéti te neperou", ,,i tundráeh mile ležcti lítí nico, I potrava, nebo kořalka
t nikdo >e toho nedotkne", atd. Gilhet! Sproat „nikdy neviděl, te by se
t vaíi dva ttř&Uvi doinorodci" u Indiánů vaneouveTíkych. „1 Jejich dftí k
tHdka kdy peron". (Rlnk, lot. cit.) Aid.

*■) GiH. citován v Gerlend-Walntaví Ar.thtopolo.ie. 641. Viz tfí
,tr. 636—640. kde te uvádějí ietaé příklady látky rodiíú a dětí.

M) Primitiv. Folk. Loadyn. 1891.

«) GeH.nd. 1. *. 636.

») Erabn.. ei.ov. v Gerland-Wattzoví Anthropolo-U, ttt. 648.

M ) W. T. Pntehard, Pulynesiaa R c m.niac enaee, Londfn, 1866.
,tr. 363.

S1 ) Ale je" pozoruhodné, Že v případe rouudku >mrti nechte nikdo
/ykonatl ortel Kaidí hodí avuj kinu, nebo dá ránu tekutou, ale bledí
pečlivě, aby neusadil ránu aoirtJr.au. Později akoll odaouzence kači po-
iválnym nožem. Jeli* později to dělá král, al konečně dvilítac* vynaleuc
k»t«. Vil o tom hluboké poznámky Battianory v Dor Memch in dar
Geachichw, III., (kap. Ote Blutrache, *r. 1—36.). Zbytek tohoto kme-
nového ivyku te udržel podnět, jak ml ■délil prof. E. Nyt. ve vojentké
popraví. Do poloviny minulého ttolell ayto zvykem nabíjeli i dvanácti puiek

s ») V Afrlc* i jinde, jtat velmi rozifřenfm zvykem, tt.ne-ll te nějaká
krádež, íe nejbližíí rod muaf nahradit! ukradenou věc a tán. te ohlíželi po
(lodějí. A. H. PoM, A FrikaQiache Jurltprud.nl, Uptko. 1687,

*>) Vi7 C. Boek, The Head-Huntert of Bornoo, Londýn, 1881.
Ale bylo mi tděleno, eurem Hubeni Lawerr,, který byl po lita guvernérem
Bornea, ie líéení „lovů lebek" v tělo knize jest velmi přehnané. Sir L.w
mluví o Dajaeích atejně aymp.ttaky jako Ida Pbnřjcravt. Poznarneniván.,

106.

že také Mtj Kolejoví mhr( te tvé Lufte e řípidai Africe velni iym-
peddcy o přhfatnfcfch kmenu Fen, ktefí |bOu ptokleiovínf za „nejnro»nd|ií
beAeiy".

«) U> Ptefier, Meine iweite Wellrelie, Videí, I8S6, I, 116.
Va m MOller ■ Třemidi, Duích Pditlllůt ln Archlpclaglc
Imdia, cíiof. Eliaeea Rechueai v Géo.r.pM. UnWernlle, XIII.

«) Detcent ol M«n. CL wji.) ttr. 63, 64.

«) Va Batiu. Me.ici li der CeicMchle. III., lir. 7, Cét Crey,
L c IL. mt. 238.

**) MikWWMekUj. L eiL PodnW »yky m.)l HotltMotl.

107

HLAVA ČTVRT A

POSPOLITOST U BARBARO

Velké ílékování. — Nová organitace nezbytná, — Obíina.
— Společná práce. — Soudní procedura. — Zákon mezi-
kmenový. — Ukázky ze zhoia našich součastníků. — But-
jatí. — Kabelové. — Kavkazilí horalé. — Africké kmeny-

Nemůžeme itudomti primitivní lidstvo, aby na nás nepů-
sobila hlubokým dojmem dr-užtujst, berou projevovalo od
nejrarvnějííoh peíátků. Stopy lidských spolecmuti nalezeny
v pozůaíatcicb. naj*ariiflo i pozcéiííJro fcn marného vřicu. A
když začneme studovat divochy, kteří dosud žijí, jako žil
necdšthkký člověk, (hledíme, že jsou spolu úzce spjatí pra-
starou oTfianiwď rodovou, takže mohou sloučili mdividu-
clní slabé triy, žiti pospolu a vyvíjeti se. člověk není výjim-
kou v přírodě. I od podtóiá velké zásadě vzájemné
pomoci, která diví nelepší vyhlídky, aby se udrželi, těm.
kdož «e nejlépe vzájemně podporuji v boji o živobytí.
K takovému úsudku jsme dněli v předchozích kapitolách.

Ale sotva m dostaneme k vyffirmu stupni vzdělanosti a
□tážeme ie historie, která nám již muže něco pověděli o
tomhle stupni, jsme překvapeni co je tu zápasů a rozporu.
Zdá se, jakoby byla stará pouta roztrhána. Zda se. jako by
kmeny bojovaly proti kmenům, rody proti rodům, jedno-
tlivci proti jednotlivcům. A z tohoto chaotického zápasu
nepřátelských sil vychází lidstvo rozdvojení v třídy, zotročeně
despoty, rozděleně ve státy, připravené stále k válce jednoho
* druhým. A odveJávflie se na tuhle historii, usoudí peii-
míssnirký filosof vítěsně, že válka a útlak jmu pravou pod-
statou lidské přirozenosti. Zt vilka a lupičské pudy člověka
(ze udrželi na úzdě jedině silnou autoritou, která ■vnutí -nír
a tak dá několika málo, a vzneienéjlfm lidem, příležitost,
aby připravovali bds tru lepší život pro budoucnost. Ale
jakmile se blíže podíváme na, všední Život člověka v histo-
rickém období — a to učsnřro v poslední době mnoho trpě-
livých badatelů o nej starších zřízeních — hned se nám ukáže
V jiném světle. Necháme-li stranou předpojaté náhledy vět-
šiny historiků i jejich předpovědi o dramatických vyhlídkách

III

historie, vidíme. Že ty doklady, o hěž se opírají, přehánění
stránku života Člověka, věnováním zápasům a předčenu jí
Stránky mírumilovné. V bouřích a za povětří se zapomíná
na jasné a slunečné dny. 1 dnes jsou stejně jednostranné ty
těžkopádné zprávy, které připravujeme budoucímu dějepisci
v našem tisku, u našich soudů, v úřadsch státních, ba i v naší
beletrii a básnictví. Vylučují našim potomkům co nejbedli-
věji každou válku, všechno možné utrpení jednotlivce, ale
sotva « zmíní o nesčetných projevech vzájemné podpoíy
a obětavosti, které zná každý z nás z vlastní zkušenosti, sotva
si všimnou, co jest vlastní podstatou všedního našeho ži-
vota' — našich sociálních proudů a zvyků. Jaký tedy div,
jsou-li zprávy o minulosti tak nedokonalé. 9taří kronikáři
nikdy necpomemili zapsatí každou sebemenší válku a bědu,
které sužovaly jejich současníky, ale nejtrwnší pozornosti
nevěnovali životu lidu. ačkoli široké vnrtvy klidně pracovaly,
zatím ca se několik málo lidí věčné rvalo. EpictÉ Dásně, na-
pily na pomnících, mírové smlouvy — skoro všechny histo-
rické dokumenty mají týž ráa: jednají o- porušeni mílu, nikoli
víak o míru samém. Proto i ten nejsvědomitěji! histowik nevě-
domky podává zkreslený obraz doby, kterou míní 'líérti. Aby-
chom obnovili pravý poměr mezi svárem a jednotou, jest
nám bedlivě rozehřátí na tisíce drobných faktů i nejasných
poukazů, které se náhodou dochovaly o pozůstatcích dávných
dob, jett nám je vyložiti s pomocí srovnávací ethnolegie,
a lúdy* jsme již tolik slyšeli o tom, co déiívá lidi, můžeme
konečně obnovití, kámen po kameni, zase zřízení, která lidi
spojují.

Brzy bude třebi přepsali dějiny v novém směru, při čemž
by se vzaly v úvahu oba ty proudy lidského života a zhodno-
til se podíl, který každý z nich měl na vývoji. Zatím můžeme
použití roraáhléno přípravného díla, které vykonáno v po-
sledních letech a podati obnovený obraz hlavních forem dru-
hého proudu, tak zanedbávaoého. Z historických období,
lépe známých, můžeme •ívésti některé příklady všedního živo-
ta širokých vrstev, abychom okázali, jaký podíl měla vzájem-
ná pomoc v těchto obdobích. Abychom věc příliš neroztaho-

112

valí, nepůjdeme až nikam do egyptského, ba ani ne řeckého a
římského ítarevékl. Vždyť se lidstvo nevyvíjelo nepřeo-ŽMÍ.
v jedné řadě. Několikráte skončila civiimace rv jedné zemi, j
jeckié rasy a začak někde jinde, u rasy jiné. Ale vždy za-
čínala stejné, týtníe rodovým zřízením, jak jme ji viděli u
divocha. TakŽe, vyjdeme-li cd počátku dnešní cívilisace,
kdy začínala v prvních stoletích našeho letopočtu, u »bar-
bani«, jak jím fikali Římané, budeme mítj celou stupnici
vývoje, počínaje rodem (geute) a konče dnešními zřízemíwi.
Přfioiadůni odkud věnujeme další stránky.

Vědci se ještě nesjednotit o piíčňiáoh, které před nějakými
dvěma tisíci lety pudily ceié národy z Asie do Evropy, což
skončilo velkým rtčho váním barbarů, kteří udělali konec zá-
ludní římské říši. Ale jedna příčina se decela přirozené vy-
noří zemipiaci, když horuje zříceniny Kánatých měst v
pouštích itředoaiiuakých, nebo jde-h' po stopě starých kojyl
řek, nyní zailých a po březích jezer, které jsou nyní pou-
h-íitk rybníky. Jest to vysýchání, docela aediviié, které se
di'je tak lychle, jak jame dříve ani nechtěli popustili. 1 ) Paoti
tomu byl člověk bezmocný. Když obyvatelé severozápadnáho
Mongolská a východního TiuiesUmj viděli, že je opouíti
voda, neměli jiné cesty, než se stěhovali Širokými údolími,
které vedly k nížinám a vytlačili jejich obyvatele západně.')
Takto vytlačován do Evropy kmen za kmenem, a tlačil zase
před sebou jiné kmeny, které se stěhovaly po staletí
a Um, na západ, na východ, hledajíce nová, více méně tr-
valá sídliště. Za toho stěhování ie mísilo, plamená jedno
s druhým, domácí s přistěhovalými, Aríjci s Uraloaltajci.
A nebylo by divu, kdyby byla tehdy nadobro zašla soci-
ální zřízení, která ti přinesli z rodné země, když se tak
vrstvilo plémě na plémě, v Evropě i v Asi'. Ale nebyla
zničena, prostě se jen změnila, jak toho vyžadovaly nove
živení poidmínky.

Teutom, Keltové, Skandinávci. Slované a jiní, když přišli
poprvé do styku s Římany, byli právě v přechodném období
své aocšákí organisace. Rodové sdružení, založené na spo-
lečném, nebo domněle společném původu je držela pospolitě

po kolik tBÍciletf. Ale table atfeáení mohla vyhoivo>vati, po-
kud nevznikly v rodě samostatné rodiny. Ze zmíněných jii.
příčin se v rodu vyvinovala pomalu, ale nepřerušené samo-
statná patriarchální rodina, ai na konec docela zřejmé 201a*
menala individuální hromadění bohatství a moci a dědičnost
obého. Časté stehování a války z toho vznikající jen uspi-
šovaly rozklad rodů v jednotlivé rodiny, a na druhé straně
zase rozptýlení kmenů a míšeni jich s cizími neobyčejně
usnadnilo konečně uvolnění jednoty, založené na pokrevní
příbuzností. Takto byli barbaři na rozcestí: buď se rody roz-
loží ve volné shluky jednotlivých rodin, z nichž ty nejstarší,
po případě ty, které mely bohoshizebné úkony nebo vojen-
skou pověst a byly k tomu bohaté, vnutí pak svoji autoritu
druhým, nebo se najde nová forma orRanwace, založená na
nějaké nové zásadě.

Mnohé kmeny neměly sil, aby odporovaly rozkladu; roz-
padly se a zanikly pro historii. Ale silnější vydržely. Vyíly
z boží zkoušky' s novou organisací: s obcinou, která jc
udržovala pohromadě po dalších patnáct století i déle.
Vznikla nová představa společného území, zabraného,
nebo oliráněného společným úsilím, a nahradila mizející před-
stavy společného původu. Společní bohové uctíváni méně
jako společní předkové a stávají se spíše ochránci území.
Stali se bohy nebo světci toho kterého místa: »země« a oby-
vatelé splynuli v jedno. Místo dřívějších pokrevních svazků
vzrůstaly svazky územní, při čemž nová organisace byla za
daných poměrů v mnohém výhodnější. Uznávala nerzávislcst
rodiny, dokonce ji podporovaía. Obem a se vzdala všeho
práva zasahovali do věcí v rodinném kiuhu, učinila osobní
iniciativu volnější, nestavěla se proti svazkům lidí různého
původu a zároveň udržovala úzký styk myšlení a jednání,
a při tom byla dosti silná, aby se opřela vládyelrtrvým men-
šinám čarodějů, knězi a řemeslných nebo proslavených vá-
le-niau. Stala se tedy obcina základní buňkou budoucí erga-
nis ice a u mnohých národů podržela tento rác podnes.

Dnes jest známo, a málokdo to popírá, že občinu nevy-
tvořili snad jen Slované, ani nc jen staří Teutoni. Převládala

114

v Anglii za dob saských i a oř manských, a částečně se udr-
želi až do 18. století.*) Byla základem sociální organ isace
ve starém Skotsku, starém Irsku a starém Walesu. Ve Fran-
cii občina společně držela i přidělovala ornou půdu od
prvních století našeho letopočtu až do časů Tufgotových,
kterému byly vesnické hromady »-f^ze hlučné* a proto je
zrušil. Občina přežila v Itálii římskou vládu a ožila zase
■po pádu římské říše. Byla pravidlem u Skandinávců, Slova-
nů, Finů (v p i í t á y a a jak se zdá i v k i h 1 a k u n t a) ,
u Kuroncú a Livonců. S občicou v Indií — minulou i
dnešní, arijskou i nearijskoti — seznámila nás základní díla
sira Henry Mainea; občinu u. Afgancú popsal zase ELphin-
stcne. Shledáváme se s aí u Mongolů v u I in, u Kabylfi
v thaddart, u Javancú v dessa, u Malajců v kota
ři t o f a i pod nejruEnějŠími jmény v Habeši, v Sudanu, ve
vnitíní Africe, u domorodců obou Amerik, u všech malých
i velkých kirenů v souostroví tlichomcřiém. Krátce, neznáme
jedno lidské plémě, ani jediný národ, který by neprošel ob-
dobím obéiny. Již to samo mluví proti tbeorii, podle níž prý
občina vyrůstala z mevolaicWf. Jest starší novolmutvf a nezni-
čila ji ani poroba. Byla obdobím výboje, přirozeným vý-
sledkem rodové orgamisace, aspoň u vžech těcb kmenů, které
měly, a mají dciuď nějaký význam v dějinách. 4 )

Rostla ;cela přirozené a nemehla tedy mítí všude týž ráz.
Byla to zpravidla sdružení jednotlivých rodin, které měly
domněle týž původ a držely společné kus půdy. Ale u někte-
rých kmenů a za jistých poměrů se rodiny stkě rozmnožily,
ale nerozdělily se v nové větve: žily dále pospolu po pět,
šest i sedm pokolení, pod touže střechou, nebo na temže
kusu půdy; společně hospodařily, měly společná stáda do-
bytka, jedly pospolu u téhož krbu. Byly to krátce, jak říká
etrmologie: *rody« nebo soeroEděleaé rmapoidarsISví*, jak
je dosud zříme po celé Číně, v Indii, v jihoslavon&é žá-
ci rn ze, a někdy i v Africe, v Americe, v Dánsku, v sever-
ním Rusku a v západní Francii.*) U jiných kmenů, nebo
za jiných poměrů, jeátě ne dobře známých, zůstaly rodiny
méně četné. Vnuci, někdy již i synové, opouštěli hospodářství

jakmile se oženili a každý si založil vlastní hospodářství. Aje,
ať spojeny či ne, ať na jednom místě nebo rozházeny ipo
lesích, zůstaly rodiny spojeny v obímě. Několik vsi se sesku-
povalo v kmen, a kmeny zase v spolky kmenů. Taková soci-
ální organisace se vyvinula u t. zv. »banbarů«, když se za-
£ ili usazoval v Evropě více méně trváte.

Dlouho trvalo, než rody či klany uznaly nějakou patri-
archální rodinu v některé chatě, jako esa zvláštního. Ale
ani pak klan neuznával osobního dědictví majetku jako
zvláštního pravidla. Tech několik věcí, které snad patřily osob-
ně někomu, bylo buď zničeno na jeho hrobě, nebo s nim
pohtbeno. Oběma víak beze všeho připouštěla, aby se hro-
nudila bohatství v jednotlivé rodině, i aby se dědilo. Aie 1*
bohatství se považoval jen movitý majetek: dobytek, ná-
řadí, zbraně a obydlí, které rovněž patřilo do té kategorie:
»jako všechno, co může zničit oheň. 8 ) Soukromého vlastnictví
půdy obcina neuznávala, nemehla rac takového manati, ne-
uznává toho podnes. Země byla společným vlajtoictvím
jednoho kmene nebo všech krr.enú dohromady a sama ob-
čan držela část km trnové půdy, pek-ud kmen nežádal, aby
se půda vsí vždy znovu rozd&ówaia. Lesy mýtily a stepi <tb-
dělávaly obce, nťbo aspoň několik lodin pospolu — vždy
se souhlasem obce a půdu tak nabytou dostaly do držby
jednotlivé rodiny, na čtyři, dvanáct i dvacet let, načež st
st.ila obecným snajetkom. So-ukioimé vlnstnicltvi, či držVi
»navídy« se nesiovnávakt se zá»a"daim a náboženskými před-
stavami občiny, j:ii se zásadami rodu. Teprve diomhým vli-
vem římského práva a křesťanské církve, která záhy přijala
římské právní zásady, si barbaři zvykli na myšlenku soukro-
mého vlastnictví r/idy- 1 ) Ale i když uznáno tallcové vlast-
nictví či držba na dobu neomezenou, byl majitel jednotli-
vého starku i npdále spolunajfrelem úhorů, lesů a pastvin.
Mimo to vidíme pří každé příležitostí, zvláště v dějinách
Ruska, když se několik rodin zanoanilo půdy, patřící kme-
nům, považovaným za cizince, že se ty rodiny brzy
spojily a utvořily občirru, která »e ve třetím či alvrtém poko-
lení začala hlásili k společném*; původu.

116

Ze spolecnéhc vlastnictví půdy se vyvinula celá řada zří-
zení (částečně přejatých z období klanil), v oněch stoletích,
než se barbaři dost.ni úplně pod moc států, snížených padle
vzoru římského, či byzantského. Občina nebyla jen sdruže-
ním, které zaručovalo každému jeho díl ze společné půdy,
ale i sdružením pro společné obdělávání půdy, pro vzájem-
nou pomoc ve všemožných formách, na ochranu před útoky,
i pro dslii rozvoj vědcmcstí, jiár&dnícih svazků i mravních
představ. O každé změně soudních, vcjjensiýth, výchovných
i hospodářských obyčejů rczhcdovsl'a vesnická hroTrcada, li-
dový sněm kmene mebo spolku, kmenů. Protože obec byla
pokračovatelem iodu, zdědila Í všechny jeho funkce. Byla
to universita s, mir — svět sám pro sebe.

Ve starých radech bylo obyčejem společně lovili, společně
chytat! ryby a fpclečně vzdělávali ovocné zahrady nebo vy-
sAZC-vati ovocné stromoví. V období obilný se Mho pra-
vidlem společně obdělávati pudu. Přímé doklady toho jsou
ovšem vzácné, a v starověké literatuře máme jen několik
téch stránek Diodora a Julia Césara o obyvatelích oitrovfl
Liparských, patřících ke kmeni ke! boraci skému a o Svevech.
Ale nechybí dokladů, že se půda společní obdělávala u
některých teutcrwkých kmenů, u Franků, u starých Skatů,
Irů a Wallisů.") Pozdějších přežitků těchto zvyků jest prostě
bez počtu. ( ve Francii, nadobro pořímštělé, byJo zvykem,
obdělávati půdu společní, ještě před nějakým čtvrt stoletím
v Morbihanu (Bretcňsko) ,') Staro walliské c y v a r, či spo-
lečný petah i společné obdělávání půdy, z níž se udržovala
místní svatyně, jsou věcí doceia obvyklou « nejméně civili-
sovaných kmenů ka^kaikýoh") , a totéž je zvykem u ruských
sedláků. Mimo to jest dobře známo, ie mnohé kmeny
brazilské, středoainerické i mexické měly v obyčeji obdělá-
vati půdu společně a ře lýž zvyk jest velmi rozšířen u někte-
rých kmenů malajských v Nové Kaledonii, u mnoha Čer-
nošských kmenů atd. 11 ) Krátce, společně obdělávati půdu
jest zvykem u tolika kmenů asijských, uraloaltjaských, čer-
nošských, indiánských, rrvataý&ýcíi a melanézských, že to

117

dhžno považovati za všeobecné rozšířený — ač ne jedině
možný — způsob primitivního zemědělství. 11 )

Společně obdělávali půdu však ještě neznamená, že i vý-
těžek jest společný. Již v rodové organisafci Čadto vJdíme,
když se vrátí čluny a plody r.ebo rybami do vsi, že se při-
vezené rozdělí jeckcťlivýoi chatrčím a »dSoiuhérmi domu«,
kde bydlí několik rodin, nebo mládež, a ka'žídý si. z toho při-
pravuje jídlo na vlastním ohništi. Zvyk jistí společně v
užším kruhu příbuzenstva, nebo druhů, převládá jíž v ran-
ném období rodového života. A stalo se to pravidlem v ob-
řiní. I co vyrostlo na společné půdě se roidelovávalo jedno-
tlivým domácnostem, když te část odevzdala obecní sýpce.
Ale tradice společného jídla *e uctivé udržovaly. Použilo se
každé příležitostí, vzpomínkového dne předJtů, náfeoŽendkých
slavností, počátku i ukončení nějakého díla, narozenin, sva-
teb i pohřbil, aby se společně hodovalo. A ještě dlouho po-
trvá zvyk pohoštění při »cbžinkách«. Na druhé straně, i
když se přestala pole obdělávati společně, dělala se a dělá
dosud hromíiida zemědělské práce společné. Společně se ko-
pily a opravovaly příkopy, obecni louky se společně kosily.
Jest r-;i příklad nrtlo se podívati jak se v řídké vsi kosí
louka : každý sekáč obce přodMibnouri druhého, ženy zase
shr.íbujf a píevracejí tráv.u a dávají do kupek; tu jost viděli,
jak by lidé mohli a měli pracovaii. Seno se v takovém pří-
pade rozdělí jednotlivým hospodářstvím a rozumí se, že si
žádný neamí vzíti ze sousedovy hromady btz dovolení. Ale
tohle pravidlo jest omezeno u kavkazdkýcih Osetinců, a stojí
věru za zmínku. Když kukačka ohlašuje příchod jaw a lddyž
se louky zase zelenají, může si každý, kdo potřebuje, vzíti
ze sousedovy hromady sena co potřebuje pro dobytek. 1 *)
Tak se uplatňují stará práva obce, aa důkaz, jak proti-
chůdný lidské přirozenosti jest neomezený imdividualjsm.

Přistane-Ii Evropan na některém ostrůvku v Tichém oke-
anu a zamiří-li ke skupině Faíem, podiví se, že vesničky jsou
spojeny cestami, dlážděnými velkými kameny, aby mohli
bosí domorodci pohodím ě chodítá, jako byly asi ty sstaré
cesty* ve švýcarských horách. Tyhle cesty stavěli »bar-

118

bark po celé Evropě, a jen kdo cetftova-1 v divokých, řítíce
obydlených zemích, daleko od htavmích cest, pochopí jak
se patří, co obrovské práce bylo vylootralti baťbamdcýim obcím,
než se zařídily v lesnatých a bažinatých dfooonáčh, jakými
byla Evropa asi přod : cháma étka lety. Jednotlivá rodiny,
bez nástrojů a samy slabé, nebyly by toho dokázaly, divo-
čina by je byla pohltila. Jen občiny, pracující společně,
mohly zmoci pralesy, močály a nekonečné itepi. Barbarské
□bce stavěly hrubé cesty, zřizovaly přívozy, dřevené mosty,
které se v zimě rozebraly a zase postavily po jarních povod-
ních, ochranné hráze a kolové hradby kolem vsí, zemní valy
a pevnústky, po celém území. A když se obec tuze rozmno-
žila, oddělila se od ní nová větev. Nová obec se rozmáhala
někde dále, a tak člověk víc a více ovládal lety a Stepi.
Evropské národy vlastně vyrostly z takových nových a no
vých rUolestí obem. Ponuíd se mStí sedláci, nojsou-li docek
zničeni bídou, stěhují vidy v celých obcích, ohtíéd&vají půdu
a staví si domy společně, nechť se usadí na březích Amwu
či v Manitobě. I Angličané, když začali osidlovali Ameriku,
se vracívali k staré iciatavě, Aeskupovaíi se v občmy.'*)

Občína byla hkwní zbraní barbarů v těžkých bojích i
nepřátelskou piíreďou. Ale byla také poutem, kterým se
chránil;, aby si je nepedrobili ti nejthytíeiaí, čí nejsilnějit',
jak se to mohlo lehce státi v dobách tak bouřlivých. Baifcar,
který bojuje a zabíjí z pouhého rozmaru, jest wnyiléoLou,
jako ^ krvežíznivý* divoioh, Skutečný hairbar naopak řil v
celé řadě zřízení, která se starala, co by mohlo prospívali,
nebo škoditi kmenu či skupině kmenů, zřízení ta se uctivě
udrževata z pokolení do pokolení v průpovědích neb zpě-
vech, v příslovýdh či tria*dách, v sentencích a naučeních,
Čím více je studujeme, tím více poznáváme, jak úzké svazky
spojovaly lidí v jejich vsích. Vzniki-li nějaký spor mezi
dvěma, vložila se do toho obec, a za urážku celé obce i
předků se považovaly i nadávky, které snad padly v hádce.
Napravovalo se to odškodným, jak pocenému, ták obci. 1 ")
A skončila-li hádka rvačkou a ranami, byl kažktý divák,
který se do toho nedožil, považován za spolupachatele. 1 ")

119

V témíe duchu vedeno soudnictví. Každý spař se přeď
lozil nejprve rozhodčím a ohyčeině se tu i urovnal, takže
rozhodčí byli důieiilým čioiielem v barbarské společnosti.
Ale byl-I: případ hize vážný, že se takto nemohl urovnali,
přišel před vesnickou hramadu, která mela anajila výroka
a vynesl .\ jej podmíněné, t. j.: » zaplatí se ta a ta pokuta,
dckáže-li se, že se to a to spáchaloo, a dokáizati, že se to
stalo či nestalo, mělo Šest Čí dvanáct lidí, kteří to odpři-
sáhli. Teprve, když se dvě řady přísežných svádků neshodly,
přikročilo se k i-bczímu sOudu*. Uvedený postup, který se
udržel nepřetržitě přes dva tišíte lei, mluví sám za celé
knihy, ukazuje, jak blízko s! stali všichni obyvatelé občiny.
A to r.íiTno mra>vní váhu vtumieké hromady nebyLo autority,
která by provedla její rozhodnutí. Obec mekla pohrozit!
tím, že by neposlušného postavila mimo zákon, ale to byla
zbraň dvojsečná. NespoJcojenec laM prcalě proHásití, že
Opustí kmen a půjde k imérmi — což byla nestrašnější
hrozba, která by byla přinesla všernežné neStěstí kmenu, kte-
rý se nezachoval pěkně k ivému pnsrušnřku. 1 ') Bylo prostí
»nemyslitelné«. ,ak dcíiře íekl Henry Maine. aby se někdo
poat svil proti spravedlvvérr.u usnesení podle obycerjo>véli('
ptává, jeito *zákon. mravnost a jednání* nebylo ke oddé-
iovati jedno od druhého v tehdejších dobách.' 8 ) Mrarvní
autorita obce byia taková, že i mnohem pezdíiji, kdy byly
porobeny feudální šlechtou, udržely si občiny svoji pravo-
moc soudní: dovolovaly pánovi, nebo jeho zástupci, aby
jen -^nalezl" uvedený podmíněný výrok v souhlasu s oby-
čejovým právem, ca nějž přísahal a Debutu Ofred), která
připadla obci, si \ybiraly samy. A po dlouhou dobu se sám
feudální pán podřixorval v obecních věcech wmhodnutí ves-
nické hromady, byl-li řpoiudržiielem přebytečné půdy obec'
ní. Af byl světským nebo duchovním Šlechticem, bylo se mu
podřídili vesnické hromadě: »W er daselbst Wasser
und Weid g.-nusst, muss gchorsam sein«.
(»Kdo tu má piávo na vodu a pastvu musí poslouchat^),
bylo staré rčení.

Ještě v době, kdy sedláci byli již jeho nevolníky, byl

120

šlechtic pov milován, aby se dostavil před vesnickou hromadu,
byi-K předvolán. 1 '')

Jak vidno, nelišili st barbaři svými představami spravedl-
nosti tuze od divochů. Byli rovněž názoru, že vraždu jest
trestali smrtí vraha, že každou ránu nutno odplatiti stejntm
ranou, a že poškozená rodina má vykcnati roizhcdnití podle
obyčejového práva. To byla svatá povínost, povincít k před-
kům, kterou bylo vykonati za bílého dne, aby to bylo véem
ajevno, nikdy ta<jne. Proto nej^vzletnější jsou ty stránky s a g,
a epické poesie vůbec, které cshwují domnělou spravedlnost.
S»mi bohové napomáhali této spravedlnosti. Ale hlavním
rysem barbarské justice jat. omeziti jeidnak počet owb, které
by se mohly oWati do sporu, a na druhé straně odstranili
hrubou představu: akrev za krev« a »rinu za ránu«, a na-
hraditi ji odškodným. Barbarské zákoníky — sbírky pravidel
obyčejového zákona, psané pro potřebu soudců — szprvu
dovolovaly, pak podporovaly a konečně přikazovaly* od-
škodné míato krevní msty. 10 ) Ale téhle náhradě najproato ne-
porozuměli, kdož ji vykládají jako nějakou pokutu o licencí
pro boháče, aby si mobi dělali co by chtěl. Peněžitá náhrada
(weTgeld), něco zcela jiného, než pokuta (fred)"),
byla obyčejně tak vysoká za všechny násilné činy, že jitá k
nim nikoho nepovzbuzovala. Za vraždu přesahovaira i ten
neivětší majetek vratu. vOsmináckráte osmnáct krav«, jest
náhrada u Osetinců, kteří neumějí počítali přes osmnáct,
kdežto u kmenu afrických jest 800 krav nebo 100 velbloudů
s mláďat)', nebo 4 1 6 ovcí u kmenů chudších.") Ve většině
případů nebylo vůbec možno zaplatit) odškodné, takže vra-
hovi nezbývalo, než se kati a tak obměkči ti poškozenou ro-
dinu, aby ho adoptovala. Podnes, když na Kavkaze skonM
nějaký spor rodin, pachatel se dotýká rty prsů nejst&rií
ženy kmene a tak se stává »soukoj«K«m« všech mužů poško-
zené rodiny. 73 ) U četných kmenů afrických musí pachatel
d.íti dceru, nebo sestru za manželku někomu z poškozeně
rodiny, a u jiných zase jest se mu oženili s vdovou zabitého:
ve všech těch případech se stává členem rodiny, a je* brán
na radu při všech důležitých záležitostech rodiny.")

121

Barbaři bylí daleci, sby si nějak nevážili lilddkého života,
a surové tresty, zavedené později světským i panovnickým
právem, pod vlivem římským a byzantským, byly jim nezná-
my. PřipMištel-li saský zákoník trest smrti poněkud neome-
zeněji, i zn žhářství a hspiĚství, byl v jiných barbarských
zákonících zaveden výslovné jen na zradu vlastního kmene,
nebo n.i rouhání společným bohům, neboť jen tak je bylo
lze usmířili

To všechno jest, jak vidno, hodně vzdáleno domnělé
»rar-i'vní nevázsnosti« barbarů. Naopak, musíme jen obdi-
vovali hluboké mravní zásady, vyívoíené v nejdbariíoh cihel-
nách, jak se jeví ve wallesských Iriadách, v legendách o
králi Artušovi, ve zkazkách Brehemiu") v starých němec-
kých legendách atd., nebo í v pověstech dnešních. badMr-
ských kmenů. George Dz»erťt ve svém úvodu k "Pověsti
o spáleném Nž-ilu*, docela správně shrnuje tyhle
vlastnosti Normanna, vat se jeví v ságách:

sKonati, co má, poctivě a jako muž, nebiti se žádného
nepřítele, zloducha nebn osudu; jednali rozhodně a udallně,
chovat! se slušně a velkomyslné k přátelům a příbuzným.
Jedn.iti tvrdě a nevlídně s nepřáteli (kteříž jsou pod lex
t a 1 i o n i •) , ale i vůči ním zadhováwati všechny závazky .
Nebýti věrolomný, nebýti klepař ani pomlouvač. Nefík iti
nk o nikem, co by se neodvážil říci přímo do očí. Nevyhnat!
od prahu nikoho, kdo hledá jídlo, nebo přístřeší, i ktáyby
to byl nepřítel.")

Tytéž zásady, ba ještě Jepšl, naplňují wallesskou opičkou
poesii i triady. Jedi>.>:< wpodle mírné přirozenosti a podle
zásad shišnosťio a( jde o nepřátele Či přátele, a »naprnVOvatí
křivdu«, jsou nejhlav.n.-;ší povinnosti muže; »ZÍo jest smrt.
dohro jest život«, volí básnický zákonodárce.") »Svět by
byl bláznivý, kdyby se poctivé neslibovalo* — praví bre-
hohský zákon, A skromný šamanisrický Mord™, když byl
vychvaloval tytéž vlastnosti, dodává k tomu ve svých zása-
dách obyčejového práva, že: wnera sousedy jsou kráva i
dcj-iík společné*. Že: 4trávu jest dojili sebe a toho, lůdo
požádá o mléko,*:, že: stélo dítěte, zčervená od rány, ale kdo

12Z

je uhodil, červena studem* 7 ") atd. Celé strany by se mohly
naplmřti pcidcbnými záaadami, které vyhovili a jichž se drží
»baiibaiři«.

Ještě jeden iva staré cfcčmy zasluhuje zvláštní pozornosti.
T<ftíž,'že neustále šířil okruh Udí, jež pojí solidarita. Nejen
že se spojily drobné kmeny ve velký kmen, ale i samy velké
kmeny se spojily ve svazky. Některé ty svazky byly tak
pevné, že VanďaLové, když část jejich kmenové federace
opustila Rýn a odešla do Španělska a Afriky, po ítyřket let
nevstoupili na její území a do opuštěných vsí, až se vrátili
poelwé a omnásmili. že se vystěhovalí spojenci nemíní vrátili.
U jinýich baíibarú zase část kmene obdělávala půdu a druhá
bojovala na hranicích nebo za hranicemi společného území.
Svazy několika kmenů byly docela obvyklou věcí. Sigaim-
berové se spojovali i Cherusky a Suevy, Kvadové se Sar-
miaíy, Sarmate s Alany, Karpy a Huny. Později vidíme,
jak se tvoří poznenáhlu pojem národa v Evropě, dávno před
tím, než vzniklo vůbec něco podobného státu, kdekoli na
území zabraném barbary. Tyhle národy — nelzef odříci

■jména nármoa meroví-nžské Francii, nt-bo Rusku v XI. a

XII. stol. — spojovat společný jazyk a tichá dohoda jedW
tlňých drobných republik, že si vyberou náčelníky jen
z určité rodiny.

JistĚ to nešlo bez válek — stěhování zmámená vilku —
ale sir Henry Maine již plně dokázal v pozoruhoidné Studii
o kmenovém původu mezinárodního zákona, že: *£lověk ne-
byl mJody tak ukrutný, ani tak omezený, aby se vrhl do ne-
bezpečí 'jako jest válka, a nesnažil se předejiti tomu«, a
ukázal, jak jest neobyčejně »muoho starých zřízení, která ne-
sou záruky toho, že byla určena, aby zabránila válce, nebo
věc urovnat! jmak.*") Okrvěfc jest opravdu tak dalek toho,
aby byl tvorem války nálo^uým, jak se za to má, že když
se barbaři jednou usaidili, odvykli si válečné zvyky tak rychle,
že jim za krátko nezbylo, než aby si vydržovali zvláštní ná-
čelníky se zvláštní scholae čili družinou válečníků, kteří
by je chránili před možnými nájezdy. Raději pokojme praco-
vali než válčili, až ta mírumilovnost byla příčinou, že vzniklo

123

zvláštní válečné řemeslo, ooí pak později vedlo k nevolnictví
a vyvolalo všechny ty vá&y ve ^státním období« lidských
dějin.

Dějepis jen velmi obtížně restauruje zřízení barbarů. Na
každém krcku se ocitne historik před nějakou nejasnou na-
rážkou, které nedovede vysvěttrti doklady, které má po ruce.
Ale rázem se osvětlí minukst, vexmcme j li na potaz zřízení
nesčetných kmenů, které dosud lijí skoro v (éže sociální
orgaiúsaci, jako naši banbarští předkové. Tu za« máme po-
tíže s výběrem, protože tídhomorské ostrovy, asijské stepi a
pláně africké jsou doopravdy historickým museem s ukáz-
kami všemožných přechodných stupňů, kterými proMo lidstvo,
počínaje dmišalkým rodem až k stáltní oreanisacv. Všimněme
si zde jen několika ukázek. Vezmenie-li takovou obČuvu mou-
gol&ýdh FWjatů, zvláště z kudmské stepi na horní Leně,
kde nebyli tak pod vlivem ruským, máme před sebou pěkného
představitele barbarů v přechodním období mezi chovem do-
bytka a zemédělítvím. 4 *) Tito Bwjaté žijí stále v »rodech«,
t. i- ačkoli ženatý syn žije v jiné chatě, zůstávají jedn-odivč
cfnty *9p4$ po- tři pokalení tu témže kusu pudy a »tod«
pracuje poispolíte na svých ptdícfc, jest společným majitelem
spojenýcil hospodářství a dobytka i pastvisek pře- telata
(kousky ohrazené půdy, na níž roste měkká tráva). Zpra-
vidla jí každá chata sama pro sebe, ale když se opéká
maso, hoduje společně dvacet až íedesélt přísrušniků spojené-
ho hwpoidáwlví. Několik sdružených hospodářství, která žili
v jednom houfu i někorik malých rodin, usazených v téže vsi
— většinou zbytky hospodářství, dříve spojených, která se
náhodou rozešla — tvoří úly či cicánu, něWhk »úlů« tvoří
kmen a čtyncetíee* kmenů ne kudin&é stepi jest spojeno ve
svaz. Několik kmenů utvoří svaa. menší či větší, podle toho.
jak to žádá Evláátmí potřeba. Zde neznají soukromého vlast-
nictví půdy, půda jert spoiecným majetkem úlů. Či spise
celého svatu a podle potřeby se půda přiděluje jednotlivým
úlům na lidovém sněmu kmene, a mezi Čtyřicet šest kmenů
na tidovém shromáždění celého svazu kmenů. Stojí za zmín-
ku, že stejná organisace jest u 250.000 Burjatú východo-

124

sibiřských, ač byli pod ruským panstvím celá tři století a
jsou dobře obeznámeni i nríkými znzeauTni,

Přes to se u Burj&tů boJsalítví záhy nerovnoměrně roz-
dělilo, avlášte co ruská vlánii začala dřlati tak důležitými
jejich taíše (knížata), které uznala za odpovědné vybí-
rače daní a za představitele svazu kmenu v jeho správním,
ba i oWioidním poměru k Rusku. Několik lidí tedy může
zbohatoaurj rozmanitými cestami, při tom valem cWdme velká
většina, ježto si Rusové přivlastňují burjatskou půdu. Ale
u Bunjatů, zvláště kudmskýoh, jest zvykem — a zvyk jest
silnější práva — pozbude-li některá rodina dobytka, že do-
stane od bohaíšícti nějakou tu krávu a koně, aíby si zase
pomohla. Nemá-li některý chudák rodiny, jí spolu se sou-
sedy: vejde do chaty, sedne si k oboj — po právu a ne
z dcfarcéřjmasrti — a vezme ri svij díl jídla, které se již
peČlifvě rozdělilo na stejné díly. A spí tam. kde večeřel.
Zkrátka, když Rusové dobyli Sibiře, byii tak překvapeni
komunistickými obyčeji Burjatů, že je nazvali »btat*kíje« tj.
bratrské a oznámili dn Moskvy: »U nich jest všechno spo-
lečné, všechno co maijí, drží společně. « Ještě nyní. kdy leňitE
Burjaté předávají svoji pšenici i nějaký ten driytek ruskému
řezníku, pícce jen rodiny »ú!ů« ti kmene dávají pše-
nici i dobytek dohromady a prodávají to Dajeduou. Každý
ú 1 má také ještě sýpky, aby se mohlo obilí půjčovalo", když
jest mc mze, má společnou pekárnu (four banal starých
firanoonjizakých obcí) a obecního kováře, ktený nedostává nic
za práci pro obec, j«a jejím členem, jako kovář indických
■vsí.") Pracuje zdarma a dělá-li v prázdné chvíli tepané a
potstříbřené plíšky, které Burjaté užívají za ozdobu šatů, může
je příležitostně prcdati ženě z jiného klanu, ale žene svého
kmene smí c etiku jen darovatí. V obci samé nelne ani pro-
dávali, ani kupovali, a pravidlo to jest tak přísné, že když
si zámožnější rodina najme dělníka, musí to býci dělník z ji-,
ného kmene nebo Rus. Romani se, že to nedělají jen Burjaté,
jest to tak všeobecně rozšířeno u moderních barbarů, Asijců
I Unakaltajců, že to jistě byío všeobecné zavedeno i u našich
predkĎ.

125

Společné cítění ve svaaiku kmenovém se uickižuije společnými
zájmy kmenů, společnými sněmy i slavnostmi, které se oby-
čejné .konají v době kmenového shromáždění. Ale tytéž city
udržuje také jiné zřízení, a ba. Čí společný lov, což jest
upomínkou na pradávné doby. Každého podzimku se sejde
čtyncetšesT rodů kudmakýcli na takový lov a kořist se roz-
dělí všem rodinám. Mimo to se občas pořádají i národní
a ba, aby se upevnila jednota birrjatiského národa. V tom
případě jsou všechny burjatské kaněny, roztroušené na sta mil
západně i východně ad jezera bajkalského, povinny, vyslali
k tomu své lovecké zástupce. Sejde se na tisíce lidu, každý
se zásobou na celý měsíc. Podíl jednoho jako druhého musí
býti stejný, a než se všechny ly díly dajjí dohromady, zváží
je zvolený starší (ale jen sv rucea, váhy by zne*vStiJy starý
zvykl). Pak se lovci rozdělí ve skupiny po dvaceti a začne
se leviti podle určeného plánu. Těmito aba oživuje celý
burjatiký národ epiekc-u tradici dob, kdy byl mocným sva-
zem. Dodávám, že podobné společné .honby j*ou zcela ob-
vyklé u Indiánů, u Číňanu na březích U*ury (Kada)."*)
Barbary, ještě pokročilejšími v zemědělství, jsou rCabyfové,
jejíchí životní obyčeje byly velmi dobře popsány dvěma fran-
couzAýmri badateli.") Jejich pole, zavlažovaná a hnojená,
jsou dobře vzdělávánia a na stráních jest zryt každý kousíček
půdy. Kahykvé zažili mnohou změnu ve svých dějinách:
nějakou dobu se drželi woslemíaského práva dědického, ale
nelíbilo se jim, vrátili se tedy před 150 lety k starému kme-
rrovému práivu obyčejovému. Proto jest u nich smíšená po-
zemková držba, vedle soukromé půdy jest půda obecní. Zá-
kladem jejich organioace jest posud oběma, ih a d dart, již
tvoří obyčejně několik rodů (cli aru ba), odvolávajících
se na společný původ, nebo jest z malých rodin, různého půvo-
du. Několik vsí tvoří ktany nebo kmeny (arch), a několik
kmenů dělá zase svaz (t h a k* e b i 1 1) . A několik takových
svazů někdy utvoří ligu, hlavně -na obranu.

řCabylové neznají autority, vyjímaje autority džemmáje, či
vesnické hromady. Té te účastní vwehni dow&í, pod šírým
nebem, nebo ve zvláštaí budově s kamennými sedátky, *

-126

rcahodnutí džemnitje jsou ovsem jednomyslná, t. j. tak
*H<who le jedni O víd, ai víichni sodík sí s uscesením, nebo
te mu podřídí. Poněvadž ohčina nemá autority, která by
■vynutila, aby se potloukalo rozhocmutí. postupovalo se uve-
deným způsobem viuce, lede byly občíny, a dělá se to dodnes
tam, kde m zachovaly, t. j. u několika set milionů lidí po ce-
lém ivětě. Džejnmaje jmenuje ivé výkonné orgány: staršího,
písaře a pokladníka, určuje poplatky, a rozděluje obecní pudu
i rozvrhuje práci, veřejné potřebnou. Mnoho práce se dělá
společně; obetna rtiví cetty, studně, zavadňotacf kanály,
povnfotky na obranu před lupiči, ohrady. Kuten zase staví
silnice, velké meíity a velká trSitě. Dotud se udržují známky
ipolcčného obdělávání pudy, domy staví všichni společně,
muži i ženy ze vsi, nebo aspoň vypomáhají. » Výpomoc* iesl
vůbec obvyklá a sahá se k ní neustále pn pohuoh pracích,
na žně ald. Každá obec má tvého kováře, kletý užívá části
obecní půdy a pracuje pro celou obec Když se blíží doba
polních prací, idc po viech staveních a opravuje, nářadí a

nějakou módou.

Ježto Kabylové již měk" Mukaumié vlaitnktví, maji
ovsem mezi sebou bohaté i chudé. Ale jako lidé,
žijící neustále pospolu, a kteří vědí, jak se člověk Mává chu-
dákem, dívají se tu na chudobu, jako na nehodu, která může
jtihnoirti každého. » Neříkej, že nepůjde! s žebráckou holí,
nebo že nebudeš zavřen*, jest přííloví ruských sedláků.
Kahylové se tun řiď, a není také rozdílu v chování boha-
tého a chudého. Potřebuje-li chudý »výpooioc«, obdělá mu
ten bohatší půdu. a chudý mu to zase oplatí. 11 ) Mimo to
džemmaje tiefažu-je nějaké zahrady a pole, obdělává spo-
lečně, na výživu těch nejchudiích. Podobné zvyky se stále
udržují. Protože by si chudé rodiny nemohly koupili masa,
kupuje se tedy z pokut nebo z darů, připadnuvších džero-
ntaji nebo z poplatků za užívání obecních nádrží na olivový
olej a rozdělí se rovným dílem víem. kdož si je nemohou
koupili sami. A porazili á nějaká rodina ovd Si býka , v

}Z7

den, kdy cení trh, vyvolává to obecní vyvolavač po vsi, aby
si každý nemocny a těhotné zeny mohli opatřit! co potřebuji.
Život Knbylú lest tedy napkiěn vzájemnou podporou a
uvidí-li některý z nich, někde na eeSSácfc jiného Kabvla v
nesnázích, jest povinn-on mu pomoci, i kdyby ho to stálo jmění
a život; neudělal -li to, může si stěžovati džemroaja toho, je-
muž nebyla poskytnuta pomoc a džemmaja sobce hned škodu
napraví. Tu máme zvyk, který jert mám viem, kdož studují
středověké cechy kupecké. Každý cizinec, který přijde do
kabylské vsi, má právo aby se mu dostata přístřeší v zimě
a jeho koně se mohou kd;4oIi pásli na obecní půdě po
Čtyřiadvacet hodit. Ale je-íí v nějaké nouzi, může počítitti
na neomezenou podpoju. "TVk když byd veliký hlad v letech
1 867 — 8 přijali a živili Kabylové všechny, kdož se uchýlili
do jeiich vsí, ať Co byl 'idofco-íi. V okrsku deJJysském živeno
tiklo mi 12 litíc lidí, kteří sem přisK ze viech koutů Aliír-
sj» hi i Miroka. Kdežto po celém Alžíru umírali lidé hla-
dem, neumřel tik u Kabyli wii jediný (Slovci. Džetnmaje
se zbavovaly ne (nutnějších věcí, Grřaiwaovaly pomoc, ne-
žídijíee ňejmeráího na vládě, ani si nestěžovaly: považovaly
to z* přirazenou pwvinost. fCdeflo mezi e^TopAými osadníky
bylo tíétx všemožných po'icejnkb opatření proti xlodíjítm
a nepořádkům, za takového návalu cizinců, obešla se území
Kabylú bez toho: dzonniaja. nepotřebovala pomoc im o-
ohraiiu od nikoho. 3 ')

Jen zbízné se zmíním ještě o dvou jiných velezajímavých
zjevech kabylskébo žřvotn: o anaj a, t. j. ochrání studili,
kanálů, mešit, tršBť, níkterýdi cest atd. v případě války
aosof. Anaja jest souhrn zřízení, jež maijí zonemsiti
zlo války a zabránili sporům, Tak jest anaja na př. tr-
žištěm zvláště na pomezí, kde se scházejí Kabylové a cizinci:
tru nesmí nikdo rjsiti veřejný pokoj a vzniknou-h nějaké ne-
uepokoje, jsou hned potlačeny cizinci, kteří se tu sešli na
trh. Anva j a jest za vátky i cesta, po niž chodí ženy ze
vad ke stutini ald. Sví jwt zase veJairi rozšířená foirma sdru-
žení, podobá se poněkud tóedorikýjn B iir g« cha f t e n
neb Gegilden, nebo i společnostem k vzaijemné podpore

128

i pro jmé potřeby politíúkí, duševní i citové, na něž nestačí
územní organizace vjí, kmene nebo sdružení kmenového.
So f nezná hranic, má Členy v rwjrůznějsích vách, ba i mezi
ciíim.d. a chrání je ve viec'i nožných pnbctlác& života. Jest
to vůbec pckus, aby se úřemr-í sestupem' dcphiuo neúzem-
ním. takže by se upkunily fiecrmy příbuzné zájmy bez zřete-
le na hranice. Tak tedy jtž V barbarském dávnověku vzniklo
svcibcdmé memárodoí idíužení c-scbních zájmu a ideí,
kteréž povazujeme za nejlepit zjev dnešní doby.

U kavkaikých horalu máme jinou, neobyčejně rozsáhlou
skupinu podobných pf uVLadú. Probádav dutaní zvyky Ose-
timců — jejich edniiení rodiny a obrany i ptodaravy spra-
vfldbeíti — mohl proíes^r Maxim Kovaievský v pozoru-
hodné loníze »M óde orní obyčej a starý zákon*,
s^dovaíí krclk za krokem pc cicaná ustanovení starých bar-
barských zákoníků, a thuJoviri i pocity feudattunu- U ji-
ných kavkaikých kmenu se nám někdy naskytne příležitost
nahlíloWiíbi do počátků obtiny, když nevzniká z kmene, tle
dobrovolným spojením rcdm různého původu. Tak sr to
stalo nedávno u několika vif Chevsurú, jejichž obyvatelé li
pHsaMi spcepoHío* a br Ural ví*.") V jiné 0áió Kavkizu,
v Dagaftauu, . vadíme, jak vzniků leudákí peimér dvou kme-
nu. Wteré a věafc při tom udržuji ohúmy ('ba i stopy rodových
*ríd«). podáwjkc tak živý příklad, jak asi barbaři do-
bývali Itálie a Galie. Vítězná rasa Cecenefi ovládla mnoho
gruzínských a tatarských vsí, v zakatalském okrsku, alo ne-
přivedla je pcd panství jednotlivých rodin; ty utvořili feu-
dální rod, který rrá dne* 12.000 hcepslďáMví ve třech vsích
a drží společně neméně než dvacet gruzínských a tatar-
ských vsí. Dobyvatelé rozdělili půdu jndbolbtivýni rodům, a
ty zase jectneítřvýim rodinám. Ale nijak se nemíchají do
džemmají svých pcpittníkú, kteří se řídí uvyky, o nichž
psa] již Julius César, t. j. d i c m m a j a rozheiduje kaidým
retem, která cist společné pudy se obdělá a ta se pak rozdělí
v toitk dílu, co jest rodin a každá rodina dcítame svůj podíl.
Stejí za zmínku, že mezi Cečcaci jtffl proletář obvyklým zje-
vem (majíť soukromé vlastnictví půdy a společné vUstnietví

9lp«. 129

nevolníků* 7 ), kdežto u jatých gruzínských nevolníků, kteří
obdělávají půdu společné, jich najdeš pofídloii. Obyčejové
právo- kavka-zkých horalů jest skoro takové, jako moli Lango-
bardé, nebo saličtí Fanatikové a mnoho jeho usltamovení pěkně
osvětínije soudní jednání j starých barbarů. Protože jsou
neobyčejně vznštliivé povahy, hledí pokud mamo, aby ně-
i-aká hádka nevzala špatný konec. Taflc Chevsuíové sáhnou
hned po zbraní, dají-!i íc tio hádky, ale přiibchme-li žena
vhodí mezi soky placbetku z hlitvy, hned se zbrame zastrčí
a hádka ustane. Ovin hlavy ženy j est totiž a n a j a. Nebyla-
li hádka včas zaražena a skonči!a-li zaboltím, jest odškodné
tak vysoké, že útočník jest zničen ba celý Život, nepřijme-li
ho 2a svého poškozená rodina. A sáhl-li po zbrani pro ma-
ličkost a rxtraníl někoho, pezhyl na vidy údy tvého rodu.
Ve všech sporech se do vče: vkládají prostředníci, kteří vy-
berou z klanu soudce — Eesi, jde-li o malou věc, a deset ař
patnáct, jde-li o něco váiricjšíflD. Jacm to podle ruských svě-
dectví lidé naprosto neuplatní Přísaha tu mi takový význam,
í.c sc jí sprasťují lidé, požívající všeobecné důvěry: postačí
prosté vysvětlení, tím spíše, že ve vážnějších případech Chev-
íureve nikdy neváhají přiziuti se k vine (ovšem jen Ch. ne-
dotčení civilincí). Přísaha se jem jde -li o spor majetkový,
kdy vedle obyčejného vysvětlení nutno dáti jeité jakési
dobrocdání. V takovém případě si počímaijí velmi opatrné ti,
kdož mají svým výrokem spor rozhttdheuá. Rozhodné však
nevyznačuje barbarské společnosti kavkazké nedostatek pocti-
vosti a nedbaní práv bližního.

U afrických kmenů jest taková spousta nanejvýše zajímá -
vých společnosti, všech stupňů, počínaje nejdtawí občinou
až k despotadkým barbarským monairdbiím, že jest mi upu-
stili od záměru, abych tu podal i jen nejhlavněljší výsledky
srovnávacího studia jejich zřízení.") Postačí, řeknu-li, že i za
nejstrašnějšího despotismu králů zůstávají cbčiny i jejich oby-
čejovápráva svrchovanými v celé řadě záležitostí. Státní zá-
kon dovoluje králi, aby někomu vzal život z pouhého rozma-
ru, nebo znenasytného lidožronitství, ale obyčejové právo lidu
udraiije celou radu zřízení k vzájemné podpoře, jako jest u

130

druhých barbarů, nebo bvia u našich předků. A u některýcíi
kmenů, kteří jsou na tom lépe (v Bom-u, Ugandě, Habeli).

zvláště u lomena Bogo, jsou neklesá ustanovení obyčejo-
vého práwa proniknuta citem opravdu láskyplným a něž-
ným.

1 éhož rázu jsou občiny dcmcrctků obem Amerik. Bra-
íibfcé Tmpie našli, jak žijí v adíoubýcb domech«, kde
bydlely celé rody, kter ; společné obtíělá-vaily pale žibná
mminková. I pokročilejší Atani vzdělávají půdu společná,
stejně Ukagové, kteří se za původního komunismu a v době
íďouhýi-h cLmůi, ruučili stavěli dobré cesty a provozovali
celou řadu domácích průmyslů,") které nikterak nenadaly
wúmyslu v i;- nním alf jdt věku evropském. Všichni žiti pod
týmž obyčejovým právem, jehož ukázky jsme podali na
předchozích stránkáidi. Ni druhém konci světa nalézáme
miaiaijský feudalismu*, ale tec nebyl i to, aby vyfrAadil kme-
novou negariu Či c-bčinu, s obecným vksbnidbvím aspoň
části půdy a přidělováním půdy jednciírivým n e % a r i í m
kmene. 4 ") V Alfurú v Mmahase se riiledávéim« se střída-
vými hospodářstvími, u indiánského- kmene Wyandotú se
ohčis Otovu rozděluje pudí., patřící kmenu, a půdu obdě-
Sává celý klan společně. A ve vsedh těch Částech Sumatry,
kde ntoileníniká 7.ííxení ještě docela rtearúčik ílaavu oig.vni-
sící, jest spojená rodina (suka) a občina (kota), které
si ipaidržují právo na půdu, i když se jí čártt věsme bez jejího
svolení.' ) Ale je-li lomu tak. pak trvají nadále také všechny
obyčeje a zvyky k vzájemné pcdpoře i zabraňiuijící sporům a
válkám, zvyky, které jsme uváděli na předchozích stránkách
jako význačné pro občmu. Ale oo více: čím lépe se udrželo
společné vlastnictví pudy, tán lepší a iraraieSjsí byúy mravy.
De Stuers ujišťuje, že všude, kde byla občina méně omezo-
vána uchvatiteli, nebyly tak velké rozdíly v bohatství; i ty
předpisy Le_i ti 'i"" nebyly tak kwuté; aate, Jede rh-
čina byla nadobro zničena »jest obyvatelstvo nejnesnesitelněji
utlačováno despotickými vládci*.") To jest zcela přirozené.
A poznMiier.ivá-1. Waitz, že kmeny, které si udržely kme-
nový svazek, jsou na vyšším sflupiii vývoje a mají bohatějŠí

131

literaturu, ne?, kmeny, které pretritaly staré svazky jednoty,
pak ukizuje nu něco, cc \ze říci jpredemi.

Unavoval bych opakováním, kdybych měl uváděli ještě
nějaké další ipřtkkidy, tak nápadné jsem si poltíobné bar-
b .irské společnosti ve všech zeměpisech a u všedi pjemeii.
T.iké později se lidstvo vyvíjelo až podivuhodně podobně
ve všeďh svých částech. Když se roizpactta OT&anisace rodová
jak z •vnitřku, vznikem samostatných rodin, íak z vnějšku lim,
že rody, stěhováním prořidlé, se doplňovaly cizinci různého
původu, vznikla zase obČma, zaioíeiiá na principu územním.
Toto nové zřízení, které se vyvinulo zeek pnrocťmě z pře-
dešlého — z klamu — ■ umožnilo banbaTŮim, aby prošli nej-
neklidnéjsínr obdobím dějin, .-.niž se rcmpaldK v osamocené
rodiny, které by byly zoíly v boji o život. Za nové or«a-
núace se vyvinuly nové rpúsobj kiHtuury: zemádělaví pokro-
čilo nst stupeň, který u značné části lidsHra není dosud pře-
konán, domácí [průmysl se rtai vehnj ďobcníulým. Divočina
ovládnuU, křížem krážem zbudovány cesty, z mateřských

obcí se odloučily celé roje obe: nových. Vystavena tríiŠlé a
opevněná střediska i míst.i boíKslužiíbná. Znoiáhiki st vy-
pracovávala představa rového ípúscbu jetdnoty celých kme-
nů, i různého původu. Staré představy spravedlnosti, jako
pouhé msty se postupně hluboce změnily — místo míly na-
stoupila představ.! odškodného z? spáchané zlo. V této nové
orgwisaei vytvořeno zvykové právo, kterým se doposud řídí
v denním životě dvě třetiny lidstva, ne-li více, a rovněž tu
vznikla sousluva obyčejů, která měla zabtainiti. aby tid nebyl
utlačován menšinami, jejichž moc rostla tím více, čím snáze
bylo lze hromadili bohatství soukromě. Taik se projevovala
lidová snaha po vzájemné pomoci. A za této nové organi-
sace pokročilo lidstvo h os po dánsky, duševně i mravně tak.
že když později vznikly státy, přejaly prostě v zájmu menšin
všechny soudn., hospodářské *. správní úkony, které občina
již vykonávali na prospěch všedi.

132

POZNÁMKY

IV 2c, polilo, t a barbaři.

') Nesčetné stopy jezer z doby popho;enoyé, která zamkli, lze nalézt!
po střední, západní a severní Asii. Ltslury týcht diuhů, jako u Kaspické-
ho moře, Jsou roztroušeny na východ na půl cestě k Aralskému jezeru, a
na sever ni v nedávných usazeninách kazcňacých. Z toho dhiino soudili
na periodické, dočasné oscilace. Ale při tom vlem jest zřejmé, ie jest zde
vysýchání mnohem rychlejší nel se za to mílo. I v poměrné vlhkých číslech
jihozápadní Sibiře se sSledab, podle spolehlivých pojorovánl uveřejněných
nedávno Jadrincevem, fe vznikla vesnice ni půdě, která feftě před osmde-
sáti lety byls dnem jednoho z jerer akupiny dánské. Druhá jezera léto
skupiny jsou dnes jen rybníky, ti geíté před padesáti lety měřila kolik s.

*) Takto zsinikly celé eivihsace, jak zjiitíno pozoruhodnými objevy v Mon-
golsku na Orchonu, v proláktíot Lukehunské (Dimllrijem Clemencem) a
kolem Lob-noru (Sveo Hodinem).

") Drfíme ie Neiseho, Kovahwskeho a Vinoaradova (jmenuji
]*n moderní odborníky) a nikoli pana Seebohjna, nejen pro hluboké znalosti
a ■ouhluné náhledy jejich ale i proto, le dokonale mají obětnu
vůboe, ceď jsem citelné postrádal r knize pana Seebohme, )ínik pozoruhod-
ná. Totéí a |*ilé mnohem vící platí □ velmi elrganlné planých knihách
Fuitali de Caulsnges, jehoi názory a váinivé výklady starých textů nenají
širiilic. výinamu.

-<) Literatura o obíioě jeti tak obsáhla, le lze vyjmenovali jen několik
málo dél. Knihy sira H. Maioebo, p. Seebohma • W.llerova, Das alte
Wallis (Bonn i S59) j«u vclemáme prameny iniormace o Skotsku, lísku
a Walesu O Francii P. Viollet, Piéci, de f hi.ioire du droit
írnncais! Droit prlvé 18. ■■6 a éetne jeho monografie v Bibliothé-
que de I' Ěcole de Chartea, BaVeou, Le Vlilage sous lan-
clen régime (mír v XVIII. stol) 3. vydáni 1887, Bounemére. Domol.
atd. O Itálii a Skondlnavh jsou hlsvr.l cíla vyjmenována u Lavelaye, Pri.
mitive Property, ním. vydáni upraveno K Buchnerem. O Finech
Rein. Fóreláaningar, 1., 16, KoskiBen Finnische Geschichte,
1871 a éetné monografie. O L.voncfch a Kuvjocích psal prot. Lufiickyj v
Sovernyj Věstník, 1891. O Teutonech, vedlo známých děl Maurero-
vých, Sohmových (Altdeuli e be Reicks und Ceri ch t s ve rla s -
sung) téí Dahn (Urzeit, V o lkero * n d e r u n g, La n go b a r d i s c h e
Studien). O Indii vedie H, M.inea a děl, které sám uvádí, sir John
Phear, Aryan Village, O Rusku • jOnlch Slovanech viz Karolin, Po.
snikov. Sokolovskij, Kov.le.skij, ERme-ko, Ivaniíev, Klaus atd. (obsažný

133

bibliografický seznam do roku 1980 v publikaci Sborník Svedeni] ob
obíčmř. Ruské zem. spol.). O všeobecných 2Ívérech vedle Lavelayeova
Proprietě, Morganavy Ancicnt Society. Lippertových Kullurge-
schichle, Pustu, Darguna ala.. 1*1 přednášky Kovalevského, Tablcau
des originee el de I' évolutiaa de la famillc et de In proprietě,
Stockholm, 1890. Míli bychom le zmínili i o mnoíia odborných monografiích,
které uvidí ve výborném teznamu P. Viollei, v Droit přiví a Drnil
public. O druhých ralica viz dalif poznámky pod daruu.

6 ) Mnohé autorit)- as kloní k nizcru, že adružené hospodářství bylo
stupněm mezi klanem a obilnou. Není pochyby, ie v mnohých případech
obiiny vyrostly i nerozdělených radla. Piea to le divíme na ■družené ho-
spodářství jako na oěco v podatatí jiného. Shledáváme >e i ním v radech
a na druhé stlané nemůžeme tvrdili, le (dražené rodiny nebyly nikdy spoje-
ny buď a rodem nebo úbélnou nebo i fau (iupon). Mim za to, Ie původní
oběiny vznikaly poznenáhlu přímo z rodu a skládaly ie, podle poměru táto-
vých a místních, buo* z rodin jen idratených, nebo ze sdružených i jed-
nodivýeh, po př. (zvláité v nových oaadách) jen ze aamoatatných rodin.
Je-li to aprávné, nemáme práva dělali nř|akou ilupnlei: rsd, složená rodina,
ob čím — protože druhý élen řady němí elhnologicky takového významu,
jako oba ostatní.

") Slobtw, Bcitrage xtir Ceachlehle de* deulichen Rechtes

■*) TrntliU atap aatkromélio vlastnictví půdy nalítáme v neiptvnfjlím ob-
dobí barbarském u kmenu (Bltavu ■ Franků ve Mař* Anglii), kteří byli
pod vlivem řfm.tym. Vii Inima Slerr.egE. Dle Ausbildunj der groa-
s.n Gtundherach.ften I. Deut.ch la od, .v. 1. 1878. Tát Ba.se-
Isr, Neubruch nach dtn iliersn deul.chen Recht, a. 12-12,
cit Kovalevtkým. Moderní ivyky i ttarť piávo, Moskva, 1886, I. 134.

8 ) Maurer. M arit g e n o a sen a c h a í I , Lamprcchl: „Wirtschsft und
Recht der Franken zur Zdi der Volksrechte", v Hitler. Taacr.cn-
bueh. 1883, Seebohm. The Engltah Vlllage Community. kap.

VI . VII., IX.

•) Letourneau v Bulletin de la S o c. ď A n ( hr o po 1 o g i e, 1888,

av. XL, itr. 476.

") Walter, daa alte Watlia. str. 323, Dm. Bckradír a N. Chůda-
dov ve Zprávách Knvkazaké zemép. společnosti, XIV., fáal I.

1[ ) Bancroft. Native Rscet, Wmt*. An th ro polog ie, UL, 423,
Montrozler v Bullet. Sec ď A n thz-opo lo gi e, 1870. Post, Stu-
dí en, atd.

>*) Řadu dél od Oryho, Luron, Laodeaa a Sylveatra o ohčioé v Ar-
namu, která Bvédéí o tom, že obéios aananaki >e úplné podobá občiní
německá a ruské, rozbírá Jobbé-Duval v Nouvelle Revue hísiorlque

134

de droit francais et élranzer (říjen, pnwuiec 1896). Pěknou
studil o obíinř v Peru, v době před viádou Inků. napsal Heinrich Cunow.
(Die Sociále Verfasiung Je a t nk a- R e i c h e 9, Stuttgart 1896).
Vylíčil v ní i společnou dribu > .polccne obděláváni půdy.

l3 ) Kovalevakíj, Moderní obyčeje ■ itará právo, (rusky) I.,

er, Etudu eur le dá vb lo p pe m en I dts soci-
Paříž. 1850.

l «) Takový jest aepor) zákon Kelmyků, jejichž obyčejoví právo , c velmi
podobá teu.cn.kimu, ...roalov.neké™. atd.

") Touto obyče te doiud udríufe u mnohfcc km-nů inckých i jiných.

Vitl.go C«mmit»iti«, itt, 65—69. 199.

>°) M.urer. (CocbUble d« Markverías.un ř , §§ 29. 97),
jcit rozhodující v té věci. Tvrdí, ie „sfachni ilenoví obce . . . také ivčlítf
i duchovní pánové, často 1 částeční tpol udríitelí (Markberechtlgte) b* i ci-
zinci . marce, byli podrobeni jrjf sojdc! pravomoci" (,tr. 312). Teto
právní pFedatava se udílela míiry do 15. Mol,

■ I L.w

- 1 ) Komgawarler ukázal, ie fred vznikl z obétl U usmířenou předků.
Později te platil obci za porvienl míru a jeslí později toudd a králi,
nebo iloehlici. kdyi ai přisni jih. práva obce.

bu» mi ťT rr.j^ Lxťít)'^"^ olden '

□urg, locV, J., M, Novalevsto), toc cit. 11., lo4 — 197.

- 3 ) O. Miller a M. Kovalevakij: „V borákách končinách Kebardie" Věstník
Evropy, duben 1884. U Šachcevů ni raoganiká itepl končí rodová sváry
anatkem med oběma nepřít ellkými rooy. (Markov. v dodatku k Zprávám
Kavk. zem. společnosti. XIV.. L, 21.)

*) Post (Afrik. ni. che Juri apr uient) uvádt fadu (akrů na doklad,
jak hluboce jsou zakořeněny představy rovno.ti u afrických barbarů. Totei
lze fíci o viech .ainých úvodech do obyčejového zákon, barbara.

») Viz výbornou kapitolu „Právo starého Mandu" (taká kapitolu „Vy-
soký Sever") v Etudě* de drr.il luternalional et de droit poli-
tique od prof. E. Nyse, Bruat) 1896.

2 <) Úvod atr. XXXV.

2T ) Do» alte Walli.. xr. 343—350.

ss ) Mainov: „Náčrt soudních obyčt]ů Mordvlnú" v národopisných iprá-
vách (Zaplito) Ruské lemčp. společnosti, I3HS. sir, 236, 257.

M ) Hentjr Mamě. I nternalional Law, Londýn. 1888, s»r. 11 13.

30) Ruský historik, kaufeký profesor Sapov, vypověiený r 1862 do Si-
biří, pěknř vylíčil jejich iriml , feveatiích VýchodosAířské ieměpisné
společnost!, sv. V. 1874.

31 ) Sir H. Maine, VUlage Corom Hnit tes . N. York, 1876,

193—196.

M ) Nutrav, Severní uianU obla.l (řinky) Petrohrad. 1887,

M ) Hanouteau a Letoumeaux. La Kabylle. 3 »>. Pafií. 1 883.
M ) Za „výpomoc" či „podělkování" dloino dali obci nijako jídlo. Vy"
ptívěl mi kavk.uký přítel, U kdji v Crurfnakú tuSklerý chudák potřebuje
„výpomoci" vypůjčí )L od bohatého jednti d.i ovce k jídlu pro pomahaEe.
a ti isae přioejflu tolik záaob. le chudák i toho zaplatí ivi) dluh. Podobný
obyčej j«t U Mordvlnú.

M ) HiDOtuU ■ Ui«u. B e»ux, La K»byHe, II. 58 Podobní li víif
cixinců Mongolova. Mongol, který by oém tl pííilfeíf clllnei. uplatí plnou
náhradu jako la kravat mílu. jestiie tím clrinec bči.1 utrpěl. Baštím „Dar
Manách in dar Geaehlchta, III, 231.

M ) Chudadov, ,.Poinitnky o Cheviurech", vc Zprávách K ifkauU itinip-

apolečnosit. XIV, Ttília. 1890. .tr. 69. Vyiadují ,oit* pfhal.u od z.láimí
skupiny neprovdaných, cot lest jakýsi návrat k starým rodovým obyčejům.

31 ) Dr. Bakradze, „Poioíraky o inkstalitc oblasti" v uveden, iprnváih,
XIV, I. 264. „Společný potah" jert obyčejem u CaoCncA i u Osetmeú.

W) Vu Poat, Afrlktmlache Juthpt.de.7, Oldenburg. 1SJ7:
Muoiinger, Ober daa Recht uttd S 1 1 1 e n Bogon, Winter-

tur. 1858, Caalia, Le. Ba.aouto.. Pařit, 1859. M.dean, Kaíir
Liwi Coatoraa, Mount Coke. 1858 etc.

M ) Wilti, III. 423.

4U ) Poat, Studien tur E nl wicllungageachichte der Fami-
lien-Rechta, Oldenburg, 1659, atr. 270.

4I ) Powell. Annual Report of the Buresu of E t hn o gr ap hy,
Washington, 1881, cit. u Pontt, Stodien, «r. 290. Bastian, Inael -
gruppen in Oceaniea, 883, alr. 68.

tí ) De Stuera. citov. u Waltze. V. Ml.

r. 65.

HLAVA PATA.

POSPOLITOST
VE STŘEDOVĚKÉ OBCI

Vzrfcl autority ve spotečnotti barbarské. — Nevolnictví ve
vách. Puvilání opevněných mest, osvobození jčink
výiad$. — Čech. — Dvoji původ svobodného itíedové^iho
mísíš. — Vlaúiú ioudr<i pravomoc, samospráva. — Čestné
postavení práce. — Obchod vedou cech a město.

Družnost a pospolitost i potřeba izájerciné podpory ,sou
tak vlastní lidské povaze, že nikde v dějinách iienalézámie
lidí, ktefí by žili jen v cs,tm««enýcK, maflýdh rodánáoh íi zá-
pasili jedni s druhými o prostředky k životu. Novodobé
bádání načpak ukazuje, že od prvopočátku přetUrál' rického
života se -lidé sdíuiíťvaK v rc-dy (fcalci), klany, či knre-
ny, které pojila idea společného původu i uctívání spdeíných
předků. Po celá tisíciletí udriovaiy iylto crganuau lid po-
spolu, ač tu vůbec nebyla nějaké aute/My. která by je k toren
piimiCDvatn. Tj-tt. mgamace měly hluboký vlň na všechen
d.ilší vývoj lidttťA. A když íozsáhlé stéhevámí Irjiisíva uvol-
nilo pouto společného původu a zároveň samostatná
rodina, vznikající v samém rodu, rozrušila starou jednotu
rodovou, vytvořil sociální gEirtus lidština nový způsob sdru-
ženi, v podstatě územní ob činu. N-ové zřízení udržo-
valo lidi pehřctiiadé za*<í celá íHalttí, uimožmlo jim, íe je
mohli dále rozvij eri sociálně a že <mcMi projiti nejlerrněj-
iíra obdobím dějin a nerozpVfttK se v naírediJé skupiny.
Takto mohli lidé pokroč o-vsti zase o kw dále ve vývoji a
vybudovali si rudu vedlejších sociíjnidi zřízení, z nichí se
některá dochovali ní. do dntsni cteby. Nyní jert nám sledo-
vat*, jak se dále vyvíjel větně žVvý cit pcspcířtosii. Vyjdeme
cd cbčíny t. zv. bwii.M-íi, Indy tito vdházcli do noivého ob-
dobí vzdéUwst po pádu líše fíirxké, vyiťlbrmrie nevé mož-
nosti sociálního života, vyvohvié spcJeíerolkýimi ipotřebami ši-
rokých vrstev lidu ve středověku a zvláště ve Středověkých
ceiích a '.résíech. Baobaři, JrtcH ubyli iriOoteiiak podobni divé
zvěři, k níž .js&u často 'pmovnávára, dávarlii v prvých stoletích
našeho letopočtu vždy přednost minu ■před váftou. (jak to

dělají Mongolové, Arričiirié, Arabové, kteří jsou dosud na
témře stupni barbarství) . Vyjma několik kmenů, které byly
zú stehování národů vypuzeny do h'or nebo pustin a tak při-
nuceny, aby občas loupily u sousedů, kerrým se vedlo lépe,
ledy, vyjmi je. vrátily se ty spcusty Teutcnů, SasB, Keltů a
Slovanů atd., k rýči r.ebo k pastavství, sotvaie se usadili
v územích právě dobytých. Již nejstovší zákoníky barbarů
ukazují na společnost pokojných rolnických obcí, nikoli na
nějaké tlupy, tleré jsou spolu v ustavičném boji. Tito bar-
baři pokryli kraje vesnicemi a iisediosůrni,') vymýtili lesy,
položili mosty přes bystřínv a osídlili pustiny, původně ne-
obydlené. Nejisté válečné řemeslo ipřťttccMi bratrstvem,
acholae, mpobraitwnstvua nevázaných mužů, kteří se shro-
máždili koleni nahodilého vůdce a pc+ulovali se krajem, na-
bízejíce svého dcbTodriiíného ducha, své paže i znalosti vá-
iečnického řemesL k ochraně obyvatelů, kteří měli ze vieho
nejraději pokoj. Tlupy válečníku přicházely a odcházely, vy-
rovnávajíce rodové spoty, ale velká včtiina lidu klidně vadí-
lávala -půdu, nestarajíc se o sasmoivané vládce, pokud
ovjf.iT, neponisov.tli p.c7áv.ilosti občiny. 3 )

Nou' csidlitcíé Evropy z.ivrdli *ouskwu poeemlíOYéhí.
vbislntctví i způsohy obdělávání půdy, jidbž se dosud při-
držuji stMrůlicny ridto. Vytvořili způsob náhrady za křivdy,
místo dřívější krevní msty. Učili se prvním základům prů-
mysh, Opevnili šice vsi náspy, nebo zřúdřli vĚíe i hradby,
a za ně se uchýlili v případě nějakého vpádu, ale brzy pře :
neduli válečníkům ?e řfinesín, »by ty věže a náspy hájili.

PrávĚ žc byli minnnncvnĚ, a ne že si libovali ve válkách,
j.ik se za to má, dostali íc později do poroby vojenských
náčelníků. Vždyf jest jasné, že ozbrojená bratrstva měla svým
Epfiaobem života větší možnosti, aby se obohatila, neí
mohlo míti rolnické abyv.iíelstvo vsí. Jeětě dnes se shluknou
ozbrojení lidé n udeří :ifl Matabely a uloupí jím stád.i do-
bytka, ac ti si nic tak nepřejí, jako právě míru a jsou ochotni
vykoupiti jej za zo.tčncu cenu. Scholae středověká
sotva dělala více okolků, než scholae dnešní. Tok st pK-
vbstňcvala stáda dobytka, železo (talidy velmi wácné)')

142

a otroky. Vělšinii kořisti se obyčejně užila hned aa c&kw.ných
hodů, o nichž nám vyprávějí hrdjr.sšé zpěvy — zbylého u-
loupeného bohatství se užilo k dalšímu dbciiacavání. Ne-
obdělané půdy bylo habaděj a dntíri bylo i lidí, kteří by ji
vzdělali, jen když se jim dal potřebný ddbyitelk a uáridí.
Často opouštěli obyvateli celé vesnice, zničené dobytčími
nákazami, požáry Či vpády nových piierěho-valcŮ a hlednli
si obydlí jinde. Tak to dělají podnes v Rusku. Tito sedláci
se usadili nvi půdě náčelníka bra'tr*tva .vál-eřníků, dal-li jim
něco dobytka, trochu železa na pruh ndbo i pluh sám, za-
bezpečil-li je před novými vpády a spTostil všech povi-
ností na rak dloube, pokud nebudou moci spláceti rtkh,
k čemuž se s-mlcuvc. z ivázdlí. A tak když se tihle průkopníci
jak sc patři nadřeli, pronásletieváni nenircdou, povodněmi a
mory a zuř.ali konečně splácet: dJuh, upadli v ipcddanatví
svého ochránce. Není pochyby, že se takto hromadilo bo-
lialatví, nu .1 z.i bohítstvím jde vědy m«c.') A přece čím
hlouběji vnikáme v život oních ddb, v VI. a VM, stol. na-
šeho letopočtu, tím více přicházíme k nažeru, ie vedle
bch.itství .1 ozbrojené moci bylo třtfra ještě jiného prvku,
niúla-li vznrkuouLi autorito hrátky lidi. Bylo tu právo a zá-
kon, byla to i touha širokých vrstev lidu pc* trvalém míru i
řádu, jež považovali 2.1 spravedlivost, co o dvě En sta let
později dodalo takové moci náčelníkům schod a c: krá-
lům, vévodům, kriazům a jak se všichni jraimcvald. Táž idea
spravedlivého řádu, kde by bezpráví došito přiměřené od-
pllaty, se táhne od těch dob jako červená nit dějinami dal-
ších zřízení a byla také, spiše než příčiny vojenské a poli-
tické, podkladem, na němž si založili moc králové a feudální
šlechta. Opravdu, jednou z hlavních starostí barbarské ob-
činy bylo odevždy — vidíme to i u dnešních barbarských
kmenů — aby co nejdříve udělala konec rodovým rozbro-
jům, které vznikaly z představy spravedlnosti, tehdy obvyklé,
Nastal-li nějaký rozbroj, vlažila se ihned do toho obec, a
když vesnická hromada případ vyslechla, určila, jaké od-
škodné (w e r g e 1 d) se má dostali poškozenému, nebo jeho
rodině a jakou pokutu za porušení míru (fred) dostane

143

obec. Tak se snadno usmiřovaly vnitrní rozpory. Vypu'kl~lí
vš=ik svár mezi dvěmi kmeny nebo dvěma spolky ítmenů,
ač se před tím podniklo vše, aby se tomu předešlo,*) bjlo
jrž nesnadnější, najiti rozhodčího nebo soudce, jehož výroku
by se podrobily obě strany, ježto jest nestranný a zná staro-
bylé právo. Tím nesnadnější. Že zvykové právo každého
kmene nebo spolku kmenů uTČovaJo jinou výši náhrady, kte-
rou bylo plitíti v různých případech. Stalo se tedy zvykem,
že se nyní vybíral rozhodčí z rodin nebo kmenů, .které Se
těšily vážnosti, pTotože udržovali neporušené tradice
starého práva, nebo se vyznali ve zpěvech, triadách a
ságách atd., v nichž se právo udržovalo v paměti. A udr-
žovat! záken takto stalo se jakýmsi uměním, » tajemstvím*,
pečlivě předávaným v luvitých rodinách z pcJuolfmí m po-
kolení. ŤaJe na Islandě, i v druhých skandidávských zemích,
na každém allthingu čtli shromážděnu celého náioda
přednášel lóvsogmathr celý zákon zpaměti, aby poučil
shromáždění. A v Irsku byla zvláštní třídí lidí. kteří se tčiili
vážnosti, protože znali statě tradice, a kteří ledy měli í velkou
autoritu j-iko soudecě") Dczvídáme-li se aaae z ruských
kronik, že k-dyí se roz-iralwly r.er.c řádky, poněvadž »rcd
povstal proti roďu«, povolali nčflfteři bmen>o<vé severozápad-
ního Ruska noin-.ánské varingiar, aby jřm byli soudci
a vůdci v^lečoickýdh s c h o l a e, a vidírr.c-Ii také, jak si po
dvé následující století volí vévedy či k ň a z y vždy z téže
oor-manaké roďoy, nezbvdc nám než uznali, že se Slované
svěSili Ncrrr.ramúm, ježto ti znali lópe záfcun, který uznávali
všichni slovanští kmeiwvé itejnč za dobrý. V tomto případů
měli Normané rozhodnou výhodu, že měli runy, jimiž
se sfeiré zvyky uchovávaly. Ale v jiných případech jsou ja-
kési známky, že se žádal soudce z »nej*tatší* větve kmenu,
kterou považovali za m.iteřekou. a její rozhodnuli platila za
správná- 7 ) V pozdějších dobácii však můžeme sledovali
zřetelnou snahu, vybÍTatí si soudce z řad duchovenstva
křesťanského, které tehdy ještě uchovávalo základní křesťan-
skou zásadu, dnes zapomenutou, že odveta není činem spra-
vedlivým. Tehdy křesťanské, duchovenstvo otvíralo chrámy,

jako útočiště pro ty, kdož utíkali před krevní mstou a ochotně
působilo jako rozhodčí v trestních případech, stavíc se vždy
proti st.iré kmenové zásadě: život za život, rána za ránu.
Zkráika, c'm hlouběji vnikáme v dégny nei& taijíídh zřízení,
tím méně nacházime důvodu ve přagjžcii-theoiie o ttutiu-
rótičjk&n. pŮYodu..fllitorit>-. Ba, n#&peik se zdá, že i ta moc,
která ;e pczdčji stala takovým zcbcjem úťlaku, vznikli z
touhy širokých vrstev po míru.

Ve všech těchto případech obdržela f r e d — vekna často
až ipolonrániu náhrady — kmenová či vesnická hromada, a
od neparnéti jej užívala na díla obecně prospěšná a na
chrámu. Dosud se tak užívá (na stavbu věží) u rCahylů
a některých kmenů rrwagoli&ých. A mime přímé doikďaidy,
že i o kolik set íet později, v Pákově a mnohých francouz-
ských a německých městech se užívalo soudních pokut na
opravu městských hradeb.') Bylo tedy jen přirozené, že se
pokuty mčly odevzdávali rozhodčímu, který byl zase povin-
nován, vydržovati s c h o 1 y ozbrojených mužů, jimž
svěřeno bránicí území, i vykonávali rozsudky. To
se stailo všeobecným zvykem v VIII. a IX. tel., i kdyř
rozhodčím byl biakiup. Tehdy vznikl zárodek spojení moci
soudcovské a výkonní, jak tomu dne* hltáme. AJe piívloitky
moci královské nebo vévoduké byly přísné omezeny jen na
tyhle dva úkony. Král či vévoda nevládl lidu — svrchovaná
moc náležela posud lidové obci — nebyl ani velitelem lidové
milice. Zdvihll-ili se lid do zbraně, táhl pod nidáStaím velite-
lem, rovněž voleným, který nebyl podřízen králi, ale jemu
na roven. 0 ) Krti byl pánom jen na svých statcích. Také
slovo koním g, konin g Či c y n i n g, souznačné s la-
tinským rex (král) neznamená v jazyku barbarů nic
jiného než: dočasný vůdce či náčelník dupy lidí. VeJitei
výpravy v člunech, nebo í jen jednoho pirátského člunu byl
také k o n u n g a podnes se říká vůdci rybolovu v Nor-
véžslku Not-kong: »lkrál sEtí*.") Tehtíy se jeětě nedostá-
valo osdbě královi úcty, jak tomu bylo později, a kdežto
zrada na kmeni se trestala smrtí, mohla se vražda kiráíe na-
praviti, zatptók-ii se náhrada: kiál byi prošlé o tolflc a tolik

10. Po.políx.0. W

dražší, než sivobodník.") A když král Knu (či Kanut) zabil
jednoho ze své schol a e, svokl, jdi dí pověst, své druhy
k thiing, kde na kolennu prosil za odpuštění. Dostalo sc
mu, ale teprve, když se uvolil zaphiMÍ devětkráte taje velkou
pokutu, než byla obyčejem. Sáin z ní pak dostal třetímu, jako
náhradu, že pozbyl jednoho ze tvých iidi, třetina se dostala
příbuzným zabitého a třetinu (t. zv. f r e d) dostala scho-
la.") Obvyklé předsťa-vy se musily nadobro změnit vlivem
cídiove a vlivem znalců římského práva, aby se mohla ujati
předetama, že králova osoba jest posvátná.

Ale vymyká se iikolu těchto studií, abychom sledovali,
jak se postupně rozvíjela autorita prvků, práwě naznačených.
To obšírně vyložili dějepisci, jako manželé Greemovi
v Anglii, Augustin Thierry, Michelel a Luchaire ve Francii,
Kaufmatin, Jan«sen, W. Arnold, ba Í Nftzsch v Německu,
Leo a Bfftta v Itálii, Bětajev. rCcstorraircv a jejich následov-
níci v Rusku i mnozí jiní. Vylíčili, jak obyvatelstvo, kdysi
svohodiné, které se zpr.vu jen zavázalo, že bude »živiti*
určitý počet bojovníků, se postupně stávalo nevolníky svých
ochránců, j*ic te stala tvrdá nezbytnc*t pro svohodníkiB
z toho. íc se kdysi »svěřil« církvi, či šlcchnici, jak se stalo
Loupežnické hnízdo z každého hnidu Šlechtického a biskup-
ského — zkrátka jak byl vnucen feudalismus — a jak křižácké
výpravy daly pnní pepad k osvobození lidu, davše svobodhi
tóm poddaným, kteří nosili kříž. Toho nelíeba tu oipaiko-
vati, chceme f v prvé řadě sledovali tvůrčího genia širo-
kých wstev v jeho pospolitých zřízeních.

V ddbc, kdy se zdálo, že j'í£ zmizely všechny zbytky
barbarské svobody a kdy se v Evropě, upwdší pod moc ti-
síců knížátek, připravovaly (heofaratie a despotické státy, jako
přišly v předchozím období cmlisace po Stupni barbarství,
nebo přímo monarchie barbarů, jak je vidíme v Africe, v té
době se život v Evropě thrátal jinými směrem. Vyvíjel se asi
tak, jako kdysi města v starém Řecku. Skoro tak jedno-
myslně, že to dlouhou dobu dějepisci ani nechápali,
začalo městské obyvatelstvo i v těch nej menších městy-
sech setrásati jho světských i duchovních" pánů. Ohrazená

146

ves povstala proti p&njkénm hradu, nejdříve se mu bránila,
pak : jej napadla a na konej; zničila. Hnutí se Šířilo s místa
na místo, zasáhlo každé město v Evropě a ani ne ve stu letech
vznikla svobodná města na březích Středozemního, Sever-
ního, Bakického, Atlantického moíe až ke sk^dinávským
fjordům, na úpatí Aperrin, .Alp, Černého lesa, Grampian-
ských hor, Karpat, v rovinách ruských, uherských, francouz-
ských a španělských. Všude se lo bouřilo stejně, mělo to
podobný ráz, stejná období a vedlo Ho i k stejným koncům.
Kdekoli lidé našli, nebo očekávali, že najdou nějakou ochra-
nu za městskými hradbami, zřídili »ph'seženstva«, abratr-
stva«, »přátelstva«, spojená jednou myšlenkou, která směle
spěla za životem pospolito&i a svtbody. A ro se jim podařilo
tak dobře, že se za tři, čtyři sta let změnila tvářnost Evropy.
Pokryli kraje krásnými, nádhernými stavbami, které byly
výrazem genia svobodného svtnzku svobodných lidí, a dosud
nepředdtřženy v IcráVe a v mohutném dojmu. Zanechali dal-
ííim pokolenfm všechna ta umění, všechna ta řemesla, která
naíe dnešní crvilisace prc*tě jec dále rozvíjí, ■píese víe, co
vykonala a co slibuje do budoucnosti. A pcdrváme-li se na
síly, které přivodily tak velkolepé výdlcdky, není to genius
jedmetrivých hrdinu, ani mehutné crgairUace mocných států,
ani to nejsou politické schopnosti jejich vládců, ale zase jen
ten proud poepcJ«wsti a vtzáfjfonné podpory, jak jsme jej
viděli, že působil v občině, a íflerý ožil a sesíHl ve středo-
věku v novém způsobu sdružení, jež bylo sice neseno stále
týmž duchem, ale vytvořeno podle nového vzoru v cechu.
Dnes víme dobře, že feudalismu* nevyžadoval, by se vesnická
obce rozpadla. Aí se šlechtici podařilo, že vnutil sedlákům
robotu i že si přisv&jil práva, která před tím příshišelti je-
dbě obci (poplatky, mrtvá ruka, dávky z dědtdtví a z man-
želství) , přece jen si sedíák udržel dvě základní práva svých
obcí: společné irtaatnictiví pudy a vlastní soudnictví. Za sta-
rých dob, když král poekil do vsi svého fojta, přijali ho
sedláci s kvĎrmamii v jedné ruce a se zbraní v druhé a ze-
ptali se bo: jakého zákona zamyslí užiti, zda zákona, který na-
lezl v obci, či toho, co phnáší> V prvním případu mu podali

t47

květiny a přijali ho, v druhém případu se na něho obořili
zbraní. 13 )

Nyní však přijímali králova S šlechticova úředníka, jehož
nemohli odmítnouti: a;e udrželi si soudnictví vesnické hro-
mady a sami si jmencvaii áost, sedm cí dvanádt soudců, kteří
rozhodovali a rozsuzovali spolu s panským soudcem před
lidovým shromážděním. Většinou nedbylo úředníkovi, než
aby potvrdil výrok a -vybral ciwyklý f x t d. Tohle vzácné
právo vlaisfoiítoo soudnictví, jež tefady znamen-ato ii samosprávu
a viastaí zákomodáwtví, se udrželo přes všechny bouře,. Ne-
modlil je odstranili ani právníci, jímtó byd obklopen K>arel
Veliký, nezbylo jim, než aby je potvrdili. V téže době
lioVžely ti ůbce vrchní právo ve všem, co spadalů do obecní
držby, ba Často si vymítily, že se jejich pán podrobil v zá-
ležitostech držby pudy (jak ukázal Maurer). Tohoto od-
porní nezmohl feudaliarr.ia sebe silnější, obČina se statečně
dríííla. A když v 9. a 10. stcd. vpády Normanů, Anabů a
Maďaru ukářaly, ie vajenfké schalac jsou málo platné
k obraně zemí, začaly je všude po Evropě- opeivňavati vsi
kamennými hradbami a věžemi. Tak vystaven© na ticíce
opevněných středisek úsilím občin. A když jednou hradby
stály a když byl i společný záýem v tomto novém svato-
stánku — za měsMkými hradbami — pochopilo se záhy, že
se ke ubráaiti jak přehmatům vnitřních nepíátelů, pánů, tak
i vpádům cizinců. V opevněném městě se začal vyvíjeti nový
svobodný iřvcf. Zrodilo se středověké město. 1 *)

Žádné druhé období dějin nemůže Jépe osvětlili tvořivé
sfly lidu, jako desáté a jedenácté století, kdy se začaly vy-
prošťovali ze jha panského a portuipnč vytvářet! budoucí
městský řád opevněné vsi a tněstyse, jako řada »oas ve
feudálních lesích*. Na neštěstí jest to období, o němž nám
dějiny vykládají zvláště málo: známe výsledky, ale pra-
málo víme, jak se k nim dcslo. Pod ochranou svých hradeb
dobyily si i udržely městské lidové sněmy — buJ docela
samostatné, či vedené předními panskými nebo obchodni-
ckými rodinami — právo, vc&i vojenského defensora
a nejivyšsího soudce města, nebo si aspoň vybrati z těch,

kdož si dellaHi nárok na teto místo. V IHaiKi m&adé obce
napořád vykazovaly své defenaory či domini a obra-
cely se proti tóro, kterým se z ních nechtělo. Tctéž se dálo
ve vých-coW Evropě. V Čechách volili bohatí i chocK (B o-
hemiae gentis raagni ct piarvi, nobile* et
i gmob ii| es) íS ), lidové Miěmy ■ — věše — v rudých
městech si zase prawícTťlině volili své vévody — sJcoro vždy
z téže iwikovské rodiny, uzavírali s nimi smlouvy a vyho-
stili k ň a z e, j-akmile s ním nebyli spe kojeno.") V téže době
ve většině měst západní a jižní Evrtipy vybírali za d e f e n-
s ora biskupa, kterého si město tamo zvolilo. A tak mnohý
biakwp byl ěeinýrn corvráncem městských »výaald« a mnozí
z aiáoh, hájíce svobod mostsStýcb. not řváni po smrtí jako
svád a zvláíbtii patronové jednodivýori mést. Svaíý Uthííred
z Winchestiru, sv. Ulrik z Augsburku, sv. Volfgang z Ratis-
benu, *v. Heribtnl z rvcJína, sv. Vojtěch z Pnahy aíd., a
vedle ničili i řada apatii a mnichů se stala mfotními světa za
$o, že hájili práv lidu.") Za těchto nových defenaoru,
A* sv&síkých či cWhcvmřeh, dobyli si měSbítí cbyvatelé
plného práv« na viastal soudnictví a na
í a m oaipirávu svých mostských hrorríad."')

Celé to tsvtbcrzován: pcsfuppvd.lo řrudou docela nepovšim-
nutých činů z oddanosti společné věci, kteié vykonali lidé,
vyšlí z lidcvých vrstev, neziiámií hrdinové, jichž sfariočnýcih
nám dějiny ani nezwcWvaly. Podivuhodné hnutí t. sv.
božího míru (treuga De i), jfeni široké vnstvy chtěly
sktenčovati nekcmečné rcdinmé půtky rrtzi Slochridkými rody,
se zwxSáo v Mladých městech, biskupevé a měšťané hleděli
rcTŠřřiti i na šlechtu mÍT, který Zavěji uvnitř měHWkých hra-
deb. 18 ) Jií v tomto Období vySvorila itaiWká města, zvláště
Aoiiatfi (které si volilo své kcnsuly cd r. 844 a často měnilo
své doze v desátém století) 3 *) zvykové právo námořní a
obchodní, které se paaději stalo vzoreim celé Evropě. Raven-
nd vytvořila orgarose.ci řeacesdl, Milán, který udělal první
revciuci r. 890, se stal velikým střefctiskeira obchodu, jeho
řeiiresk byla plně svobodna n& od jedenáctého století. 3 ')
Podobně Brugy a Gent, rovněž čeWá města francouzská,

149

V (riehž ie Mahl Či fórum stalo zřízením docela nezá-
vwlyW*) A již v tomto cbdobí se počala města výzdobo-
váti stavitelskými díly, která nepřestáváme c&drvovaa" a
je2 výrazně svědčí o duševním hnutí tehdejších dob. »Tehdy
obnfovaiy basiliky skoro po celám světec, pSe Rad Glaber
ve lve kronice, a někteří z nefkráenějSíeh pomníků středo-
věkého starvitektiví vznikly v tomto období: překrásný starý
chrám v Brémách vystavěn v devátém století, sv. Maní:
v Benátkách dostaven r. 107 1 a krásný dám v Pise r. 1063.
Duševní hnutí, lícené jako renesance dvanácté-
ho st o 1 et Í M ) a jako racionalismus dvanácté-
ho * t o 1 e t f 1 ') — který předcházel reformaci — vzn&Io prá-
vě v tomto období, kdy vědná měst byía prosté sMukem
malých vsí. ohrazených nájrpy.

Ale vedle principu vesnické obce bylo třeba ješté jiného
pnflcu, aby tato rostoucí střediska svobody a osvěty spojil
jednotnou myíleinWu a jednotaou akcí, a dotLíl jim schop-
nosti iniciativní, luterá byía jejich saVw v dvanáctém a tři-
náctém století. Když vznilealo čím dále více nových zamést
náhí, řwmesá a umíní a rozmáhal se obchod v dalekých ze-
mích, bylo třeba nového apúsobni sdružení a tento nezbytný
nový prvek přinesly cechy. Celé svazky napsány o těchto
sdruženích, která se "pod jménem cechu, bratMev, tovaryš-
stev, družstev, min ne, artělu v Rusku, esnnif
v Srbsku a Turecku, a ra k a r i v Gruzkisku atd. tak mohutně
rozvhruily ve středověku a měly lak dCtloŽilý podíl na o»vo-
bození měst. Ale zaměstnáno to dějepisce pres Šedesát let,
než porozuměn", jak byío toto 'Zřízení vieobccné a jaká byía
jeho pravá povaha. Teprve nyní, tady vydáno a probádáno
na srn cechovních řádů, a vyšetřeno, v jakém jsou poměru
k římskému c o 1 1 e g i a a starým sdružením v Řecku a
v Indii, můžeme tvedtti docela bezpečně, že se tato bratrstva
vyvíjela na týchž zásadách, na nichž zbudován gen> a
obrana. 5 *) Sotva co objasňuje lépe tato středověká bratrstva,
než dočasné cechy, které se tvořily na lodích. Kdyř baweat-
sbá lod byja již půl dne na mon po odjezdu z přístavu,

130

svolal kapitán (Schifíer) všechno mužstvo a cestující
na palubu a promluvili k nim, pcdfe zprávy současmLa, takto:

»Poněvtaidž jsme nyní vydáni na milost Boha a vln, mu-
síme býlí jeden druhému rovni. A poněvadž jcsft kolem nás
-bouře, vysoké vky, laapemía a jiná nebezpečí, musíme
udržonrati přísný poíádek, abycham akoncili naši plavbu
dobře. Proto se parrwclĚme za dcbrý vítr a sfastaou cedtu a
podle náraoraiího práva si zvolíme rozhodčí (S c h. 6 f f e n-
stellen).* Potom si mužovo zvolilo fojta a Čtyři tca-
b i n i, jako soudce. Když planta skončila, složili fojt a
scnbinii svůj úřad a prcmi-uvilí k lodníkům takto: »'Mu-
síme si aaivizájeni odpueúti a vše, co se na lodi staío, pova-
žovati, jako by se nestalo (íodt umd ab sein tassen). Co
jsme poctřvé rozsoudili, stallo se pro spravedlnost. Proto vás
všechny prosíme, ve jménu poctivého rozsouzení, abyste za-
pomněli všechen hněv, který snad máte mezi sebou a pří-
sahaM rw chléb a sůl, že na to nebudete mysleli ve zlém
úroyshi. Kdyby se vsak někdo cítí poškozeni, nechť se odvolá
k 1 anďvog tovi a žádá ho, aby rozsoudil, než zapadne
<Amu.« Když loď pSstáia, piedina truhlice s pokutami
(f»ed) fojtovi v prutově, aby je rozdělil chudými.* 1 )

Tohle prosté lítaní osvětluje lépe, než colcoli jiného, du-
cha středověkých cechů. Podobné orsjanieace vznikaly všude,
kde se sešla za spodeěmýsra zájmy skupina lidi ~ rybáři,
lovci, cestující obchodníci, stavitelé nebo usedlí řemeslníci.
V záležitostech plavby rozhodoval na lodi kapitán, ale aby
věc skončila úspěšné, dobodii se všichni na lodi, chudý i
bohatý, velitelé i mužstvo, kapitán i plavčíci, ie si budou ve
všem rovni, že budou prostě iadmi, zavázáni k vzájemným
službám a že si spory urovnají před s&udci, které si sami
vyvolí. Podobně, když se sešlo několik řemeslníků: zedni%
ků, tesařů, kammiíkft a p., aby staivěli na pí. kathedráíu,
patřili všidini k městu s vlastním pcJitickým zřízením, a vedle
toho byli členy svého lemesfa. Ale mimo to byti spojeni spo-
lečným podnikem, který 2nali lépe, než druzí a sdružili se
v těleso, spojené pevným, ač dočasným svazkem: založili
cech pro staiiu fealmedtály.") Můžeme to dnes vidéti v ka-

151

bylském sofu.") Ka tylové mají cbčiny, ale tenhle svazek
•nestačí na všechny politické, obchodní a osobní potřeby obce
a proto se zřídilo užší bratatfwo- sof.

O sociálním rázu stíedovtkén© cechu svědčí kterýkoli ce-
dio-vní řád. Vozineme4Í na př. slcraa některého ramního
cechu dánského, čteme v něm předčivším, ze v cechu musí
vládnouti všeiobecné bratrské cítění. Pak přijdou usfetnovení
o vJíaStoím smaánioWí, vznífane-li spor mezi dvěma bratry,
či mezi bratrem a cizincem. Pok se vyprchává, jaké sociální
povinnosti mají bratři. Vyhioří-Ji bratr, či pozfeude-li lodii,
nebo se mu něoo přihodí na pouti, musí mu vSkJmií druzi
pomoci, Gnemocní-lř bratr vážně, rmiisi bo dva bratři střídavě
ošeltřovafi, az jest mima nebezpečí, a zemíe-li, musí jej
bratři pochovat i, což byía vážná věc v dobách morů, musí
ho doprovázeli na polední cestě ai ke hrobu. Rn jeta smrti
miusí pečovati o jeho děti, je-li potřeba. Často se vdova stává
sestrou cechu")

Tyío dwa základní rysy se objevují v každém bratrstvu,
ať bylo založeno pro cokoliv. Ve wun všudy jednali členové
bra/bratva -pohi jiako bratři a sešity a říkali si tak* 0 ), vSiehni
si byli v cocbu rovni. Spoíečnč užívali jakéltdsi wm,ajcitlluu«
(dobytkia, pfldy, budov, kostelu nebo wpeaéze).

Vžřcbni bratři přísahali, že zanecbaijí všech starých sporů.
A ač se norvzájem nezavázali, že sc nebudou již nikdy svá-
řit!, přece jen se usnesli, že žádný svár nesmí přejiti v ne-
přátelství, ani nesmí býti projednáván před jiným solidem,
než soudem bratří suných. A nepohodl-li se bratř a někým
cizím, kdo nebyl v cecbu, zavázali se druzí, že mu budou
ve všem nápomocni, t. j. nechť byl nespravedlivě nařčen,
že první začal, či ať skutečně začal, byíd druzí povinni, aby
£3 ním stáli a sJaencoivaK věc pokojné. Bratrstvo stálo při
něm, pekud nešlo s jehu strany o nějaký zákeřný útok: v ti-
kovém případě se ovšem s ním jednalo jako s člověkem, sto-
jícím mimo zákon") Zamýsleli-íš přibíraní napadeného po-
mstít! urážku ihned novým ištokem, zaopatřilo bjiatatvo ohro-
ženému členu koně, aty mohl ujeti, nebo člun s párem vesel,
nůž a křesadlo, aby si mohl udělat: švédo. Zůstal-ii ve mé-

152

stě, doprovázelo W dvanáct bratří na ochranu a mezi tím
vyjednávali o cdjlradnéan- 5h" k soudu, aby odpřisáftH> že
obžalovaný roilurví pravdu a byi-li odetiuzetn, nepřipustili, aby
byl nadobro zničen a ítal se ctrokeim, poněvadž nezaplatil
ipaltáčného cdšfeodného. Zaplatili je spclečně, jak to dělá"*!
za starých dob rod. Jen tehdy, poruší-li neklený bratr
přfoahiu vůíi druhým bratřím, nebo jiným řádem, jest vylou-
čen z bratrstva »jako bezejmenný* (t h a scal han m a e-
les af brodrescap met niding: naf n. M )

Takové byly vůdci ideje bratrstev, keré znenáhla naplnily
celý středtwlký život. Známe, vsfcmtku. cechy ve vsrooŽných
zamekáních: cechy nevoJnlců") , cechy svobodníků i cechy
cbdjkh qpoJeěině, cechy, vytvořené pw> honbu, rybolov, nebo
ptro obchodní cestu, jež se rozešly, kdyá cíle dcsaženo; ale
byly 'Ziaae toohy, které se v některém řemesle nebo umění
udržely po staletí. Jalt se život stával rczmanitějším na zi-
měbtnáiní, přibýMvlcf i různých cechů. Tlak vidíme, jak se
V cechy spojují nejtn cbohedníci, řemeslnici, ■k«vd i wdláci,
ale i iněŽí, malíři, bakaiáři i profesoři, jak se Dveří cechy
pro .paiijové hry, na stavbu kostela, nebo aby uchovaly
nějaké »taijemství« af Stoly, Či umění, nebo řomesla, nebo
k pořádání mláátních slavností, ba jsou i cechy žebráka, katů
a nevěstek, víec&ay KTganbované na dvojí zásadě: násadě
vlastního soudnictví a záíodč vzájemné podpory.") Zřatelné
svědectví tcho máme v Rusku. »RWIco vytvářely* hkvoě
jednak jeho artěly lovců, rybářů a kupců, jrdlnak oheiny
vznikající všude, a podnes jest Rusko plno artělů.

Těchto několik poznámek ukazuje, jak nesjsrávně se ta
věc dhaii někteří z těch prsních badatelů, keři chtěli viděli
postatu zřízení cechovního mermcmcci v jeho ročních slav-
nostech. Ve rkuitcčnosti však byl don, kdy se společné jedlo,
dnem, nebo aspoň .předvečerem dme, kdy se volili starší cechu,
jednalo se o změnách stanov a často se urovnávaly spory
mezi bratřSrri") , nebo se obnovovafto Členství v cechu. Spo-
lečné jídlo, jako slavnost při sterých sbrciroárž děních 'kmenu
— m a h 1 či m a i u >m — nebo a ib a u Bunjatů, či posečení
a cbžinky; bylo na utvrzení bratrství. Připomfoata se tím

153

doba, kdy rod měl všechno ve společném držení. Aspoň
v ten den patřilo všechno všem. Všittni seděli u společného
stolu a účastnili se téže hostiny. Ještě v pozdějších, dobách
seděli chovanci chudobince Londýnského cechu v tento den
za jedním stojem s bohatým aiderm dnem {starším mě-
sta). Ac se někteří badatelé pokoušeli rozlisován' mezi sta-
roeaským »fritlh giíťkU a t zv. »sociábu'm« či »nábaíen-
ským« cecliem — třeba že všechny ty cechy byly »Fried-
g!lden« ve smyslu, uvedeném výše"*), a všechny byly i
náboženské, v témže smysSu, jako byly sociáíními a nábo-
ženskými i občiny a města, stojící ptíd ochranou avláštního
BValtého. RozmnohloJi se cechovní zřízen! neobyčejně v Asii,
Africe a v Evropě, trvalo-li Osice let, oživujíc vždy znovu a
znovu, jakmile tu byly podmínky, pak proto, že bylo něčím
více, než nějakým sdružením na pořádání hoétím. nebo 1c spo-
lečným návStavám kcsttďa nebo nějakým pohřebním bratr-
stvem. Bylo projevem hluboké potřeby lidské piwozenoítí a
mota všechny itří dusíky, které stát později přebral 'pro svo)i
byrokracii a polňcii, a jeaté nějaké přítllasíky mimo to. Cech
byl adrušením k vzájemné podpoře ve všech okolnostech a
ve všech příhodách života cskuďem i radoua, byla to orga-
mtsace na .za>cbavání sípravedlflosti — která se Hšifla od státu.
Že v ní byl ve všech přípaldecíi lidský, broilmáký prvek, místo
dnešního formálního, klterý tak vyznačuje zasahování státní.
I když Btáil před cechovním soudem, odpovídá' se bvúSx před
lidnni, kteří ho dobře znali a stáli mi po bdku v denním
dík, seděli i ním u společného stolu a vykonávali s ním spo-
lečně braWiské povinnosti, před lidmi, láteří mu byli rovni a
opravdovými bratřími, kteří nebyli ani jurisity, ani nehájili
zájmů zcela jiných. Jest tícjmé, že zřízení, které tak
vyhovovado .potřebě sdružili se, aniž zbavovalo jednotliv-
ce --irócW[jvy._ je nezbytné iroíiřovalů, mohutnělo a sílilo.
Nesnáz byía jen v lom, jak nejiti zipůisob, aby se spojilo
sdružení cechovní, aniž došlo ke kcmřlíklísm se av&zky občin,
i aby se všechno to sjednotilo v jeden Soutadný celek. A Iddyž
nalezen takový způsob adruženi a zároveň řada příznivých
okdLnc&tí umožnila městům, aby si vydnbila nezáwloslti, za-

154

čala se města osvobozovali s myšlenkou tak jednotnou, že se
tamti nemůžeme nepadrvovaiti i ve století drah, telegrafu a
tisku. Zachovalo te nám na sta vysáních Uctivá, Vana si
města zaipsaJa své osvobození a vc všech jest táž vůldči idea

— ač v podrobnostech se přirozené lisí, podle tóno, osvobo-
di!o-li se to které mést a -více nebo méně. Město se ustavilo
jako federace malých občki a cediů.

»VSioluni, kdož patři oío svazku mostekého« — tak stojí
psáno ve výskání listině, dané r. 1 1 88 m&šflatnůin v Aire
■Fí%tem, hrabětem fkoderdkým — xslíbrli a stvrdiJi přísa-
hou, že si budou navzájem poroáhati jako bratří ve všem,
cokoli jest užitečné a «ltsšné. PoskcdtMi někdo díuhého
slcvem nebo skutkem, nebude se za to mstíti ani poškozený,
ani jeho lidé, ale bude se áaináhati svého práva a ten, který
mu u&odíl, napraví, co npSsobjl, po rozhodnutí dvanácti
Krorfcu, jako rozhodčích. A nepwlrofeMi se Škůdce nebo po-
škozený rozhodnutí scudcú, když byJ třikrále vytaván, bude
vyloučen ze svacsku města jako zdoěraet a vércflwnoík.")

»Jedenkazdý z obce musí státí ve slovu svému wniipHee-
ztmci a pomáhati mu skastkem i r.adou. jak káže Eqwavcdlncsta

— atoijí psáno ve výsadách Aaniffl«i a Abbevfflu.
•ICaiidý pomůže dwJhému podle svých sřl v hranicích obce

a nebude tupěli, aby jeden «oai cokoli druhému, nebo si ho
udčM-íRplataým* — oteme v prřviJfljích Soissonu, Com-
piegne, Senliíu, i v jiných téhož způsobu.") A tak dále,
s nesčetaýmS variacemi na totéž thenia.

»Obec« — pSe Guilbert de Nogent — n-jest příseižen-
stvo paubocii (mutui a d. j u t o i i i c o n j U T a t io . . ..»
Slovo nové a ohavné. Osvobozuje newlufky (e a p i t e
s e n s i) , od vií služebnosti. V něm mohou býci odWuKemi
pro rušení záketw jen k pokutě, zákonné uiéemé, skrze ně
nejsou již vázáni pintiti, jde nevolnici vždycky platíValH. 16 )

Táž vlna svtobody se hnala ve XH. století všemi kj-ajmami
evropskými, zasahujíc města bohatá i uejchudší. Ačkoli
imíižeme říci, že pivní se osrobtodila města italská, nemůžeme
■určM střediska, odkud hnutí vyskcčíSo. Vemi Óasto nějaké
mostecko- v střední Evropě vedlo celý oltofoí taaq a rozsáhlá

mrelta si vzala pro své výsadní hVtiny vzor z prirvilají měste-
ček. Tak přijalo třiacsrrrdesáit měst v jihozipatmí Fiancii
výťaidní listinu mostecka L/cotís a Kstetta Beauamwii&u se stala
vzorem více než půti stům obcí a mást beigk&ých a fean-
couEBkýiái. Města vysílala zvláštní pcseleftva k souBedním mě-
íft&ri, aby přineala opis výsadní 'lislky a podle ní zřízena
úsíarwa. Ovšem že se ncopi iOT Bfa doslova, faaádá obec si
upravila svcnji listinu, podle toho, jakých úe&ipku mohla oče-
kávají od svého páwa. Tak se staío, že prŤ\4eje sfliWovčkýeh
chci j$ou tak iwamaííité, jako jest gotická airchildkitiara jejich
kastelů a kiaithddráil, jaik pozmairitiriall llterýsi hiítotik. Ve všem
Hcm jest táž vůdčí myšlenka — katlhťidíáia, jat© symbol spo-
jení fanncsiti a cechu v město — a ve vŠ«m táž ner,yČeťpateká
To-znuajuitcet v podrobnostech.

Vradtmí soudimotví bylo Viiavmí věci a vlastmi soudnictví
řrwnemlo i saBKOjírávu. Ale cbec nehyBa snad jen aauto-
TiimaU částí státu — tehdy ještě ne-vyiuvlezena taková dvoj-
značná slova — byta státem sama. Sama rozhodovala o vál-
ce a míru, o svazcích a spolcích se sousedy. Ve svých záleží'
testech byla swchcvaným pánem a netpkiíla se do záležitostí
druhých. Nejvyšší pchitioká mec se nioiifc pinč svěřili demo-
kratickém foxu, jak bylo v Pskově, jehož věše vysílalo
a přijímalo vy4amce, uwvha-lo smlkarvy, vybíjtato si i vy-
kazovalo lunůžaita., nebo se bez nich cbdJIo celá léta, nebo
byk svčfťina tato nvcc airisícltracii kuptdké neh© šatné iUwhté
(někdy ji ché strhly na sebe i 5Mny) , jak se ta stalo ve stech
má* itaWtých i stfpdcovrcpských. Ale zásady zůataly všude
tyltéiž: měaío bylo samo státem a — coě snad bylo jelté
pcKCíd^cidnojsí — uchvátil a -H mcc ve městě kuipedcá aristo-
kracie nebo Šlechta saira, neiani^! vnitrní život města, ani
nevymizel z jeho .obyčejného života deiPiokratisríHis. Města
byla vůbec irálo závislá na sak zvaaé fermě státu.

Tiajein-ství této zdánilirvé zniáěRmoetá jost v tom, že středo-
věká ohec nebyla cci#rah*ovaným dtátan. V prvních dobách
své exitittnce nemehlo se město srn nazvali státem co' do
■unitímí arganisace. ježto středověk neznal ani dnešního sou-
středění íudkcí, ani dnešní cesaraksace územní. Každá sku-

pica byla o sobe svrchovaná. Město se obyčejně dělilo na
čtyíi čtvrtá, nebo v pět až sedm okraiků, vybíhajících ze
aJiřethi, při čemž kažidá Čtwt ndbo každý okrsek zhruba od-
povSdady nějakému řemeslu nei» zarrtěstaání, které tam pře-
vSádaJo, ale bydleli 6a<m pospok Udě rreýirůziiějšífao sociálního
ipodtavení a zaměstnání — fieditici, kupci, řemeslníci, ba i
polcnevalníci, a každý cfcrsek nebo každá ČM žily docela
saanmstoaltaě. V Benátítádh byl každý eafcrov nezáVislou poli-
tickou obcí, měli vJnsíní orgartisaei raméataání, samostatně
obdhoidofvial solí, měl vlastní soudná** a samosprávu, -vlastní
torům. A jmenovalío-li město v čele doze. nezměnila se tím
nijak nezávMlKw! jeídhodívýdh Čárá.*") V Kolmě" vidíme, jak
se obyvatelstvo dělí v Gebursclha f ten a Heim-
scha f t en (v i cín i a e) t j. v cechy sousedů, které po-
cházejí již z daby francké. Kažtdy ten cecfc mel svého soiídce
(Buřiichtei) i obvyklých dvanáct Icc-nSeíŮ (Schof-
f en) svého- fojta a své greve Či velitele míisttiní milice,")
Historie nejsUrSího ^Londýna před dobytím Normany, praví
p. Green, jest historií »četných skupinek, roz»trouiraýcli v ob-
vodu uvnitř" hradeb, z nictó každá vyiůfíá vdastnÍTn životem
a s vkwtoifimi zřízeními, cedhy, úawllky, kláštery a podobné a
jen znenáhla se spojují v jeden městský svazek*. 4 ') A na-
blékJnoriie-ii do kronik nwkýdh měst, Nio^oťodu aneb Psíkova,
z nWiž každá obsahuge poměrně hojně místních podrobmiostí,
íMedáváinK: se tu s okrsky (konec), složenými z ulic na
sobe nezávislých, každá jest sice povětšině obydlena řemesl-
níky určitého odboru, ale Jsou tu i kupci a stalikáfj a jost
skupinou pro sdbe. Společné odpovídá za nějaký zllocm, má
vlastní soudnictví a sama se spravuje skrze uliční starší
(uličamskije starosty), má vlasci pečeť a třeba-li, i vlastní
fcirum, vkladní nrolioi, volí si vliastaí kněze, a vůbec žije via-st-
ním pospolitým životem a všedhno sama podniká." 1 )

Středověká obec se tedy jev! jtdloo dvojí federace: jed.nak
všech hospodářů v malých územních sdnrženídhi ulici, far-
nosti, okrsku, jednak jednotlivců, spojených přísahou v ce-
ších padle svého zaměstnání. První federace jest dědicbvřm

157

po dbamě, z níž město vzniklo, druhá se vyvinula s novými
pctřebatmi.

Hlavním clem středověkého měrta bylo zabezpeč* no-
bodu, samosprávu a mír, a bylo založeno hlavné au práci,
j-ak uvidíme, aí pojednáme o ceších. Ale >výicta« oezibírtiia
viédwu ptraomost rtředovék&o ekMtirra«ty. Svým zdra-vým
roaunwm pocbcpd, že cHuzno aa-ji&tjti wpctřcbu*, aby se
moMo vyráběti. A proto bylo základní zásadou feažtíího mě-
sta, portaratí se o •oejnutnějíí živobytí a obydlí pro chudé
i bofaaté stejné* (.geaieinenottíuritund íemari
armer uud richer).") Zaůpanfovadi si potraviny nebo
jiné avwoí nezbytnosti (lidí, dřevo a P .). dříve než pfiily
na trh, Dťbo vůbec > ně>kými výhodaimi, jichž by ůnai
nemeTIi — darátia precjnipcio — bylo vůbec zakázáno.
VŠetohiio priSSio nejpave na trh a tam se vyložilo, aby fcazdý
si moM nakoupili, než odzvoněn Idonee trhu. Teprve pak
si mohl lakoupi-ti, co zbylo, překupník, a ještě směl míti na
tom jen »poclivý výdělek*.") Mimo 10. anJtoupil-li nějaký
pekar obílí ve velkém, kdyi bylo po trhu, měl každý měíían
práfvo, koupiri si pro sebe eáat tohoto obilí (mí píH měřice),
za pŤimčřeirilDij cenu, pdcud obchod nebyl ucnvřcn, a zase
kažtíý pA*i mohl totéž řédati. IwupiMi u nějaký měSCan
ob*, aby je zase prodal. V prvém případe si každý mohl
obilí scmlíti v měsfokéro miýně, když přiMia na nííro řada. m
untaiý popkftek a chléb si mohl dáli upéci v obecní peci
(font bána!).*") Krátce, vznM4í ve městě neoWatel,
bylo tapěti více 3 méně všem. Ale. vyjímaje tuze zlé oasy,
a poklid tu byla avobedeá města, nemohl lAtb zomfíti hla-
dem v jejMi adedh, jek se to, m neštěstí, luze óatto děje
za naiich dcb.

A1e uvedená úpUa^a spadá teprve do pozdějšího období
moffUskáho Života, v období prvotním is&loupováVaro si město
samo všechny ptítoa-vúny pro tvé obywitele. O tom svědčí
docela zřetelně dokkdy, kftaré nedávno mrefejnui p. Gross,
a posiluji jehio záVar v tom imysJu, že zásoby životních
potřeb »znfeoupeny jedním eboanským úředníkem jménem
mě*t a pak po částech, rozděleny městským obohodíiíkůra,

158

nikomu však nedovolena, aby si koupil zboží, vyloděné v pří-
stavu, jestli si vyhradila prccej městská správa sama. Zdá
se, — dodává týž autor — že lo bylo zcela obvyklé v Anglři,
Inku, Walesu i Skotsku.*") Je&ě v XVI. stol. vidíme, že
obec nakupovala obilí k proapéciiu a užíaku ve všech vě-
cech. . . totaoto města i kemory Londýna i vsedli občanů a
obyvatelů jeho, pokud je to v naší moci (»f<or tbe comoditie
and profitt in al! things of tSis . . , Citie and Chamber of
London and of aJI the Citizens and ImbabitantB of tíie same
as mcche as in us lieffih«) — prse mayor (londýnský) roku
I565." 1 ) O Banálicádh jest známo, ře obec měla v rukou
cdlý obchod oMřm a »čtvntí« byly povinny, lddyž dostaly
od dovozního úřadu zeleninu, aby každé městské domácnosti
dodaly množství, které jí bylo přiděleno.") Ve Francii zase
Armms ziakupowil sůl a rozděloval viam oboanúm za re-
žijní cenu." 1 ) A dosud jsont v četných faiancouEských mě-
stech tržnice (h a 1 1 e e) dme městská skladiště objjlí a soli."' )
V Rusku to bylo pra/v idelkiým zvykem v N-ovgowdu a
v Pálkovu,

Zdá «, že dějepisci, kteří píší o tehdejší době, nevěnují
řádné poacwwíi umu, jak obec samy nakupovaly ve pro-
spěch občanů, ani tomu, jak se to provádělo. Ale tu a tam
jsou fakta velezajímavá, která věc osvěflují s citové stránky.
Tak mezi doklady p. Grossovými jedt na-říeení obce KÁ-
kainy, z r. 1367, z něhož se dovídáme, jak určovány ceny
zboží. wObchodníkům a lodníkům — píše p. Gross —
bylo pod přísablou udaiú základní ceny zboží a výldaje do-
vozní. Potom s/taeosfta města se dvěma roovážnými muži určil
ceny, za něž se molo zboží předávali. « Tak se to provádělo
v Thutso se zbožím, které dcSo >*pt> vodě oi po suchu«.
Tenhle ztpůwob »urč*i cenua tak vyihtovcvaJ představám o ob-
chodu, které byly obcvykté ve středo-véku, že byl jisté vše-
obecný. Jest prastarým zwykem, aby cenu zboží uřČil někdo
třetí. A jistě bylo i velmi rozšířeným z-vykem, aby ve veškerém
obchodním styku v městě samém určovali ceny »rozvázjií
mužové« — nétldo třetí — a ne protia"*ič či: kupující. Ale
tento obyčej nás vede jeftě dále zpět do historie, totiž do

159

doby, kdy obchod se zbožím Hromadným byl v rukou celého
města a ohchodníoi .byli jen í^c středkem otelil, pdnoimoeiiíky
města pří prodeji zboží vývoostibo. V nařfeení obce Wiater-
foirdu, které rovněž uvádí p. Gross, se praví: »that al'1
mamere of marchandíis what 10 evex kymde t h e i be
o f . . . shaí be bought by the Maire and balřves whlcJi bene
comumene bieans (oř the tkne betng, and to diistalbulte the same
on treemen of the citíe (th* propne gooali of free cřliaaúm
and inhabitaarts onJy excepled) .« [VSechno zboží,
nechťjakékoli... budiž koupeno starostou a úředními
pomocnĚky, kteříž jsou na teo čas obecními naknjpoviaČi, a
budiž rozděleno vším avcbc-dným mĚsÉamům a obyvaielům
město (rvygma jedině zboží, které jpatíí osobně" svobodným
měšťanům a obyvatelům)]. Toto nařízení si nelze vysvětlili
jinak, než tím, že všechen vnější obchod města se dál skrze
městské sprostředkovatele. Nadto máme přímé doklady, že se
totéí dělo v Novgorodě a v Pskovu. Svrchovaná obec nov-
eorodská i svrchovaná obec pskovská vysílala tvé karavany
kupců do dalekých zemí.

Také víme, že skoro ve všech Středověkých máslech ve
střední a zápoidnt E-vropé nafoipovánsdy au cechy, jiabo celek,
■všechny potfebné sufloviny a předávaly své dílto skrze tvé
úředníky, a vatra jest možné, aby se Vo tak nebylo dé&alo
í v obchodu vnějšúm — tím spíše, když jest velmi dloibře
známo, jak až, do XIII. stol. nejen že byii všichni obchodníci
z některého města považováni venku za celek, odpovědný
za dluhy některého kupce, ale i že cedě město ručilo za ddohy
každého- ze svých obchodníků.

Tapnve ve XII. a XIII. stol. uzwíela města rýnská
vlastní smlouvy, jimiž tato odpovědnost zrušena.''') Konečně
máme pozoruhodný dokument chce Ipswichu, který uve-
řejnil p. Gross a z něhož se dozvídáme, že se kupecký cech
tohoto města utrvořií ze všech, ledoá moli volný pdbyt ve
městě a kdož chtěli platili příspěvky (hansa) tomuto
cechu, při čemž se celá obec dchrcmady radila, jak nejlépe
udržeti kupecký cech a data mu i nětdteré výsady. Vyhlíží
tedy kupecký cech z Iipswichu spíše jteUo sbor zpfaomocnčm-

160

ců měsrtia, než ofeeený smArooiy cech. Krátce a dobře, čím
lépe zwčínářcí poznána* stfeiov&é mžato, tkrt více shle-
dáváme, íe nebyio jen né)aicůii_- poHridkcu orgainnBací na
ocfaaau n&íerých polkkkýoh evcbod. Že byJo .pot usem,
aby te organisoval ve větším rozwhu, než byJa otčima,
úzďyř_ jmaaek pcqxíitc-ťíi a vzájemní podpory, svazek vý-
roJjnLa...>poitřebirí 1 vůbec fvazeic pro celý tpolečou&ý život, při
čeinž nemueDwiio člověku pouta státu, pcpřávajic pké vol-
nicatň projevu trvůrčbmi geniu každé dnipinY jedaioAJivcú
uměni, v Feimeeledh, vědě, tíxiwdv i poťbce. Jak se tento
pckw pc<!iaíil, uvidíme nejlépe, ai v daJií kapitole rozebe-
ieme OTflanisaici práce ve strefriov&ém městé i poměr měst
k cWkiínvu aeldkéiru cbyvatelrtw.

16!

HLAVA SES TA

POSPOLITOST
VE STŘEDOVĚKÉ OBCI

Podobnost a roxďtls středověkých obcí. — Řemeslnické
cechy: Jjaiítf má pfívltatky státu. — Chování města k sedlá-
kům: pokusy osvobodili je. — šlechta feudální. — čeho
dosáhlo sthdoveké mčsío v umění, ve vědě. — Ptíiinv
úpadku.

Středověká města nebyla or&amrvm podle nijakého
pf«£bežaéb> ptánu, podle vůle nějakého zákonodárce, který
atád mimo. Každé vyrůstalo- v pravém Joto smyok přirozené,
a měnilo se podle toho, jak dopadal zápas růzoýtb d, které
se přa&váíeily a přizpůsobovaly, podle tobo, kotík v té které
bylo energie, jaké osudy je potkaly a jakého obbwu našly
ve svém okolí. Proto nebylo dmu mát, jiehi vnitřní organi-
saee a jichž osudy by byly stejné. I každé tamo m mění
každým stoletím. A přece, po;^nánie-4i města v E/vropě jako
celek, mizejí místní a národní rozdíly a překvap! nás, jak
podsvuhcdné se podobá jedno druhému, ač se každé vy-
víjelo pro sebe, nezávisle na druhých a za odíraných pod-
mínek. Nb pohled se zdá, že jest pramálo *po!ecného mezi
městečkem v severním Skotsku, kde žijí prostí sedláci a ry-
báři a bohatým městem fkudesvkým, se světovým obchodem,
■ přepychem, radovánkami a rušným žwotom, £ mezi ital-
ským městem. rbobaMým obchodeni s Orientem, V jehoí
zdech se vytváří ucnSecky vkus a vad Slaň ort a chudým, po
výce selským městem v močálovém a jeaamím kraji ruekém.
A přece jest značná rodinná podoba v zásadách organisace
i v étidm, který oživuj t melta. Všude vidíme Wtéí federaci
drobných obcí a cechu, tá! *píedrr.£Síí« kolem mateřského
města, Wtéi obecní shromáždění i stojné odznaky nezávš-
sioad. D e f e n • o r města představuje tutéž, autoritu, a tytéž
zájmy pod různými jmény a různým hávem. Zásobování,
práce i obchod oyly OTBanisovány na velím příbuzných zá-

památky, ať ve sluhu sctickém, románském či byzantském,
vyjadřují stejné touhy i stejné ideáiy. Jecu navrhovány a
Stevétiy týmž způsobem. Ty mnohé rozndíly jsou rozdíly
vělku a liší-li se opiwvdu dvě sesterská města, pale se to opa-
kuje v různých končinách Evropy. Jednotná vůdčí idea a
jednotný půved vyrovnávají rozdíly podnebí, zeměpisné po-
lohy, bohaitstiví, jazyka Í náboženství. Proto mluvíme o stře-
dověkém městě jako, o typu, jato a vymezeném období
cťVřlisaoe. A třebaže je velevítáno každé bádání o místních
a monvidueWch rozdílech, přece jen mažeme vidy ukázáni
na hlavní směr vývoje měst, který jest všem jim společný. ° 3 )
Není pochyby, že důležitý, ač ne výlučný podií na osvo-
bození středověkého města měla ochrana, které se dostávalo
tržištím od neistaTŠich barbarských dcb. První barbaři ne-
znali obchodu ve svých ofcčinách, obchodovali jen s cizinci
na urCilých místech a v určemých dnech. Aby cizinec mohl
přijití na trh bez obavy, že bude zabti, protože snad mezi
dvěma kmeny jest nějaký svá:, bylo tržiště 'dáváno pod
zvláštní ochranu všech kmenu. Bylá to místo "nedotknutelné,
dojní jaico svatycě, v jejímž stínu bývalo. U Kabyiů jest
dosud a n n a j a, jako stezka, po níž ženy chodí ke studní,
a netřeba se na cestu tam czlwojcvaiti, ani když jest válka
mezi lomeny. Téže ochraně se těšilo všeobecné i tržnStč ve
středověku.") Žádný rodový spor se nesměl vyřizovatí na
místě, kam se lidé scházeli za obchodem, ani ne v určitém
okruhu. Vznikla-li hádka v pomíchaném davu obchodníků
a kupců, urovnávala se před tím, pod jehož ochra-
nou trh. stáí — před obecním soudem, nebo před biskup-
ským, knížecím nebo královským soudcem. Cizinec, který
přišel za obchodem, byl bratem a také byl tak jmenován.
I Medhitřc, který jinak árcela bez ckciků oloupil kupce na
cestě, respektoval Weichbild, t j. sloup, postavený na
tržiSti, buď se znakem královským, nebo s rukavicí, nebo s
obrazem mfetaího svatého, nebo prosté s křížkem, podle toho,
stálo-lí tržiště pod ochranou krále, šlechtice, místního kostela
nebo pod ochranou obce: věše.") Snadno porozumíme,
jak se vbetoní soudnictví města mohlo vyviaouti se zvláštního

166

soudnictví tržního, jakmile toto přiznáno městu, dobro-
volně 5 nedobrovolní. Tento původ městských svobod,
který můžeme zoantenti v catojSdi rjňpadech, nutně vtiskl
oWifrnu vývoji urtStý ráz. Obchcdhi třídta v městě nabyta
vrchu. MfiHbné, kteří měli v té době ve městě dům a bytí
sposunaaj etniky obecni půdy, seskupili se záhy v kupecký
cech, který měl v rukou obchod města. Ač původně mohl
býtí Členem cechu kupeckého každý mésťlau, chudý i bohatý
a zdálo st, ie městský obchod je veden za celé město jeho
apkomoenenci, přece jen se sta5 kupecký cech pomnhj ja-
kousi pmílegavanc-u apolecnioctí. Vetuji do webu žárlivě
•tfťáoii před cizími, kteří k začali bnouů do mčd a výhody,
plynoucí z obdhodu uchovával jm pro něJecl& WKrsn*, které
byly mčiíwnflké již od počátku osvobození. Zsojině hrozilo
nebetnpecí, že tuk zanikne kupecká oHoarchie. Ale již
v desátém, a jettĚ více v dalších dvou stoletích, serílita hlavní
remeafo. rovněž jS orsjanwmuiá cechovně tak, že zabraňo-
vala nějakým efligammíekýrn tendencím kupců.

Cech řemeslníků prodával své výrobky jako celek & jako
celek makiupovsi suroviny a členové jeho byli současné ob-
chodníky j dc%iíkv. Přední postavení, které zaujímaly staré
řemeslné cechy od prvopočálkfl svobodného měate ovšem pak
zanucovaío prán rukou vysoké po«taMmf, ktoré měk potom
v městě.") VAdku také práce Hildou nebyla ve středověkém
městě v nějakém opovrženi, naopak, telila se téže vážnosti
jako v ebemě. V *mysteriícri« chápáno práce rukou jako
zbožná povinnost k občanům; byla veřejnou Činností (Amt)
stejně důstojnou, jako bwdá jiná. Výroba i výměna byla
naplněna duch esu wruanostis k obci, a iwpréVa* vůči výrobci
i spotřebiteli, že by nám to dnec připadalo nenormální.
Práce koželuha, kotláře, ševce musí býti »4pravedlÍivá«,
shijná, psulo se tehdy. Dřevo, kůže nebo příze musí bvbi
spoctivé«, chléb třeba péci »«pravedllWĚ« a p. Přenesme
takovou řeč do- naseto živote a bude íe nám adici nepřiroze-
nou, afektovanou. Ale tehdy byla přirozená, neumČlkovaoá.
protože stirectověký reanesbiřk nevyráběl pro neznámého
kupce, ani nedodával zboží na neznámý trh. Pracoval v prvé

167

řaďé pro cedí, pra bratrehto lidí, klen znali jeden dmiCiého,
znali techniku řemesla, a určujíce cenu každého výrobku,
mohli odhadnouri kolik jest na -výrobku zručnosti řemeslné nebo
kolik práce vyžadoval. Potom cech, a ne sám výrobce, na-
oíkÍí zbcží k WiZprcdeji v obci a lia zase nabídla bratrstvům
spojených obcí zboží, které se z města vyváželo a zaručila
se, ze jest ďcbtré. Při lakové org^aisaci se snažilo každé ře-
meslo, aby jeho zboží nebylo špatné; tedhniciky vadné, nebo
failgované zboií se dotýkalo ctí celé obce. ježto »by zničilo
veřejnou důvěru*, j)ak se pravdo v jednom nařízení. 1 ") Ježto
výroba byla sociáíní povinností, a podléhala celé amiias,
nemohk ruční práce upadncuti tak, jako dnes, pokud žilo
svobadné město.

Od pawofwčátku byl ve arřetLwakýcb městech rozcííl mezi
mistrem a učněm, nebo mezi rnňsfcrem a tovaryšem (com-
payae, Ge s e 1 í e) . S počátky to byl tnoadíd jen věfeu a
zružnorti, ne rozdíl bohatství a moci. Po sedmiletém
učení, když dokázal mistrovským kusem své znajciti a schop-
nosti, stul se učen sám mistrem. Teprve mnohem později, v
šeiítrnáetém Sbctlatí, 'Iddyiř krá^o-viká moc zmiřák méMo a orga-
juWci řemesel, moWio se mi#ri>vwtví doBÍoi d.érJÍtíťvfm nebo
koupí. Ale to již byla středověká řemesla i výroba ve vše-
obecném upaidtuu.

V pnvníoh dobách rozkvětu středověkých měst nebyto
mn,oh.o míaia pro námezdnou práci, a ještě méně pro jedno-
tlivého rámezdhft.o dělníka. Tkalci, kováři, pekaři a pod.
pracovali pro cech a město. A když se najímali řemeslnící
oa stewvby, prawali jajko dočasná korporace (ijakio dosud
v ruských artělech), a byli pbcesii v celku. Teprve později
se za&lia rozmáhoti praxe pro moslra. aie i pak byl dělník
placen lépe, než je placen. dnes i v Anglii, a mnohem lépe, než
se pOialtwviato- >po celé Evropě v fwvní pol&viné devatenáctého
století. Anglické čtenáře s tím seznámil Tborold Rogers, 08 )
ale platí to stajne pro celou Evropu, jak ukázaly studie
Ealkeho a Schanbfrgovy i mnohé jiné zprávy. Ještě v pat-
náctém Století dosffiaá zsdiiík, tesař nebo kovář Čtyři s o i y
denně, což se rovnalo 48 librám chleba nebo osmině

16S

volka (bouvard), V Sasku se piaíilo tovaryšírm ve sta-
vebních řemeslech íffllik, že si za týdenní mzdu nwhl koupiti
tři ovce a pár střevíců, jak poznamenává FaCk. 60 ) I věno-
vání tovaryšů kostelům svědčí, že se mědi poměrné dobře,
nemluvě o skvělých věnováních něJfltetých řemeslnických
cechů, ani o ioan, co všechno vydědí na slavnosti a prů-
vody.™') Gpnavdu, Čím lépe poznáváme středověké město,
tím siAněijší jest nale píemědČení, že nikdy práce lat ne-
zkvétak a nebyla v taWvé vážnosti, jako ilcdjiž život mést
byl i*a vrcholu. Ale ještě rr.ncliem víte: nejen že se ve středo-
věku uskutečnily ramohé požadavky dnešních radikálů, ale
bylo tehdy samozřejmou věcí i leccos, co se dnes považuje
za utopii. Smějí se nám, Fekneine-li, 2< práce musí těsití, ale:
wkaždý se musí radovati ze své práce*, praví se v kutno-
horské ordonanei, »a kdo nic nedělá (mit nicHtstun)
nesmí sí přivtadbuilí, co druzí vyrobili pílí a prací, ježto zá-
kony musí ohválřh píli a práci«.") A když te tolik mfoiví
o osmáhodiiaové práci, oeStodí, připeniencuu' st nařízení
Ferdinanda I., vztahující se na císařské uheJné doly, kterým
se ustaiwvovnia osnrihodmoá pracovní deba >jak bylo zvy-
kem ode dá^niaa (w i e vor Aít«rs herkomunen) a
zakaswvaki práci' v scbicUi odpoledne. Dílší pracevní doba
byía řídkým zgevcm, jak se dozvídáme z Jansseala, kdežto
kratší byla obyčejnou věcí. V Anglii v patnáctém století
widřikiící pracovali jen čtyřicet osm bodán týdněa, píše Ro-
gers. M ) Také prázdno v sobotu odpoledne, které máme za
moderní vymoženost, jest ve skutečnosti starým středověkým
obyčejem: v tu dobu se veliká éáai ebee koupala, tovaryši
se koupali zase ve středu odpoledne.") Na mnoha
místech, dostávali déti chudších rcdiců, peníze na koupel —
šktolníibh obědů tehldy ještě nebylo, asi proto, že žádné dítě
nešlo do školly rfedtové. Taiíé dělnické sjezdy byly obyčej-
ným zrjevem ve středověku. V některých německých 'krajích
se scházívaJi rok co rok příslušníci tédvíž řemesla z různých
obcí, aby pojednali o otázkách svého odboru, o době učení,
o době »ma zkušenou*, o mzdách atd. A r. 1572 uznala
hansovní města formálně právo řemesel, aby se pravidelně

169

scházela a usnášela se aa všem, co uznají za dobré, pokud
to ovšem neodporuje měatskvtm ustanovením o jakosti zboží,
jest zjištěno, že taktové sjezdy, čactečně i mezinárodní, jako
byla sama Hansa, konali pekari, slévaci, kováři, koželuzi,
mečíři a bednáři.") Cechové řízeaí ovšem vyžadovalo, aby
se řádně dohlíželo ca řamťsbíky se strany cechu a laké vidy
proto ustanoveni aviástoí dch&žitelé, Ale jest velmi pozo-
ruhodné, že nefeyito slyšeli ztížnoslí na ten dlotítd, pokud
města iiia svobodně, ale sotva se do věci zamíchal stát,
zabrav majetek cechů a zničiv jích nezávislost na prospěch
své byrokracie, nebraly stížností konce."'') Na oVulié straně
svědčí obrovský pokrok všeho úroční za cechovního zřízení
středověkého, že tohie zřízení nebránilo biciaitiivě jedno-
tlivce."") Jisté jest, že středověký cech. stejně jaikb středo-
věká farnost, »uliee« ČÍ »č*vrť«, nebyl organisací občanu,
stojících pod kontrolou síáftních úředníků: bylo to sdružení
viedh lidí v určitém odboru: aplnonioméných nak-iípovaců
siurown, prcek vačú hotevéha zbo/j a řemeslu ikji: misAiú.
tovaryšů a učňů. V záleit&oatedh vnitrní oďganisace odboru
byla hnomadia cechovní swcWwioi, pokud to nezasahovalo
v práva jiného cechu; pak se věcí zabýval cech codhQ --
město same.. Ale cech znamenal ješlě něco více. Měl vlastní
coudtoiidtiví, vlastní brannou moc, vlatfrní valné hromady,
vWmí tradici boju. slávy a neeávisJosti, vlastmi poměr k
druhým cechům téhož odboru v druhých měrteth: zkrátka,
žil iplným organickým životcaa, který se mohl udtržovati jen
tón, že životní funkce byly v souladu. Když město vyzváno
do zbraně, dostavil se cech jako cvláštaí oddíl (S cha ar),
ozbrojen. vlastními zbraněmi (poraději howfnícetró, které si
cech ivekni pecSive vyzdobil) , pod vlastními vůdci. Byla to,
kiálce, jednotiaa- tak nezávislá, jako byla před padesáti lety
republika Uri nebo Ženeva ve švýcarské konfederaci.
Srovnává-li se tedy středověký cech s moderní odborovou orga-
nisací, zbavenou všech příviesků státaí svrchovaností, ome-
zenou na několik funkcí malého významu, jest to asi tik
roauimné, jako by někdo srovnával Florencii či Brugy s fran-
couzskou obcí, živořící pod napoleonským zákoníkem, nebo

170

s ruským městem, paddéhaj ícm: obecnímu zákonu Kateřiny
II. Obě ta města mají volené starosty a ruské město má i
svá řemeslnická sdružení, ale rozdíl jes-t — inu takový roz-
díl, který jest mezi Florencií a zlámanou Lhotou nelbo Ko-
cooiikioveim, nebo mezi benátským doíetejn a mod«mím s t a-
rodou, který zdraví písaře z pcdjrefdkfoiry.

Středověké cechy si dovedly udfcždtL nezávisjíoet, a později,
hlavně ve otmnáwtém století, iódyí nundhí příčiny* o nichž se
zwiínííne, změnily hluboce starý městský živci, ukázaly se
mfliadsí cechy dosti silné, aby si dobyli patřičného podílu na
Správě městských záfleiiio&Lí. Široké vrstvy, oTgBnis&vaEé v
xmižšfch řemeslech s se pozdvihly, aby vyrvali moc z nikou
mohutnící onganisjce, což se jmi vět&Dou podiařílio, čímž
zahájeno nové období mzkvětu. Prwvda, v n&terých městech
bylo povstání udušeno v krvi a dělníci připravováni wlkém,
jako se stalo v Paříži r. 1306 a v Kolíně r. 1371. V těchto
případech rychle upadaly svobody města, jež se pcshipoč
dnstairo do područí ústřední autority. Ale většina měst si
zachcmaia dosti životnosli, takže ze zmalStíi vyšla k novému
životu s novou silou. 87 ) Přišlo období omlazení. Rozproudil
se nový Život a projewwí se nadbemými stwileJiíkými díly '
i novým rozkvětem, nečekaným pokrokem techniky a vyna-
lézuwsti, i novým duševním hnutím, které vedlo k renesanci
a k reformaci.

Život středověkého města byl pta těžkých boijů, aa svo-
bodu a k obhájení. Vyrostla sice za těchto prudkých zápasů
sřbá a houževnatá pokolení tnústenú, vzeáia sice v tomto zá-
pasil láska a úcta k rodnému městu, a z té Jašky vykonaly
středověké obce všechny ty veíké věci, nicméně, byly obČti,
jež bylo obcím přinášeli v beji za svobodu, velmi tvrdé a
také ZKmechaly hhiiboké stopy ve vnitřním životě obcí. Jen
málo městům se podařilo desíti svobody naráz, poněvadž
se najednou seSla celá řadu příznivých okolností, ale těch
několik však jí zase stejně rychle pozbylo. Většině měst bylo
zápasiti padeeál i sto let ncpře&ižité, často i déle, než fim
byW přiznáno právo aa svobodný život a daSiích sto let,
aby « pořádně upevnily nabytou slobodu: výsadní listiny

171

dvanáctého stoJeíi byly jm jedním stupněm k svobodě. 0 *)
Ve skuteíivoeli byflo středověké* měflo oasou uprostřed kraje,
který byl pod feudálním jbem, takže městu nezbylo, než si
dělali volné místo kolem sebe se zbraní v ruce, Z příčin,
krátce naznačených v př&icházeijici kapitole, upadala eibČHWi
postupně ve fho světštěno nei>o duchovního pána. Ten sí
udělal z ipříbyiHnr hrad a jeho ozbrojená družina se stela
baiídou dcbrcdmhů, kteří se nedali dvakráte pobízeli, aby
sedláky oloupili. Vedle toho, že sedláci pjiajoDvali tři dny
na pam&ém, platili vžemoáiié dávky za to. že sméíi sřti a
žnouti, že se směli radovali neho truchhii, že směli žíti, že-
nj.ti se a umínati. A co nejficíitho. každou chvíli je vylou-
pili ozbrojení lupiči některého sousedního šlechtice. Ti se
tib ně tcíiž dívali jako na poddané pána, s námi byt snad
jejich pán ve sporu, a tA se tedy mstili na všech, na jejích
cbobyfcu i nu jejich úrodě. KaŽdi louka, každé pole, každá
řeka a cesto koiem město i každý člověk v báji, všechno to
patřilo nějakému Šlechtici.

Jak méiĚané nenáviděli feudální barony, o ťťBn svědci
výiíiaminč zněni různých výsadních listin, k podpisu jichž
méíta šlechtice přinutila. Jindřichu V. bylo pcdep«ati v listi-
ně, vydané Spyru r. 1 1 U, že «™bwuje měšťany od aatraa-
ného a ohavného zákcna mrtvé ruky, skrze nějž město kleslo
v největší chudobu « (vor dem scheuslichen und
n ichts w Ut d i g en Gesetze welcbes geme.im
Budelgenanntwird, Kallsen I., 307). V C o u-
t u m e města Bayonnu, psané kolem roku 1 273, stojí
psáno: »Lid byl dávno před pány. Lid, početnější
než varoh™ drcrzí, touívi po pokoji a udělal si pány, aby
drželi na uzdě a v poslušnosti mocné* atd. (Giry: E t a-
blisíements de Rouen, 1., 117, citována Luchai-
rem, str. 24.). Stejně kaiakteňstkká jest listina, předložená
k podpisu králi Rohertc-vi. Bylo mu v ni předepsána: »Ne-
uloupím ani volů ani jiných zvířat. Nezajmu žádného kupce,
ani mu nevezmu peněz ani výk^ného. Od zvěstování Panny
Marie až do Všech Svatých nevezmu rra loukách ani koně,
ani kráívy ani hříběte. Nespáhra rolýná ani jim nepoberu

172

mouky . . . Nebudu cbrániti zScdějfi« abd. (Tento dokument
uveřejnil Pfieter, a jest uveden u Luchaira.) Stejné karakte-
ristická jest í listina, kterou »vydal« arcibiskup Hugues
Besanconuavníž jest nucen vypočtiteti všechny ty pře-
hmaty, které vzešly z jeho práva mrtvé ruky 8 ") aíd.

V takovém sousedství nebylo si Lze udržeti svobodu, takže
městům nezbylo, než přenesli válku za hiadby. Měšťané
vyslali emísary, aby pobouřili vsi, které přijaly do svazku a
pustili se i přímo do váJky se šlectáou. V Itálii, kde byl kraj
bustě poset feudálními hrady, nabyla válka hrdinských roz-
měrů a vedena oběma stranami s krajní nenávistí. Florencie
válčila krviarve po sedma sedmdesát 'let, aby vyčistila své
conUdood šlechticů. Když se jí to povedlo (r. 1181)
bylo třeba začíti nanovo. Šlechta se spojila, zřídila si vlastní
ligu proti lbe měst, dostávaia novou a novou pomoc buď od
císaře nebo od papeže, takže válčila dalších 1 30 let. Totéž
se dálo v EWaě, v Lombardii, vůbec po cnlé Itálii.

V těchto válkách dělali měšťané divy hrdinství, smek*! i a
vyitrvalcrtí. Mc luky a sekery umění a řemesel neměly vidy
vrchu -v půtkách s obrněnými pány a mnohý hiaď odolal
náporu důmyslných cblérracích strojů a vy*r\ialosli měŠEanů.
Nekletým mčatúm, joiw Florencii, BoLogu-i a čcitným městům
francouzským, německým a českým se podařilo osvobodili
□kinkí vesnice a za to se jim dostalo neobyčejného rozkvětu
i pokoje. Ale i v těchto městech, a ješlě více v těch slabších
a méně útočných, začali obchccbíci a řemesJníci, vyčerpáni
valnou, a neohápaijíce vkwstoícn zájmů, vyijedlnáivali pres
hdavy sedláků. Rřknšli šlechtice, aby přísahal městu věrnost.
Jeho hrad venku byl zbaven hradeb a on svolil, že si vystaví
příbytek a bude bydleti v městě, jehci spoluobčanem se stal
(oom-b ur g eoi s, co n-ciilí a d i no). Ale za to si
podjel většinu svých práv nad setHáky, kteří se zbyli jen
malé části břemen. Měšťan nemohl pcchopiti, že by se stejné
občanské právo meUo dáti i sedlálcovi, který ho žáví a tak
vznikla hluboká pmopast mezi městem a vsí. V některých
případech sedláci jen zmsniili pána, když města vykoupila
práva barona a prodala je po dílech vfiastaíra cbóanům.")

173

Nevckiiotiví podrženo* a teprve později, ke konci třináctého
| století, pdoitsla se revoluce řemesel udělaifci nuu konec a od-
stranila osobní nevolnictví* ale zároveň zbavila poddané
pudy.") Rozumí se, ie města lama záhy pocMa neblahé
následy této politiky. Venkov se stal městu nepřítelem. Vál-
ka proti bsadům mála ještě jiné zlé účinky. Města zapletena
navzájem do nekcnečnýdh bojů, tož zavdalo podnět k
theorii, Jrterá se později tak ujala, že prý města pozbyla
samostatnosti tím, že na sebe Žárlďa a spolu zápasila. Tuto
theorii, kterou však moderní bádání již hodné podvrátilo,
obhajovali hlavně historikové imperialismu. Jest jisté, že
italská města spolu zápasila krajně nenávistně, ale v takové
míre se Co neopakovalo již nikde jinde. Ba i ty městské války
v Itálii, zvláště poadějai, méiy zvláštní příčiny. Byly prostě
polaiaě<Kváním válek proti hradům (jak jíž ukázali Sigmondi
a Tarasů) — municipální a federativní zásada se nezbytně
dostďla do prudkého rozporu t feudalismem, impettalitmem
'a p&ptóstvírn. Mnohá města, která je© částečně •srvuhla jho
biskupské, Šlacířtidké nebo císařské, byla popouzena pru/ti
'městům svobodným, šlechtou, císařem mho cíiioví, keři meh'
zájem na tom, aby je města rozdělila, a také 'jedno proti
druhému ozbroj ovalí. Ty&o zíviášlni příčiny (které se částečně
přenesly i do Německa). vysvůtJují, proč se italská města,
z niobí jedna hledala pomoc u cisatte iproti papeži, druhá
zase hledala podporu církve proti císfiřř, záhy rozdě-
lila v tábor gibeVšnský a v tábor guaHský a proč se každé
město zvlášť rozdělilo na ty dvě strany.")

Ohromný hospodářský pokrok většiny italských měst
právě v době, kdy válka byla nej lítější 7 ") i to, že města tak
snadno utzawínaia mezi sebou spojenectví, obojí osvětluje
tyto boje docela jinak a ještě více podkopává zmíněnou
theorii. Již v lei ech 1130—1150 vznikly mocné ligy a o
několik let později, kdy Friedrich Barbaiosa vpadl do Itálie
a táhl na Milán, podporován Sechtau a některými opozdi-
lými městy, vzbudili lidoví tazatelé nadšení v četných
městech. Gremona, Piaceaza, Brescia, Tcrtona atd. přály
Milánu na pomoc, ktcronfeve cechů z Verony. Paduy, Vicen-

174

zy a Trevisa Štafly vedle sebe v táboíe měst prcti korouhvím
císaře a šlechty. Brzy na to se ustavila Wibantyíá liga a
o šedesát lat později jest sesílema četnými jinými městy a
jest trvalým zřízením, které má polovinu válečné pokladny
v Janově a druhou poíovinu v BsnáAách.™) V Toskánsku
stáHa Florencie v čele jiné mocné ligy, k níž patřily Lucca,
Bolena, Pistoia a p., a která mek důležitý podíl na tom, že
zkrušena šlechta v střední Itálií. Ma!é ligy tyly něco docela
obyčejného. Jeal tedy jisté, ač tu byía drobná řevnivost a
rozpory vznikly lehce, že vše to nezabránilo měšťanům,
aby se spojili k společné obraně svobody. Teprve později,
kdyá se jednoáivá města stala drobnými státy, vypukly mezí ;
nim! války, jako jest to vždy, kdykoli státy zápasí o nad-
vládu naď koloniemi. Podobné ligy se tvořily v NSmecku
k týmž účelům. Když ia nástupců Konrádových byla země
vydána vsane nekonečným (pórům fleohty, uzavřela west-
fáíská tnerta ligu proti Tytííúm, a jedna z klausulí zněla, že
se nesmí půjcan" peníze rytíři, ktarý přechovává nakradené
věoí.'*) Když wryitúři a urození žili z loupeží a vraždili, koho
ai usmyslili 11 , jak si stěžuje Worratei Zorn, dala rýn-
ská měsla (Mehuč, Kolín, ňpý:, Štrasburk a Basilej) pod-
nět k lize, v níž se záhy spojilo šedesát měst, a která potla-
čila lupičství a udržovala pořádek. Později vznikla k témuž
cíli Liga měst švábských a rozdělila se ua tři a-mírové oblastia
(Augšpurk, Kostnice a Ulm), I když ty ligy byly nakonec
zlomeny"), přece jen trvaly dosti dkuho. aby bylo patrno,
že méďa daiLa popud k obnovení pokoje a jednoty, zatím co
domnělí cbnovovatelé pokoje — králové, císařové a církev.

živým rytířům. Města, — a ne císařové - vytvářela sku-
tečně národní jednotu. 77 )

Podobné federace, za týmiž óČely, tvořily i drobné vsi a

se o tom brzy dozvíme více. Vesnice se sdmřovaJy v malé
spolky v contado florentském i v oblasti novgorodské a
pskovské. Co do Francie, jest bezpečně zjištěno, že v Laoc-
nais tirvaHa federace asi sedmdesáti vsí kolem sto let (do r.

175

1256) a že úporné zápasila za samostatnost, jiné tři selské
republiky, které byly pří sežene tvém as: jalno Soisson a Latm,
byly v okolí latinském, a ježto se jejich území stýkala, po-
máhaly si navzájem v bojí za svobodu. V celku Lu-
chaire soudí, že bylo jistě mnoho lakových republik ve
Fiamoii v dvanáctém a třináctém století, ale zprávy o nich
se většinou ztratily, ježto nebyly chráněny hradbami, byly
smadiro porobeny králi a pány. Jen za zvláště příanivyon
poměrů, za podpory ligy míst a pod ochranou hor, staly se
z takových seLskýdh republik samostatné jednotky švýcarské
konfederace. 7 ')

Jednoty měst za účely ockojnýimi byly zjevem dccek
obyčejným. Styky, které majvázány v období emancipace,
udržovány i později. SíaUvli se někdy, když scabini v
německých městech si nevěděli rady. jak rozsouditi v pří-
padech nových a složitých (d e s Urtheils nícht
weise zu sein), postáli pro rozsudek do jiného města.
Tak se dák> i ve Francii.'") O Fortí a Ravenné jest zase
známo, ie udělila navzájem občanská práva svým občanům,
nalitfalisovaita je jedno druhému. Rovaióž v duchu tehdejší
doby býlo, předložití jiné obci, která přizvána za rozhod-
čího, spor vzniklý mezi dvěma městy nebo i v městě sa-
mém."') Stejně -obvyklé byly obchodní smlouvy mez!
městy.") Unie na jednotnou úpravu výroby a obsahu sudů
pro oibchod vínem, sslraneckwvá unie* atd. byly jen před-
chůdci velkých federací, jako vlámská Hansa, a později
velká severoněmecká Hansa, jejíž historie sama o sobě má
řadu a řadu stránek, jež osvětlují ducha pospolitosti, který
tehdy oživoval lidi. Sotva třeba podoíýkati, že hanso vní
unií přispěla středověká města k vývcji mezinárodních vzta-
hů, plavby a námořních výzkumu více, než všechny státy
dohromady za prvních sedmnáct století našeho letopočtu.

Krátce, život a myšlení tehdejšího období se projevuje
nejryzeji právě v těch federacích malých územních jedno-
tek a ve svazcích lidí sloučených v ceších za společným
alem, i ve federacích měst a skupin měst. O prvních pěti
stoletích v druhém tisíciletí našeho letopočtu lze říci, že byla

176

plná mccnérío úsilí zabezpečili si vzájemnou pomoc a pod-
poru ve velkém, skrze federaci a sdružení, ve všech projevech
lidského života a ve v Jech rcoínýdi stupních. Toto úsilí
(končilo úspěšně v rozsáhlé míre. Spojfto lidi, dříve rozdě-
lení, aaijntílo jim značnou svobodu a zdesateronásobilo je-
jich lily. V dobách, tudy mnozí činitelé udržovaly partiku-
larismus a kdy bylo tolik příčin k rozporům a řevnivostí, po-
letuje člověka, vídí-lí co toho jest společného mezi městy, roz-
trouienými ipo rozsáhlém území a jak se ochotné spojují, aby
■ledovatá tolik společných záměrů. Podleksa na konec
mocným napíáltelum. Nepochopivše dostatečné zásady vzá-
jemné pomoci, dopustila se osudných, chyb. /de nezahynula
vkítoí řevnivostí a nechybovala z nedostatku pospolitého
dudha.

Mohutné byly výsledky tohoto nového hnutí hrkavá ve
středověkých městech. Na počátku jedenáctého atoirtí byla
evropská města hnízdy s bídnými chatrčemi, uprostřed 1 nichž
se tyčili nízský chudý kostelík, jehož stavitelé ani necWdli
udělati skruíí, řemeslo, větiínou trochu tkalcovstvf a kovář-
stvf bylo v plévách, vzdělanost byfa jen v nřkokka Háite-
fica. O tři sta padeut let později se změnila celá tvářnost
Evropy. Země byfa plna bohatých most s mocnými hrad-
bami, okrášlenými věžemi a branami, každá sama o sobě
umělým díem. Kdmedráty, ntvrimé ve velkém slohu a
iroaraota&tnč vyzdobené, týčily sví svodce k nebesům a
prozraniMaty tak ryzí formu a smělou obrazotvornost, že
jí dnes mamě dostárjjenie. Uměni « řemesla se tak zdoko-
nalila, že v mnohých směrech nás múze sotva napathwuti, aby-
chom je chtěli překonati, hodnoríme-lí ovsem výíe vyna-
lézavost dělníka a dokonale jemnou práci, než rychli ost vý-
roby. Koráby svobodných mott křižovaly víami ■móry v
severní i jižní části meče stiedo zemského. Jeítí krok a budou
křižovat) i oceány. V celých územích daleko široko nastoupil
blahobyt místo dřívější bídy. Vzdělání vzrostlo a rozšířilo
se. Vypracovány vědecké methedy. Položeny základy pří-

n^^L^eTjSTSenak ^iitT^ČiMtl^íSl

12. P».p°W 177

Evropa, ani ne ve Čtyřech stech letech. Jaká ztráta postihla
Evropu, když pozbyla svobodných mést, muže pochopili
jen, kdo srowná sedmnácté století se čtrnáctým meťo tři-
náctým. Zmizel blahobyt, j/raž se tok vyznačovalo dříve
Skotsko, Německo, roviny italské. Cesty nadobro zpustly,
města vylidněna, práce zatočena, řemesla zajiiktk, i obchod
upadal. 82 ) Kdyby po středověkých městech nabyto abylo
jediného píseomého dokladu o jejich nádheře, jen ty pomní-
ky stavitelského umění, které vidíme po calé Evropě, od
Skotska clo Iltahe, od Ger ony ve Španělifcu do Vrertwldvi
v oblasti slovanské, přece jen bychom byli usoudili, že doby,
kdy města byla -svioho.dná byly i dekami, kdy se rase rozvíjel
lidský duch v křesťanské éře, ai do tence osmnáctého století.
Piodíváme-K se na pr. m středověký obraz, představující
N*rÍTrtbeiiik s celým lesem masřviiíeh i štíhlých -váží. z aichž
každá nese peeet volného tvůrčího umění, tokva pochopíme,
že tři sfla lat před tím bylo totéž město srihAem bídných
chatrčí. A nás obdiv jan vzneste. vmmnerne-Jo si blrjže podrob'
noítí architektonických a dekoračnídh v každém i těch nej-
čdtaýáh tovtelů, zvonic, bran a radnic, rozsetých po celé
Evropě na východě až do Čech a do -měst polské Haličů,
dnes nwto-ýdh. Nůjun Ita-lie, matka umírní, ale vůbec celá
Evropa jest pfoa těchto perrcníiků. Již jan to. že vsechn.0
stavitelské umění — umění především sociální — se vyvinulo
tak vysoko, mluví přesvědčivě. Aby se rtiido tím, cřm jest,
poitřebovafo zia podklad život sociální par excellence.

Středověká architektura se stala velkolepou neijen proto,
že se vyiviirjlia přirozeně z řemeda, nejen proto, že každá
budova, každá stavitelská ozdoba byly navrženy lidmi, kteří
věděli z vlastní práce, jakých uměleckých účinků lze do sici
kamenem, železem, bronz wn, ntibo prostě jen trámy nebo
ntataoai, nejen proto, že každý mnn>umeny) vzešel z kolek-
tivní zlbušenicsti, rtahromadáné v každém stojném sdružení*
(mystérie) či remesJe"*) — bylo vnnešoné proto, že se
zrodilo z velké ideje. Jako řecké umění, vzeŠta i ono z před-
stavy braMwí a jednoty, utvrzované městem. Byfca v něm
smělost, jíž lze dosíci jea smělými zápasy a vítězstvími, vy-

178

jadřovalo sílu, ježto síla pronikala všechen život místa.
Kjalheáráiia, nebo radnic* byia symbolem mocného orga-
nismu, nA němž spolupracoval každý zedník a kameník.
Středověká stavba se nepředstavovala jako ojedinělý výkon,
k němuž přiBpělo txíce otroků, každý částkou, určenou pře-
deni tvůrčím duchem: stavělo ji celé město. štiMá zvonice
se tyčila nad rtwbou, jež byla mocná sama o sobě, a v níž
proudil život města — nebyla nesmyslnou kostrou, jalo
Eiffelova věž. ani lživou kamennou stavbou, která má zakryti
ohavnou, železnou kostní, jako u Towerakáko nvostu. Jako
athénská Akropolis, měla i katbeť&rála středověkého města
býti obavou moci vítězného města, měla symbolisovali
jednotu jeho řemesel, měls býti výrazem slávy každého ob-
čana v městě, kteří sám pomáhal tuonti. Když skončila
revoluce jeho cechů, začalo město mnohdy budova ti novou
kalJhedřálhi, aby byl* výrazem nové. Srší a hlubší jednoty,
která se vytvořiki.

Tyto podniky počaty s prostředky nepoměrně malými.
Když se začala stavětí kolhuká kaíhedrála, vydalo se ročně
jen 500 marek, dar 100 marek zapwn jaká dar veliký,")
a ještě, kdyé se stávka blížila ke konci a datú pnoývalo, vy-
dávalo se ročně na penězích 5000 msrek, nanejvýše jen
14.000. Také kalhedráb rWojeká stavěna % tak malými
prostředky. Oman, že každá kwipcraee přispěla svým dílem
na kameny, na práci, i dekorativním geniem k společ-
nému pomníku. Každý cech v tom vyjádřil své politické
přesvědčení, hcí v kamenu nebo spězi historii města, oslavu-
je zásady Svobody, Rovnosti, Bratrství, 5S ) vychvaluje spo-
jence města a do pekelného ohně posílá nepřátele jeho. A
každý cech osvědčil svoji i á s k u k společnému dílu, vyzdo-
biv jej bohatě okny malovanými, malbami, sdveřmi, které
by byly ozdobou Ríje«, jak řekl Michael Angelo, nebo
kamennými ozdobami v nejmenŠím koutku.**) Malá
města, ba i malé farní osady") závodily s velkými městy
v takovém dfle, a kathedrála v Laooř nebo v St. CWu sotva
zadá faritodráh v Remeši, nebo radnici v Brémách, nebo
městské zvonici ve VWisUvi. sŽádná díla nesmi býti po-

179

óaita, leč jen ta, kdetrá navržena v souhlase 3 velkým Srdcem
obce, složeným ze špicí všech občanů, spojených jednotnou
vů!í« — tak prohlásila mostná rada Florencie. A týž duch
se projevuje ve všedi obecních dílech podniknutých k obec-
nému užitku, jako průplavy, terasy, vinice a ovocné
zahila^y kolem Plcremcie, něho v zaviaáoviacích kanálech,
které probíhají rovinou lombardskou, nebo v přísfoa<veeh a
viddovodu janovském, vůbec ve vsedh diHedh podobných,
která prováděla skoro všechna města. 8 *)

Ve ■všedi sUředovSkých městech prospívaly stejně vše-
možná umění romeslhná. my diKa jen pnbnčujeime v tom, co
rozkvetlo v oněch dtabách. Bkilwbyit vlámských merit založen
na výrobě jemných stien. Rotaicie vytráběla nia počátku
Čtrnáctého století, než prláeí mor, 70 až 100 tóc louaů vlně-
ných látek v ceně 1,200.000 zlatých florků."') Ciselování
vzácných kovů, umění slévačské, umělá kovářská práce, vše
to vyívořily středověké »taijcé sbory « (mystérie), kte-
rým se podařilo v jejich oborech vykonati všechno, co re
mohlo udělati ručně, bez mohulných poháněčích strojil.
Ruóné a s vynalézavostí, neboť podle slov WheVr-eHovýdi:

»Pergam.cn a papír, tisk a rylecívi. zdokonalené sklo a
octi, střetný prach, zveny, ciílekoliledy. námořní kompas,,
zlepiený kalendář, desetinné omáčení, algebru, trigono-
metrii, chemii, kontrapunkt (vynález, který stvořil novou
hudbu), všechno toto jsme zdědili po obdebi. jemuž se říká
pohrdiivě období stagnace.* (H i st o i y o f I o diu ct i v e
Sciences I., 252.)

Jest sice pravda, že ani jeden len vynáJez neobsahovat!
nového principu, jak praví Wheweíl. Ale středověká véda
udělala něco více, než jest objev nějaké nové zásady;
připravovala objeven! všech těoh nových zásad, které dnes
známe v mechanice, navykla badatele, aby sbírali fakta a
usuzovali z nich. Byk vědo-j induktivní, ač si ještě plně ne-
uvědomovala, jak důležitá a mocná jest indukce, a položila
záMady jak mechaniky, tak přírodovědy. Fnartciis Bacen,
Gahlei a Kopernik, následovali přímo spo Rogerovi Baco-
novi a Michalu Scotovi jako parní stroj vzešel přímo

180

z pokusů m italských universit ácli o líži vzduchu a z mate-
matických a technických nauk, kteryrci se proslaivoval No-
rimberk.

Ale nač si iámati bbavu, jak bychom nejlépe ukázaiH po-
krok vědy a umění v středověkém městě? Nestačí, pouká-
žome4i na kaťhedrály v obiasti technické a na itakAou řež
a básně Danteovy v oblasti duchovní, aby bylo rázem
patrno, co všechno bylo vytvořeno středověkým městem
za těoh pět set let, co žilo?

Není pochyby, že Středověká města vykonala nesmírně
mnoho pro evropskou vzdělanost. Zachránila ji, že neupadla
zase do slavru stalých theokracií a despotických států, dědila
jí rozmanitosti, sebedůvěry, iniciativnoíti i obrovské duševní
a hmotné energie, jíž nyní vládne a která jest nejlepší zá-
ťukou. že odolá novým náporům z Onewtu. Ale proč za-
nikla tato střediska civirisace, která byla pokusem, vyhovňti
hlubokým potřfbám lidské prWcTio&ti a byla i jána života?
Pioč zachvácena [marasmem v Šestnáctém sloletí? Proč na-
konec podlehla útokům z věnčí, ač jich toflik odraaíla, i zá-
pajilm vnitřním, ač z nich čegpávaJa vždy jen novou sílu?

To způsobily různé příčiny, někBeré tu byly jití odedávna,
druhé ziaee vznikly z přehmatů, jichž se dopcuítěla města
sama. Ke konci XV. stol. začaly vznikali mocné sláty, zří-
zené po starém římském vzoru. V každém 'kraji a v každé
oblasti se pcdařiío některérru šlechtici, vychytralejšímu, bo-
hatšímu -a oasto i méně vybíravému v prostředcích, než byli
sousedé, ie si přisvojil lepši statky, více sedláků na své
půdě, že dostal více rytířů do své družiny a více pokladů
do pokladny. Za sídlo si vybral skupinu vhodně položených
vsí, ještě nezkušených v městském životě — Paříž, Madrid
či Mosfovu —as pomocí nevohukú z nich udělal královská,
cíwazená města, kam lákal válečné dobrodruhy tím, že jim
rozdělil vesnice a kupce zase, že poskytl ochranu obchodu.
Tak .položen zárodek budoucího státu, kexý postupně po-
hltil ostatní střediska. Jurreté, honění v římském právu se
hrnuli do těchto středisek; z těchto měšťanů vzniklo houžev-

18!

naté a ctižádostivé plémě mužů, kteří měli v nenávisti jak
hrubost šlechtice, tak i s nevázajíc st a sedláků.

Formy vesnické obce, jichž neznal jejich zákoník, i
zásady federalistické je odpuzovaly jako pozůstatky »bar-
barství«. Císařství, za-ložené na fiktivním souhlasu lidu a opí-
rající se o moc zbraní, to byl jejich ideál a kdo jim slibů,
ze jej uskuteční, pro toho pracovali s největsím úsilím. 94 )

V témže smyslu pracovaia Í Hmská církev, která se kdysi
bouřila proti římskému zákonu a nyní se s ním spojila. Když
se ukázalo, že nejde vytvořtti theokratickou říši středoevrop-
skou, začali viedélianěijáí a ctižádostivější bakupové podpo-
rovati ty, na něž počítali, že obnoví moc králů israelských
či císařů cařihradakých. Cáiev propůjčila novopečeným
vládcům svoji velebnost, korunovala je na pozemské zástupce
Boha, dala jim k službám vzdělání i státnické umění svých
sluhů, i své požehnání i své kletby, své boháče i sympatie,
které mek u chudých. Sedláci, jichž města nedovedla, nebo
nechtěla osvobodili, vidouce, že měšťané nejsou s to, aby
skoncovali nekonečné boje mezi rytíři — zá- což měli nyní
draze zaplatitt ■ — začali se spoléhá ti na krále, císaře nebo
velkokmížete. A když jim pomohli zničili mocné feudální
pány, pomohli jim tak vytvořili centra/listický stát. Tomu
jen napomáhaly vpády Mongolů-a Turků, svatá válka proti
Mawůírn ve Španělsku, i hrozné války, které brzy potom
vznikly mezi novými středisky svrchovanosti — mezi Ile de
France a Burgundskem, mezi Skotskem a Anglií, Anglii
a Francií, mezi Litvou a Pdafeem, Moskvou a Tveiem atd.
Začaly se vynoíovati mocné státy, a měšťanům se bylo nyní
bránili nejen volným federacím šlechty, ale i pevně organi-
sovaným střediskům, která vládla armádami nevolníků.

Nejhorši bylo, že vzrůstající autokracie měly oipofu v roz-
porech m«ti městy samými. Základní idea středověkého
města byla velká, ale ne dosti rozsáhlá. Vzájemné pomoci a
podpoTy neke omeziti na malou skupinu, třeba je rozšířiti
po celém okolí, nebo okolí tx&ltí skupinu. V tom se středo-
věký měšťan dopustil hned na .počátku strašného přehmatu.
Místo, aby považovaly sedláky a řemeslníky, kteří se sesku-

182

pili za méstricými hradbami, jako za spojence, kteří po-
mohou, podle možnosti vytváieti město — jak to také diHli
— začaly te *wdiny« starousedlíků stranili nové přisteno-
va4ýoh. StaiousedUcum vyhrazen všechen užitek z obchodu
obce a z obecní pudy, kd«{to na přistěhovalé nezbylo nic,
leda právo, aby volné užfvaH výsledků práce svých rukou.
Tak te město rozdělilo v »míiťany« Či »obec« a v »oby-
vatde«. 11 ) Obchod, zprvu komunální, stal se nyní výsadou
kupeckých a fentednidkýcb »rodin« a nezbytně doSlo k dal-
šímu: že te ital obchodem individuálním, nebo výsadou
vyděracskýtíi Podobně se rozdělilo město na vlastní

město a na okolní vsí. Obec te opravdu pokoušela osvobo-
dí sedláky, ale boje, které vedla t pány, te vedly, Jak již
poznamenáno, více o to, aby se město uma zbavilo pánu,
než o to, aby osvobodilo ledláky. Obec ponechala šlechtici
práva n*d nevolníty pod podmínkou, že nebude město ob-
tŽŽonati a stane se jeho spoluobčan em. Ale Ěledtoa. »adop-
t£mní« městem, a nyní v ním i ticBící, válčili po stáru dále,
jcn-Že nyní přímo v obrodu města. Nebylo jim po chuti,
že se mají podií diti tribeník obyčejných rwnesmíVů a kupců
a vypořádávali si svá etaié spory na ulicích. Krédě město
melo nyní své Cokasny a Orsini, své Obenrtolze a Wíst.
Mwjíce velké příjmy ze statků, které ti podrželi, obklopili se
Četnými klienty a nanlnili feudálním duchem a zvyky a oby-
čeje města samého. A když řemeslnické třídy začaly bý*í
nespokojené, nabídli jim Šlechtici tvůj meč i tvoji družinu,
aby si vyrovnaly spory v otevřeném boji, místo aby ti ta
nespokojenost, jako za dřívějších dob, naSla jiný průchod.

No/větS a nejosudnější ohyb&u votiíny měst bylo, Že si
založila bohatství ne obchode: a průmyslu, zaoedbajíce ze-
mědělství. Tak jen opakovala ohybu, jíž se kdysi dopustilo
starověké Řecko, a tím upadla i do týchž přehmatů."*)
Tím, že se mnohá města odpoutala od venkova, začala ne-
zbytně provádět! politiku, venkovu nepřátelskou, jak se to
ukazovalo Ěím dále zřejměji v době Eduarda III., v době
francouzských bouří selských (j a c cj u erie l) a za husit-
ských válek Í za selského povstání v Německu. Na druhé

straně zase obchodní politika zapletla města do vzdálených
podniků, halové hledali kolonií na jihovýchode, německá
města zase na východě, slovanská města ca dalekém severo-
východě. Začala se vydržovati řoldnéfská vojska pro války
V koloniích a brzy i pro obranu doma. Upisovány půjčky
v takové míře. že to měsfany nadobro zkazilo. A doma
byly čím dále horší spory při každých volbách, kdy se
jednalo o koloniákví politiku v zájmu několika rodin. Pro*
past mezi chudými a bohatými se jen prohlubovala, až
v 16. století našla královská autorita v každém místí v třídě
chudých ochotně spojence a podporu,

Ale jest ještě jiná pnčina úpadku obecních zřízení, která
jest mnohem výše i mnohem hloubiji, než vlechny uvedené.
Dějiny středověkých měst ukazují zřetelně, jako máJo co
jméno, jaký vliv na osudy lidstva mají ideje a zásady
i jak výsledky jsou docela opačné, změní-li se hlwboce
vůdčí ideje. Vůdčími myšlenkami jedenáctého století' byly
důvěra v sebe a federalistn, svrchovanost každé\ílu»piny «
oagamsacc politického tělesa od jednoduchého k sCc žitému.
Ale od těch dob se pojetí nadobro změnilo. Vykkdařum
imrakého přivá a prelátům církve, kteří od lati, Iwiocence
III. drželi pevni pospolu, se rwdařílo cchrcraki 4ulo ideji
— ideji starořeckou — kteří řídila zakládací mě*. Po dvě
tři sta let nepřestávali vyJtládeti z universitní katedry i ze
stolce soudcovského, že spásu nutno hledali ve státě, pevně
ce^t^KOvaném, stojícím pod ochranou poJoboraké auto-
rity"), ie zadhiáncem společnosti jest a musí býlí jeden
muž, který se mlže dcputttti každého násilí jménem veřej-
ného blaha: maže páliti muže a ženy na hranici, zabíjeli je
za neuvěřiitelnýoh nvuk, uvrhnc-uti celé kraje do nejbroznější
bídy. A také to nemeškali vylerati i názorně, ve velkém, s ne-
slýchanou krutostí, viude, kam dosáhl králův meč a oheň
církve, nebo obé společní. A tybAe nauky a příklady, stále
a stále opakowané a vnucované veřejné pozornosti, přetvořily
dosavadní myšlení občanů. Brzy jim nebyla žádná autorita
dosti rowáhJá, žádné znenáhlé zabíjení dosti kruté, jen bdyá
to bylo ve veřejném zájmu «. Při tomto novém způsobu

184

myšlení a za této nové víry v moc jednoho muže. za-
čala se vytráceli stará federalistická, zásada a vymřel dosa-
vadní tvůrčí gen kis lidu. Římská idea opanovala pole a za
takových poměrů byla města šnadneu kořistí centralistického
státu.

Typickými příkUdem toho jed Florencie ve XII. stoičtí.
Dříve lidová revoluce byla enameníai nového směnu Nyní
však, když se zoufalý líd vzbouří, neničí již tvůrci ideje.
A z hnutí jii nevyšla nová myšlenka. Do Obecní Rady
priílo tisk. zástupců mí*to dosavadních 400 a 100 mužů
vstoupilo do s í g n o r í e místa dřívějších 80. Ale revoluce
číselná byla bezcenná. Nespokojený lid povstal a vznikly
nové bouře. Povolán zachránce — *tyian«, pobil vzbou-
řence ve velkém, ale crotinism obce se rozkládal jeftě hůře.
A když po nové revoluci líd flarencký žáda! o radu nej-
populárnějšího muže. Gieronynta Savcnarolu, odpověděl
imi tento mnich: — »0, můj lide, víš. Že se nemohu pou-
StĚfci do záležitosti státních, . . . očisti svoji duši. a provedeš-li
v takovém stavu mysli opravu ve Florencii, pak započal*
oipravw v celé I talii l« Karnevalové masky a nemravné knihy
spáleny, vydán zákon o dobroemnoati a jkiý zase pro*' lich-
vářům — a demokracie Horencká zůstala, kde byla. Starý
duch zmizel. 2e přespříliš věřili vládí, přestali věřiti sobě,
nebyh' schopni, aby začali něco nového. Staíilo, aby se
vmóffll stát a xxmčH steré svobody, A přece jen nevymizel
z lidu cit pospolitosti a vzájemné podpory, trval i po po-
rážce. A vzedmul « zase mocnou vlnou na komunistické
výzvy prvních hlasatelů reformace a nevyschl ani potom,
bdyž bd upadl v područí auiokratioké moci, ježto se mu ne-
podařilo usWeciHti život, jak v to doufal v prvním nadšení
obncvtočho náboženství. A plyne i dnes a hledí se projevit!
v nové formě, která by nebyla státem, ani středověkým mě-
stem, ani občmou batbarů, ani kmenem oWSskýim, ale vy-
cházejíc z nich všech, povznášela by se nad né lidskosti pl-
nější a hrubší.

165

POZNÁMKY:

/.-VI. 2oapo/llosí 0. itfcJovfké obe.

») W. Arnold ve svých W ■ n d e r n n g e ■ und Ansiedelungen
der deutechen Stimme. «»r. 43), dokonce tvrdí, íe polovina půdy,
dnes obdělané ve středním Německu, byla vzdělána v pole v období od VI
do IX. iM Tol*^ N.b*k. Ge.eb.ekt. de. dttm.be.

s ) Leo a Bolfa „Histoire ď Itálie, vydání Iráne 1844. 1, atr. 37.

*) Náhrada za bidel pouhého ooíe byla 15 aofidů, za krádež železných
součástí mlýna 55 solidů. Viz o lam Umprechtův élánek Wirtschaft
und Rechl der Franken. c Raumerově Hi s t oři s c hes
TjBckcobucli, 1883. str. 52. Podle ilpnarského zákona měly meč,

(Deamiehels, citovaný Mlehelelem).

*) Hlavním bohatstvím ná Solníku byly po dlouhou dobu jeho osobní
statky, ot nkfil většinou pracorell zotroient zajatci, vétiinou viak osídlené
lak, Jak Uvedeno vyle. O původu majetku viz Inama Sternegg, Die Aua-
bildung ctít grossen Gnindhcriichaften in Deutschland ve Schmolloiových
Votithunj.n. sv. I, 1873, F. Dobo, Ur ( eschicht< der gama.
Dtiehan uaé roraanlschen Vslker, Berlín. 1661, Mauru, Dorf.
verfiiaung, ( Cubot, Enals tur 1' hiatolre da Franc*,
Maine, Vlllage Communuy, Betla, Hiiloire i' halte F. See>
bohm, Vluogtadov, J. A. Gtcen std.

s ) Vil atr Henry Malne, In ler n*t ■ onal L*w, Londýn, 1688.

•) Anetent Lawa of Ireland. úvod. E. Ny>, Etudes de droit
internscionsl. 1. 1896. itr. 66n. U Osetinee líií se ivliltní vážnosti
soudcové ze tří nejatsráfcli vesoic (M. Kovalevekij, Moderní obyčej a starý
zákon, Moskva 1836, II. av., rusky).

') Mořno míti za to, ze tohle po}e1f (příbuzné představě tanistry —
t j. posloupnost určována volbou členi rodiny) měla velký význam v irvotě
tohoto období. Ale dosud se v tom smíru nebádalo,

8 ) Ve výaadní listině St Quentinu. z r. 10DZ, bylo výslovně ustano-

s ) Sohm, Franklsehe Reebt- und GerichtsverFassung, atr. 231,
téi Nilzsch. Gesch.chte des deulschen Volkes, II, 78. Totéž ve
svobodných městech ruských.

187

") Ve výborné poznámky o tomto předmřlu v Aug. Thieryho Let-
tres mr I histoíre de France, dopis VII. Nejvýše poučné • tom
směru jsou překlady jisti bible do barbarských jazyků.

«) Třieetiestkráte více nei Sleenlie, podle zákona anglosaského. V zá-
konlku Rothariové ae vsak zabití krále trettá smrtí, Ale toto nové ustano-
vení (vliv římsky stranou!) bylo zavedeno r. 646 do lombardského zákona
— jak poznamenali Leo a Botta - - aby král byl chráněn před krevní
matou. Ježto <r té dobé krt! vykonává! tré rozsudky (jako před tím zase
kmen) bylo třeba ho chránit! zvláštním! opa:řealmi, lim spise, že před Rot-
hanny zabito několik lombardských králi (Leo a Butta 1. £. I, 66—90).

Ksufmann, Deutsche GeschicJWe. av. I. „Die Germanen der Urzeil".
av. 133.

15 ) Dr. F. Dahn: Urgeschlchte der germanischen und ro-
m.ni.chen Voikar. Berlín 1381. ar. I, %.

W) Držím se tu názoru, dávno zaafivaiuřho Maurerem (Geachichle
der Stldteverfosung in DcatscMand, Erlan 8 en 1869 (proto, že
úplní! dokázal nepreiulenjF vývo| vesnické obce v středověké místo * íe fen
jeho názor mole vyavítliti, proč to lidové hnuif bylo viude. Savigny a
Eidíhorn i jejich ná.ledovaíci dukátah uvíuř. 1= tradice ilmakébo rounidp<«
neiatly nikdy líplně. Ale otvíímaiť *■, období obíiny, r i.étní íili 'barbaři,
nei měn města. ]esi jisté, kdykoliv lidstvo tidéiilo nový krok t civlllsaei.
i Řecku, Ríidč, nebo ve střední Evropě, proilo týmiž stupni — kmenem,
vesnickou obcí, svobodným raéttefa, atitea — pR čemž is náiledojíct vy-
vinulo přirození z pfedchájrjlilho. Ovícmie ic nikdy neztratil* ikuacnnsl
předchozích civilisací. Řecka (a* nři use půiobily východní dvillnoce) pů-
sobilo na Řím a Řím působil na tiaii vrdélanoat. A jako nemůžeme Fíci,
že by nsie Blaty byly pokraic-vánim státu HrDalího, tak nemůžeme říci ani,
že by středovéká méatn evropská (i ae Skandinávií a Ruskem) byla pokra-
éovánítn římských míst. Byli pokračováním barbarská občiuy, na nit ponékud
působily tradice římských mést.

16 ) M. Kovalevaký, Modern Cuslom and Ancient Lawa bF
Rusaia (llchester Lecturea, Londýn. 189). předn 4).

,fl ) Bylo třeba spousty itudla, než byt správně objaanin ráz období I. zv.
udělnyj period: pracemi Bílajeve (Vyprávéoí z ruských dájin). Koalo-
marovn (Počátky autokracie v Rusku) e zviástí prof. Šergivica (Váíe a
kníže). Lecos ke najiti i v Rembnndtových : Hšatoire de Russie (též
německy).

») Ferrari: Histoire tle. rérolutions ď Itálie, 1. 257. Knll-
aen: Die deutsche Stldte in Mlttel.ller, sv. 1. (Halle, 1391),

'«) Viz výborné pozaaraky p. C L. Coromeho o lidovém sněmu (The
Literatuře of Loeal lnarits tíons, Londýn, 1886, atr. 76). Nutno

188

vsak porna menslii, ie í královských rnéstech nedosáhl lidový sněm nezá-
vislosti, Jako jinde. Jest skoro )isté, ie Moskva a Pařli byly zvoleny králi
a církvi za kolébky budoucí královské tutority státu, ježto v nich nebylo
tradice lidových snřtnu. zrykřých jednali se víetni jako svrchovaný vládce.

,a ) A. Luchaire. Les C.mnuiM fraac.iaes, též Kluekohn,
Gesehichte des Cotte .f rieden, 1857- L. Lémichon (La
p,i% et U trěve de Dieu, 2 av.. Pařil, 1669) se pokusil vyložili
vznik hnutí méslnkího i instiljcc „boiího míru". Ve akutečnoili byla
treuga Dei veskrze hniilfm lidovým, jako liga, zřízená zn Ludvika Tlualáho
na obranu pfad loupežnickou šlechtou i píed spády Normanů. Jediný dřje-
pisec, který se zmiňu]e o této lile, Vítali*, líří ji jako „lidovou pospo-
litost". („Considératioxa aur I' Historie de France", ve IV. avazku A.
Thierryho, Oeuvres, Paříž, 1865, sir. 171 a porn.).

2 °) Ferr.ri, I., 1 52, 263 Mr].

■<) Perrena, Hlatolre dc Florence, 1, 188, Ferrari, 1. c, 283.

3 ») Aug. Thlerry, E.a.l ».r T hialoire du Tiera Etat, PaElž,
1675. nr. 414 porn.

M ) F. Rocquain. ,.La RetuHisanee au Xlle sirele'. v Etudes sur
1' hUtoiře de France, PafO, 1875. Mr. SS— 117.

st ) N. KostomiroT, „RaciotuřaHe dvanáctého Molatl" v jeho Mono-
tritiích a studiích (rusky).

■'->'> Velezajímavé fakty, jak byly cechy všeobecní rozšířeny, Jsou v díla
„Two Thouwcd. Yesr. o! CuiU Lile" od j. M. L-roberla, Hulí. 1891.
O gruiinských amkarl vii S. Egniarwov, GorodsUje cecbi,
v Memoires Kavkaz, zamáp. společnosti XIV. 2. 1B9I.

«) j. D. Wunderer. ..Reisbericbt" ve Fiachandové Frankfurter Archiv
11—246, citováno Jansaeneci, Cercbichte dei deutachen V B 1-
kei. I, 355.

Dr. Leoeard Enneo: Der Doro zo Koln. Historische
Anleitung, Kolín (R., 1671. SW. 46. 30.)
**) viz předcházející kapitola.

-"'< Kofod Ancher On, gimle Danske Cilder og dereE
Undergang. Kodaň, 1785,

30 ) O postavení žen v ceaích vi: úvodní poznámku pí. Toulmin Smithové
ke knize jejího otce Engliih Guiidt. Jeden z cechovních fidú cam-
brldžských z r. 1503 mluví zřetelné: ..Tbyt statute ií made by
ihe comyne assent ol alt the br ether ne and sfsternc of
ilhallowe yelde." (Tento HA byl sdílín za souhlasu viech bratří
a sester cechu VSecl, Svatých).

189

ai ) Ve středověku byl považován za oaíou jen zákeřný útok. Krevní
msta zs bílého dne byla spravedliví, ZibJ-li nikdo druhého v potyčce,
nebyl vrahem, oviem, ukázal-li se útcčnfe ochotným vyrovnali .páchané zlo.
Hluboté ttopy této lrad.ee jaon * uvedeném trestném zákoní. hlavní
v Rusku.

33) Kofold Ancher, I. cit. Tato staří knížka obsahuje mnohé, čeho
si nepovíitnli později! badatelé.

Mély velký význam ve vzpojrach nevolníků, piolo byly zakázány ně-
kolikráte za sebou, v druhé polovině IX. století. Ovicm, ie královský zákaz
zůstal na papíře.

s< ) Také středověcí Halili malíři byli orgsnisováai v ceších, t nichž «e
později staly akademie umění. Míla-!: tthdejš: umíní italiké tak individuali-
atteký ráz, Ie i dnes jeStá rozeznáváme skalu paduánskou, baiasnakou, tre-
viskou, Veronikou a podobní, ačkoli všechna ta mésla byla pod vlivem
moci benátské, bylo příčinou toho — jek poznamenává J. P. Richter —
ie maltít v každém tom mésté patřili k vlastnímu cechu, spřátelenému
s cechy druhých měst, ale jinak aamn Blatnému. Nejslaríl známý cechovní
řád )eat Veroniky i r, 13(13. de zřejmé skládaný podle řadu cechu jesle
atariího, Povinnofltí členů bylo „přátelsky pomáhali v kaldé potřebě", „po.
hoillnitví k cizincům, kteří přijdou do mésla, jrflo ktc tak nabýt! informací
0 véeHcli, o nlcht ie rádi pouélme", ■ „povinnost utišovali ve struteeri".
(Nlnetaenth Ccntury, listopad 1890. a srpen 1692.) \

m ) Viz na pf. cechy cambtkbskýth eddu. uviděné T. Smlthorou,
Engllth Gultd. Londýn. I»7Q. ttr. 274 — 276.), z nicht jr.t í je vně.

íe „gcncmll and pcindpsll day" byl „elctcinun day" (den voleb). Podobně
Ch. M. Clode: The Early Hitlery of ihe C u i I i of Merchant
T.ylors. Londýn, 1888, I. 45. O obnoveni vři Jornsviking lili,
o níi se zmiňuje Pappenheim v knize Alldániíche Sc h u tzgild e n ,
Vratislav. 1885, sir. 67. Zdá ae velmi pravděpodobným, Ldvt Ublo pro-
následování gildO. Ie mnohé uviděli ve svých řádech fen den hostiny, nebo
jen lidumilní! poslání, narážejíce ne sví soudní funkce jen mlhavé. Ale tato
soudní funkce zanikla teprve mnor.en později. OtSika „kdo bude mým
soudcem?" nemá dnes smyslu, kdy i stál vyhradil soudnictví jen svému
úřednictvu. Ale byla to otázka svrchované středověká ve středověku, tůn
spííe, íe vlastní soudnictví znamentto i samosprávu. Nutno poznamenat),
že i překlad saského nebo dánského „guild brelhern" či „brodrae" latinským
„convivii" nemálo pomohl zmisti, jak uvedeno shois.

M ) Viz o tom výborné poznámky cd manželů Creenových v „The
Conqnest of England". Londýn, 1883, tfr. 229—230.

al ) Recueil des ordonnances des rois de France, av. XII.
562. dl Aug. Thierrym v Cop aidérition sur I* Histoire de
France, str. 196, 200.

190

M ) A. Luchaíre. Lea Commone * íranealaea. Ur. 45-46.

») Cmlbert de Nogent. Dt vita. nu., cit. LufWera, I. c. B «, 14.

''"') Lebret, Hlstoire de Vcniae. I, 393. UK. Marin, jehož cituje Leo
a Botu v Hiatoire dc I' Itntle. franc. vydaní 1644. 1, 500.

4I ) Dr. V. Arnold, VarfatErnigageachichte der deutache.i
Freiatádte, 1854, II. 227 a ctalíť. Ennen, Geschichte der Stadl
K6U, í 228—229, i dokumenty, uveřejněné Ennnnem a Eckertem.

^Conque.t of Ea B I.»d. 1883. etr. Í53.
«) Bílajev, Ruiké déltaj. II., HL

**) W. Gramich, Veilaaiuoga- und Ver wnllu n ga e e »c hic h t a
dar Stadt WUf2bur a tm 13. bia 15. Jahrhundert, 166Z, m.
34. Wiiribura.

41 ) Když dopraveno do Wanbutga na lodi uhlf. mílo ae prvých ona
dní prodávat! Jediní v malém. Kalila rodina mela narok ten na padesát
kolíků. Zbylí uhlí ae mohlo prodán ve velkém, ale překupník tměl mítijen
■lulftť ztlk, (llttlieher) nealušnf vjídílek byl piíaoé xakízan. (Gramich

I. e.) jak lomu bylo 1 v Londoni (llbtr nlbus, rit. Othenkowíltim, itr.
161.) a vůbec vlude.

<0 ) Vli Fagaut, Eludea «or I' iadnttrie «( la claie Indu-
■ trialle a Paris, au Xllt. ne. (fecle. Pan, 1877. tu. 1535. Ne-
tfaha intd ani podotýkali, ie daň z cblcbn a píra ustanovena teprve po
pečlivém vyletření, mnoho-h' piva a chleb* ft dostane z určitého maalatví
obilí. V archivech mřita Atnirniu jmu tprsvy o tomto zkoumaní. (A. de
Čaloune, 1. e. Ur. 77. 93.) Roma v archivech londýnských (Ochenkowiki)
Englsnds wlrtschaítliche En twteke I u n S . atd. J«m 1879, str. 169.

«) Cb. Gros, Tha Guild Merch.nl, Ozford, I89J, L 135. Z Jeho
dokladů palmo, ze ae (o tak provádělo v Liverpoolu (II. 148 — 150) ve
Wnterfordu v Irsku, v Neathu ve Waleiu, v Linlítbgow a v TKurso ve
Skotsku, Texty p Grossovy ukazují, le se lak nakupovala, a rozdílelo ne-
jen rnístakým obchodníkům, ale i „víem měitanům a obyvatelům", („opon
all citsalne and conmunallte'', str. 136, porn), nebo fak ae praví v naří-
zení obce Thurao, ze XVII. etoL „oddali nabídku víem obchodníkům,
řemeslníkům i obyvatelům řečeného méata, aby měli z toho podíl, podle
potřeby a možnosti".

") The Early Hiatoire ot the Gulld ol Merchant Taylors,.
od Cb. M Clodeho, Londýn, 1888. I. 361, dodatek 10. Rovné! dodatek

II. , který svédíf. že ae tento n»kep stal r. 1546.

t9 ) Qhrario, Les conditiona éconoralquea de P Itálie au
tempa de Dante, Pařil, 1865.atr.44.

191

5t ) A de Čaloune. La vie munlcipale au XV me siécle dana
le Kord de la France, Pařfi. 1880, Mr. (2—12. Roka 1 435 dovolilo
město, aby se do Antwerp vyvezis jakési množství obili, ježto : „Oby-
vatelé antverpití byli lidy přívětiví ke kupcům a méiEanům amlenskýtn",
(Aid m. 75.-77., tottj),

51 > A. Babeau. La .lile >.u< l - a.cien régime, Paříí 1880.

ůa ) Ennen, Geichichte der Sladt Kalu. L, 491. 492 i texty.

ss ) Literatura o předmítu jeat obrovská. Ale dotud nemáme díla, které 1
by jednalo o středověkém mílie, jaks celku. Pro obce francouzská jest
atik klasickým dl!o Aujusrins Thierryho ■ Leltrea et Con sidérations
aur I' histotre de France, krásným doplňkem jich jest Luchairc:
Communc* francsís. Pro mésta italika jsou hlatními ptamcny: velké
dílo Sismondího Hlitoire de ré pu bliq u es i t« U enne > áu m oy e n
> E e 1826, 16 nu, Lea a Botta: Hiatory ol Itsly, Ferrariho Ré-
volutiona ď Itálie. . Hegelovy Cesehichte der Stldterver-
faaiung nnd ftallea. Pro Némecko máme Msnrer. Stidterver-
feaaung, Barthald. Geschiehte der deutachi-n Stadte, ■ Hejel,
Stidle und Gilden der ge r msnUeh en Voliér (2 iV. Lip*ko.
1691) a Dr. O. Kellseo; Dle deut.ehe Slídle in Mittels I tet
(2 av. Hnila, 1891) a Jansaen: Ceachiclite dea dcutacheD Vnlkei
(3av. 1886). Pra Belgu A Waulem Lea Llb«rté» N con. tnuna la .
(Brusel. 1868—1878), 2 av. Pro Rusko díl. Břlujevovi, Konto marovn,
SerRé(e«čova. Konaní uio Aq s IíI mime Jedno z nejlep»ic)i všeobecných
dél o mostech od usní J. R. Greertové : Town Lile in lbe Fíllcenth
Centuty (2 av. Londýn 1874), Vedle toho jest oviem spousto marných
mfttníeh historií, která jsem uvedl na mnoha místech v této í předchozí
kapitole. Ale literatura jest plna hlavr.é jednotlivých, mnohdy .obdivuhod-
ných studil o historii jednotlivých mést. ivlalté nímeckých a italských,
o ceifch, o pozemkové otázce, a hospodářských zásadách té doby, o ho-
spodářské důležitosti cechů a řemesel, o av.zech mést (Hansa) n umíní v
městéch. Neuvéřitelné bohatství informací jett v dílech této druhé kategorie,
z. nlchi jsou tu uvedena nejdůlelitéjlí.

w ) Kulischer ve výborné studii o primitivním obchodu (Zeitachríft fflr
VolkerpsychologiB, sv. X.. str. 380.), rovnéí poukazuje na to, íe podle
Herodota považováni Arglpejané u nedotknutelné, protože se nn jejich
území uzavíraly obchody mezi Sfcyty a neverními kmeny. Kdo so utekl na
jejich území byl chráněn a sami bylí často voláni za rozhodci mezi sousedy.

-'*) Před časem vznikl apor o Wekbbild a Weichbildgesetz, o nichž
není dosud jasno (viz Zttpfl, AltertQmcr des deutschen Reíehea
und Rechta. III, 29, K.Bon, L 316). Vyarétlení, které jsme podali
výie, jest pravděpodobnější, ale dlužno Je rtem potvrdili dalílm bádáním.
Jest jasné, že „mercet cross" podle eko;«kého výrazu lze považovali za

192

odiaak cítkevní jansdikee, ale shledáváme se s ním Jak r místech biskup,
otých. tak i r má těch, kde byla obec umu svrchovaní.

**) O všem. co spadá do ceckoviho itijsií vli díla p. Grosse: The
GulU Merchant (Oxford 1390, 2 sv.) Látku vyčerpávajíc! také pcmimky
pí. Greonové v Town Life in tht Flltceoth Cenmry, U kap. V.,
VIII a X. a přehled vřei ad A. Doma r Scimollerovy ch Varsehungen,
sv. XII. Uháže-li se, že úvahy v předeboil ksfrtlole jaou Ipiávni, ie
obchod byl zprvu obecni, pak bude bu označili za pravděpodobnou by-
pothosu, íe kupecky cech byl sborem, který byl povíre* obchodovali
V zájmu celého místa, a teprve postupní udal obchodovali pro adie. Za
to t, XV „raerchant adventures" v Anglii a ..novolniki" (koloojsaíoh a
obchodníci), jakož i „mcicili pertonali" byli ad Udě, juni pone-
cháno, aby otvírali nové trhy a nová odvítvf obchodu. Kutno poznamenán.

") Jaoaseaj: Ceaehlchte des deutlchan Volka*. I. 315. Cra-
lueh: Wf.rzbo.rg. a rtbec v kaidi abirca n»f(r.en(.

») Tb, Rogera. S» CamlnrUa of Work and Wagea (p. pí,).

") Falk«: GeaebUhtlieoe Statistik. L, 373—393. a II. 66, cit.
v JsoMcnovych Ge.cbicble I. 3i9. Bl.vijn.c v Comptol st dépen-
aaa do I* <o«..tr».elíon» do etoeher da Saint Nicolesí
Fnbour ř en Sulaae. docbirf k týml lívirúm O Amlanau vit de Ca.
Umet Vit M«. B .c.pi!c. atr. 99. » dodatky. Podrobní vy&ctřil. ná-
zorné vylíčil středověké mzdy v Anglii a jejkh hodnoto ^chlebě a mouce
podal G. Stelfen va výborném článku ■ diagramy v The Nineneeoth
Century r. 1891 a v kmie Šindler ofrer lOnojitentcri hialorfa
i England, Stockholm, 1895 (tel německy, pozn. pf.).

M ) Abychom uvedli si po* Hen < ietajeb příkladů, které Ut nalití
v dílech Falkrho a Sehanberga i leitoáct iercowkyefí loreryto (Sek-aler-
kneehte) v minii Xantoa na Ryaí dala u poataTvof koatetní mřOe a obiře
75 zlatých na pHopivcích a 12 llalfcb z pokladny cechu, dar, který ten-
krát mil nejminí deadkrat. takovou cena, orf dne, (rozomij pted válkou i
P- PÍ-)

") Citováno I L o. L 343.

*) Tb* Lconomic I nt e r p r e t = t i o n oí History. Londýn, 1691.
sír. 303.

JaaMW L c. Vb taki Dr. Af*in Schulrx: Deotiehei Lehán
in XIV. nad XV. Jahrhaadert. velké vydání, Vídeň, 1892.

Že, vzalo celkem, nelze vznik středa'
■rak Vzniklo působatm několika či

činitelů, torní silných,

ve čtyřiceti jmých svátcích se vůbec oepraeovnlo. Z toho lze unwndítí, íe
celkem pracoval středověky 1 dělník méně r.ei dneiní. Dr. E. Martin Saínt

eí ) W. Stíeda: „Hansische Vereinbarunger. Eber atídtiscbe Cewerbe
lín XIV. a XV. Jahrhundert". v HanaLche Geschle htblilter.
(yg 1886, ,tx. 121). SeUatberg: W irise haf tli e h e Bedeulung der
Zlíníte, téi částeční Roscher,

<">) Viz procílřne' poznámky o tom. jak bálově oloupili cechy v Úvodu
k En" e li»b GuiUi od pí. Smltho.il. Také ve Francii králově okupovali

*») Adam Smith •
proti zasahování 11

«njfm státem. Na neSlěatí jejich náaledovnld, povrchní ai běda, hodili
středověké cechy a státní zatahování do jednoho pytle, n
veraBilakým ediktem 1 nařízeními cechovním!. Jest ať "

ic «e takového omylu nedopustili nidy ekonomi..., _

předmět váini juko Scnónberg. Ale až do nedávná M o 10 «
spory v hoipodiftlM „vidí".

<") Ve Florencii udělala takovou revoluci niUI řemesla r>1270~62.
Vfaiodky podrobně vypni Pcrren*. <Hl*t

1677. 3 av.) o »1iUě G[ n0 Capponl. (Stí
-' \ 56—80,, té! n>

a pozbyla pří*

na vlastní soudce. Dollo k jakémusi kompromiFU obou alrao. V RozloliírJi

Flranie, l. vyd, 1876, t. 58—80., téf nťm«. překlad). V Lyoni 11
byla míSS řemeslň, kdyi ec r. 1402 látala hykati, parnierra a pozbyla pi

v Curychu 1356, v Brunl
rok na to v Hamburku, v Uteku v ). 1376-44 ald. Vis Schmoller:
Stiaasburg zur Zall der Znollk Empfe S I ra n.b ■ r |t BlMhe.
Brentano: Al bett e rg 1 1 d en der G»(«n*srl, 2 ay. Lipsko, 1871— 72.
Rovněž Raio; Merchant nad Craít. Gilda, Aberdeeu, 1887, atr.
26 — 75 ald. O názoru p. Grosse o stejných bojích v Anglii viz poznámky
al. Greenověv Town Life in the Fifteenth Cen tury II., 190—217,
rovněl kapitolu o sociální otázce, vůbec celý ten svazek nejvýše zajímavý.
Brentanův názor o bojích řemesel, uložený hlavně v § 3. a v § 4. jeli o
studie „O dějinách a vyrojí cechů", obsažení v knize Toulmin Smilbové:
English Guilds, jest klasický a byl pozdějším bádáním fen potvrzen.

s ") Aspoň jeden příklad: Caoibrai udělalo první revoluci r. 907, 1 po
třech čtyřech daliích vzpoorách dostalo ryWní listinu r. 1076. Tato
listina dvakráte odvolána (r. I 107 a ÍI3P). ale zase dvakráte inovn w-

í0 ) Vii Tuetey: „Etudes ;ur !e eWt mur.icipa! . ". . en Francho Comlé"
v Mémairea de la Sociélé ďemulation de Montbélierd,
2. řada, II. 129.

W) Zdí se, íe to brk. íntým zjevem v ItaiH. Ve Švýcarsku si Betn
koupil i města Thun a Burgdorf.

!l ) Tak se to mílo aspoň a místí toskánskými (Florencií, Luccou.
Sicntiou, Bolenou, ald., kdejest poměr média a sedláků nejlépe mám. (Lu-
íiekij ,, Otroctví a ruští otroci ve Florcatii", v Iiveslijld kljevské university,
1885. L. pouíil Rumohra; Uraprung der B es itzlo si g k e it der
Colonien in Toacani, 1830.) Celá ta otázka poměru mést a sedláků
vyíaduje většího studia, net se jí dosud doslalo.

7a ) Ferrari sevieobecňuje někdy pilin thenreticky, lakle jest to na líjmu
pravdivosti. Ale feho tísudek o podílu, který míle slechu v bojích méal,
jest založen na spouití původních faktu.

™) Válkou pozbyla jen města j.ko Verona * Plas. která byla slepí
oddíiu věci bironů. U mnohých mést byla porážka, kterou utrpíli po boku
baronů počátkem jejich osvobozeni ■ pokroku.

«) Ferrari ÍL, 18. lOf, Leo ■ Botta, (.. 432.

«) Job. F.lk*. Die Hans. tli DeslisU Ses. und Handels-
mácht, Berlín. 1663, to. 31—55.

™) O Ciehieh a Kolín* mírni přesné svědectví, íe biskupové obou
měst otevřeli nepíli dl bríny — Wen podplacen nepřítelem.

"J Víz fakty, ne vlak závěry Nitzscbovy I. c IIJ. 1 J3, ttí Ks)l» n I.
•456, ald.

O komuně loannaiské, ktcrš byla zaměňována s komunou laonekou,
ni do studie Melle.lllovy (Hiatoire de la Comnune du Laonnais,
Paří*. 1653} vixLuehaire, str. 75. O pivních selských celích « pozdějSích
jednotách viz R. Wiltwn: „Die tlndlkhen Sthutzgilden Westphaliens"
v Zaitschrih fQr K ul t u r ge tc h ic hl e, noví řada sv. II!,. cituje
Henne an Rhyn: Xulturg eschlcbte III 249.

™) UcbaJre. str. 149,

w ) Dvě významná města, fako byla Mohuč ■ Worms vyřídila si poli-
tický spor smírčím soudem. Kdyl vypukla občanská vílka v Abberville. byl
roahodcím Amiens r. 1231 [Uchatre 14)) «t4

8I ) Viz na pf. W. Stieda, Hauaisthe Vare i nb a run g en I. c.
str. 114.

s '-) Cosmo Inncs: „Early Scottiah History" a „Scotland in
Middle Agea. cituje tcv, Dentoa. !. c. stí. 68, 69; Lamprecht. Deut-

195

sches wirtschaftliche* Leben in Mitteialter. přehled Schmolleriv
v jeho Jahrbuch, sv. XII. Sásmmdito Tablem de V agriculture
toscnne, str. 226. Dominií íloreccké bylo Vie pomali po jejich blaho-
bytu.

8a ) Pan Joha J Eruiet (Six. Eaaaya. Londýn, 1691) má skvělé paaáie
o téíe strance stfedovéké architektury. Pao Willis v dodatku k Whewebrré
History of lnduetive Sciences (I. 261—62), vyjedl krásu mecha-
nických proporcí V středo ví kých stavbách. „Nová dekorativní konstrukce
vyrotila — píSe — tfm. íe ncruHla a nezná stínoval* konstrukce mecha-
nické, ale le ji doplňovali a podporovala. Kaldý Člen, kaidá římsa, pře-
jímala část tile, Množstvím podpor, paní hájících jedna druhé a důsled-
ným rozvržením tfie bylo oko uspokojeno pokud (de o pevnoit stavby, aí
jednotlivé íástf vypadaly neobyčejní slíblé." Nelze tipe Itnrskterifcovati
umíní, které vzešlo se sociálního Života místa.

*") Dr. L. Ennen: Der Dan. .u Kolo, teine Konstruklion und
Ausataltung, Kolín, 1671.

M ) Ty tH sochy jsou mari vné>lí dekorací kslhedrály Nntre Dame
v Pařili.

flc ) StMoveká umíní, stejní jako ředí, neznalo paaoplil, Jfmí říkíime
Národní galerie íi Museum Obrní malován, nachu řezána, bromoví ozdoba
odlévána, aby wujily mfsM, Je* pm petWo * tem líném pomníku utooní

oLc*. Tam žilo. jsouc éáslí celku, a přispívalo k výraioič jednotí v cellu

8S ) Si.mondi. IV. 172, XVI, 356. Velký připluv Nnvigli o Grande,
kletým jde voda i Tettna, pofu v r. 1179, t- j. po dobytí samostatnosti
a ukončen v 13. stol. O pozdějším ůp»dku viz Si.mondi, XVI. 355.

8 «) Měla v roce 1336 0—10 tisíc hocha s dívčat v obecných školách.
1000—1200 chlapců v sedmi středních školách a 550—600 studentů ha
svých piti universitách. Čtyřicet obscnfch nemocnic mílo pře. 1000 Ittíek
pro 90.000 obyvatel*. (Capponi, L c II. IL 249), PovoLní spisovatelé ne-
jednou potnamennh. íe výchova tu byla mnohem výíe, než se za to mívá.
A stejní tak v demokratickém NorlroUcrte.

so ) Viz L. Ranka výborné úvshy o podstatf římského zákona v jeho
Weltge.chichte. sv, IV, odd- 2s. str. 20—31, Rovněž poznámky Sis-
mondiho o podílu, který měli na uvedení královské autority legistl,
v jeho Hi.toiredes Fr.nfaia, Paítt, 1826, VIII. 59—39. Hněv lidu
proti tímto „weise Doktoren und Beutelschoeider des Volka" vypul! plnou
silou v prvých letech šestnáctého století v kázáních prvotního období re-

91 ) Obchod s otroky, oloupenými v Orientě, trval v italských republikách
nepřeruSeně ti do XV. Mol. Slabé stopy lze najít! i * Německu a jinde.
Vit Cibrmo, Dell. .chtavitu. e dcl .erraggio, 2 «. Milán, 1868,
prof. Luíieldj. „Oltoctvf a ruitf olroci ve Florencii »e čtmáílém a palnéetťm
stoletT v U»e»tijtch. bjevtké uníverauy. 1885.

M ) L R. Green: Híatnry oi tht Engliah People, London. 1878.

M ) Vh: Ineorie, přednesení boloňskými ptívniky již r, I 187 ca kongresu
v Rontaglia.

197

fiesteslu-tiítíi
Pi 0 9

HLAVA SEDMA

POSPOLITOST V NAŠI DO BÉ

Lidové bouře na počátku období státu. — Ztížení pospoli-
tostí v dnešní doba. — ObČina, její zápas, aby ji stát ne-
odstranil. — Zujifoi, zachované ze života v občiné se udržují
v nynějších vsích. — Příklady ze Švýcarska, Francie, Ně-
mecka. Ruska.

Pud pospolitosti jest v člověku od nepaměiných dob a
jot italc úzce spojen e celým dosavadním vývojem lidského
rodu, že se udržel v lidsbvu podnes, přes všechny proměnlivé
osudy. Vyvíjel se nejvíce v období míru a blahobytu. Ale
i když stíhly Člověka pohromy nezvětší, když celé kraje spu-
stošfity válkami a obyvatelstvo bídou zdecimováno, nebo
úpělo (pod jihem tyranství, udržoval se pud pospolitosti ve
vsích a u chudých tříd ve městech. Udržoval je pospolu
nakonec začal pdttbití Í na ty vládnoucí, válčící a pustošící
menšiny, které jím opcvrhly jako sentimentálním nesmyslem.
A kdykoli mělo lidstvo vytvořiti sociální organkaci. vyho-
vující novému období vývoje, vždy čerpal jtho tvůrčí genii
prvky i inspiraci k nové práci z téhož pudu. věčné žřvého.
Nová zřízení hospodářská a společenská, nové mravní sou-
stavy i nová náboženství, vše to mělo týž pramen a dřváme-li
ae »a mravní pokrok našeho rodu v celku, vidíme, jak se
zásada pospolitosti rozšiřuje z kmene na celky větší a větší,
ař. jednoho dne obsáhne celá tidstvo, bez zřetele na víty,
jazyky a plemena,

Když prošli "bdobím divošského kmene, a na to občinou,
dospěli Evropané v středověkých dobách k nové formě ortju-
nisace, která ponoch štvala hodné volného pole individuální
bčciativě, ate při tom i velmi vyhovovala potřebě vzájemné
podpory. Vyvvořctia federace obťw v podobé rtJedověkýoh
měst. a psopletena ceku sítí cechu a bratrstev. Jakých
ohromných výsledků dosaženo novou formou spojení v

201

republiky — obklopené doménami nepřátelských feudálních
pánů, neschopné osvobodhi sedláky z nevolnictví a postupně
kažené ideami římského cesarismu — byly ke konci patnácté-
ho století odsouzeny, aby =e staly kořisti vzrůstajících vo-
jenských států.

Ale než byly na příštích tři sta let podrobeny vše pohlcu-
jící autoritě státu, vyvinuly Široké vrstvy lidu ještě mohutné li-
šili, aby přetvořily společnost na starých základech pospolitosti
a wáijemné podpory. Dnes jeat velmi dobře známo, že mo-
hutné hnutí reformační nebylo jen vzpourou proti zlořádům
katolické cwfove. Melo taká svůj tvůrčí ideál, ideál života
ve svobodných, bratrských obcích. Ty první spísy a kázání
onoho období, které našly největiu odezvy v lidu, byly na-
plněny ideami o hospodářském a sodálavím bratrefevu lidstva.
^Dvanáct <irtikniilů« a jim podobná vyznání vřry, která kolo-
vala mezi německými a Švýcarskými sedláky a řemeslníky,
vyzdvihovala nejen, že každý, bez rozdítu, má právo, aby
si vykládal Písmo po svém vlastním rozumu, ale požadovala
také, aby se vomičkým obcím vrátila obecní půda, a byla
zrušena robota, poukazovala na »pnavou« víru — ■ víru
v bratrství. V téže dcbé na tisíce mužů a žen ubvofilo ko-
munistická bratrstva na Moravě'), do nichž píwwsJi všechen
majetek a žili v četných a rostoucích osadách, podle zásad
komunistických. 1 ) Jen ohromné vraždění ve velkém, po tisí-
cích, mohlo zaraziti toto hnutí, které se rozšířilo daleko ši-
roko; a mlacté státy si také zajistily první a rozhodné vítěz-
ství nad širokými vrstvami mečem, ohněm a mtučímou.')

Po dalších tři sta let vypleň ovály snily, jak v Evropě
tak v Anglii, soustavně všechna zčíeení. v nichž se projevo-
vala dříve tendence pospolitosti. Občany zbaveny vesnických
hromad, vlastních soudů a samosprávy, půda jim skonfřsko-
vána. Cechy připraveny o majetek a svobody a vydány do-
hledu, rozmarům a úplatkům státních úředníků. Městům vzata
svrchovanost, zrušena i ta hýbla vnitrního života: lidový
sněm, volené soudy i volená správa, funkce města jako vrch-
nosti farní a nejvyššího cechu. Co bylo dosud organickým
celkem, to si nyní rozebrali byrokraté. Při takové po-

.202

litíce a válkách, které vyvolala, zpustošeny celé obla-
sti, kdysi lidnaté a bohaté, zámožná mésta sklesla na
hnízda, cesty, které je dříve spojovaly s druhými' městy, se
nyní Sály needhůdnýmí. Upadl průmysl, umění i vědění.
Politická výchova, vede i zákon dány do služeb myšlenky
státní centrál ha ce. Na universitách > z kazatelny se učilo,
že ve státě fádně organ i so váném nelze Upěti zřízení, v něž lidé
dřivé vtělovali potřebu vzájemné pcdpory, že jedině stát může
spojovati své poddané, že federalismus a » partikularismus «
jsou nepřátelé pokroku, a že jen stát může vhodně povzbu-
zovali další vývoj. Na konci osmnáctého století se králové
v Evropě, parlament anglický i renroluční konvent ve Fran-
cii, aí jedem s druhým válčili, shodli dojímavě v tom, že
ve státě nesmí býti nějakého jiného, samostatného sdružení,
že nucená práce a smrt jsou jedině vhodným trestem pro
dělníky, kteří se opováží utvořítí sadružaní". » Žádný stát
ve slátž!« Jedině stát a státní církev smí pečovatí o zájmy
celku, poddaní smějí býti jen volnými shliAy jednotlivců,
nespojených zvláštním svazkem, a musí se obrálití na vládu,
kdykoli cílí nějakou společnou potřebu. Taková byla theorie
i praikse v Evropě az do polovice XIX. sto). 1 společností
obchodní a průmyslové byly podezírány. Sdružení dělnická
považována za nezákonná, není tomu ani celý lidský vek
v Anglii a satira dvacet let v ostatní Ervropě.*) Celá sou-
stava státní výchovy byla do nedá-vna i v Anglii taková, že
by značná část společnosti považovsa za opatření revoluční,
kdyby se každému přknaJa práva, kterých po pět set let
užívali každý, svobodnik i nevolník, ve vesnické obci, v ce-
chu, ve farnosti i v mostě.

Když stát uchvátil všechny sociální funkce pro sebe, pak
se ovsem zdárněji vyvíjel nespoutaný, duševně omezený indi-
vidua lismuí. Měrou, jak se vzmáhaly povinností k státu, zba-
vováni občané zřejmě povirmoatí, které mívali jeden k dru-
hému. V cechu — a ve středověku byl každý člověk údem
nějakého cechu nebo bratrstva — bjdo se dvěma »bratřím«

*) Psáno v letech devndeíitřtb. (Píra, pfefcl.)

střídatí u lože bratra, který onemocněl. Dnes by bylo dosti,
kdybychom takovému sousedu -řťtói adresu nejbližŠÍ . nemoc-
nice pro chudé. Kdyby něJodo -ve společností brabarské ne-
zabránil nejhorlímtu, nahodil-li se k tomu, íe dva, -kteří 'se
pohádali, útočí na sebe se zbraní, bylo by se s ním samým
naložilo jako s vrahem. Dnes, m theorie o Štábu — vše-
ochrásici, nepotřebuje býtí kolemjdoucímu do podobné věci
zhola nic, od toho je tu přec policajt. V zemi dffvoáské,
u Hotteffltotů bylo by ovšem hanbou, kdyby se začata 'jisti,
aniž se před tím třikráte Masitě nezavolalo, kdyby snad ne-
byl na blízku někdo, kdo by chtěl také jisti; u nás však dnes
postačí, zaplatí-K si ctihodný občan pri»pévefc na chudé a
má-li kdo hlad, ať má hlad. Takto dnes ve všem všudy —
v zákoně, ve vědě, v náboženství — nabývá vrchu theorie,
která hlásá, že lidé mohou a nvusí hledab štěstí jen pro sebe,
nestarajíce se o potřeby drahých. Tof dnešní náboženství
a kdo by pochyboval, že jeat prospěšné, byl by považován
/a utopistu. Vtda hlasitě prohlašuje, že boj kaidého proti
všem jest hlavní zásadou přírody i lidsAé společnosti. Tomu
to zípasu přisuzuje biologie, že se svět živočíšsrva vyvíjel k
vyššímu. Totéž tvrdí historie. A národohospodáři se ve tvé
prortoduehosiu domnívají, íe moderní průmysl i staojnicDví
jsou »záza-ačným« účinkem táže zásady. Co se dnes káze,
jest náboženství individualismu, trošku zmírněného :více
méně dobročinným poměřeni k bližním, najmě v -neděli.
» Praktikové*: i theerť tikové, vědci i kazatelé, právníci i po-
litikové, jeden jako druhý si notují v jednom: že by se
snad měly více méně zmímiti poněkud drsné účinky indi-
vidualismu nějakou tou dobročinnosti, ale v celku, že jest
individualismus jediným bezpečným základem dnešní společ-
nosti a jejího pokroku.

Podle toho by se zdálo, že bychom v dnešní společností
mamě hledali zřízení k vzájemné podpoře i tu vzájemnou
pomoc samu. Co pak se mohlo z toho uchovaiti ? A přece
nás až překvapí, jak mocně se uplatňuje záaada pospolitosti
a vzájemné podpory i v životě dnešních lidí, když ze zvě-
davostí, jak dnes lidé žijí, začneme studovati jejich vzá-

204

jemné vztahy v obyčejném živote. Ac zřízení pospolitosti
ničena prakticky i theoreticky piných Eti sta let, přece jen sta
milionů lidí žije dále v těchto zřízeních, udržuje si je s
úctou a hledí je obnovki Um, kde zanikla. Ve stycích s lid-
mi měl každý z nás chvíle, kdy se bouřil proti indiváiduali-
sůcké víře, která jest dnes v modé. A v našich denních sty-
cích jest tolik jednání, kde se lidé řídi nákloností k pospo-
litostí, že by se rázem zastavil mravní půtaok, kidyby se ta-
kové jednání mohlo zakáeati. Sama lidská, společnost by se
neudržela bez toho ani na tak krátkou dobu. jako jest jedem,
lidský věk.

V dalším rozebereme tyto fakty, které sociologové vět-
šinou zanedbávají, ač Jsou nejvýše důležité pro život a další
we«tup lidstva. Začneme se stálými zřízeními vzájemné
podpory a pak přejdeme k projevům pospolitosti, které vzni-
kají z osobních či sociálních sympatií.

Podvváme-ti se v celíku na dnešní útvar evropské společ-
nosti, jorne najednou píe&vapeai, shledajíce, že vesnická
obec trvá dále, a hned uvidíme v jaké míře, ač se dělalo
vie možné, aby zmizela, i že se dějí různé pokusy, aby se
obrwvila v té Či cné farmě, nebo aby se za ni naíle náhrada.
Dnes se vžil názor, že vesaick-á obec v iSpadní Eňropí
zaík Fnrozeoiou stmrtí, proíože společná držba půdy ne-
vyhcTOvala moderním požadavkům agiikultuiry. Pravda
vsak jert, že nikde nezaik občina i vlastní vůle. na-
opak, všude bylo vládnoucím střídám usilovat! kolik set let
bez ustání, ač ne vždy úspěšně, aby ji odstranili a zabrali jí
obecní půdu.

Ve Francii začali přípravo váti občíny o samo-
statnost a olupovati je o půdu již v XVI. stal. Ale teprve
v dalším století, kdy dariě a války -přivedly sedláky do po-
roby a bídy, jak ji živě líčí všichni historikové, teprve tehdy
bylo jtž snažsí ■ukrádať; jim půdu, a také se to dělo v míre,
až pohoišlirvé. »Každý si vzal co mohl . . . Vymáhány vy-
myšlené dluhy, jerwm aby ae mořilo sáhnouti na půdu«, jak
čteme v ediktu Uvdvíka XIV. vydaného r. 1667. 1 ) Ovšem
že stált odpomáhal knuto zfci tím, že obce podřídil státu

205

jesle více a začal je otupovat: sám. Vskutku za dva roky
nato zabavil král všechny pířimy cbcí. Obecní půda se lou-
pla čím dále nestydaté] i, takže v následujícím století měla
šlechta i diudhovenstoo v rukcu obrovské lány pudy — podle
některých údajů celou polovinu obdělané půdy — kterou
pak nechali většinou ladem. 5 ) Ale sedláci si udržovali o-
becní zřízení dále, až do r. 1787, obec, t, j. všichni, kdož
měli stavení ve vsi, se scházívali pod zvonicí nebo stromem,
rozdělovali znovu, co zbylo z obecní půdy, rozvrhovali
dávky a volili si exekutivu, jako to podnes dělá ruský m ! r.
To dokázal bádáním Babeau.")

Vláda ovšem shledala, že vesnický sněm jest »pííliš hluč-
ný* a neposlušný a zavedla tedy t. 1787 volené rady, slo-
žené ze starosty a tří až šeeta radních, vybíraných z boha-
tých sedláků. O ďvě léta později ( I . prosince 1 789) po-
tvrdilo tento zákon plné i revoluční Národní shromáždění,
která v tomto bodu bylo úplné za jedno se starým režimem,
a nyní zaie bourgeoisdu viMage (<vesn«cký ' řhoSťák)
začal rozkrádat! obecní půdu po celé revoluční období.
Teprve 16. srpna 1792 rozhodlo zákonodárné shromázdé-
ni, přinuceno selskými bouřemi, že se má zabraná půda vrá-
tili obcím,') ale zároveň nařízeno, že se má roodétíti rovným
dílem jen sedlákům bohatším. Toto opatření vyvolalo nové
bouře a za rok cďvoláno ( 1 793) a dovoleno romdělilů půdní
všem obyvatelům, chudým i bohatým, » aktivním ■■■■
i »neakbAním«.

Ale oba dva zákony se tuk příčály selskému rozumu, že
zůstaly na papíře, a kde si sodláci vzali zase část půdy, drželi
ji společně. Ale pak přišla dlouholetá válka a «áí obecní pů-
du prosté zabral ( 1 794) , jako záruku státních půjček; dárra
do prodeje, při tam vydrancována, pak zase vrácena a na-
novo zabrána (1813). Teprve r. 1816 obnoven zbytek,
t. j. asi 15,000.000 jiter (ca 6 mil. ha) nejborší půdy,
jako obecní půda.*) Ale tím ještě soužení obcí neskončilo.
Každý nový režim viděl v obecních pozemcích prostředek,
jak by odmémii své věrné. Tak vydány tři zákony (první
1837, a poslední za Napoleona III.) , aby obce pritnely

206

rozdělili půdu. Třikrát bylo třeba zákon zase odvolali, ježto
narazil na prudký odpor ve vsích. Ale něco vždycky zůstalo
za nehty a Napoleon III., přiřkl celé statky z obecni půdy
některým svým miJcům, prý, aby se podporovaly lepší způ-
sob zemědělství.

A co se módilo udržeri ze samosprávy vesnických cbcí, po
tofcj&a ranách? Starosta a radní byli považováni jen za ne-
placené úředníky státního mechanismu. I nyní, za třetí repu-
bl : ky, může obec udělali jen málo co, aby nebylo třeba
roztočití ohromný stádií stroj, až k prefektovi a minister-
stvům. Nemáte ohniti tomu věříš a přece jest pravda, že na
i>ř., chce-li sedlák zaplatili, co na něho připadá na opravu
(ilmke, — máto co by Šel a nalámal na ní kámen sám —
musí to napřed schválili neméně než dvanáct růených
státních úředníků a při tom vyřídili wjenoma dvaapa-
desát aktů — pak teprve jeat sedlákovi dovoleno, aby za-
platil ty peníze na obci. A ostatní jest zrovna takové,')

Co ie dálo ve Francii, dálo «e váude v západní a střední
Evropě. Ty velké útoky na eekkou půdu jsou stegně, skoro
i cfsoYě. U Anglie byl jediný rozdíl, že se zabíralo podle
jednotlivých rozhodnutí nikoliv najednou, všeobecným opa-
třením, také se tolik nepospíchalo, ale za to se to bralo
důkladněji, než ve Francii. Zabírati obecní půdu začata
slechu rovněž již v XV. stol. když potlačeny selské bouře
(1380) — jak patrno z Rawusovy Hiotoria a ze sta-
tutu JmdSicba VII., kde se roíurví o těchto úcovatedh jako
o: »enormilee> and ni v 5 c h e I e s as be hurt-
full . . . to the common wel es 1 ") , (neslýchanosli
a prebnuaty Škodlivé . . . obecnému dobrus). Pcaději, za
Jindřicha VIII. začala velká anketa aby se zasta-
vilo zabírání obecní půdy, ale skončilo to tak, že po-
tvrzeno, co se již stalo. 11 ) A obecní půda se zabírala dále
a sedláci vyháněni z Hroudy. Hlavně však od poloviny
XVIII, stol. se v Anglii, jako všude jinde soustavně vyhla-
zovaly všechny stopy obecního vlastnictví. A je-li se čemu
divřti, tedy ne tomu, že zašlo, ale že « mohlo udržeti i v
Anglii, takže »vSeobecně převládalo ještě za doby naších

207

dědů.'") Skutečným cílem Encloeure Acís (Výnosů
parlamentu o zabírání (ohrazování) půdy) bylo, jak uká-
zal p. Seebohm, 13 ) cdstrujikí obecní držbu půdy. A také
odsijfiTJŤn.1 ceHcem asi čtyřmi tkkrí aktů, od r. 1 760 až do
1 644, talk dokonale, že dnes zbyly po ní jen nepatané Stepy.
Půdu obcím zahrab' velkostatkáři a záběr sdbjválen, případ
od případu, parlamentem.

Také v Německu, Rakousku, v Belgii zničil stát oběhni.
Jen málokde se o půdu obecní rozdělili osadníd sami,' 1 )
ale všude je stát mocí nutil, aby půdu rozdělili, nebo aspoň
podpetwai jednotlhte, kteří si přisvojovali obecní pozemky.
Poslední vánu dostalo obecné vlastnictví ve střední Evropě
rovněž v polovici XVHI. stol. V Rakouaku užila vláda r.
1768 skoro násilí, aby dohnala obce k rozděleni obecní pů-
dy a jtvláiDní komise pro to jmenována za dwa roky petem,
V Prueáiu Bedřich II., v řadě nařízení (t. 1752, 1763,
1765 a 1769) doporučoval Ju-stizcollegiím, aby
vynutila roadcWí. Ve Siezkc vydám pro to r. 1771 i zvlááL-
ní rozkaz. Totéž se dálo v Belgii, a když obce neposlou-
chaly, vydán r. 1847 zákon, kterým se vláda zmocňuje, aby
dala do nuceného prodeje cfcecni půdu, když by jí chtěl
někdo kcwjpiti. 18 )

Krátce, vykládá-li se, že občina zašla přirozenou
smrtí, působením hospodářských zákonů, jest to asi takový
vtip, jako kdyby ntkdo řekl, že vojáci, padlí na bojišti sešli
smrtí přiloženou. Bylo to prostě tak: ohřány Žily přes tisíc
let, a všude a vidy zlepšovali sedláci způsoby obdělávání
půdy, nebyh-li zničeni váíkacni a mořeni dnněmi. Ale když
vzrůstal průmysl, rostla i hodnota půdy, a šlechta, která za
státní organisace nabyla mod, jaké nikdy neměla za feudál-
ní soustavy, se zmocnila nejlepšich kusů obecní půdy a dě-
lala co mohla, jen aby zněČila obecní zřízení.

Občróa vsak vyhovovala potřebám a představám pracov-
níků na hroudě tak, ie prese vše jsou podnes po celé Evropě
živoucí zbytky obcím, a evropský život na venkově jest
prcmikwut zwyky a obyčeji j<ště z doby, kdy ves byja pospo-
litostí. I v té Anglii, která užívala drastických opatření proti

208

starému řádu věcí, potrvala tradice do počátku XIX,
stol. P. Granme — jeden z mála anglických učenců, který
věnoval pozornost, této otázce — ukazuje ve svém díle, že
mnohé stopy obecní dnřby půdy shledány ve Skotsku, kde
se ve Forfaishire udržela pozemková soustava t. zv. »runrig«,
do r. 1813, a v některých vsích v Invernessu bylo až do r.
1601 zvykem zorati půdu pro celou obec, aniž dělány meze,
a pak teprve jí rozděliti. V Kůmorií se půda občasně znovu
rozdělovala »ještě před pětadvaceti lety« a Groíterova ko-
mise našita tento obyčej jestĚ na některých ostrovech .**) V
Iisdm tato soustava převládala až do doby velkého hladu.
O poměrech v Anglii nenechávají nás díla MarshaUova —
nepovšimnutá, dokud na ně upozornili Naese a sir Henry
Mamě — v pochybnostech, že soustava občiny byla široko
daleko rozšířena, skoro ve všech hrahotvích anglických, ještě
na počátku 1 9. stol.") Tak v šedesátých letech minulého
století byl sir Henry Maine » velmi překvapen řadou pří-
padů neobvyklých ďastnických práv, jímž nezbytně před-
cházelo kolektřmí vlastnictví a qpclcčné obdělávání půdy*,
o čemž se doavéděl z jakési menši studie. 1 ") A když se obec-
ní zřízení udržela tak dlouho, našla by se jistě řada oby-
čejů a zvyků, svědčících o vzájemné pomoci, jen kdyby se
angličtí spisovatelé všímali vesnického života.")

Na pevnině evropské se shledáváme * obecními zřízeními
ještě v plné síle v mnohých krajích francouzských, švýcar-
ských, německých, italských a skandinávských, i ve španěl-
sku, nemluvě o východní Evropě. Vesnický život těchto kra-
jů jest pln zvyků a obyčejů z období komunálního, skoro
rok co rok vyijde v Evropě vážné dílo o těchto a podob-
ných předmětech. Proto se omezím na několik nejvýzuvač-
nějších příkladů. Takovým jest jistě Švýcarsko. Tu nejen
Že pět republik: Uri, Scíwytz, Appeozell, Glarus a Unter-
Wulden má velké lány nerozdělené půdy a že každá jest
spravována vládním lidovým sněmem, ale také v druhých
karftonech mojí vesnické obce Širokou samosprávu a drží
rozsáhlou část půdy federální.") Dvě třetiny alpských
pastvin a divě třetiny všeoh švýcarských lesů jsou podnes

H p«.p«ií>«i. 209

obecním majetkem. A ve společném vlastnictví je í celá
rada polí, ovocných zahrad, vinic, wšediniěť, lomů atd. Ve
Vaud, kde všichni hospodáři <r&ají právo úíaeteňú se jednání
volené obecní rady, jest komunální duch zvláště živý. Ke
Límci zimy jde mužská mládež některých vsí do lesa, na-
kácí stromů, sveze je dolů po srázné cestě a stavební dřevo
i palivo se pak rozdělí '.sem domácnostem nebo se prodá
v jejich prospěch. Tyhle výlety jsou skutečné svátky mužné
práce. Na březích Letňanského jezera dělá se dodnes spo-
lečně část práce, potřebná na udržováni viničních teras. A
s jara, kdy jest obava, že bude mráz před východem slunce,
budí hlídač všechny hospodáře, kteří zapálí hromady slámy
a suché mrvy, a chrání kouřem vinné keře, aby nemamrzly.
Skoro ve všech kantcnech mají vesnické obce t. zv.
B ii r g e r n u t z e n, t. j. drdť si společně stádo krav a každá
rodina dostane máslo, nebo mají obecní pole Či vinice, a
úroda se rozděluje mezi usedlíky, nebo se pronajímají obecní
půdu k obecnému užitku < M iaskowski. srr. 15.)*')

Zipra-vidla sněna říci, že tam, kde si obce podržely velikou
část funkci, lak že zůstaly živými ř.áalmni národního orga-
nismu a lede nepřivedeny v kradní bídu, nepřestaly se řádné
starali o svoji půdu. Pak se ovsem obecní statky ve Švýcar-
sku nápadně Uší od bídných »cbecních polía v Anglii.
Obecní lesy ve Vaud a ve Valais jsou obdivuhodně spravo-
vány podle ví och pravidel moderního leanidbví. Jinde jsou
zase (Jel e hnojeny «piuhy« obecních pozemku, zvláště tam,
kde jest dorti luk a dobytka. Horské louky jsou zpravidla
pečlivě udroovány. a polní cesty jsou ve výborném stavu. 17 )

Obdivuj erae-4i se švýoamké c h á 1 e t, horské cestě, sel-
skému dobytími, terasám viničním, nebo skoku budově ve
Švýcanski, mějme na paměti, že zhusta jest dřevo na
c h á 1 e t z obecního lesa a kámen z obecních lomů, že se
krávy pasou na obecních lukách, a že cesty jsou dělány a
školy stavěny společnou prací. Jinak by tu bylo málo, co by-
chom mohli ffbdivcvati.

Jest skoro samozřejmé, že se ve švýcarských vsích uďr-
řuje řada zvyků a obyčejů pospolitosti. Večemf besedy.

210

lade se louskají oříšky, po radě v každé domácnosti, večerní
schůzky, na nichž se šije výbava pro nevěstu, výpomoc při
stavbě ámxm a o žních i při každé práci, kterou snad potře-
buje uáoterý osadník, zvyk posíiati dětí na výměnu z jednoho
kantoru do druhého aby se naučily francouzsky a německy,
atd. Všechno to jest docela obyč&jné,") a na druhé straně
se vyhovuje v témie pospolitém duchu i požadavkům moder-
ní dcby. Tak v Glarusu prodána v době nouze většina
alpských partvin, ale obce přikupují stále nové polnosti, které
se diaijí na deset dvacet Či třicet let do držby jednotlivému
usedlíku, jak kterak, načež připadnou obci, která je společně
rozděluje. Tvoří se spousty malých sdružení, aby vyrobila
věci, potřebné pro život: chléb, sýr, víno, společnou prací,
byť jen v malém. Zemědělská družstva se ujímají ve Švý-
carsku neobyčejně snadno. Obyčejným zjevům jsou sdružení
deseti až čtyřiceti sedláku, kteří kupují společně louky a
pole a obdělávají společně, a všude se organ suj i mlékařtká
dru.itv*, prodávající mléko, máslo a sýr. Tato družstva
také vanikla původně ve Švýcařích, jež jsou i jinak rozsáhlým
polem pro studium všemožných společností, malých i vel-
kých, vynikajících, aby ukojily kteroukoli moderní potřebu.
V některých krajích švýcarských naýdarne skoro v každá vsi
řadu sdružení, na ochranu proti ohni, k plavbě, na udržo-
vání nábřeží jezer, k zásobování vodou, atd. a celá země
jest poseta spolky lukostřelcĎ, ostrostfeJcú, společnostani to-
pografickými, na vyšetřování cest a podobnými, které mají
původ v moderním vojenství.

Ale Švýcary nejsou nějakou výjimkou v Evropě, vždyť
táž zřízení jsou ve vsích francouzských, italských, němec-
kých a dánských. Právě jsme viděli, co udělali rrameouzStí
vládcové, jen aby zaičui cbčhvu a zmocnib se její půdy.
Ale přes to zůstává v obecním vfestnictví desetina celé obdě-
latelné plochy, t. j. 13,500.000 jiter, v čemž jest asi polo-
vina všech pastvin a skoro pětina ví ech lesů v zemi. Z lesů
maijí osadníci palivo i stavební dříví a kácí je vespolek, do-
cela pravidelné, na ladech se pase všechen dobytek obce a

21!

obecní pole se vždy znovu rozdělují v různých krajích fran-
couzských, hlavně v Ardennách.**)

Tahle výpomoc, která umožňuje chudším sedlákům, aby
pfedrželi doby, když byly špatné žne, a nepřišli o tvá po-
líčka, nebo nezabředli do věčných dluhů, tato pomoc má
jistě' význam jak pro zemědělské děbiictwo, tak i pro" tři
miliony malých sedláků. Ba, je podhybno, rth by se jinak
jdrieli malí sedláci. Ale ještě důležitější, než po stránce
hospodářské jest obecní vlastntclrví, by( sebemenší, po stránce
mraiwií. Jest to v tžřvotě vesnickém jakési jádro, kolem ně-
hož se udržují zvyky a obyčeje pospolitosti a jest bezesporu
i sikou překížkou, aby se příliš nevyvinul brutální mdtvidu-
aJisrou a zištnost, k němuž máti sedláci mají velký sklon.
Pospolitost za vsedli příležitostí vesnického Života jest částí
obyčejného života ve všech koutech zemí. Všude nalézáme,
pod různým jménem, t. zv. charroí, t. j. dobrovolnou
výpomoc u sousedů, ve žních, za vinobraní, nebo při stavbě
domů. Všude jsou večerní besedy, jak jsme je pt.ávě viděli
Ve Švýcarsku a všude le osadnici sdružují pro lni či onu
práci. O těchto ztvycích se Emiňruijí skoro všichni, kdož
psali o životě ve francouzské vó. Ale snad Uide lépe, uve-
du-Ii tu nějaké ůryrwky z dopisu, které mi psal přítel, jehož
jsem žádal, aby sdělil svá pozorování v tomto směru. Jest

jižní Francii (Ariěge). Co mí sděluje, zná z dlouholeté
osobní zkušenosti a jest to všechno ze sousedství, a ne každý
kus bůhví odkud. Místy jest to snad přehnáno, ale v celku
máme věrný obnaž života na vsí.

»V mnoha sousedních obcích žije ttále starodávný zvyk
empTOtint Je-Jí potřebí hodně rukou k nějaké pilné
práci vmétaírie, ať se mají sázeli brambory nebo žiti
brává, svolá se mládež ze sousedství. Sejde se plno hochů a
děvčat, udělají práci vesele a zdarma, a po veselé večeři si
zatancují.

V týchž obcích pomáhají děvčata ze sousedství šiti vý-

bavu nevěstě. V mnohých obcích ženy podnes hojně pře-
dou. Má-li se natáčeli příze v některé domácnosti za jeden

večer, svolají se k prácí všichni známí. V mnoha obcích v
Ariěsre i jinde na jihozápadě pomáhají všichni sousedé lou-
pat! bvfamck. Vyčartují je kaštany a vánam a mládež si po
práci zatančí. Tak se to dělá i když se tlačí olej z ořechů a
vocMoje konopí. V obci L. se tak pospolitě sváží úroda.
V takových dnech, lady jde práce do tuha, jsou vlastně
svátky, ježto hospodář se nechá vidět s pořádným jídlem.
Dělá se zdarma, vypomáhají jadm dirunému.")

V obci S. se rok co rok zvětšují obecní lada, takže skoro
všechna půda v obci jest obecní. Pastýře volí všichni, kdo
maijí dobytek. Býci jsou obecní. V obci M. se sežene do-
hromady čtyřicet, padesát kusu ovcí a rozdělí ve dvě tři
stáda, která se pak vyženou nahoru na pastviny.

Ve vesničce C. si několik hospodářství koupilo tpoločně
mlátičku, obsluhuje jí patnáct ai dvacet o»ob, z každé ro-
diny někdo. Vedle toho si tři hospodáři koupili vlastní mlá-
tičky, které půjčují, ale obsáuhtij! je zase lidé ze sousedství,
jiak jest zvykem. V naši obci R. jstne potřebovali postavili
zeď kolem hřbitova. Polovinu nákladu za vápno a ptat
zedníkům hradilo okresní zastupitelstvo a na druhou sebráno.
Ostatní cráci, dopravu pí«ku a vody, dělání maily a při-
dávání zedníkům dělali dobrovolníci (jako u kflbylaké
d z e m m a j e) . Podobně opravováiny obecní cesty dobro-
volnou prací osadníků. V jiných obcích vystavěny tak stud-
ně. Obec mívá vlastní lis na víno a jiné nářadí, často po-
třebné.

Jiní dva z téhož sousedství doplnili to, na dotaz mého
přítele tímto:

»Před několika lety nebyl v O. mlýn. Obec jej posta-
vila z obecní dávky. Aby mlynář nekradl a nestranil jed-
něm, rozhodnuto, že bude dostávatí dva franky z každé
hlavy a že bude mlíti zdarma.

V St. G, bylo pojištěno proti ohni jen pár sedláku. Když
někdo vyhořel — a to se stávalo do nedávná — dostali po-
hořelí od každého souseda něco: hrnec, postel, židli a p.,
takže se zase stloukk menší domácnost. Všichni sousedé

213

pomohli posta ví ti dům, a zatím rodina u někoho byďlila
zdarma.

Tátové obyčeje vzájemné podpory — mohli bychom jidh
uvésti mnohem více — svědčí nesporné o toni, jak snadno
se francouzští sedláci sdnatují, aby sí jeden po dmihém zo-
rali pole páireim kcní, aby užívali společného lisu na víno
i mlátičky,' má4i ty věci ve vsi jen jeden z nich a podobně si
pomáhají i v polních pracích. Od nepaměti udržovaly ves-
nické obce kanály, mýtily lesy a sázely stromy i vysušovaly
bažiny a dělají to podnes. Nedávno právě vzdělány rukou
společnou pusté stráně v Lozěre v úrodné zahrady: mPrst
vynesli lidé na zádech, udělány terasy a osazeny kaštany,
tirofkvoněmi a jiným ovocným stromovím a přivedena voda
na zavlažovací příkopy dvě tři míle dlouhými.* Právě vy-
kopali nový kanál jedenáct mil dlouhý. Týž duch přivodil
poaonihodný úspěch zemědělských družstev (syndieala
agricolee). Tahle sdruženi, v nitíhiž může býti více,
než devatenáct osob, povolena ve Franci teprve r. 1884,
a netřeba podotýkali, ie než povolen tak ^nebezpečný po-
kus", jik se vyjádřili ve sněmovně — učiněna viechna »opa-
tfení«, jaká jen si ouradové vůbec dovedli vymysliti. Přes
to družstva ve Francii rostk. S počátku kupovala společně
jen hnoijivo a osivo,- poněvadž v těchto divou věcech kveíl
tehdy strašný švindl") . Ale postupné se uplatňovala i na
jiných polích, mezi jiným prodávala zemědělské výrobky a
starala se, aby půda byla trvale zlepšována. V jižní Francii,
kde řádil* vinná mšice, vznikla řada vinařských sdružení.
Deset, dvacet vinařů utvoří družstvo, koupí si společně parní
stroj na čerpání vody a jeden po druhém si zalévá vsaici. 111 )
Tvoří se nová a nová sdruženi na ochranu půdy píed záto-
pami, na odvodňování, k udržování luinálů, a nic nevadí,
že zákon žádá, aby s tím byli svolni všichni okolní sedláci.
Všude jsou fruitiěies, či mlébařská družstva, v někte-
rých dostávají všichni členové stejné másla i sýra, ať jejich
bávy dojí více nebo měně. V Ariěge se sdružilo osm obcí,
aby společně obdělávaly půdu, kterou si spojily, v témže
departmentu se utvořilo v 172 obcích celkem 337 sdru-

214

žení pro lékařskou pomoc. V scuvísLosti s tím vznikají sdru-
žení karoumenrů, atcL") »V našich obcích dělají hotovou
revoluci, - píše Alfred Baudr»art — tahle družení, která
ma^í v každém okrsku svůj vlastní ráz.*

Podobně v Německu. Kde sedláci mohli zabrá-
nili, aby jian nerttíkradli půdu, udrželi si Í obeoní vlastnietví,
které převládá v značné míře ve VinÉmbersicu, v Badensku,
v Hohenzollernu a v heaenské provincii Sterkenbergu-* 0 )
Obecní lesy se pravidiem uArrijí ve výborném stavu a v
tisíci obcích se rozděluje dřevo na otop všem osadníkům.
Daleko rozšířen jest i starodávný zvyk, Le*holztag:na
znamení zvonku ve vsi jdou všichni do lesa, aby si tam
nasbírali dřeva co kdo unese,") Ve WeatfáJsku najdeme
obce, kde je půda vzděláVá v celku, jako obecní statek,
podle všech zásad moderního zemědělství. Staré zvyky a
obyčeje pcípolitosld žijí podnes ve většině německých krajů.
Výpomoc při polních pracích, která bývá svátkem práce,
jest 9o«U obyčejným zvykem ve Vestfálsku, v Heaenskj a
Nasavdku. V kra-jfcii lesmatých brává se dříví na stavbu
z obecního lesa a sousedé pomáhají dum stavětí. I v před-
městích frankfurtských jeet zvykem, on emočními některý ze-
linář či zahradník, že mu druzí přijdou v neděli obd-ělávati
zahradu.")

Jakmile v Německu, podobně jako ve Francii, vláda
odvolala zákony proti rolnickým družstvům, coč »e stalo te-
prve v letech 1884—86, začala se družstva rozvíjeli obdivu-
hodně rychle, přese všechny překážky, kleré jim stavěny v
cestu.") »Jest falot, — píše Buchenberger — že v tisících
venkovských obcích, kde jaktěživi nevěděli co jest to uimélé
hnojivo nebo racionelní krmivo pro dobytek, začali jednoho
Í dmhcho užřvati docela obyčejně, jen působením těchto
sdružem'« (1. c. II., 507). Družstva kupují nářadí, kterým
se ušetří práce, zeměděbké stroje, lepší plemenný dobytek,
a zavádí se různé způsoby, aby se zlepšily výrobky. Tvoří
se i družstva, která předávají zemědělské výrobky a starají
se o twalé meliorace půdy.") S hlediska sociálního hospo-
dářství jest ovšem tohle ú^í sedláků nepříliš významné. Ne-

215

mohou zlopáiti špatné postavení venkovského lidu po celé
Evropě podstatně, neřkuli trvale. Ale »e stanoviska mrav-
ního, které tu máane na mysli, nelze docenili jejich významu.
Dokázala, že široké vrstvy venkov&kébo lidu peólrvě udr-
žují dědictví pospolitosti i za awtótavy nevybíraného indivi-
dualismu. A jakmile státy zmírní železné zákony, jimiž zni-
čily všechna pouta mezi lidmi, hned se zase navazují tyto
vztahy, přes všechny obtíže politické, hospodářské a soci-
ální, jichž není málo, a obnovují se ve způsobech, nejlépe
v yho v ujících moderním rxróadsfkům výrčfcy. Naznačují,
jaký bude asi směr a jaká fonr.a daUíao vývoje. Snadno
bych mohl uvedené ro«miwKÍÍti příklady z Itálie, Španělska,
Dánska a pod. a poukáaati na některé zajímavé ujevy,
vlastní té které zorni. DLužno vzpcmemouti i slovanského oby-
vatelstva v Rakousku a na Balkáně, kde se doposud udržuje
pohromadě celý »rod« a společné hoqjodářsliví.") Ale rád
bych jií něco pověděl o Rusku, kde táž snaha po vzájemné
pomoci se projevuje novými a nepředvídanými způsoby.
Mimo to máme při ruské občínř výhodu, íe jest o ní se-
brána ohromná spousta materiálu, anketou dům od domu,
pořádanou mnoha zemitvy a obsáhnuvší asi 20 mil.
sedláků v různých částech Ruska.")

Z ohromné spousty faktů, sebraných niskými anketami,
lze dojiti k dvěma důležitým závěrům. Ve středním Rusku,
kde plná čtvrtina sedláků byla nadobro zničena (velkými
daněmi, neipatmým přídělem neúrodné půdy, vysokým ná-
jemným a vydíráním daní po špatných žních), byla v prvních
pětadvEceti letech po vyvážení nevolníků snaha po soukro-
mém vlastnictví půdy v občiné. Celní ochuzení sedláci, kteří
neměli koní, opustili půdu, kterou skupovali bohatší sedláci,
mající vedlejší příjmy z obchodu, nebo je skoupili cizí ob-
chodníci, jedni i druzi proto, aby mohli ze sedláků vymačká-
vat! hodně vysoké nájemné. Třeba dodati, že nedostatky
zákona o vyvezení sedláků, z r. 1861, usnadnily skupování
selské půdy za babku 17 ) a že státní úředníci ve většině pří-
padů svojí vahou podporovali soukromé vlastnicím' proti
obecnímu. Ale v pcsletUiácb dvaceti letech jest v středo-

216

ruských vsích zase silná cpcsice proti soukromému vlariniobví
a vrstva sedláků, stojících mezi bohatými na jedné a chu-
dými na druhé straně, utifuje velice, aby obnovila otřiou.
Úrodné «mny v jižním Rusku, které jsou nejlidnatěji! anej-
bohatší Částí evropského Ruska, byiy většinou osídleny v mi'
nulém století soukromými vlastníky půdy, nebo byly sku-
povány, za souhlasu státu. Ale když zavedeny do této obla-
sti 'lepší způsoby zemědělství s hospodářskými stroji, za-
Čil i sami soukromí vlast níci půd y postupn ě přc mě-
noyiti soukromé vlastnictví půdy v obecní držbu, takže
v této obihJcí Ruska jest nyní značně míadýeh občin, vznik-
lých samovolně.")

Znamenitým příkladem toho je Krym a kraje, se-
verně odtud (provincie Taurida), o nichž máme podrobná
data. Toto úzamí se začalo osídlován' po anexo r. 1783,
velkoruskými, rrralomiilťyou a běloruskými kozáky, svobod-
nflty i uprchiými nevolníky, kteří přicházeli jednotlivé, nebo
v malých skupinách ze všech koutů Ruska. Ti Upnu pě-
stovali jen dobytek a kdyí začala i sedkEki, obdělávali tc-Hk
pCtdy, na kolik stačili. Ale kdyí osadníků stále pfibýivalo a
uvedeny zlepšené pluhy, hýla po půdě poptávka a mezi
osadníky začaly urputné spory. To trvalo po léta, ní tito
lidé, dosud ničím k sobě nepočítaní, přišli na myšJonkru, že
se sporům udělá konec, zavede-li se vlastnictví pospolité.
Rozhoďli se, že půda, dosud v soukromém vlastnictví, má
býtí nadále vUstnictvřm obecným, a také začali po způsobu
obČíny přidělovali díly půdy jednotlivcům vždy jen na čas.
Hnutí se postupně rozšířilo, na území, tak malém, jako
Taurida, našli statistikové 161 obcí, v nichž si obecní vlast-
nictví zavedli sami dosavadní vlastníci, hdavně v letech 1855
až 1885. Osadníci si takto svobodné vytvořili řadu různých
občín.") Tato přeměna jest tím zajímavější, že se
a nejen u Velkorusů, kteří jsou zvyklí na život v občině,
ale Í u Malorusů, kteří to dávno zapomněli pod panstvím
polským, í u Reku a Bulharů, ba i u Němců, kteří si již
před časem vytvořili vlastní typ <)bčiny ve svých prospírvijí-
cích a poloprůmyslovýdh koloniích v PovoKEE.'") Jest zřejmé,

217

že moslemínští Tataři na Ta-uridě drželi půdu podle mosle-
mínského obyčejového práva, t. j. v omezeném soukromém
vlastnictví, ale i u nich v několika případech zavedena evrop-
ská- obČína. U jiných národností v Tauridř odstraněno sou-
kromé yhunňctrí v šesti - estonských, dvou řeckých, dvou
buThai<ský>oh obcích a v jedné české a jedné německé vsi.

Toto hnutí jest význačné pro úrodné roviny v jižním
Rusku. Ale tu a' tem se objevuje i na Malé Rum. Tak
v několik* vsích v provincii Černieovské měli sedláci dříve
pole v scnArotném držení, každý mel na to právní listinu a
prodávali si a pronajímali půdu podle svého. Ale v pade-
sátých letech 19. stol. začato i u nich hnutí ve prospěch
obecné držby, hbwně iprcto, že chudých rodin- přibývalo.
Jedna obec daia popud k této reformě a druhé ji následovaly,
poslední r. 1882. Byly ovžem spory mezi chudými, kteří
chtěli, aby půda byla společná, a bcbatými, kteří byli pro
toukromou držbu, a hoje trvaly léta. V některých vsích, kde
nedoeaieno jednoty, jak žádal zákon, rozdělila se obec ve
dvě, jedna držela půdu společné, v drubc bylá^zase v rukou
soukromých. A tak to ztataJo, aě se buď obí spojily v obec-
ném vlastnictví, nebo zůstaly rozděleny. Vc středním Rusfcni,
v mnohých obcích, které směřovaly k soukromému vlastnictví
půdy, jest od í. 1 880 v proudu velké hnuti, aby se obnovila
občina. I sedláci, kteří žili po léta v soustavě individua li -
stidké, 'vraceli se ve velkém '* zřízení občinovému. Tak jest
tu četně bývalých nevoJníků, kteií dosíali jen čtvrtinu pravi-
defntho přídělu, ale doslali ji zdarma, a v soukromé vlast-
nictví. Meai těmi vzniklo r. 1890 rozsáhlé hnutí (v Kuraku,
RjfZiUuu, Tatnbově, Ordu, ard.) , aby se dílce sloučily a
zavedla se občina. »Svobodní rolmíci« (volnyje ch 1 e -
b o p a $ c i) , kteří byli osvobozeni z poddanství zákonem
z r. 1803 a koupili si své dílce — každá rodina pro
sebe — mají nyní skoro všichni občanovou soustaw, kterou
si sami 'zavedli. VSecbna ta hnutí vznikla nedávno a zasa-
hují i do neruského obyvatelova. Tak si zavedli obČinu Bul-
haři v letech 1876—1882, když před lim po šedesát lot
žili v soustavě soukromého vlastnictví. Němečtí mennonitc

216

v Bendjaiwleu usilovali r. 1890, aby zavedli obcimi, stejné
jako k tomu půscbití drobní vlastníci (K 1 e i n w i r t -
schaiflliche) u německých baptistů. Ještě jodem pří-
klad: v provincii samarie vytvářila rmki vláda ve čtyři-
cátých letech na fousku 1 03 vesnic na základě soukromo-
vlastaiickém. Každá domácnost dostala heizký majetek 105
.jiter. V í. '1890 jíž 72 i těchto obcí projevilo přání zavěsti
obcinu. Vybírám všechna ta fakte z výborného díla V. V.
které je podává roztříděna jak nabyta zmíněnou anketou
dům od domu.

Toto hrnutí za pospolitým vlastnictvím půdy se tuze Spat-
né snáíí « cbvykilýirri hcApadánkými tnewiemi, podle nicíilž
jest intensivní zemědělství nesrovnatelné s cbčinou. To nej-
míwiějSí, oo můžeme říci o těchto theorifcJh jest, že nikdy
nepodrobeny zkoušce a patří do oblasti metalysické. Zato
fakty, které máme před sebou, ukazují, že kdekoli j*ow rultí
sedláci 3(astnou shodou okolností, méně bídní, než )*ou prů-
měrně, a kdekoli najdou mou tousedy lidi voděknějŠÍ a
intóativnějif, tam je ebcna prostředkem, Že se zlapřuýe nejen
zetnědéWwí, ale i život na. vw. Tu, tjako všude jinde, vede
vzájemná pomoc k pokroku spíše, než válka v S e c h
proti viem, jak o tom svědci fakty, jež hned uvedu:

Za vlády Mikuláše [. měli úředníci korunních statků a ma-
jitelé nevolníků sedláky k tomu, aby společně obdělávali
kousky půdy v otci a, tak sase naplnili obecní sýpky,
z nichž se půjčovalo obilí těm iiegctWdšíim ve vsi. Jakmile
poddanství zrušeno, hned sedláci přestali tak hospodařili,
pocčvidž je to upomínalo na robotu, ale nyní zase
společnou držbu půdy sami zavádějí. V jednom okrsku
(Ostrogožku, v provincii karské), postačilo, aby jedna osobi
dala popud, a obecní vk*tnictví půdy Zavedeno v pětačtyři-
ceti vsích. Totéž se děje i v mnohých jiných místech. V urče-
ný den jdou osadníci na pole, ti bohatší s pluhem nebo
s vozem, ti chudší jen s holýma rukama, ale ani je
nenapadá, aby si jeden diruíiéinu vyčítali, co kfdo udělil.
2eň z obecních polí se půjčuje chudším osadníkům, větlinou

219

zdarma, nebo vdovám a siffctkůsr., nebe se dává na kostel
ve vsi, či na školu, nebo se z ní uplácejí obecní dluhy. 41 )

Že celá obec koná práci, která takoíka patří k jejímu ži-
votu (oprava mostů a cest, hrází, -diemáže, zavodňování, ká-
cení dříví, osazování stromy, at<L) i ie pole obdělává a
louky seče, při čemž pomáhají staří (mladí, muži, ženy, zrovna
jak to vylíčil Tolstoj — všechno to lze čekati od lidí,
žijících v wustavé občinové.* 1 ) To jest 21 jevem docek oby-
čejným všude, pa celém Rusku. 'Ale obcina se také nijak
nestaví "pareti lejším Epůscbům 2an«děk*ví, snůže-Ji si to fi-
nančně dovolili, a dostanou -di se vědomostí, dosud ipfístupné
jen bohatým, i do chalupy sedláka.

Zmínil jsem se právě, že se v jižním Rusku šíří zdokona-
lené pluhy a mnohť vsi v tam předcházejí příkladem. Obec
koupila <phih, vyzkoušela jej na kusu obecní půdy a výrob-
cům se 'Ukázalo, co by se mělo na pluhu zlepšvri, j ijin^c
jim ala obec na ruku, aby mohli vyiáběti laciné pluhy na
vsi samé. V okrsku moskevském, Vde za pět let, cp se hrnutí

ffiTLí st

naieiL

Na íeverovýchodu (Vjalka) rozšířila selská sdružení fu-
kary, jimiž obchodují, (vyrábí je vesnický průmysl
v jednom železářském okrsku) , po sousedních guber-
niích. Ze se tak rozšířily mlátičky v Samaře, v Saratowé a
Gherscnu, způsobila selská družstva, která si mohla depráti
i dražšího sfcrtyje, což jediiotířvý sedlák nemohl. A aé ve
všech hospodářských pojednáních čteme, že obana jest od-
souzeno k zániku, jakmile se soustava tři polí nahradí sou-
stavou střídavou, vidíme přes to v Rusku, jak četné obciny
earay od sebe zavádějí právě tuto soustavu. Ale dříve, na
některém kusu obecni půdy vyzkoušejí vzorné pole, semena
na to koupí obec. 4 ') Doipadne-Jí zkouška dobře, pak docela
beze všeho si znovu rozdělí pole, padle soustavy čtyř i
pěti polí.

Této soustavy se užívá ve s t e c h vsí gubernie moskevské,
tverské, smokrnské, vjacké a pskcwskč.") A kde má obec

220

dosti půdy v záloze, propůjčuje jí čás i k ovocnářství,
Rovněž za podpory obŠmy se najednou rozšířila po Rusku
malá vzorná hospodářství, ovocné zahrady, zeleninové za-
hrady, pěstuje se Í (bourec anoruSový při vesnické Škole, za
vedení učitele nebo nějakého nedšence.

Častým sjevem {jest i melicrace půdy odvodňován ím a
zavodňováním. Tak na pí, ve třech okrscích moskevské gu-
bernie — většinou průmyslové — provedeno odvodnění v po-
sledních deseti letech, ve ve&ém měřítku, asi ve 1 80 — 200
obcích, při Čemž osadníci sami pracovala lopatou. Na druhém
konci Ruska ve vypráhlých stepích novouzentkých vystavěno
přes tisíc hrází pro rybníky, vykopáno na sta studní a všechno
to udělaly obce. A na jihovýchodě, v bohaté německé ko-
lonii zase pracovali osadníci, muži jato ženy, pět týdnů po
sobě, rby vystavěly hrází k zavodňování dvě míJe díouhou.
Co by ú tu počali jednotlivci v .tomto boji se suchým pod-
nětí cm) Co zmohlo úsilí ijednotiřvců, když bylo jižní Rusko
navjtívetw záplavou avSřu & tody všem, kdo íM na (ven-
kově, chudí, bohatí, stoupenci občiny i individua listě, bylo
pfiloíiti ruce k dílu, aby tuto rámu zmohli? Zavolatí na to
policajta nebylo nic platné, mohla lo spravřti jen součinnost
viech.")

Když isem toho tolik pověděl o pc-spoJitosti a vxájemné
podpoře, pěstované sedláky v »dvíli*ovajiých« zaraích, vidím
nyní, Se bych naplnil tLuotý svazek příklady ze života íta
milionu lidí, kteří sice žijí v poručoictví stálů, více méně
sceataltsovaných. ale jsou <smmo moderní cřvilisaci a mo-
derní ideje. Mohl bych vyiičiti vnitřní život turecké vsi a
celou Sadu obyčejů a zvyků potpolitortř v ní.

Když se tak probírám svými poznámkami, plnými' příkludů
ze selátého života na Kavkazu, připadnu na mmobý do-
jemný případ vzájemné podpory. Zmarněném tytéž avyky
v arabské d j e m m a j a aiv aíganském p u r r a, ve vsích
perských, indických i na Javě, v nerozdělené rodině Čínské,
v táborech polonomádů střed a asijských, i u noraádů dale-
kého severu. A vezmu-li na potaz poznámky, jen tak na-
mátkou, v literatuře o Africe, vidím, že jsou plné podobných

221

faktů: o 'výpomoci při žních, o chýBoh, které staví společně
iviichni v obcí, aby se napravil* škoda, spáchaná civi-
liíovanými dobrodruhy, o lidech, kteří pomáhají jeden dru-
hému při nějaké nehodě, chrání počestné atd. A pročťtám-li
díla, jaiko jest Postovo »K o mp en dí um zvykového
p i í v a .v A f k i c e«, chápu, proč toto obyvatelafcvo ne-
zallo v lesích, pres všechno to tyranství, všechen útlak, lou-
peže a masakry, přec ty kmenové války, nenasytné krále,
podvodné čaroděje a kněze, přes otrokáře a podobat' věci,
proč si udrželi jistou vzdělanost a neupadlí » úroveň toula-
vých rodin zanikajících oraogutanu. Ale jest jisté, že sice
dávno zajdou otrokáři, hojovcí králové, lupiči slonoviny,
4irdinové« matabelští a madagaskaritf, zůstavíce po sobě
depy krve a ohně, a jádro pospolitých zařízení, obyčejů a
zvyků, které se rozmohly v kmenu a v obemě. potrvá. Udr-
žuje Itdi pospolu ve společnostech, které se mohou rozvíjet!
v civilisaci, a které jsou pro ni také připraveny, až přijde den,
Jody ji dostanou máto kulek.

Totéž platí o našem drrSisovaném svítí. Přecházejí pří-
. rodní i sociální pohromy, obyvatelé ceJych krajů přivádSni
' do bídy nebo Hadovi. Miliony Vidí jsou zbaveny pravých po -
1 hnutek íivota. propadnuvíe bídě ve městech. Rozum i srdce
milionu lidí jsou nwxaČeny naukami, vytvořenými v zájmu
hrstky lidí. Není pochyby. Že taková jest jedna část našeho
života. Ale jádro pospoUtých zřízení, obyčejů a svyků žije
v milionech lidí, drží je pospolu. A tihle Lidé se raději drží
svých zvyku, <vťr a tradici, než by pojali za tvou nauku, ie
všichni bojují proti víero, která se jim podává pod rou&ou
vědy, aČ to není vida ani v nejmenším.

222

HLAVA OSMA

POSPOLITOST V NAŠI DOBĚ

Když stát zničil cechy, rostou délntcké organisace. — Jejich
boje. — Pospolitost ve stávkách. — Kooperace, — Volna
sdružení k různým účelům. — Sebeobčlavosl. — Nesčetné
společnosti pro sdruženou činnost ve všemožných oboTcch.
- Pospolitost ve čtvrtích bíd\>. — Pomoc osobní.

15 P« B .lÍ!o.L

ir.

Zkoumáme-ii vioáaí život vesnického obyvatelstva v Evro-
pě, Nedáváme, že přes* vše, «) udělaly moderní státy, aby
zničily otčimu, jert Žřvot tefaký pln zvyků a obyčejů pospo-
litosti -o vzájemné pomoci, Že významné zbytky obecní půdy
se dosud udržují. Že jakmile padly zákonné překážky, které
ae stavěly -v cestu rolnickým sdružením, vyrůstaly víude jako
houby po dešti volná sdružení za v« možnými ůEdy. pii
černi teto mladé hnutí směřovalo k obnově občjny v té
Čí oné podobě. K takovým íAvárůim jame dospěli v předešlé
kapitole a nyní uvažujme, jaká pospolitá uřízení můžeme
dnes oajílí ve vrstvách průmyslového obyvatalaliva..

Za posledních tři sta lot byly podmínky pro vznik podob-
ných zfáttaí rfejoě nepříznivé ve méaftech, jako na venkově.
Jert velmi ihbic mimo, když m V2fů»ajicf vojenské siáty
pedrebily <v XVI. stol. středověká města. Že zničily násilně
viechna zřízení, kteří spojovala t cešífch řemeslníky, umělce
i kupce. Samospráva a vlastní soudnictví, jak cothti tak
měrts, zrušeny, přísaha vzájemnosti cechovních bratří se
stala zradou na státu, statiky cechů zabraný stejně, j&o páde.
občin. a ivnitiní i technickou orgsniaaci každého obora vzal
do ruky stát. Vydány zákony, čím dále přímějSí, aby se
zabránilo řemeslníkům jakkoli se sdružovali. Na nějaký Sas
topeny Jakési stíny starých cechů: kupeckým tedhům se do-
volila existence, jen když budou půjčovali králům a některé
řemeslnické cechy -udržovány jako správní orgány. Některé
dosud živoří bezvýznamně. Co dříve bylo životní šitou stře-

dovčkého života a průmyslu,
mocí centralizovaného stán;. V
příkladem průmyslové politiky m

státu.

ment ničiti cechy již hned v p-abiáctém síoletí, ale teprve ve
století následujícím udělal rozhodná ©patření. Jmdřich VIII-
nejen že zničil organisací cechů, ale sebral jim i jmění, P"
čemž s nimí dělal ještě méně cavíkú, než když zabíral statky
klášterní, jak píše Toutó Smltiiová.") Eduard VI. to do-
dělal") a tak již v diuhé polovině XVI. stol. vidíme, jat
parlament sám vyřitruje všechny spory řemeslníků a kupců,
což si dme vyrovná™ lo každé město samo. Parlament a král
nejenže vydávali zákony pro takové spory, aie se zřetelem na
zájmy, které měla koruna na vývozu, začali záhy i mČovatí,
korik v ikterém oboru smí bylá učňů, ipíedpisavati ijafc se co
má vyráběti, váhu látky, poctí, nití na yamd sutana a podobně.
Pravda, e nevalným úspěchem, protože bylo nad síly cen-
trál (sovaného státu, aby řešil spory a (efchnické obtíže, kleré
si dříve ipa celá staletí vyrovnávaly samy cechy úzce spjaté
jeden s drahým i federovaná města. Věčnými zásahy ochro-
mili byrokraté řemesla a většinu z nich nadobro ubili.
Poatavili-li se národohospodáři na konci XVII. Mol. proti
tomu, aby se stát pleitl do prífcnyshi, dalá (jen- prikfood' vše-
obecné ■nespokoj enosti. Když francouzská jovoluce odstrniMla
tohle zasahováni, bylo to uvítáno -jako ulehčení a (příkladu
fraíícouzakého se oáoledovaío i všude jinde.

Lépe nepochodil stát ani s ■úpravou mezd. Když » Ve
Středověkých městech esačali víte a více rcffllišoivati mjtítiH a
tovpiyši či námezdraí-délníai, vznikly v XV- stol. tovaryšské
jednoty (Ge aellenverbánde), někdy i mezinárodní,
jako opoake sdružením mistrů a cechů. Nyní však se aačal
ujímali stížností tovaryšů stát, a podle Alžbětina statutu
z r. 1563 mek smáčí soudcové (j usíice of peace)
UTČovati '-metly, aby námezdní dělnici a tovaryší niobii jwshiš-
ne« žiti Ale soudcové nebyli s to, smířiti protivné
í.ájmy a příměti mistry, aby se řídili jejich rozedmutím.
Zákon zůstával čím dále vrce na jupie o odlvolán na konci
18. atol. Ale přestal-li stát uprav»vati wiady, zakazoval za
to, čím dále (přísněji, všechna sdruženi námezdných dělníků
a tovaryšů, která by si chtěla vvnucoviati věrší mady, nebo je
udržovati na jisté výši. Po celé 16. atol. vydávány zákony

proti dělnickým sdružením, až konečně r. 1799 zakázáno
dělníkům sdrožovarí se v jakékoli formě, pod přísnými tresty.
Srítik) parlament K oviem jen řídií příkladem francouzského
revolučního konventu, který vydal drakonický zákon proti
víemadruřeníinděliiickým, protože sdružení nekouká občanů
se považovfdo za útok na svrchovanost státu, který prý chrání
všechny jvé příslušníky stejně. Tak zničena středověká sdru-
žení nadobro. V měřte i na vsí víákH stál nad •volnými shtoky
jedneiblivcu, a byl připraven, aby co nejostřeji ivystoupil proti
vi:tmi, co by snad obnovovalo- nějaké zvláštní sdružení mea
nimi. Za takových poměru tedy vstupovala snaha po poapo-
Iřteíti do devatenáctého stolek.

Netřeba ani pedotýkati, Že žádné takové opatřeni ne-
mohl raiičrti této snahy. V devatenáctém staletí se dělnická
sdruženi postupně obnofv<m.U.") Postup ten nezastaví fo dni
krulé pronásledování ve smyslu zákonů z r. 1 797 a 1 799.
Vyiržívalo « každičkého opomenutí v dohledu. kandičkeno
zdráhání nratrů. aby udali nějaké to sdružení. Pod rouškou
podpůrných společností, pohřebních «po8tn či tajných bratr-
stev íe ícettiáhala sdružení v textilním průmyslu, mezi shef-
fieldskýrai nožífi, mezi horníky a- tvořily te mocné federace,
aby se podporovaly jednotlivé odbory v době stávek a pro-

nádedování.")

Novým popudem k hnutí bylo, ktíyž odvolán zákon

0 sdružování (Corcbíoahon Law) r. 1825. Ve liech od-
h ořech se tvořily orgacúsace i 'federace 10 ) a když Robert
Owen založí) Grand National Consolidated
Tr-ades Un-io-n, měia v několika měsících půl milionu
členů. Ovsem že období poměrné svobody -dlouho netrvalo.
Pronáší odezvání zaíaJo znovu ve třicátých letech a přišly

1 známé TOTiudky v letech 1832—1844. Grand Na-
tional Union rozpuštěna a soukromí z&měatoa<vatelé,
i stát ve svých závodech, sačali víude máú dělníky, aby w
zřelK všech styků s orgasasacemi a podepsali -v tom smyslu
•prohlášení*. Po výnosu o mistrech a dělnících (Master and
Servant -Art) prtráslecováni stoupenci cwganiaaeí odboTo-
vých. zavíráni a odsuzováni kTÉtíýro řízením, j«k n jen ní-

229

jaký mistr postěžoval na .'jojKh chování.") Stávky potla-
čovány docela autdbatidcy a stačilo, aby se jen ohlásila
stávka, nebo aby v ní hyi nikdo .jako- idůrvěroiík a hned se
odsuzoval© k neslýchaným írestum, nemluvě ani o tom, jak
vojensky potlačovány stánámvé nqpckoje, ani o rozsudcích
v případě néijakýcui niůitaých Čřnů. Nějaká vzáijamná pod-
pora za těchto poměří nebyla -věcí lehkou. A píece, přes
všechny ly překážky, jichž si naše pokolení nedovede ani
představili, začaly oTganiaace dělnické zase oživovali od roku
1841 a od té doby se dělníci organwmií číjn dále silněji.
Po dlouhém zápasu, který tovaí pře* sto let. dosáhli dělníci
práva, že se mohou organáovati a v r. 1 9D2 skoro otvrtína
delnictv.i. pravidelně zaměstnaného, 1. j. asi 1,500.000 bylo
odborově orgatiMovámo. 53 )

O druhých evropských státech postačí říci, že
všechny diuhy organisací byly [pronásledovány, 'jato spik-
nutí, oení tomu ještě bak dávno. Přes to jsou véisde. ac někde
jaflco taijmé společnosti. Jak rozsáhlé a silní ijwjiu dělnické
organ/sace, zvláště Knighta of La>bour (C^ytúři 1 pra*
ce), ve Spojených státech i v Belgii uicáiwly dostatečné
stávky v letech 1890— -1900. Dlužno nríti také na paměti,
íe i bez pronásledování musí dělník přinášeli značné oběti pe-
něiní, cbětovati volný čas i práci, i že mu hrozí ztráta za-
městnání, jen proto, že jest odborář.") Vedle toho jest tu
stávka, i kterou jest organiso vánému dělníku slále počítali a k
prose stávky již patří, že se záhy vyčerpá omezený úvěr dělnic-
ké rodiny it pekaře a brzy není ani co zastavili, stávková pod-
pora nestačí smi na jídlo a záhy jest znáti na dětech, že
trpí hlad. Pro každého, kdo žije v blízkém styku s dělnictvem
jest rvldklá »tá/vka najtrapnějaí věcí. Co vsak znamenala fitálvka
v AngEa před čtyřiceti lety a znamená i dnes ve většině
ueaní ewrop&ých, vyijnta tamě najbohaitší, možno si snadno
předistaiviti. Stávky končírrojí i dnes zkázwu množství 1 lidu,
nuceným vystenovalectrvĚm a zjevem acela obyčejným v Evro-
pě jest ipo&tífleti stávkující pfi nejmena! provokaci nebo i bez
provokace. 04 )

A píece jest rok co rok na tisíce stávek a výluk v Evropě

230

a Americe, nejipmuiáší a jiej vleklejší jsou áárvftcy »ze sympa-
tie«, které se záhagují, aby se poróobta .vyloučeným druíiům,
nebo se hájila práva organisací. Část tisku 'twsem vysvětluje
stávky »zastrašováním«, afe ti, kdož žili mezi stávkujícími,
mluví s nadšením o -vzájemné pomoci a podpoře, která se
u nich provádí. Každý slyšel o obroiímié práci, kterou vy-
konali dobrovolně idékíci, aby sorganísoivali podporu stávku-
jících za londýnské stávky dělníků v dokách, o hornících,
kteří pktíh' čtyři šilinky týdně na stávkový fond, když začali
zase pracowati, ač před tím nepracovaii kolik týdnů. Slyšel
o vdově po horníku, která -dala za boje yvnkshsit&étio dělni-
cfcva r. 1894 celoživotní úspory svého muže na stávkový
fond- Slyšel o tom, jak se jedni s druhými dědí o poslední
kus chleba, o hornicích v RadWccku, kteří měli větší zeli-
nářské aahrátíky a pozvali si čtyiři sta feristolských horníka,
aby si každý vaal nějaké ty brambory a iclí, atd. Všichni
dopisovatelé novin za velké hornické stávky v Yorkshire roku
1694 znali hromadu podobných faktů, ale ne všidhni urvedli
ve svých listech takové »vedlejŠí« ■věci. ,ls )

Ale vzájemná podpora se nwprojeivttje jen odborovou
organisací. Jsou tu ještě oTganisace .politické, o nichž mnozí
děkiíci myslí, ie povedou k obecnému prospěchu apíše, než
odborové crganisace, s dnešními omezenými cíli. Ovsem
že nelze míti hned za projev tendence pospolitosti,
patfí-li někdo k nějaké politické skupině. Víme všich-
ni, že politika jest polem, kde se ryze egoistické prvky spo-
lečenské spojují velmi složitě se snahami 'adtmiisikkýuni. Ale
každý zkušený politik ví, £e všechna velká politická hnutí
usilují o velmi rozsáhlé a vekni vzdálené cíle a že nejimoc-
néjší jsou ta, která vyvolávají nadšení co nejnežistnejší.
Všechna dějinná hnutí mají tento ráz, v naší době socialismus.
Kdo o věci nemá and zdání, vykládá s oblibou o splacených
ašgtátorech«, ale skutečnost jest docela giná. Kdybych «i byl
vedl za posledních dvacet let denník — a to mluvím jen
o tom, co znám osobně — a xapsal si všechno to sebeoběto-
vání i všechnu tu oddanost věci, které jsem poznal v sociali-
stickém hnutí, met by čtenář tohoto denníku neustále na rtech

231

slovo »hrdinsrví«. Ale lidé, o nichž mluvím, nebyli hrdiny,
ale průměrní lidé, nadchnutí vznesen eu myšlenkou. Každé
socíalidické noviny — a jen v E/vrcrpě jest jích na. sta — mají
za sebou celá léta obětí, bez naděje na odměnu v převážné'
většině případů i bez osobni ctižádosti. Znal jsem rodiny,
karé žily, nevědouce, z Čeho budou živy zítra, manžel byl
bojkotován celým městečkem, pro svůj podíl na MciaJistických
novinách, žerna .vydržovala rodinu žitím, a tyto pomáy trvaly
po léta, než ředina 'ustoupila, bez. výčitky, snad .jen se slovy:
^Pokračujte vy, my již nemůžeroe!« Viděl jsem muže, kteří
umírali na souchotiny, kteří to věděli, a přece se rklouldi
sněhem a mlhou, aby uspořádali schůze, na. nichž mluvili
sotva několik týdnů před smrtí, kteří odešli do nemocnice
ee slovy: sPřátelé, ae tonou <je konec, lékafi řekli, že budu
živ jen několik týdnů. Řekněte soudruhům, ie budu rád,
přijdou-ti za mnou. « Byl jsem svědkem věcí, o nichž by se
řeklo, že (jsou »idealisovány«, kdybych je tu uvedl I jímána
tĚchto lidí, sotva známých mimo úzký kruh přátel, budou
záhy Ziipomenuťa, až umrou i tí přátelé. Sára opravdu
nevím, čemu ee mám více ohídiwvati. zda bezmezné oběta-
vosti tech několika, nebo všem tétn drobným projevům obě-
tavosti dohromady u širokých vrstev. Každý prodaný baiflt
krejcarových novin, každá schůze, každá stovka socň*ljsti-
ckých hlasů při volbách představují tolik energie a oběti,
že si to nedovede and trochu představiti 1 , kdo stojí mimo.
A co dnen dělají socialisté, dělalo se v každé lidové a po-
krokové straně, .politické i náboženské, v minulých dobách.
Všechen dosavadní pokrok byi udržován podobnými lidimi
i podobnou oddaností k věci.

O druěsteiynjctiyí, ttvlájitě anglickém, se říkává, že jest to
^individualismus akciový*, a tak jak se jeví dnes, opravdu
by vytvořil diužstevnický egobmus nejen u celku, ale i u sa-
mých členů cWstev. Pře* to jest jisté, že původně mělo
toto hnutí ráz výlučné pospolitý. I dnes ještě jsou jeho nej-
horlwéjsí podporovatelé ffesvědcemi, že družstevnictví vede
lidstvo k vy™, ham-oniřtějšímu staipni hospodářských
vatahS a kdo jednou přOel do tvrzí tohoto hnutí v severní

232

Anglii, přesvědčí se, že tak smýšlí spousta těch prostých lidí.
Většina jich by se přestala zajímali o toto hnutí,
kdyby této -víry pozbyla. A také di-jžno- přiíznailj, že v ně-
kolika posledních letech se začaly ujúmaď u družstevníků širší
ideály o prospěchu ceDou a o solidaritě výrobců. Není po-
chyby o loni, že gest nyní snaha, aby byly lepší vztahy mezi
vlastníky družstevních závodů a dělníky.

Jest dohře známo, jak důležité jest družstevnictví v Anglii,
v Holandsku a v Dánsku, a v Německu, zvláště na Rýně
jsou družstva důiežřtým Čknteiefn v průmyslovém životě.
Ale snad nejlépe jé studovali družstevnictví po nesčetných,
rozmanitých stránkách v Rusku. Tu rosilo přirozeně, jako
dědictví po středověku. Kdežto družstvo, formálně ustano-
vené, by tu narazilo na zákonné překážky a na podezření
se strany úřadů, jest družstvo bez jakékoli zákonné formy - -
artěl — podstatou ruského selského života. Historie stvo-
ření Ruska* i historie osazování Sibiře jeert historií lovec-
kých a obchodnických artělů Či cechů, po rridiž přilly
cbíiny, a nyní najdeme artěl všude: tvoří jej deset až
padesát sedláků, kteří chodí do továrny z téže vsi, ve viech
stavebních řemeslech, u rybářů i lovců, u vypovézesnců na
cestě do Sibiře i na Sibiři, u nádražních nosičů, u buticv-
ních poslíčků, u dělníků na celnicích, všude ve ves-
nických průmyslech, které z-arnčstnárvaáí na 7 milionů lidí,
od spodu až nahoru ve světě práce, trvalé i dočasné, výrobní
i spotřební, ve všedi možných způsobech. Mnohá ryboloviště
na přítocích Kaspického moře, jsou majetic&m obrovských
artělů, řeka Urál patří společně itrálským kozákům, kteíí
přidělují jednotlivá loviště, snad nejbohatší na světě, všem,
bez jakéhokoli zasahování úřadů. Na Uráíu, na Volze i na
všech sejveroruskýdh jezerech lovily ■odjakživa jen artěly.
Vedle těchto trvalých organizací jest nesčetné dočasných ar-
tělů, ustavivších se pro zvláštní účely. Přijde-li doset či dva-
cet sedláků z nějaké vsi do velkého města, aby tu pracovali
jako tkalci, tesaři, zednici, na stavbě lodí, atd. vždy se ustaví
artěl. Najroou si místnost, kuchaře (velmi Často ho zastává
Žena některého člena), zvolí si staršího, jedí společné, každý

233

zaplatí artělu, co na něho připadá za byt a stavu. Totéž dě-
k|ji Í oddíly vypovězených na cestě do Sibiře, a zvolený
starší jest úředně uznaným prostředníkem mezi vypovězenci
a velitelem vojenské eskorty. Tutéž organisaci mají i v
káznicích. Nádraižní nosiči, poslíci z bursy, děJníci na celnici,
veřejní posluhové, kteří odpovídají jako celek za jednotli-
vého člena, mají takovou pověst, že obchodníci beze všeho
svěří sebe vetší částku (peněz každému členu takového artělu.
Ve stavebních řemeslech se tvořívají artěly o 10 ai 200
členech a rozumní podnikatelé (taveb nebo Železnic dávají
vždy přednost artělům před dělníky, najímanými jednot-
livé. Pokus, který .před časem učinilo ministerstvo války, Že
jednalo přímo s výrobními artěly, které se utvořily a d h o c
v domáckém průmyslu a zadalo jim dodávku bot a různých
potřeb z mosazi i železa, byl prý velmi uspokojivý. Rozhodný
úspěch však měl pronájem korunních železáren (Vat-
kinsk) artělu dělnickému, asi r. 1890.

V Ruaku .můžeme tedy všděti, jak se stoná středověká
zřísení, v očí se stát nemíchal (v jejich oeprávní formě),
podnes udržela a jak se nejrůzněji utvářej), jak toho právě
vyžaduje moderní pr&myel a obchod. Na Balkáně, v Turecku
a na Kavkaze se udržely cechy ve srtairých formách. Srbské
e i n a f y si zachovaly plně středověký ráz, jsou v nich
mistři i pomocníci, upravují záležitosti řemesla, jsou to zří-
zení pro vzájemnou pomoc při práci i v nemoci. 6 ") Am-
kari na Kavkazu a zvláště v Tifflisu mají vedle toho ještc
značný vliv na život obecní.")

V souvislosti s družstevnictvím bych se měf zmínit i o
podpůrných spolcích, o sdruženích Oddfellows, o spol-
cích na vsích i ve městech k opatřování léků, o spolcích ošaco-
vadch a 7-chřobních. ni;ilýc!i jdružeDÍch, obvyklých u továr-
ních dělnic, které si skládají lýdnč po několika haléřích a
pak vylosují přes dvacet korun, za což si mohou aspoň něco
koupiti a pod. V těchto spoících a klnibech vládne v rozsáhlé
míře duch společenský a veselý, oč se přísně dbá, aby každý
dal i dostal co na n&o patří. Ale jest i tolik sdružení, zalo-
žených na ochotě, cbétovati čas. zdraví i život, třeba-li, ze

234

bychom mohlí predvésti spousty nejlepšídh příkladů vzájemné
pomocí. Sdružení záchranných členů (Lifeboat As-
soci at i on) v Anglií, * podobná zřízení v Evropě jsou
na jXMiim místě. Uvedená společnost má nyní přes třt sta
členů na celém pcbíeii briticých ostrovů, a mela by jich
dvojnásobně, kdyby rybáři nebyh' tak chudí a mohli si
čluny koupiti. Pciádka techto člunů jest z dobrowlrúkú,
jichž pohotovost, obětovali životy na záchranu bdí, jim
úplní cizích, jetí vydána těžkým zkouškám rek co rok.
Každou zimu zahyne několik těch nejodvážcěguch. A zeptá-
me-li se techto Udí, co jest vede k tomu, že vydávají všanc
své životy, bude-li jejich odpověď aii taková, jak hned vy-
líčím:

Hrozná sněhová bouře na lamaošském kanálu zuřila na
nízkém písčitém břehu nepatrné vsi v. Kentu a menší loď
t nákladem pomerančů uvízla nedaleko na mělčiné. V těchto
mĚlkých vodách může plouti jen záchranný člun s plochým
dnem a jednoduchý, a jede-li na něm někdo za takové
bo«te, vydáivá se přímo ve zkázu. A přece >*yjeH lidé. zápa-
sili proti větou celé hodiny a ďvakrát se překotili. Jeden muž
se utopil, druzí vrženi ne břeh. Jeden z mtři, inteligentní
pobřežní hlídač, nalezen dr.diého dne ráno pohmožděný a
polozmrzlý ve sněhu. Ptal jsem se ho, proč se odvážili tik
šíleného podniku? »Sám ani nevinu, odpověděl. »Byl tam
vrak, viichmi ze vsí stáli na břehu a říkali, že jen blázen by
se odvážil, že se tím přívalem nedostaneme. Viděli jsme, jak
pět. šest lidí vylezlo na stožár a dávalo zoufalé znamení.
Všichni jsme cítřk, že se něco musí udělali, ale jak do toho?
Mírnila hodina, dvě, a my stáli na jednom mfsiě. Byle nám
všem vebm nevolno. Pak se nám najednou zdálo skrze bouři,
že ti tam jako by křičeli — míli ssekou chlapce. Nemohli
jsme sliti déle. Řekť j«ne všichni najednou: » Musíme
taml« To řekly i ženy: byly by s námi jednaly jako se
zbabělci, kdybychom nebyli Šli, třebaže druhý den říkaly,
že jsme byr^Mázni Stočili jsme do řjuinu jakojeden /nuž

irtÍ?Noíhosíí bylí že" ubohý TÍ. n! se utopil vedle říurío a

235

my mu nemohli pomoci. Pa& &c přihnala strašná vlna, člun «
převrhl po druhé 3 my vpžerú na břeh. Lidé z lodi byli jeSÉ
v Čas zachráněni člunem z D., náš člun byl odnesen na túI^
daleko. Mne našli ráno ve sněhu.*

Týinie duchem byli naplnění i horníci v Rhonda Valle*?
když pracovali na záchranu zatopených druhů. Prokopali
se -asi třiceti metry uhlí. ahy dosáhli zasypaných, ale kdyff
zbývaly již asi jen ctaa metry, vyrazily na ně důlní plyny^
Lampy jim zhasly a zachránci ustCAiptii. Za takových po*
tněiů bylo nebezpečni, ie každou chvíli vyletí do povětří/
Ale ještě slyšeli, jak pohřbení horníci 'klepají: byii ještě na
živu a volali o 'pomoc. Šli tedy zase noví dobrovolníci na
pomoc, ať to dopadne jakkc4Í. A když sestupovali do jámy,'
plakaiy jejích Ženy tiše. ale nezadržely jich ani slovem.

Přávé tím se projevuje lidská duše. Pokud nejsou lidé
přivedeni v zuřivost na bojišti, nemohou to vydrŽeti, aby
někdo volal o pomoc a oni zůstali hluší. Hrdina ie odváží
a co dělá on, to všichni cílí, že by měli iš,hhú také.
Mozková safisma nezmohou ok proti citům veájetrmé po-
moci, protože tyhle city byty živeny tisíciletým sociálním
žitím lidstva a sta tisíciletým životem společností živočichů
před příchodem člověka. »A!e jak jest to tedy s těmi Kdxni,
ktefí se utopili v Serpentině 18 ) , v přítomnosti zástupu lidí, z
nichž se nikdo nehrnu], aby jim pomohl?* může se někdo
zeptati: »Jsk j«t to s lim děckem, které spadlo do kanálu v
Regenťpairku, rovněž za přítomnosti nedělních návštěvníků
a zachránila je jedině duchapřítomnost dívky, která
poslala nowfudkiaiského psa, aby dítě vytáW ? « OdpovécT
jest zcela jednoduchá. Člověk jest výsledkem jak zděděných
pudů, tak i výchovy. U horníků a námořníků se tvoří pocity
solidarity spe léčným zaměstnáním a každodenním stykem
jedneíio s rktihým a neustálé nebezpečí udržuje odvahu a
nfjboijáonost. V městech však vzniká lhostejnost, poněvadž
není apcleíiného' zájrau, zmizí odváírivost a nebejácnest,
nebo se prcjevují jinak. Mimo to se u horníků a námořníků
udržuje tradice hrdinů dolů a moře, okrášlená poebicfcým
leskem. Ale jakou tradicí má pomíchaný londýnský dav?

236

Společnou troxlki by mu wud vytvořila literatura, ale vždyť
r«ní nic tikového, co by odpovídalo vesnické epice. Kněž-
stvo chce mermomocí dokizati, že všechno, co jde z lidské
přirozenosti, jest hříchem, a všechno, co jest v člověku dobré,
že má původ nadpřirozený, a většinou ti nevšímá faktů, ne-
Ize-K jích uvádět! jako příkladu vySí inspirace nebo mi-
losti, přicházející shfity, A světití spisovatelé si zase všímají
výhradně jen hrdinství, které jest podněcováno státní my-
Henkou, Proto obdivují íímjiého rndmu, nebo vojáka v
bibve, a sotva m povšimnou hrdinství rybáře. Básníka nebo
malíře by snad mohla uchvátili krása Lidského srdce, sama
o sobě, ale ti zřídka kdy znají život chudších tříd. Dovedou
snad opěvovali, Si zobraziti římského nebo vojáckého hrdinu
v konvenčním okolí, ale nedovedou púaobivé opěvovali nebo
namalovatí hrdinu, který jedná v prostředí, kterého neznají.
Odváií-lí se na takovou látku, udělají z toho jen kraso-
řeínénf.")

Táii věíné živá snaha po sdružení a vzájemné podpoře
se projevuje i nesčetnými spoločnoatmi. kruhy a spolky It
zábavě, k studiu, nebo bádíní a p., které vznikají poslední
dobou v takovém množství, ie by vyžadovalo létn, než by-
chom je jen zaznaroemrK. Některé z nich ie vytvořily jedině
k pospolité radosti ze života, jako ie z něho radují houfy
mladých ptáku různých druhů na podzim. Každé městečko
v Anglii, ve Švýcarsku a v Německu mí svůj klub fotbalový,
tenisový, kriketový, spolek kuželká&cý, bolubáwký, hudební
nebo zpěváčky. Jeítě četnější jiou jiné společnosti a některé,
jako sdružení cyklistické seeajedjiou silní rozmohla.' Ač
členy cyklistických spolků >áše k sobě jen snad zálibů v
jízdě na kole, přece vládne mezi nimi jakýsi zednářský duch
vzájemné pomoci, hlavně v zastrčených koutech, kde se
cyklisté mnoho neukáží. K C. A. C. — Cyclístť
AllianceClub — v městečku vzhlížejí j«ko k domovu
a na výročních slavnostech se uzavřelo přemnohé přátelství.
KegelbriideT, kužeJkářské bratrstvo v Německu jest
podobnou společností. Pcdohnř Turnvercin (300.000
členu v Německu), volné bratrstvo veslařů ve Francii, yach.

237

fcové kluby aťd. Tyto společnosti ovšem nezmění hospodářské
rozvrstvení společnosti, ale na menších městech vyrovná-
vací spíše sociální- rozdíly a poněvadž se lády spojují v ná-
rodní i mezinárodní federace, roušiřují osobní přátelství mezi
nejTŮznějšíimi lidmi, roztraróuýim v různých částech světa.

Týž ráz mají alpské kluby. Jagdschuíaveicin v
Něrr.ecku, který má přes 100.000 členů — lovců, lesníku,
zoologů i jen milovníků přírody — a » Mezinárodni omitho-
íogická společnost*, v níž jsou zoologové, pěstitelé i prostí
němečtí sedláci. Tyto společnosti nejenže vykonaly v něko-
Kka letech obrovskou práci, kterou mohou vykonali právě
jen velké společnosti (mapování, útulky, cesty na horách,
studie o životě zvířat, o Škodlivém hmyzu, o stěhování ptactva
a< p.) , ale vytvářejí i nová pout* n>«) Jidirw. Dva horolezci,
kíždý jiné národnosti, kteří se potkají nn Kavkaau v úfculaĚ,
nobo prolétal a sedlák, oba, owtithoJoeOTé, kleíí jsou pod
jednou střechou, nejsou si již cki. A Uncle Toby' t
Society v Newcoatlu, která vŠtljpřla jři přes 260.000
hcdia a děvčat, že nemají ničili ptačí hnízda a že 'mají býti
přáteli žřvoČiUtva, vykonala jisté více pro rozvoj lidskostí n
záliby v přírodních vědách, než zástupy moralistů a než vět-
šinu Skol.

Nemůžeme pominouti, ani v tak zběžném přehledu,
tisíce uměleckých, literárních a výchovných společností. Do
nedálná se vědecké společnosti, pod bedlivým dohledem stá-
tu ji často jím podporované, pohybovaly obyčejně v kruhu
vekni omezeném, a Často byly považovány jen za příležitost
k nějaké kariéře, a poněvadž byly malé, vznik ala v nich na-
iicherná žárlivost. Ale přece se v takových společnostech jaksi
uhladí rozdíly rodu, politické i náboženské. V malých
a odlehlých městech jsou vědecké, zemějpiíné nebo hudební
společností, hlavně amatérské, střediskem duševního života,
spojují jaksi malé hnízdo se širokým světem a, jsou místem,
kde se stykují lidé nejrůznějŠího společenského postavení jako
roivný s rovným. Plně, ocení taková střediska, kdo je poznal,
řefcňéme na Sibiři. Nesčetné výchovné společnosti, které
teprve začínají rufti státní a církevní monopol na výchovu,

238

stanou se játé za nedlouhá vedoucím činitelem ve vycho-
vatelství. Spolky Froebelovy (Froebelvereim) vytvořily sou-
stavu dětských zahrádek, rada výchovných společností, for-
málně ustavených i volných, pozvedla ženskou výchovu y
Rusku na vysoký slupeň, ačkoli po celou tu dobu bylo ?í-
pasiti těmto společnostem a skupraárn s mocnou vládou."")

O různých těch pedagogických společnostech v Německu
jest velmi dobře známo, že věnovaly' ivé mej lepší síly, aby*
vypracovaly moderní methodv vyučování v obecných Školách.
A tyto spolky jsou také nejlepší podporou učitele. Jak bídně
byl by na tom bez jeho pomoci vesnický učitel, přepracovaný
a spatné placený." 1 )

Co jsou všechna ta sdružení, ty společnosti, braísistva,
jednoty, zřízení atd.. jichž dnes počítáme jen v Evropě na
desítky tisíců a v nichž každém jest nahromaděno dobro-
volné, nezištné a neplacené nebo spatně .placené práce — oo
jsou, ne-li tolikéž projevů, v nejrúznéjších formách téže,
věcné žřvé snahy člověka po pospolitosti a podpoře? Skoro
po .tři sta let bylo lidem bráněno, aby « podali ruce, i jen
k účelům literárním, uměleckým a výchovným. Společnosti
se mohly tvořiti jen pod ochranou státu, nebo cfríéve, nebo
jako iaijná bratrstva, na pí. svobodni zednáři. Ale nyní, kdy
odpor státu zlomen, vyrůstojí ve všech oborech, roziífují se
do všech oblastí lidské činnosti, stávají se mezinárodní a
jistě přispřvaijí měrou, které nelze plně odWdnouti, k tomu,
aby padly přehrady, postavené státy mezi jednotlivé národy.
Prese všechnu řevnivost, podněcovanou obchodní soutěží, a
všechno popichování k nenávisti, které jest dílem duchů mi-
nulosti, odsouzené k zániku, roste tu vědomí mezinárodní
•solidarity, mezi vůdčími duchy světa i v širokých vrstvách
dělného lidu, když dosaženo práva na meemárocW styky.
A jistě mól tento duch velký podíl na tom, že nevypukla
válka v minulých dvacetšpětí letech.

Také nutno vzpomenoutš na tomto místě i náboženských
dobročinných společností. Není nejmenší pochybnosti, že
valná část jejich Členů jest oživována týmž duchem pospo-
litosti, který jest společný všem lidem. Na neštěstí učitele

239

náboženství připisují tento cit íwdpřiroaenému původu. Mno-
zí tvrdí, že Člověk neposlouchá vědomé inspirace pospoli-
icsli, pokud není osvícen uéením právě toho náboženství,
které oni představují a mncfeo jitfi se s<v. Augustinem neuzná-
vá, že by takové city měl i *pohanský dřvoch«. Kdežto
původní křesl ansfeví, jako všechna druhá náboženství, se obra-
celo na všeobecné lidské city pospolitostí a sympatie, pomá-
hala za to křesťanská církev státii ničiti všechna zřízení vzá-
jemné pomoci a podpory, která byla starší než cma, nebo
se vyvinula mimo ní. A místo pospolitosti, kterou se
každý divoch cítí povinován příslušníku svého rodu, hlásala
církev dobročinosL, která má ráz jakési pcbúriky s nebe,
a tím jaksi povyšuje dárce nad obdarovaného. S tímto ome-
zením a bez úniy*lu, niy.tí se dotýkali těch, kdož se považují
za vyvolenou společnost, když konají něco prostě lidského,
můžeme sc dívuti n.i přečetné náboženské dobročinné
spclečnrsti jUtě jako na víaLdek léíe snahy po vzájemné po-
mcci. Všechno to ukazuje, íc moderní život se nikterak nevy-
zrwřuje jen tiin. žo se ilwíujl docela neomaitné osobní zájmy,
.miz se dbá potřeb ckuliých íi-áí. Vedle tohoto proudu, kierý
se tak aytní, ř.c ptý řídí lidské záíežiiciti, vidíme, jak ic
obyvatelstvo měítskž i venkovské úporně domáhá, aby se
ííjijse trvale obnovili) zřízení pospcKť-stj a vzijnrrmč podpoíy.
Ve všech třídách tpo let nesli riul&ime rozsáhlé hnutí, aby se
pro to vytvořila nejrozm-tnitcjSi zřízení, více méné
iTViilá. Ale, vyjdcrae-li z veřejného života do soukromého
• t WC*a n-rdcOTííhc čiovtka, cigovujeme teprve rc-KsáHý svét
iWífolitíati a pedfery, který uŠd pc/crnosti většiny sociologů
jen proto, že jest omezen n.i úzký kruh rodiny a osobního
přátelit; í."')

V dnešní soustavě rcziuStoa všechna pouia poajiolitoeh u
ebyvatelů téže ulice, nebo i j«i u sousedů. V zámožnějších
-čtvrtích velkoměst lijí lidé, kteří neví, kdo bydlí v sousedním
bytu. Ale v lidnatějších čHrtích zná jeden druhého velmi
drbře a stýkají se neustále. Ovšem, i v tečko čtvrtích
lidé hádají, jako jiode, ale přece jen se tu navazují známosti
podle náklonnosti a uplatňuje se tu vzájemná pomoc tak,

240

),ik 3e bohatým třídám ani nezdá. Pozoruj eme-li na př. děti
z takového chudého sousedství, jak si hrají na ulicí, v sadech.
Či na louce, vidíme na pevní pohled, že všechny drží pevné
dohromady, třebaže se občas poperou, a že se takovou pospo-
litostí ochrání před všemožnými úrazy. Nahoe-íÍ se některé
déčko nad kanálem, křikne na něho druhé: »Nekoukej tam,
budeš stonat. « »Nelez přes zeď, spadneš pod vrak! Nechoď
tak blízko k příkopu! Nejez ty jahody, otrávíš seta Takové
naučení se dostane malému uličníku, když přijde ven mezi
děti. Co dětí by bylo přejeto k smrti, nebo by se utopilo ve
špinavé vodě, pcněvaďŽ si hrají na ulici u vvzorných děl-
nických domků<t, či na. nábřežích a mostech kanálů, kdyby
nebylo takové vzájemné podpory! A když nějaký Milánek
přece [ea spaidne někam do díry na dvore, nebo nějaká Lí-
zinka se skutálí do kanálu, spustí omladina takový rámus,
že se hned sběhnou sousedé a běží na pomoc.

Něho sdružení matek. »Nedovndeie «Í představili, jak
pomáhá jedna druhé«, vykládala- mj nedávno lékařka, která
/iije mezi chudinců. » Nepřiprav i la -li si některá žena, či nc-
mchki-li si připraviti něco pro dítě. které očekává — - a jest
to hodnu často — přinese každá sousedka něco novoroze-
něti. Některá si vězíme na starost děti, jiná zase pomůže v
domácnosti, dokud matka leží.* To jest všeobecný zívyk.
O tem vyjpirávčjí všichni, kdo žiíi mezi chudáky. Jedna matka
prokazuje druhé tisíceré službičky a pečuje o děti, které ne-
jsou její. Patří k tomu již nějaká porce výchovy — dobré-H
či špatné, rozhodněte sami — jde-li dáma z lepších kruhů
po ulicí, kolem zmrzlého a hladového děcka, a nevšimne si
jej. Chudé matky však nejsou -tak »vzdělány*. Nemohou vi-
děli hladového dítěte, musí mu dáíi jfeti a také mu dají.
»Prosí-u školák o chléb, sotva odejde s nepočréenou«, píše
mi přítelkyně, která pracovala řadu let ve Whitechapelu 'po-
lu s dělnickým klubem. Ale snad bude lepší, uvedu-H něco
z jajiho dopisu:

»U dělníků jest zvykem, že ošetřují nemocné sousedy do-
celí zdarma. Rovněž mí-fi žena malé dítě a chodí do práce,
pečutje o ne jiná matka.

16. Po.p.luof.

Kdyby si dělná třída navzájem nepomáhala, nemohla by
žiti. Znám rodiny, které si vypomáhají jedna druhé neustále,
penězi, jídlem, palivem a pečují i o děti, onemocní-li nebo
zemřeli jim někdo z rodiny. U chudých se méně dbá na
»mé« a »tvé« než u bohalých. Obuv, oděv, klobouky atd. —
všechno co htfed potřebuje — si- půjčují navzájem, rovněž
různé věci z domácnosti. Loni v zimě sebrali členové »Uni-
ted Radical ďub« něco peněz a začali po vánocích rozdé-
lovati zdarma polévku a chléb Stolním dělem. Pomalu měli
asi 1600 dětí. Peníze se scházely od lidí mimo spolek,
ale práci si dělali členové klubu sami. Ti, kdož nedělali,
přišli ráno v pěl, aby vyprali a připravili zeleninu, v devět
nebo v deset hodin přišly ženy (když si doma poklidily),
vařili a zůataly do sesli nebo sedmi, kdy umyly nádobí.
A v poledne, tnezí dvanáctou a půl jednou, přicházelo dva-
cet až třicet dělníků rozdělovali polévku, a každý
zůstal, pokud měl čaa v poíedW přestávce. Tak to ílo po
dva měsíce. Všichni to delať zdarma.* -„

Táž přítelkyní )e zmiňuje i o několika jiných případech,
z nicJtó jest tento typický:

»Ant£ku W- dala matka na vychování k starší osobě ve
Wilmot Strcel- Když matka díděte umřela, ponechala si sta-
řcna dítě, ač byla sama chudá, docela zdarma. Když i ona
zemřela, a pětileté dítě, o něž se v nemoci stařeny nikdo
nestaral, takže bylo celé rozdrbané, si vzala najednou paní
S., žena obuvníka, ac mela íama šest dělí. Když jí nedávno
manžel onemocněl, měK všichni hlad. Jindy zase ošetřovala
pí. M., matka šesti dětí, pí. M-govou, Jodyž stonala a vzala
si k sobě její starší dí<ě . . . Aie nač to uváděli? Vždyť jest to
obyčejná věc - ■ ■ Znám také pí. D. (Oval, Hackney Road)
která mela šicí stroj a šila bez ustání pro druhé, a nepřijala
nikdy nic, ač měla na starosti svých pět dětí a manžela . . .
atd. a

Každý, kdo má ponětí, jak žijí dělné třídy, chápe, že by
se neprobily všemi těmi obtížemi, kdyby si vzájemně nepo-

242

máhaly v rozsáhlé míře. Jest to šťastná náhoda, nepřijde-li
dělnická rodina po celý život do tak kritického postavení,
jaké líčí ve svém životopisu Josef Gtdteriidge, *prýmkaí«. ,s )
A nezajdou-li vSchni tak, děkují za to jen vzájemné pomoci.

V případě Gutteridgeové, kdy rodina spěla pomalu ke ka-
tastrofě, objevila se stará chůva a přinesla něco chleba,
uhlí a pokrývky, které dostala na úvěr, ač byla sama chu-
dičká. V jiných případech hledí rodinu zachrániti zase ten či
onen, nebo sousedé. Ale kdyby trochu nepomohl nějaký
jiný chudák, oč více lidí by bylo ročně nadobro zničeno/*)

P. PliirwoH, když pobyl nějakou dobu mezi chudinou, ,ta
živ asi za osm korun týdně, nakonec přiznal, že počáteční
sympatie se u něho změnila v aupfímoou úctu a obdiv*,
jak jsou vztahy mezi chudými lidmi plny pospolitosti a vzá-
jemné podpory, a poznal, jak prostě si tu pomáhá jedeo
dníhérniu. Po několikaleté zfcuíertosti přisel k závěru, »pre-
mýSlí-H člověk o tom: jako tihle lidé, jest í celá děl-
nická třída.«"*) Všeobecně rcziiíeným zvykem jest, Že si
i ty nejchudší rodiny berou sirotky za své. Tak se ukázalo
po katastrofě ve Wanen Vale a v Lund Hill u horníků,
že » skoro třetina zabitých mužů, jak mohou dosvědčili pří-
slušné kctmise, podporovala takto mimo ženu a děti i příbu-
zenstvo*. » Uvážili j«te, co to znamená?* ptá se p. Plknioll.
»Neipochyl«jji, že to dělají i bohatí Kdé, i Hdé žijící v poho-
dlí, ale jaký jest v tom rozdíl !« Považte, co znamená
jedna koruna, kterou přispěje každý dělník vdově po soudru-
hu, nebo 30 haíéřů, aby pomohl soudruhovi zapravřti zvláStní
výlohy za pohřeb, co to znamená pro člověka, který vydělá
týdně 16 korun a má ženu a vedle toho snad Í pět šest
dětí") Ale takové příspěvky jsou všeobecným zvykem u
dělníků po celém rvěte, i v případech všednějších než jest
úmrtí v rodině, a pomoc při prácí jest u nich věcí teprve
obyčejnou.

Také v zamoínějšřch bídách nevymizela všechna pospo-
litost a podpora. Ovsem, pcrrtyslí-li člověk na to, jak hrubě

243

zacházivau' bohatí zamée&iiwatelé se zaměstnanci, jest na-
kloněn soudsti 'pesimisliciy o lidská přirozenosti. Jistě lak
mnohý si pamatuje, jak byla pobouřena veřejnost za velké
yorkshárské stávky r. 1894, kdy majitelé dolů soudné pro-
následovali staré horníky, kteří koipj.-!; ufolí v opuštěné jámě.

I necháme-ii stranou hrůzy období bcyů a sociálních vá-
lek, jako bylo povraždění iis:'cú -.p v č zněných dělníků po
pádu Komuny — kdo pak může císií na pr. odhnJení ankety
dělnické, podirtikíiuté v Anglii ve Čtyřicátých letech, nebo
i to, co napsal lord Scruíteebury o ^hrozném mrhání lid-
ským životem v továrnách, kam odsuzovány děli vzaté z
workhonsú, nebo prostě skupované po- celé zcroi, aby
se staly továrními otroky" 7 ) — kdo vše to múze Čisti, aby
nebyl hluboce pobouřen, jak nřzce může klesmeuti člověk,
zmocní-li se ho zištnost? Ale nutno říci. Ze vinu za taknvé
jednání nelze smlctivati jedině na zločinnou povahu člověka.
Což pak jestč do nedávná nekázali vědcové, a značnou mě-
rou i duchovenstvo, že se nemá véřiti chudým tíídáoi, ío se
jimi má pchtdati, ba ie sc mají i nenáviděli? Nehlásala -1U
věda, že každý si zavinuje chudobu jen svými nepravostmi,
vždyť ipfece robota již přeptala. A kolík těch mužů v církvi
se odváží vystoupili proti vránům děti, ač na druhé straně
větSina jich hlásá, že prý jest v božském plánu, aby chudí
trpěh, ba i aby černesi byli otroky! Což novzjiikl n e k o n-
formísmus převážně z protestu, že oficielní církev tak
zachází s chudáky?

Má-li bohatší třída lakové duševní vůdce, stáv.ijí sc
ovšem její city, ani ne tak otupělé, jílka »tiídní«, jak
poznamenává p. Plimsolt- Zámožní lidé přijdou málo-
kdy do styku s chudákem, c-d nihei jsou odděleni způsobem
života a kterého neznají s nejleplí stránky, v jeho všedním
životě. Ale Í u bohatých — nechárr.e-H stnanou účinky, které
má na ně vášeň, liwraaditi bohatství a plýtvání, které bo-
hatství ssebou již nese — i u nich, v redianém a přátelakcm
kruhu, provádějí bohatí touž pospolitost i podporu vzájem-
nou, jako len chudý. Dr. Ibering a L. Dargun mají úplně

244

pravdu, říkají-h, lodyhy se udělala statistika všech peněz, kte-
ré jdou z ruky do ruky, jako přátelské půjčky a výpomoc,
že by to byla obrovská suma, i u porovnání s obchodními trans-
akcemi ve světovém hospodářství. A kdybychom, jiak by se
ji^ě patřilo, přidali k tomu ještě, co « vydá pohoatimrtvím,
drobnými službami a výpomocí druhým lideim, na darech
či dobročinností, jistě by nás překvapilo, jaký to má význam
v národním hospodářství. I v tom světe, který jest ovládán
obchodním egcismem, ifkaawje obvyklé rčení: »ta firma nás
odbývala*, že jest patrné i jednání přátelské vedle nepřívěti-
vého, t. j. zákonného. A také ví každý obchodafc, kolik
firem jest rok co rok zachráněno od upadlou přátelským
přispěním dr.uhých firem.

O dobročinných zařízeních i o ohromné prácí na prospěch
celku, již konají dobrovolně četní zámožní lidé, i dělníci,
zvláště řemeslnící, ví každý, co znamenají v moder-
ním životě. Ač skutečná povaha tohoto podpůrného díla
jest zastírána okázalostí, snahou po moci v .politice nebo
k.iBtcTOtctrvísn, přece jen není pochyby, ve větíiné případu,
že popud vzešel z pocitu vzájemné pomoci. Mnozí, kdož
zhaiMtili, nejsou boliatetvím pkě uspokojeni. Jiní zase si za-
čínají uvědomovali, že jwu odměněni přespříliš, ať si říkají
národohospodáři co chtějí o tom, žc bohatství jest odměnou
za schoipnosti. Začíná hovořili svědomí lidské solidarity. Ač
jest společenský život tak zařízen, že dusí cit solidarity ti-
síci umělými prostředky, přece jen tento cit nabývá vrchu.
A pak, tací !tdé činí zadost hluboké lidské potřebě,
věnujíce své bohatství nebo své síly něčemu, co podle nich
přispívá všeobecnému blahu.

Kiátce a dobře, ani ničivá moc cen tra lis oraného státu,'
dni to, ie tokajští filosofové a sociologové uČHi pod rouškou'
vědy 'vzájemnérívu nenávistnému a černil ošidnému zápasu, nic
nemohlo <vyblaidÍ!ti pocitu solidarity lidí, který jest hluboce
zakořeněn v lidské mysli a srdci, pcflěvadž byl živen celým
dosavadním vývojem. Co vzešlo vývojem cd nejdávnájšího
počátku, nemůže přemoci jedna složka téhož vývoje. A po-

245

tlelba vzájemné ipomoci a podpory, která se v posledních do-
bách uAýlila do úzkého kiuíru rodiny, aebo do čtvrti chu-
dých do vsí, nebo do tajných dělnických společností, začíná
se znovu uplatřiovati i ■» modenu jpotóiosti, a domáhá sc,
aby byla ■vůdcem k dalšímu pokraJaa, jako jím byla vždy.

K takovému úsudku nezbytně dojdeme, zamyslíme-li se
hlouběji ivad každou tau skupinou faktů, o ftichž jsme se
stručně zmínili v .posledními dvou kapitolách.

246

POZNÁMKY:
VI] a Vlil. Staipolllott o natí debt.
') t. iv. Morovsti bratří {p. přeli.).

J ) O tomto předmětu, dosud zanrdui vanám, tůite nyní v I&raecku velká
literatura, jako hlavní prameny lze jmenovali KeBerovtdíla. ; [,Eji a. A p o -
,1 = 1 dor WiedertSufrr a Ceaehlehte d E r Nříld. ér t i uf ar,
Cornehusovy Gescblchto dtr mlíDulerischen Aufruhrsa
Jsnaacao.y G es c h i ch t e dea dentscben Volkes, Toké K. Kautiký
Co mm unii m in Central E u ro p O in t h a T in ■ nf I h • R«-
íormation, U«íy«. 1897.

'■') Jen málo dneSníeh lidí si uvědomuje, jak tauáKli bylo loto hnutí
a jakými přuňťředky bylo potlačeno. AU li. kdoi pult přfmn po velké selské
vílce, adhadují. le bylo v Německu pobito IOQ al 150 lnic sedláků po
jejich poráíce. Vn Zimmermann, Ailgímeine Geschiehte dea
Uientn 13au.orkriea.ei. O toa, jakými prostředky potíařeno bylo
hnul/ v Niloiemf, vil Richard Hesth, Anabaplisro, Londýn, 1895.

tlgéi . . . pout depomller les rommunes, on c ctJ «rvt de deltes nimuleef"
(Edikt Udrílca XIV., r. 1667, uváděný mnohými autory. Osto lit před
lim piaristy obce pod slítni správu).

■') „I ni velkaitalefch f milionovými pfi|,.y y.cela fiiii najdete unl at-
..bdálanu" (Artbur Yoan ( 0. ..Pítir.- pidy bií ladem", posledních no
let se půda ůborc-m". „Snlo^ri,-, dřirc Lvd.vucf, *e stala močálem",

„td. (lTsíwrn de Montážně, cit o Tana, Oiifitei de la France
latémpartini, -v. '. *lr. 4*1.)

<>) A. Bnbeau, U Viilage Sons f Anden Režime, 3. vyd , Paříž, 1392.

: ) Ve východní Francii rákon jer. potvrzoval, ca fii sedláci sami udí.
lali Vb maji „Velkou f r anco utkat revoluci" (anglicky, tran--
coB>sky, r.ebo níneeky : Die jroise f(entO-iscr.e Rcvolulion, 2. «v. 1909,
A. 'Ihom.Tí, IJpško (p. pfekl.).

*) Kdyí ívítíiílii reakce střední třídy, prohlaícnn obecní pflda za státní
majetek (74. srpna 1794) n spolu sc zobruDoii ilerhtiikou půdou dana
do rmpradeje. Skoupily ji mdnfarštáebé bandei noiíca (demé bandy).
SWpovinl bylo sice slaveno rok na l<> (rikonem i 2. pra.rlalu, roku V.) o
■zrušen piedcllý úkon, ale j.aa vesnické obec prosti zrušeny a nahrazeny
luiatonatuími radami. 1 eprve v* 7 let potom (9. prainalu c. XII.) t. j. roku
'é obce obnoveny. Napřed »*ak iboveny vSech práv,
' . 36.000 < - -

trvali »í do revolace IflSO.Mv anrkar volené obecní rady podle zákona
* r. 1787. Obecní půd. ubrána «titen nanovo r. IBI3, vydrancován, a

247

jen tilt jí vnitř,-.- obcím t. 1616. V17 kíaslíkou d.írku Inu. íftonů
Dalloí, R (Sperte Ira da Juntprutionee, téí dUm Demcíova, Daretton, Bonne-
míroví, Bibaauovt b jiných

'') Ta jolt peatup lak rte*íny«iny, íc by tomu nikdo rtuvótfl. kdyby lícn
ilvoapadcíít jednotlivých, tkli r.cbyl putfeotnč uvedl wtor lak povolaný",
jakn jest Incoehe, a la v Journal de- Econonisl, (1863. duben,
sir. 94.) a kdyby neuváděl celní podatm' případy.

Dr. Oelienkovskl ' Enelend* wirtschafilirhe Eol wiclclun*
Im Auinang de* Muteliileri (Jer*. 1679) alr 35 nu. kde je*
o celé véd pojednáno 1 dokonalou inaksli* pramenů

") Niue, Ueber dle mltlclallc rhche ťeldgeme.aarbaf 1 and
die Linhegunflen dei XVt Joh rh uaderia in Englnnd (Bern.
1669) «r. 4., 5. ViTOgrado*, V:!!.;^ m Líirlnnd (CXIord, tffiíZ)

«) Fr. Seabd.m, Tfc ť F.ngll.l. V.H.f- C-.OÍty, 3. .,4

1884, .ir. 13. ^ 10.

") Zkoumimc-li podtobnoiti ,,£ncln«urc Acl", alJnlára*, ie, pn|W>ná
nouílava (obecní viailnielvl) lijrla i<rátf nonřlara. pí duří Eiacfouire Atl
odilroniu" (Scobolim, I. c. I j). A dále a 10/lioJojiích parlamente: ,.SL,t..
vSechny mély toul Inrtnu. ne||irvr llilly, Ir. ncoln aničcně 1 olwcnl parraakj
jiou roikouikovíny, •mfeliíuy a polulray otvbndai Že knay ýkh poltí
různým Oiobniri, a ly m«J{ ni ní ipíilečoá ptava . . a ie by byli* -tfnodno.
eby to pale roidilila a ohranli \t. pn četní by te vyňala pitá í.im a ta

.tej-í jak. « Fraoa.11.

M ) Ve Švýiaraku hufa otif. uirtcnj .í litou, odj.ioduL činí oboční pudy
a aya( ji xasc bledí odkoojiÉli.

'■'') A. Buehenkerger „Acrarwi-siri 1 .11 í Agm-i n .Kiik" 11 Wagnerovi:
Handl, uch der politiachrn O <■ U no m 1 r, W)l, 1, ttr I HI).

") C. L. Cotome. 1 he VUl.,c Comn.unhy. wllh apeatal to.
rerenee to i\i Orí S :n and TonnH - f Survívul IX Greot Brltaln
(CoatOTipor^ry Siieme Sorica) Uadyn. IIWO, lir 141.-14} Vil i jeho
Primitiv* Kolkmeol* (Undýn 1(00 «tr <M).

n ) Skoro ne rtech čawceh zení, hlavní v Middlandu a ve vjfehodnfch
hrabatvlcb, ale ■ na lípodd ve Wdtahire, n s jlbu v Siirrey, na aeveru

24S

polt- (Maskou, citowny v katee ain Heaiy Miine. Villane Ccrarau-
>iUe« n lbe Feat .nd Weil. vyd. newyorské 1356, «tr. 68—89.
(Vii také Dr. G, Slster, The Eaglitb Peaaantry, aad ta* En.
closur* of Cotamon FUldi, Londfn, 1907.

1S ) loid, clr. 58, tH Filth Lecture.

">) V hezké řade knih c anglickem rerJtovakem Svote, které j>en> .z.l
n* polož, naSel jsem M | poutavé líierJ krajinné scenerie a pod., ala iteU
de o obyčejném iivoté a zvyeich vesničana.

») Také « Švycwfco opadu sedláci v podmíf šlechty ■ ta Jim zabral*
valnou žáíl půdy. (Mjaakowiki ve Schrsíllerovyeh Fottchun.anvfl
sv. IL ar. 12. Ala selská falka neskonala ve švýcarsku lícující portikou
jdu, » jiných zemíen. lu udrfena znoíM Číst obecních práv . obecní pAdy.

Sl ) Dr, Reich-iierg, H ind wnrler baeb de* ach weiiariachcn

Volkswirtseluít. Bern, 1903.

~) Vil o tamta pEadmělu řadu dři, uvedených v jedné z výborných a
poučných kapitol, klaté připal K, B&ebcf k nťmeckťnw pfaUadu Lava-
Uyova Propriet* prlmlt.ve. Tát Matněn. „Dal Anrnr- und
1'arHl-Wauen. dlu AUmendeo and dle L»r. dgemeindtn

der d r ii i * i hun S v \\ f i i Jakrbueb der&iaaiewlaaeo-

schalt. \HW, IV. ( ío zb,.- děl Ml.iknw.kiha) 0'Brien. „Notes in a
Swtae liDaga" * Madlům M-prine, «]w 1B85.

*•) Svatnbd aVry, které . Aagk, inainř př!«plva]l k pohodil mladých
donacnoilt |aau tvnH pozaitatkezn zvyk*, původní obe*.

nwff rdí. lahrad i p.

Bfi ) Gruifnoi na Kavkaze to détají fc«IU lépe PrWcdn jídlo něco stojf
a chudik nB ta n ™, koupi sousede, kteH » pMb ponad, nmi ord,
lby bylo cd ttsti

*") Alfred Bnudrlllari v H EWriiUrtcrt i Lat Popalalíona ruralc

de la France, 3. rada (PsiH 1893) ttr, 479.

**) Journal des Econnmislcti (srpoa 1692, kvílen a erpen 1B93) uve.
rejdi nékolk rýbledks rozhota zr zersťdilikych výzkumných stanic v Gentu,
a v PařtU, Jeat ai aruwfdcW, jak te falšuje . jaké jsou praktiky „po-
čestných obchodníku". V semenech některých trav bylo až 32% pinku,
dorvaného tak. fa eUsanáaa , zkuiene oko. Jiné tkoutky měly 22—52%

249

rat«

M ) A. Baudrillart, I. e. sir. 309. Původně zamýšlel '.asobovati vadou
{eden vinař, pak se k němu přidih' drvil. „Tsta sdružen! >c vyznačují
hlavní lim — p;6e A. Baudrillart — Ze ta není písemné smlouvy. Všechno
as vylidnili ústní. Přes to nevzn:kly ani v jednom připadá nijaké spory
mez! stranami".

M ) A. Baudrillart, L e. str. 300, 341 sid. P. Terseae, předseda družstva
v St. Cironuafs (Ariége) psal mimu příteli » podslstř: „Když byla vf-
stava v Toulonu, ahroroSidilo otit sdružení vieehuy vlaelnlky dobytka, který
se míl vystavovali. Družstvo ae uvolilo zaplatili polovÍBu jízdního a výstav-
ních výdajů, čtvrtinu zaplatil každý majitel a čtvrtinu li, kteří dostali cenu.
Takto umožněna na výstav* účast mnohému, kletý by se Um byl jinak ne-
dostal. Ti. kdož dostali nejvyilí eeay (550 h\), piiapíli 10°| D i bitá ceny,
ti, kdož ceny nedostali, dali každý po 6—7 Er."

») Ve Vlitembersku mi obecní půdu 1629 obcf z 1910, v celkoví vý.
míře pfea I milion jiter (r. 1863), V Bsdenu mí obecnf půdu 1256 obel
i 1582, s mely v roce ,1184— 68 I2J.00O jiter obecních polnosti. 675.000
Jít* lesů ■ ca. 4b\ lesů vlech v tamto kraji. V Sasku jeit * obecním
majetku m» veškeré půdy (SebraolUr v J.lirbnch 1886. str. 3S9.) v Ho-
henuliernu skoro *f n rtech luk a . Hc,her»olíem-H«lit,ge a 41% vlech
peiemků pstH obcím. (Bucheeberger. Agrarv/esen I. 300.)

*') Vil K. BQchsr. který sebrat rtechoa data o obíiní v Nim teku V*
ivláltní kapitole í německému pfeltlsdu Ureíeyovy knihy U r e ig c n t h um.

") K- Buchei, ibíd, Mt. 89. 9J.

M ) O tomto rfkonodat.l.í a četných afekáíaíeh, které byly kladeny
v cestu dělnickým družstvům, a byrokiatiftnu a kontrole |ith. vit Buchen-
berger Agiarweseo und Agrsrpolllik II. 342—363 a 506 po™.

«) Buchenberger, I. c. II. 510. Der Ze n I r a I ve t b a nd landvrirt-
sehnítlicher C en os.e nshaíten ní 1679 družstev. Ve Slezsku bylo
před časem odvodněno asi 32 tisíc jiter půdy 73 družstvy a 454 tisic
tisíc jiter . Prasku 516 drui.tvy. > Bs.orsku bylo 1715 družstev.

*) O Balkánském poloostrove viz Lavdeye. Propriílé Primitive.

M ) Dsta ankety v obilné, sbaaleei asi ve 100 svswíeh (« 450 celkem)
r^íi^ s shrnutí ve výborném ruském dUe V. V. Krestianskaja
. (Selskí obec), Petrcbred 1892, které jest bohatou sbírkou dat
" a jr.ho hodnotí theorotické.

91 ) Vyvezeni bylo splácet! roční po ctyílcetdtvět lei. Kdyi větiina zá-
vazků byla splacena, bylo fit smísí spUtili ibytek, Hra Bpfic, ie každý kus
pudy mohl bytí vyvalen zvliSf. Těchto výhod využívali obchodníci, stoup'!!
půdu za poloviění cenu od aedláltů. kleH tak pfiSli na mizinu. Proto vydím
zákon, který takové kupováni ustavit.

ss ) V. V. ve ave Selské obilní, teřadil víechns data o tomto hnuti.

**) V některých případech postupovali velmi opatrně. V jedné vsi za-
čali tak, íe sice sloučili viechny louky, nic jen mílo polí udélah obecným

<a ) V moskevské gubernii w kosily pokuty obyčejně na poli, klela* bylo
obdílivíoo apoleíoí, jak jaem ae Zmínil.

**) Mnoha případů podobného ilepiovínl uvedano r Úředním Víatnllu
r. 1894, í. 256— 8. Sdružení eedJítů „bia koni" se začínají ujímali i r
jižním Rusku. ^n#to vdezjjímivýrr. příkladem fe náhlý rozvoj přečetných
družstevních máalíren v jihozápadní Sibiři. Na tisíce jich ie rozšířilo < gu-
bernii tobobké a tomaké, aniž ae ví, odkud vyW popud. Vylel od dánských
družstevníků, kteří prodávali avé lepil míslo a kupoval! horíí pro vlastní
potřebu ie Sibiře. Po nékolíkílelem obchodu založili na Sibiř! míslíroy. Z to-
' u Sdruženi

4B ) Na neštěstí zasadil tomuto vývoj! pokrokové Iniciativy v obětních
velkou ránu zákon z r. 1906. jimi ruská vláda xamýtlela občiny vůbec
odstranili. Zákon usnadňoval, aby jedcotliví iedlád mohl! doatatl do aoukro-
mého vlastnictví kuay obecní pidy a mfstnl Správa dělala co mohla, aby
zničila občinu. V některých guberniich, v severozápadním a jihozápadním
Rusku ae toho dosáhlo, poněvadž tsm oBČina pi silní upadla, ale ve vět-

«) T. Smithová. Engli.h Guild*. Londýn. 1676. Ovod. str. XU1I.

í7 ) 2 nařízení Eduardi VI,, které vydal, jakmile nastoupil, ntéla se koru-
ně předali „viechna bratrstva a cechy v oblasti {Se nngiieké a waleské a
v jiných osadách královských, vSecňry Italky, všechna půda, víecka držba
a jiná dědictví, která kteiémókob z jmenovaných naleží." (Eaglish Guilda,
úvod XLIII) Vil též Oihettowsti. Englanďa Wlr t ic hafl liché
Entwickelung in> Auagan 8 e des Mittelalters, Jena. 1879. ka-
pitola JI.— V.

4S ) Vfa Sidney a Beatrice Webfcovi: Hlotory of Ttade Onio-
nism, 1894. m. 21-38.

londýnští řemeslníci nebyli nikdy tak organhovácl jako V I. 1BÍ0-20.

M ) „The National Aagociation far the Profecdcn of Labour" sdružovala
asi 150 jednotlivých organlaaef. které platily velké příspěvky a míla asi
100 títíc členů. Velkými organlaacenl byly organisace stavebních dělníků
a horníků (Webb. I c. Ur. 167).

M ) Dtžtci se ta dtla Webbova. které jest plno dokladu, posilujících jeho
stanovisko.

Dí ) Od čtyřicátých let (19. stol) se hodní mínilo chování bohatších
tftd k odborovým oigsMsaoím. AJe telte v šedesátých '.tlach á« pokusili
lamésmavstelé lojíltl odborové orfuuaacc společnou akcí rouOilýinl výlu-
kami. Ai do t. 1869 Macilo |ea souhlsski se stávkou, a otnároiH ]l vyhláš-
kou, nemluví ani o stávkových hlídkách a ui tu byl trošt pro latirtsovtrJ.
Teprvo r. 1875 odvolán Matier ■ ad' Se fant Aet. dovolor.y klidné
budky stávkujfcícn • ..násilí a leattsiovánl" při stávce podtobeao likoou.
Ale j«tU » velké slávky dělníka v dokách r. 1877 abbáoo Dá fond. aby
se mohlo před soudy hájit! práno na slávkové blídkr a také oová perae-
kuce na počátku tohoto století hrotila i-ctfj; dohylá piáva.

M ) Týdenní příspěvek 6 pencí z 18 pencf rody, U 1 ahiiioku % 25 shi-
linků, Jest více nel 9 Uber. « 300 Uher celkového přijmu. (1 libra 24 korun
před válkou p, p(.) Ušetří se to na Mrave, a kdyí je stávka, platí se

cT^loX eSt^ÍruíSSii iSrWebWi Kle, l^JkSt
co všechno ac fádi na dělníkovi, odborová organizovaném.

«) Viz debaty o stávkách ve Faftnové v Cechách, v rakouské Fííaké
radě 10. kvétnu 1894. při černi věc úplné phinána ministry I majiteli dolů.

*•) Mnoho takových faktu se najde r Daily Chronicle a částečně
v Daily News, v říjnu a tfstopad. 1894.

«) Briiiah Consolar Report, dubu 1889.

252

Důkladné výzkumy o líto otázce uveřejnil C Eghiazarovem ve
Zprávách (Zapiski) kavkazské zemépíané s sol* inos li. sv. VI.,
2, TtfKs, 1891.

>») Rybník v Hydeparku r Londýně (p. píekL).

M ) Útěk z francouzského vézení je neafeyčejní nesnadný. Přes to ulekl
r. 1884 nebo 1885 jeden tfadL Podlilo se mu ukrývat! po celý den,
aí byl udělán poplach a okolní sedláci po něm patlali. Druhy den se
uchovával v příkopí blízko Jedné ni, snad aby ie zmocnil jCdla nebo obleku
a mohl svléci trestanecké laty. Co lak letěl, vypukl ve vsi oheň. Videi.
Jak z hořícího dávení utíká tem. a coufale třídí o pomoc pro dítě, které
bylo v poschodí hořícího domu Nikdo nehnul prstem. Upichlý vězefi
tedy vyskočil z příkopu, vrhl se do ohr.ř, vynesl dítí a dal Je matce, při
tom se popálil v obličeji a chytly am laty. Nyní ho ovsem zatkl četnfk
z vesnice, který byl naK<lncu ns svém místí a odvedl ho zpít do vezení.
O této události se psalo ve vlech francouzských novinách, ale ani jedny
se nezmohly na to, aby žádaly propuštění vězně n* svobodu. Kdyby byl
ochránil stratec vězení pfed útokem jiného vězně, to by byl nějaký hrdina.
Ale on Jednal Jen proste lidsky, a ne v zájmu nějakého atátnlho ideálu.
Nemohl se vykázali, ani tím. *e by byl býval osvícen nějakou tolikou
mlbwh*. Proto byl ponechán svému osudu. Snad au Jeslí přidali pfll
roku nebo rok zs to, Ie si prisvojil „státní majetek — trettineeký lat",

nu ) Líknfská aksdtraie pro ieoy (z n« vyilo 700 diplomovaných lékařek
rudých), čtyři Icskč univerdly (které měly r. 1867 přea 1000 posluchaček)
byly léhoí roku zavřeny a otevřeny al um r. IB95. Vysoká obchodní

M ) VSimla si toho jen hrstka actii logických spisovatelů. Mezi Jinými
dr. Iheríng. Jehoí případ jest poučný, Kdyí lenlo znamenitý právnický
spisovatel německý počal svě filosofičtí dík. Der Zweck im Rocht,
zamýšlel rozebrati „činní jdy, které udržují rozvoj společnosti a udržují
spoleinost", a podati ..theoríi dmžního č!o>íks". Nejprve rozebral egoi-
stické síly, doeSní mzdovou soustavou a nátlak, jak se projevují V nej-
rozmanilejsfch politických a .oeiálních zákonech. Zamýšlel také věnovali
zořadlti poslední kapitolu pečliví vypracovaní soustavy svého díla silám
mravním, — smyslu pro povinnost, vzájemné lásce, — které směřují k témuž
cítí. Ale když zaíal ]cdnati o sociálních funkcích léchlo dvou činitelů,
bylo mu napsati druhý svazek, dvakráte lak obsáhlý, než byl první. A to
jednat jen o osobních činitelích, o mcb£ se my zmiňujeme ]en krátce.

253

L Dugun rozvinul tulit mySlSaJtu v kntie Egoisnus and Alliut*-
mus in der NitloQilaekoBonie, Lipsko, 1885, > připojil ni-
kolik svých faktů. O teie vid pafednivi Buchne* * brize „Dii Liebe"
■ rovněž 1 Jiné podobné nínecko kompilace.

M ) Mnohý boUr/ ílovík tnifc pochopili, jak Wkový chudák roole
pomoci druhému, nemá) poníli. k* j«é trošce JkUs £i peněz čuto lívlíí
iivo: I5eb .ejdudtfch tříd. C*M ptAUdy b» n.jfli v Lntee Ch. Boothn,
Lile .nd L.b»». la Loadop. •». I.

«) Sanaci PfioMO, 0«r S<. n( ., levné vydání, Londýn. 1870.

") Oni Se...., wr. 110. P. PImkIL dodává: Nechci nijak UniO-
van bshttehe. ale míra u to, le ukoví vlutnoMi jiou u něho sotva vy.
vinuty. Ai nemálo bohatých bdí mi roruwná S nerotumní práni chudých
příbuiných, přece fen mm! nemají pf(1etÍ!oi!i. tlty « « ttknfych vlaatno-
etech cvičili. Zámofnl, jak >e idi, nedbají noe na možně cmwD, ■ jejich
aympitle |aou <pOe třídní neí alabé, ia|frr.«tl * Jeta * WJc.lt vWnf tMdy
a a pfínf tich nahotě, ZřídJůi kdy (I viitmon -n|«'[ch vrstev, ipOe edv
dirují nějaký odvilnf íln . , . iirt vylrv.lo.1 * jarní rftént, beri tok -ry-
mníuje Život anglického déln&a, - t rube* tieth dřlnltů M avélí.

ZÁVĚR.

Spojúne-li nyní naučení, plynoucí z rozboru moderní spo-
lečnosti s celou skupinou faktů, svědčících, jak důležitým
činitelem ve vývoji' živočišného světa i lidasva jest pospoli-
tost, můžeme atWouri na» zkoumání takto:

Ve světě zvířat jsme^viděli, že převážná většina druhů žije
ve společnostech a že tdrvaem jest jim nejúčinněji! zbraní
v boji o život, rozumí se v širším dairwinovském smyslu —
nikoli v žápasu jen o pouhé Živobytí, ale vůbec v boji se
váemi přírodními podmínkaoň. .aepčřiznivýimi druhu. Zvířecí
druhy, v nichž omezen na nejmenŠí míru zápas imdividuelní
a kde *t vzájemná pomoc provádí co nejrozsáhleji, jsou
vždy nejčetnější, nejlépe se jim daří a jsou nejpřístupněji
pokleku. Vzájemná ochrana, takto zabezpečená, možnost do-
eíci vysokého stán a nahromaditi zkušenost, rravíti se do-
levné a rozmnožit! ještě více sociální zvyky, vše to za-
jíšfuje, ie «a rod uďuží, že ee rozšíří i že ee bude nadále
rozvíjeti na vyšší stupen. Naproti tomu jsou druhy nespole-
čenské odsouzeny zauikncuti.

Píejtdeme-H nyní k člověku, vidíme, že žil v radech a
kmenech již na počátku kamenného věíau. Viděli jsme, jaká
řada sociálních zřízení ie vyvinula již na nižším dtvošskétn
stupni, v rodu a kmeni. A shledali jsme, že nejBtareí kme-
nové aivyky a obyčeje byly zárodkem všech lidských zřízeni',
které později byly hlavním činitelem pokroku. Z d4vo«kého
kmene vyrostla barbarská oběma, v níž vzniklo plno
sociálních zvyků, obyčejů a zřízení, z nichž mnohé se udržují
podnes, na zásadě společné držby a obrany půdy, na zásadě
soudní pravomoci vesnické hromady, vzniklo ve federaci vsí,
které patřily k jednomu kmenu, nebo se to aspoň domnívaly.

255

A když nové potřeby žádaly nové formy, vzniklo město,
které bylo organicky spojeno z územních jednotek (občin)
a 2 cechů, kteréž vzešly ze společné práce v nějakém umění.,
nebo řemesle, nebo pro vzájemnou podporu i obranu.

Konečně jame ve divcu posledních (capitcJácfi «káza'li na
(aktech, že stát, vyrůstající pcdk vzoru císařského Říma, sice
udělal násilně konec středověkým zřízením, vzájemné pod-
pory, ale přes to musil sám povo-liii, Stát, založený na volném
shluku tjednothVců a vydávající se za jediné pouto mezi nimi,
nespinM co chtěl. Snaha po vzájemné pomoci zlomila konečně
jeho železnou vládu, znovu ožila a pronikla v nespočetných
sdruženích, která usilují obsáhnout: celý život, ujmoutí se
všeho, co potřebuje člověk pro život, i nahrazovat! ztráty,
které život způsobuje.

Snad někdo namítne, že pospolitost jest sice jedním z či-
nitelů vývoje, ale zabírá jen jednu stránku vztahů lidí,
že vedle tohoto preudu, jak jest mocný, .jest a vždy byl
proud dfliuhý: že se tu uplatťmie i jednotlivec, nejen uvitím,
aby dosáhl oaofoní nebo třídní nadvlády v cborj hospodář-
ském, politickém a duševním, ale také, a což jest důležitější
byf ne talt ajevné, Že láme pouta, která jsou vždycky po-
hotově a y něž joj nutí kmen, občraa, mósto i stát. Jinými
slovy, za prvek ipciorcku se považuje, když člověk uplatňuje
evé já.

Jest zřejmé, že vývoje nepochopíme zpJna, nerozebere-
me-U obou těchto hlavních proudů. Ale od nepamětmých
dob rozbíráno, líčeno a oslavováno, jak se uplatňuje jedince
nebo skupina jedinců, jak zápasí o nadvládu, i jaké spory
z toho vzešly. Opravdu až dodnes se jen tento proud těšil
pozornosti epika, kronikáře, dějepisce i sociologa. Dosud se
dějiny píší tak, že se v nich líčí, jakými způsoby a prostředky
vznikala, upevňovala se a udržovala theokracie, militarism,
autcfcraeie a později i vláda bohatších tříd. Boje těchto
to jest skutečný obsah dosavadního dějepiseotví. Můžeme
tedy mwti.za to, že indrviduebi Činitel v historii jest dosta-
tečně znám — ačkoii jest tu rozsáhlé pole, aby se tento
předmět studoval znovu v duchu toho, co jsme tu uvedli.

256

Na druhé straně byl doposud úplně nepovšimnut činitel' po<-
spoJítostí: spisovatelé minulé i nynější generace jej bud po-
pírali, nebo se mu smáh". Proto bylo především třeba ukázati,
jaký obrovský podií měl tento činitel ve vývoji jat v životě
zviíat, tak v lidských společnostech, Teprve až to bude plně
uznáno, možno srovnávati oba Činitele.

Jest ovšem nemožné, dtychcm určili, i jen přibližně, jak
jest který důležitý, nějakou methodcu více sněné statistickou.
Jediná válka — jak víme — může nadělati více zla, hned
i později, než snad způsobí dobrého- &&. celých sto' let
zásada pospolitosti. Ale vidítne-H, že ve světě zvířat jdou
pospolu vývoj k vyššímu i pospolitost, kdežto vnitřní zápasy
v druzích vedou k vývoji spětaéimi, «ta£í, všimneme-íi si,
že u člověka jsou i boj. i válka úspěšné podle toho, {jak
jest ivytvinuta pospolitost v národech, stranách, v městech či
kmenech, ie í sám roivaj války (pokud k tomu vůbec při-
spívá) {přispěl k pokroku pospolitosti v národě, městě, nebo
rodu — a jrŽ z toho si uděláme představu, jallc .převážný vliv
má činitel {pospolitosti, jako Živo) pokroku. Ale také vidíme,
ít pospolitostí a jejím rozvojem vytvořeny ty podmínky spo-
lečenského života, které umožnily člověku, aby rwzvil své
umění, vědění i ducha, i že období největšího rozvoje efí-
itení, založených na. pospolitosti, byla i dobami největšího
pokroku umění, průmyslu a vědy. Opravdu, studuj e&ne-l i
vnitřní živci středověkého města i mést starořeckých., objeví
se nám, že když se činitel vzájemné pomoci, jak se pro-
váděla v cechu a starořeckém rodu, spojil s rozsáhlou ini-
ciativou, kterou dovolovala jednotlivci i skupině- zásadu fe-
deracní, nadešla dvě největíí obdob! lidské historie — ob-
dobí sUročeckého města a období středověkého města. A na-
opak, když obe tato zřízení zničena v státním období dějin,
mělo to v obou .případech v zápětí rychlý úpadek.

A náhlý průmyslový rozvoj za našich dob má jistě hlubší
kořeny, než vítězství individualismu a soutěže, jak se za to
má všeobecně, jakmile .jednou učiněny velké objevy v patná-

ctém (Století, hlavně objev atmosférického tlaku, podporované
řadou pokroků v přírodovědě — což se stalo v období středo-

17. P«»«)iiMt.

257

vátého tměna — jakimile tedy učiněny tyto objevy, nezbytné
následoval vynález parního stroje i všechny ty revoluce, které
přišly *v zápětí, když nová síla ovládnuta. Kdyby středověká
města byla žila dosti dlouho, aby ty prvé objevy dovedla až
tak daleko, byly by mravní následky vlády páry snad docela
jiné, ale oček jutě by byla přišla táž revoluce v technice
i vědě. Opravdu jest nezedpcvedeneu otázkou, zda všeobec-
ný úpadek průmyslu, který přišel, když svobodná města při-
vedena na jqízÍou, značně neodsunul objev parního stroje a
revoluci v řemeslech, která potom přišla. Povážíme-Ji, jak
poidivuhodně rychlý by! rozvoj průmyslu od dvanáctého sto-
letí do patnáctého, v tkalcavství, zpracování kovu, ve stavi-
telství a mořeplavbě a zamyslíme-li se nad vědeckými objevy,
k nimi vedl průmyslový rozvoj na konci patnáctého století
— musíme se ptáti samých sfbe, zda lidstvo dosáhlo prospě-
chu z těchto vymožeností proto tak pozdě, £e umění a
řemesla poklesla v celé Evropě, když upadla, středověká ci-
viUs&ce. Průmyslovou revoluci sotva mohlo podporovat; ta, že
zmizel Um&lec-řemesfaik, že velká místa propadla zkáze a že
zahlazeny všechny styky <mezi tmot, A jest také známo, že
James Watt ttrávil přes dvacet let života, aby udělal svůj
vynález upotřebitelným, ježto nemohl najiti v osmnáctém sto-
letí, co by byl našel ihned v středověké Florencii, nebo
v Brujgách, totiž řemeslníky, kteří by byli dovedli provésli
jeho modely z kovu a udělali je tik přesné, jak to parní
stroj vyžadoval.

Proto, vyvozuj e-4i někdo průmyslový pokrok naší doby
z války všech proti všem, uvažuje jako divoch, který nezná
příčinu deště a myslí, že byí vyvolán obětí, kterou přinesl
hliněné modle. Průmyslovému pokroku i každému jinému
ovládnutí přírody jiou pospolitost a úzké vzájemné vztahy
jisté prospěšnější, a vždy byly, než vzájemný boj.

Ale především v oblasti mravní se plně ukazuje, jak nad
jiné důležitá jest zásada pospolitosti. Ze vzájemná pomoc je
skutečným základem našich mravních představ, jest, myslím,
' dcstaíecne zřejmé. Ale af si myslíme co chceme o prvo-
počátku tohoto pocitu či pudu pospolitosti — nechť jej při-

2Í8

sužujeme příčině biologické, či nadpřirozené, musíme jej sle-
dovati až na nejnizší stupně živočišného světa. A od
těchto stupňů můžeme jej stopovali, jak se 'vyvíjí nepřerušené,
proti řadě protivných Činitelů, na. -všedi -stupních "vývoje Lid-
stva, až podnes. I la nová náboženství, která se občas zro-
dila — vády v době, ledy zásada pospontostí upadala
v theokraciích a despotických státech východních, nebo za
úpadku římské říše — i ta náboženství jen posílila tutéž
zásadu. První přívržence našla anezi peostými, v nejnizší, uti-
štěné watvě společnosti, kde jest zásada posipoíítosti nezbyt-
nýra základem .všedního, života. A nové způsoby sdružení,
vytvořené -v .prvotních boidldhiítsekých a křesťanských obcích,
u moravských bratíí a jinde, byly návratem k nejlepším
etránkám pospolitosti v původním kmenovém živote.

Ale pokaždé, když učiněn .pokus vrátili se k této steré
zásadě, rozšířila se základní idea samav Z rodu rozšířena
v kmen, ze sdružení 'kmenů v národ a konečné — aspoň
ideákě — v lidstvo. A při tom se i 2tj«mnrla. V původním
ibuddhiunu, v původním křesťanství, ve spisech některých
rriOílemíaskýcJh učítelů, v .prvním hnutí reformačním a zvláště
pak v etickém a ■filosofickém hnutí osmnáctého století i v naší
době «e projevuje črái dále silněji odklon od představy msty,
či nzasioužené oaměny« — představa dobrého za dobré
a zlého za zlé. Vyšší představa »nemstřti se za zlé* a dávali
více, než můžeme čekati od sousedů, se prohlašuje za pravou
zásadu mravnosti — za zásadu vyšší pouhého vyrovnání
dluhu, pouhé slušnosti Či spravedlností a která spíše vede
k Štěstí. A člověk se vyzývá, aby se při svém jednání neíídil
jen láskou, která jest vždy osobní, v nejlepším případe ro-
dová, ale uvědomoval li, ie jest jednota mezi ním a druhými.
V projevech pospolitosti, jak je můžeme sledovali od prvo-
počátku vývoje, lze tedy hledati skutečný a nepochybný pů-
vod našich (mravních představ, A můžeme tvrditi, že mravní
pokrok člověka vedla vzájemná podpora, a ne vzájemný
boj. A nejlepš! zárukou, že se bude lidský rod vyvíjeti ještě
mohutněji, jest nám to, že pospolitost jest tak rozšířena
i v naší době.

2í9

O P R AVY:

Str.

■lun

t l
21

- *

III

1 14

117

167

na býtí apiánu:
„ . . . ak nikdy není .
„ . . , nalá lidnatoíl . . ."

■"*« «* ■ ■ •"

„kde by llo ni ubiti . ,
dt Coae.

„V*™, -nnh.n. •nfa....-

. jiou rozbre|e mnohem . . ."
. jejkh télUl v dr.malickť .trfa.cc . ,
. po ilaJelí tem a lam . . ."

Měnit «kyby tl «t«DŮř lukavi opraví íím.

OBSAH:

I. Tit«Inf_IW*. Podobizna Petra

II. Života díl o PeíraKrwpoíkUa I— XIV

III. Poznámky bibliografické . . . XV

IV. Předmluva 3

V. Úvod , : 7

VI, H 1 a v a první. Pospolilosl u žvířai. ( 1 .) . 17
Zápas o Živobytí. — Pospolitost jako přnodní
zákon a hlavní Činitel postupného vývoje. —
Bezobratlovci. — Mravenci a včely. — Ptáci,
»druíení k bombě a k lovu ryb. — Družnost.

— Vzájemná ochrana u drebných ptáku. ■ —
Jeřábi, papoušci.

VII. Hlava druhá. Potpolitott a zvířoř. (2.) . 39
Stěhování ptactva. — Sdružení k lihnutí. —
Podzimní společnosti. — Ssavci: jen málo
druhů nespoleienských, — Lovecké společenství
vdků, lvů atd. — Sdružení hlodavců, prezvý-
kavců, opic. — Pospolitost v zápasu o živo-
bytí. — Darwinovy důvody na důkaz boje

o život v druzích samých. — Přirozené překážky
přílišnému rozmnožení. — Domnělé vyhubení
středních Článků. — Vyloučení soutěže v pří-
rodě.

VUI. Poznámky. (Hlav* I. a II.) .... 69

IX. Hlava třetí. Pospolitost u divochů. . . 75
Domnělá válka všech proti -všem. — Kmenový
původ lidské společnosti. — Samostatná rodina

se objevila později. — Křováci a Hottentoti.

— Australci, Papuanc:. — Eskymáci, Alen té.

— Dajacká představa spravedlnosti. — Zvy-
kový zákon.

X. Poznámky (Hlava III.) 103

XI. Hlava čtvrtá. Pospolitost u barbarů. . . 1 09
Velké stěhování. — Nová organisace nezbytná.

— Obckia. — Společná práce. — Soudní pro-
cedura. — Zákon meztkmenový. — Ukázky ze
života našich současníků. — Burjaté. — Ka-
byrové. — Kavkazití horalé. — Africké
kmeny.

XII. Poznámky. (Hlava IV.) . y , . . . . 133

XIII. Hlava pátá. Pospolitost ve středověké

obci. (I.) 139

Vzrůst autority ye spoiečnosti barbarské. —
Nevolnictví ve vsích. — Povstání opevněných
mést, osvobozen: jich, jejich výsady. — Cech.

— Dvojí půvoci svobodného středověkého me-
«a. — Vlastní soudní pravomoc, samospráva.

— Čestné .postavení práce. — Obchod' vedou
cech a město.

XIV. Hlava šeslá. Pospoňíosi ve stfedoveké

obci CIL) 163

Podobnost a rozdíly středověkých obcí. — Ře-
meslnické cechy: každý má přívlastky státu. —
Chování města k sedlákům: pokusy osvobodit]

je. — Šlechta feudální. — Čeho dosáhlo středo-
- věké, město v umění, ve vědě. — Příčiny
úpadku.

XV. Poznámky. (Hl™ V. a VI.) . . . . 187

XVI. HUv*%*dmLPatpotho*t»naWdohi. (I.) 199
Lidové bouře na počátku období státu. — Zří-
zení pospolitosti v tfacřní době. — Obcina, její
zápas, aby ji stát neodstranil. — Zvyky, za-
chované ze života v obcbé se udiiují v nyněj-
ších vsích. — Přítóady ze Švýcarska, Francie,
Německa, Ruska.

XVII. Hlava osmá. Pospoíítoit v naií době. (II.) 225
Kdyí zničil stát cechy, rostou dělnické organi-
sace. — Jejích boje. — Pospolitost ve stáv-
kách. — Kooperace. — Volná sdružení k rúz-
mým účelům. — SebeobĚtaroet. — Nesčetné

XVIII. Poznámky. (Hlava VU. a VIII.) . . .247
XIX. Závit 255

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Kropotkin, Petr: Pospolitost Vzájemná pomoc"

See other formats